Do posledního dechu
Robert Bryndza
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533467/bmid_do-posledniho-dechu-65e43abd598f2.jpg
5
2985
2985
Inspektorka Erika Fosterová / Erika Fosterová série
< 4. díl >
Mělo to být tvé vysněné rande. Ale místo toho jsi obětí Šaty nasáklé krví, víčka násilně zavřená. Tak vypadá mrtvá dívka v kontejneru. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová je sice na místě nálezu jako první, případ ovšem nespadá do její kompetence. Tento fakt ale Eriku nedokáže zastavit. Nejprve si musí zajistit místo ve vyšetřovacím týmu, přesto se Erika rovnou vrhne do práce – a rychle odhalí souvislost s jinou, čtyři měsíce starou nevyřešenou vraždou. Obě dvě oběti se našly ve stejném prostředí a zemřely stejným způsobem. Navíc si obě smluvily schůzku po internetu Když za podobných okolností zmizí další dívka, musí Erika Fosterová, Mossová i Peterson jednat co nejrychleji. Kolik času jim zbývá, než dívku sadistický vrah také zabije? Kdo se skrývá za falešnými profily na Facebooku a láká naivní mladé ženy na schůzku? Jak chytí Erika vraha, který vlastně existuje jen virtuálně?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2021
,
Grada
Originální název:
Last Breath, 2017
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale od půlky už to mělo ten správný spád a přečetla jsem jedním dechem. Jediné co mi chybělo, bylo to proč to Darryl dělal?..
Druhá zkušenost s tímto autorem. Po dívce v ledu o něco slabší, nicméně i tak čtivé a poutavé.
Chybělo mi to celé rozuzlení - důvod proč.. A také vyšetřování bylo docela ploché oproti ostatním jeho knihám... Nalezení vraha bylo spíš o štěstí a náhodě než o schopnostech. Přesto kvalitní kniha.
Opět báječný díl. Líbí se mi, jak děj pomalu graduje a policie má více a více stop i když se to vždy na začátku zdá skoro nemožné vraha dopadnout. Moc se mi líbí i dějová linka Eriky a Petersona.
Jako detektivka je to pořád hodně dobře čitelné a zajímavé. Nicméně mi přijde, že v osobní rovině je postava Eriky hodně rigidní, nikam se nevyvíjí. Pořád se vrací k manželovi, ale jediný důsledek, který to na její psychiku má, je, že více pracuje.
Miluju Bryndzovi knížky. Do posledního dechu byla prozatím má třetí přečtená kniha od autora a zatím snad asi nejlepší, kterou jsem od něho četla v sérii Eriky Fosterové. Zamlouvalo se mi i poukazování na nebezpečí na sociálních sítích, které je v dnešní době snad i na denním pořádku. Jsem zvědavá na ostatní knihy :-) Už se na ně těším.
Čtení knihy bych přirovnala jako třeba k nějaké cestě k cíli. Čím je člověk blíž, tím víc je vtažen do děje a tím víc se těší, jak to dopadne. Zpočátku mi byla celkem nesympatická Erika, ale časem jsem si na ni zvykla. A ačkoli nemám ráda, když je známý pachatel, tady to vůbec nevadilo, do děje to tak nějak zapadalo. Bylo to moje první setkání s autorem a určité ne poslední. Dobrá detektivka. Doporučuji.
"Život je to, co se děje, když si člověk maluje jiné plány."
Erika je už prostě srdcovka! :)
Mírně šablonovité, ale i tak bezchybná detektivka se sympatickou Erikou. Miluju knihy od Brydzy, je to návyková záležitost.
Ukázkový záporák a solidní míra napětí, nesedí mi tu moc ta šablonovitost, kterou Robert Bryndza praktikuje. Ten závěrečný střet dost násilně naroubovaný.
Dokonalost Bryndzy jako vždy :) I když znáte vraha od půli knihy, tak zaujmout a táhnout děj dál, abyste byli zvědaví, jak ho dopadnou to je umění :) Opravdu se mi jeho knihy líbí a těším se na další díl :)
Do posledního dechu přečteno jedním dechem. Erika Fosterová mě zkrátka baví, od knížky se prostě nedá odtrhnout, dokud se člověk nedostane na její konec. Už se těším na další....
Štítky knihy
detektivní a krimi romány anglická literatura sérioví vrazi únosy mučení thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Dívka v ledu |
| 2017 | Noční lov |
| 2019 | Kanibal z Nine Elms |
| 2018 | Do posledního dechu |
| 2017 | Temné hlubiny |
Recenzí na thrillery tu na blogu už pár mám. A jsou vesměs pozitivní. Zřejmě mám na tenhle žánr štěstí. Je taky jeden z mých nejoblíbenějších. Ale jen málokterá kniha mě donutí číst pět hodin v kuse. Do půl čtvrté do rána.
Robert Bryndza není jenom jméno. Je to pojem sám o sobě. Díky tomu, že stvořil postavu detektivky Eriky Fosterové, se jeho knihy aktuálně překládají do dvaceti devíti jazyků! Znáte Dívku v ledu? Noční lov? A co Temné hlubiny? Pokud jste aspoň jednu knihu četli, pak mi jistě dáte za pravdu, že Bryndza je hotovým mistrem thrillerů. Teď přichází pokračování těchto knih, které nese název Do posledního dechu. Opět v hlavní roli s Erikou Fosterovou.
O ději jen v krátkosti, nechci vás připravit o zážitek… Když se v kontejneru na londýnském předměstí najde zohavené tělo mladé ženy, policie zbystří. Jakmile ale přijde na to, že to není první dívka, která byla mučená a následně odhozená do odpadků, začíná to vypadat na sériového vraha. A to je ten pravý případ pro detektiva Fosterovou. Ta ale po jistých konfliktech se svými budoucími nadřízenými přišla o všechny své pravomoci a tak se nesmí plést do vyšetřování. Leč jednoho dne události naberou nečekaný spád a Fosterová se znovu dostává do hry. Jak detektiv, tak čtenář vydechnou až na poslední řádce u posledního slova.
Téměř od samého začátku je čtenáři jasné, kdo je vrah. O to je ale cesta k jeho dopadení větším mučením. Opět nejen pro detektiva Fosterovou, ale i pro nás, obyčejné přihlížející. Mistrně vystavěná zápletka, ostatně jako u všech předchozích dílů, nemůže nechat v klidu vůbec nikoho. Ani mě, ostříleného „thrillerologa“.
Kniha má dvě hlavní dějové linie. V jedné sledujeme Eriku Fosterovou, v druhé vraha. Pak jsou tu ještě vedlejší, neméně podstatné. V ní sledujeme oběť sériového vraha a její počínání a také počínání těch, které jsou dívce blízcí. Všechny linky mají neuvěřitelný dějový spád, který nás nutí bez přemýšlení otáčet stránku za stránkou a hltat každé slovo. Bez toho, aniž bychom se v ději byť jedenkrát ztratili. Skutečně jde o oddychovou četbu, při které nijak zvlášť přemýšlet nemusíte. Přesto se pořádně zapotíte.
Co se kvality thrillerové série týče, můžeme Roberta Bryndzu srovnávat klidně s Joem Nesboem, Larsem Keplerem nebo Erikem Axl Sundem. Všichni něčím vynikají a nelze posoudit, který je lepší nebo horší. Nicméně vybočují z řady. Jsou čtivější než ostatní thrillery, které vycházejí, napínavější a mají zajímavější, `neotřepané` zápletky. Přesto si za rok či dva zřejmě nebudeme pamatovat, o čem konkrétní kniha byla. Vzpomeneme si ale na to, že nás bavila. A koupíme si od toho samého autora klidně další knihu.