Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533497/bmid_dny-v-knihkupectvi-morisaki-65e4cacd711f3.jpg
4
330
330
Hlavní hrdince Takako její přítel najednou oznámí, že chystá svatbu s jinou ženou. Zlomená Takako se doma trápí a nevydrží v práci neustále potkávat bývalého přítele a jeho snoubenku, tak dá výpověď. Svůj smutek řeší spánkem až do dne, kdy obdrží telefonát od strýčka Satorua. Neviděla se s ním od dětství a on jí teď nabízí, aby mu pomáhala s provozem knihkupectví Morisaki. Takako odjíždí do Tokijské čtvrti plné knihkupectví a antikvariátů, potkává nové přátele a zjišťuje, že knihy nejsou tak úplně k zahození... Strýček Satoru už pět let neslyšel o své manželce Momoko, když se tato jednoho dne zjeví před jeho knihkupectvím. Zdá se, že je vše opět v pořádku, ale Takako musí do jejich vztahu zasáhnout, aby zjistila, proč vlastně tehdy Momoko zmizela. A hlavně – proč se zrovna teď vrátila?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Kontrast
Originální název:
森崎書店の日々 (Morisaki šoten no hibi), 2009
více info...
Přidat komentář
O tomto autorovi jsem slyšela poprvé, kniha mě zaujala díky své obálce a také názvu, anotaci jsem vůbec nečetla. Neměla jsem tedy přílišná očekávání, ale zároveň jsem si myslela, že by kniha mohla být opravdu dobrá. Prvních pár stránek bylo skvělých, jenže to bylo všechno. Sice příběh utíkal svižně, ale nebyl nijak záživný. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu dětskou knížku, a pak najednou tam přistanou podezřelé scénky mezi Takako a její tetou Momoko. Žádná z postav mě vyloženě nezaujala, spíše mi byly trochu k vzteku. Jednoduše mě kniha ničím neobohatila, ani mi nepřinesla radost. Do druhého dílu či jiných knih od tohoto autora se už pouštět nebudu.
„Nejradši bych spala, spala a spala a už se neprobudila. Ve spánku jsem nemyslela na nepříjemné věci a cítila jsem se lépe.“
Milá, příjemná knížka plná pozitivní energie. Žádný velký příběh ani myšlenka, jenom obětí.
První japonský příběh. A milý, ale nějak nenadchl ani neoslovil. Takový hodně strohý. Stále jsme se drželi na hladině a nikdy jsme se do příběhu moc neponořili. Potencionál to mělo, ale něco tomu prostě chybělo.
Milý příběh, ale přesně jak píšou uživatelé přede mnou, dost stručně popsaný. Jako osnova, kterou je ještě možné dál rozvinout. Ale byl by to pěkný film, vizuální stránka by byla určitě působivá.
Po dvou večerech dočteno. Je to taková tenká jednohubka.
Něco mi tu chybělo - některé pasáže mi přijdou napsané "rychlou jehlou". Třeba popis pokoje v prvním patře bych velice uvítala... Nebo přátelství s Tomo - vždyť z toho se dalo "vyždímat" daleko víc. Dokonce i ta kočka z obálky mi tu chyběla (ha, ony jsou tam dvě) a to nejsem žádný kočkomilec.
Každopádně děkuji za milý příběh.
Ke knížce jsem se dostala přes čtenářský klub, sama bych si ji nevybrala. Musím říci, že příběh byl hezký, i když ne moc výrazný.
Poutavé životní zamyšlení zapracované do nenápadného příběhu, který ukazuje jednu základní pravdu, když se jedny dveře zavřou, čekají tě jiné, které se otevřou
Zdá se, že těch pár knih současných japonských autorů, které jsem zatím četla, naráží na ty stejné problémy. Ačkoliv nápad je skvělý a v knize se vyskytuje řada hlubokých myšlenek, jako celek to působí jaksi nedotaženě. Na to, jak je kniha útlá, je v ní až moc postav a každá z nich má svůj vlastní příběh, který je sice naznačen, ale určitě by si zasloužil větší prostor. Jakmile jsem si našla cestu k Takako a knihkupectví, najednou je její osobní příběh upozaděn a na scénu přichází teta Momoko a celý zbytek knihy je spíše o ní.
Ach, také bych chtěla zažít podzimní knižní festival v tokijské čtvrti Džinbóčó ... :) Nečekejte žádné velké drama nebo takovou tu omáčku okolo, protože to tady v té útlé knížce, skrývající velmi příjemný a oddechový příběh není potřeba. Až lituji, že jsem se do čtení pustila až po tak dlouhé době od vydání. A už teď se těším, co nám nabídne pokračování.
Co se Takako zdálo být životní prohrou, bylo nakonec velkým štěstím, které hlavní hrdince ukázalo nové životní obzory.
takový milý příběh na jeden podvečer (mně to trvalo podvečery dva). v knize se neřeší nic zásadního kromě života, lásky, důvěry a budoucnosti.
co se mi moc líbí je jednoduchý, někdy až strohý jazyk, kterým lze vyjádřit i silné hnutí mysli.
myslím, že od Japonců se máme stále co učit.
Tahle knížka není nic těžkého, je to oddechové čtení na jedno, dvě odpoledne, ale rozhodně má co nabídnout. Je to poklidný příběh z knižního prostředí, nikoliv však knihomolský, spíš tam najdeme pár zajímavých životních mouder.
Měla jsem zrovna to štěstí (dá-li se to tak říct :-)), že když jsem knížku četla, nebyla jsem v životě úplně nejšťastnější, ale knížka mi dala to, co jsem potřebovala.
“Občas je důležité se v životě zastavit. Je to jen malá přestávka na cestě životem.
Knížečku jsem si nepřečetla hned, trochu mě odrazovala průměrná hodnocení tady na Databázi.
Škoda, že jsem se nechala ovlivnit a tenhle malý, komorní příběh si upírala. Není to velký román, není to divoké drama, ale ... má to ono "něco", co dělá dobrou knihu (aspoň pro mne).
Postavy mi přirostly k srdci, chápala jsem je a doufala v jejich dobrý konec (a to přes kulturní propast, kterou mezi mým a japonským pohledem na život pociťuji), děj plynul, trochu překvapil, potěšil, pobavil. Bylo to milé, oddechové čtení.
Představovala jsem si to trochu knihomolštější, trochu víc o knihách. Ale, je to příběh ze života, jen by asi potřeboval trochu rozepsat, aby člověk trochu víc pochopil...Nebylo to zlé, ale ani mi to nevzalo dech. Možná že by nebylo od věci, kdyby hlavní hrdinka byla trochu sympatičtější. Její názory na lidi mi tak trochu kazili jinak pohodový příběh.
Příjemné, oddechové čtení. Nahlédnutí do jednoho malého rodinného knihkupectví v Tokiu a jejich životních příběhů.
Prostě Japonsko na několika stránkách. Milý příběh, žádné zbytečné věci navíc a prostor pro přemýšlení. Za mě milá kniha na jeden večer, kdy si chcete přečíst něco, co vás donutí se zamyslet, ale není to něco, co ve vás zůstane dlouho.
Příběh sám o sobě je dobrý. Vlastně svým způsobem skvělý. Ale autor pravděpodobně chtěl spoustu věcí. Příliš mnoho postav, příliš mnoho příběhů, vlastně všeho na tak málo stran. Třeba teta Momoko. Bylo by super, kdyby byl její děj více rozvinutý. Také strýček by si zasloužil více prostoru. Za mě fajn, ale krátké a jako "páté přes deváté".
Štítky knihy
láska japonská literatura tajemství knihkupectví antikvariáty rodinná tajemství japonské romány rodinné poutoAutorovy další knížky
| 2024 |  Dny v knihkupectví Morisaki |
| 2025 |  Návrat do knihkupectví Morisaki |
Je to absolútne jednoduchý príbeh, ktorý opisuje každodenné problémy bežného smrteľníka. Japonská literatúra sa trochu líši od bežnej európskej či americkej literatúry. Nie každému môže štýl písania sadnúť, no ľuďom, ktorí majú radi anime, mangy a ďalšie diela japonskej kultúry, knihu určite odporúčam prečítať.
Útla knižka, ktorú človek prečíta na posedenie. Príbeh je o mladej Takako, ktorá stráca lásku a aby sa zbavila starostí, odchádza za strýkom do kníhkupectva, ktoré mu pomáha viesť. Zvláštne je, že hrdinka nemá žiadny vzťah k literatúre.
Za mňa obrovská spokojnosť, rád siaham po takomto druhu kníh, keď potrebujem vypnúť od fantasy a sci-fi literatúry.