Do posledního okamžiku
Traudl Junge , Melissa Müller
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402958/bmid_do-posledniho-okamziku-abv-402958.jpg
5
79
79
Osobní vzpomínky Traudl Jungeové, poslední a nejmladší sekretářky Adolfa Hitlera. Než dostala jako dvaadvacetiletá v roce 1942 svou „životní šanci“ v samotném centru nacistické moci, snila o kariéře tanečnice. Byla mladá, bezelstná, až naivní. O politiku se vůbec nezajímala. Nevěděla, nebo spíš nechtěla vědět, co se děje za zdmi téměř idylického pracoviště. Nevnímala Hitlera jen jako státníka a politika, znala ho především jako svého zaměstnavatele, stýkala se s ním při stolování a oficiálních příležitostech, ale zejména při každodenní práci v kanceláři. Jako osobní sekretářka mu byla nablízku také v den jeho sebevraždy 30. dubna 1945. Právě jí vůdce nadiktoval svou politickou i soukromou závěť.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , Ikar (ČR)Originální název:
Bis zur letzten Stunde: Hitlers Sekretärin erzählt ihr Leben, 2002
více info...
Přidat komentář
Pohled přímo od zdroje, tak říkajíc. Plná vzpomínek a situací při životě s Hitlerem. Ať už si po postavě sekretářky myslím cokoliv, knížka opravdu stojí za přečtení.
Kniha byla velice zajímavá a poskytuje zas nový nevšední pohled na "běžný " život Hitlera. Oceňuji, že autorka zapsala své vzpomínky brzy po válce, takže čtenář nemá pocit, že si náhle po několika desetiletích vzpomněla, jak tomu poměrně často bývá.
Zajímavá kniha, která stojí za přečtení. Jedná se o výpověď Traudl Jungeové, sekretářky Adolfa Hitlera. Pracovala pro něho necelé tři roky. Bezprostředně po válce zachytila písemně své vzpomínky a prožitky, nejdůležitější události. Dostala se do víru Hitlerova vlivu, cítila se polichocena a co se jí osobně netýkalo, toho si nevšímala. Byla mladá- byla to naivita ? Ignorance ? Pohodlná důvěřivost ? Tyto otázky si kladla až o hodně později. Sama píše, že skutečně si život začala uvědomovat až po válce. Začala přemýšlet o podstatných věcech. Kladla si uvedené otázky, zabývala se významem lidských vztahů, nedokázala odpustit sama sobě.. Celé roky ji pronásledovala mučivá konfrontace, výčitky, že v mládí neměla dostatek kritičnosti a objektivity, to všechno vedlo k vyzrání její osobnosti.
Mimořádná kniha, lidství má mnoho protichůdných podob, je zjevné, že lze sloužit nacismu, bolševismu, putinismu a pod. a přitom mít pocit, že jen dělám svoji práci, že se přeci musím něčím živit a že myšlenky laskavého vůdce jsou správné. Traudl přišla ke své práci pro Hitlera jako slepý k houslím a takřka celou válku žila v bavlnce. Příběh je pravdivý a mimořádně poučný - zlo je schované v každém z nás, lidé bděte.
Už ani nevím, kolikrát jsem už četl Do posledního okamžiku. A pořád mi to příjde jako dobrá kniha, která má určitý vhled do vůdcova života. A dává tak obraz toho, jaký byl vůdce mimo kamery a masová vystoupení. Převážně v kruhu svých poddaných. Dalo by se vytknout, že popisy dní mohli být lepší. Ale jak sama autorka píše dny byly monotóní. Osobně se divím, že byla schopna dát dohromady, aspoň něco z dnů na Beghofu. Ty dny tam museli být ubíjející. Pak příjde stěhování do Vlčího doupěte a tam slavný atentát. Ke kterému autorka nemá moc co říct, pochopitelně, protože tam nebyla. Nejzajímavější jsou fáze pod Říšským kancléřstvím. Tam už opravdu člověk cítí stisněnost bunkru a hlavně smrt. Hlavní je Hitler, je úplně mimo upíná se k neexistující naději, a je schopen ještě kopat kolem sebe, když je zrazen. Knihu by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o druhou švětovou válku. Poprvé jsem to četl jako kluk, který se zajímá o Hitlera jako historickou osobnost. Dost mi to pomohlo pochopit, proč se choval, tak jak se choval.
Skvělá, dobře a poutavě napsaná kniha. Pro ,,antifašistu" jako jsem já ,opravdu pozoruhodné čtení, koukat na lidskou stránku Hitlera. Myslím, že tato kniha je výjimečná v mnoha směrech a jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou.
Vzpomínky Traudl Junge jsem s velkým zájmem přečetla během několika málo dní. Ačkoliv se člověk neubrání myšlence, zda byla osobní sekretářka Adolfa Hitlera opravdu neznalá okolností a hrůz druhé světové války, přináší text cenné a bezprostřední osobní zážitky autorky nejen s Hitlerem a Evou Braunovou, ale také s dalšími lidmi působící okolo nich. Kniha umožňuje čtenáři poznat osobnosti nacistických pohlavárů z jiného, a to ne-všedního pohledu.
Nie je nič zvláštne na tom, že rasista sa k ľuďom vo svojom okolí, patriacim k jeho vlastnej „nadradenej“ rase, správa príjemne, nota bene, keď si ich sám vybral. Ale stačí pozorne čítať a jeho „ľudská tvár“ dostane trhliny. Na to, že autorka s Hitlerom bola denne a to počas niekoľkých rokov, sú jej postrehy akési plytké. Dozvieme sa, komu kedy Hitler podal ruku, že rád trávil čas v spoločnosti, pár prejavov starostlivosti o ich bezpečnosť počas náletov, ale okrem toho už skoro nič. No pár čriepkov sa predsa len nájde. Traudl Jungeová píše o tom, že Hitler bol skromný a milý, prehlasoval, že v čase, keď je vojna a ľud musí prinášať veľké obete, nemôže si pozrieť žiadny film, ale na druhej strane dopriaval Eve Braunovej potešenie mať stále nové a nové šaty a nechával si voziť čerstvú zeleninu lietadlom. Tiež prepúšťal či degradoval spolupracovníkov, keď si dovolili mu odporovať, alebo ich niekto ohovoril. Skromnosť a milota ako z čítanky.
Na otázku, prečo sa neoženil, odpovedal, že nechce deti, pretože potomkovia géniov to majú ťažké. Autorke prekážalo, že sa sám označuje za génia, ale už o pár strán ďalej o tom píše ako o samozrejmosti, veď si to mysleli všetci. O ďalších pár strán zase zmieňuje jeho skromnosť.
Tiež píše o sebe ako o nezaujatej, čím vysvetľuje, ako si mohla nevšimnúť, koľko zla sa okolo nej odohráva. Neviem, či je toto zle zvolené slovo chyba autorky alebo prekladateľky, ale nezaujatosť nie je nevedomosť. Nezaujatý človek nie je ten, kto nič nevie a nasáva ako huba cudzie názory, nezaujatý znamená objektívny a to Traudl Jungeová určite nebola. Vymývanie mozgu od detstva urobí svoje, iste, ale ona predsa vedela, že jej kamarátky židovky emigrovali, videla nápisy Židom vstup zakázaný, vedela, že Nemci so židovským pôvodom sú perzekvovaní, čo sa týka štúdia, zamestnania, že ich život je neúnosne ťažký (jej vlastné slová) a nič jej nedocvaklo? Hitler síce rozprával historky zo svojho života a diktoval jej svoje prejavy, ktoré ho mohli lepšie charakterizovať, ale tie autorke úplne vyfučali z hlavy. Zato vedela podrobne popísať rôzne interiéry a exteriéry. Nečudujem sa, že s takou selektívnou pamäťou a nesprávnou slovnou zásobou vnímala Hitlera ako sympatického človeka. Ak pravda, naozaj bola taká naivná a nevidela, nepočula zlo. Alebo sa jej skôr páčilo byť na výslní, zverstvá sem, zverstvá tam, a dúfala, že po vojne, ktorá skončí nemeckým víťazstvom, si bude žiť ako v bavlnke? Spomína, že Hitler po tom, čo si vypočul, ako je nemecké obyvateľstvo ťažko postihnuté bombardovaním, „přísahal pomstu a odplatu a slíbil, že s novými vynálezy německého vojenského letectva nepřátelům všechno stonásobně vrátí.“ Ona k tomu dodáva: „Bohužel se tyto výhrůžky nikdy nesplnili.“
Opis posledných dní je zaujímavý, ale celá kniha je písaná akosi dokumentárne, akoby dianie autorka skôr iba pozorovala, než prežívala.
Vyprávění z pohledu člověka, který nebyl politik, voják nebo oběť, ale obyčejná holka odvedle, která se připletla k světoborným dějinám. Samozřejmě je otázkou nakolik opravdu "nic netušila", ale to je asi stejné u všech memoárů. Souhlasím naprosto s MichelleKing. Asi o všech zrůdách lze říci i něco dobrého... Rozhodně zajímavé čtení.
24 hodin s ďáblem?... Hitler, který většinou byl jen tichý vegetarián, nenáviděl cigaretový kouř, alkohol, miloval svého psa a byl zdvořilý a vlídný ke svým zaměstnancům?!
Než si vyberete tuhle knížku, zeptejte se sami sebe takto: Opravdu si chcete přečíst knihu, která představuje lidskou stránku Hitlera? Pokud Vaše odpověď zní „ano“, pak se vším všudy. Pokud je Vaše odpověď „ne“, pak pokračujte ve svém bludu, že Hitler byl vlastně opravdu lidské ztělesnění zla a už nic strašného se nikdy nestane znovu, protože Hitler se postaral a udělal ...............
Fascinující vzpomínky. Kniha nám ukazuje, že člověk má mnoho podob. Zdánlivě zlý člověk je tichý člověk po tom všem.
Traudl, Hitlerova poslední sekretářka s tímto vůdcem strávila nekonečné množství času.
Její paměti jsou opravdu ohromující. Popisuje, jak se Hitler choval v soukromí....Stejně jako jakýkoliv jiný člověk, to může být dobrý společník, dobrý hostitel, mít otcovské chování vůči mladým, atd.
To mě nutí se zapřemýšlet - ''Je více děsivé vědět, že zlý člověk může mít ‚normální‘ aspekt, nebo normálně vypadající člověk může mít stranu zla... .. ....''
Asi nejlepší z memoárové literatury od Hitlerových nepolitických spolupracovníků. Neskutečně poutavé čtení, chvílemi i silně působící na emoce. Stejně jako jiní autoři z této oblasti, autorka se nezabývá politikou, válčením či dokazováním zločinů, ale popisuje "obyčejného" Hitlera, jak ho znala z práce i ze soukromí. "Šéf" s běžnými lidskými vrtochy, s galantním chováním k ženám, tolerující lidské chyby a přešlapy, kterého má celé okolí rádo, a vnímá ho jako dobrého muže, kterého okolnosti přinutily vést největší světový konflikt.
Myslím, že tyhle knihy dokáží člověka přimět pochopit tehdejší realitu mnohem více, než černobílé portréty o strašlivém tyranovi a ztělesnění zla, které nám tím vlastně ukazují, že svět je v pořádku, my jsme bez viny, a případných zločinů se může dopustit zas jen nenormální zlostný zvrhlík, kterého všichni poznáme, protože je znetvořený, úchylný, agresivní, a ve volném čase trhá včeličkám křidýlka. Nikoliv, přátelé, tyhle knihy ukazují, že i on byl jeden z nás, a že svět se nedělí na démony a světce, ale v každém je část obou.
Opravdu doporučuji. Mimo jiné, kniha byla hlavním podkladem pro film Pád Třetí říše.
Kniha je zajímavá, protože se člověk dozví spoustu věcí ze zákulisí. Po přečtení knihy jsem si říkala, jak takový člověk jako Hitler mohl přesvědčit masy, aby se daly do pohybu... Ale byl zřejmě ve správný čas na správném místě... Traudl píše, že měl charisma. No, nevím, asi ano, hlavně jeho myšlenky ve své době musely zapůsobit, ale mě z dobových dokumentů spíš jímá hrůza z jeho řevu na tribunách. Traudl byla tehdy mladá, dostala se "do vyšších kruhů", těžko ji odsuzovat za to, že se nestala antifašistkou, že se jí líbilo pracovat pro významného člověka. Myslím, že nakonec byla zásadovější než někteří nacističtí pohlaváři, kteří opustili loď, jakmile se začala potápět.
Musím napsat , že se mi kniha líbila. Je to psáno očima tehdy tuším 22- leté ženy. Nemorailizuje , jen píše jak to tehdy viděla . A.Hitler byl pro ni něco jako chápavý a hodný strýček ,ale sama v závěru knihy píše, že měl dvojí tvář a že to ví .Tato kniha je vzpomínkou jak tehdy žila a co prožila. Je tam i o Evě Braunové a mnoho vzpomínek na vysoce postavené nacisty. Zkrátka,je to pohled z jiné strany.
Ale ano - hodný strýček Áďa, tak ze svého pohledu líčí Traudl Hitlera. Něco takového jsem čekala, ona byla jeho sekretářka, tedy člověk, který se sotva dostane do (politického) konfliktu se svým nadřízeným, prostě dělala svoji práci sekretářky. Všichni se chtěli zavděčit Vůdci. Navíc víme, že k ženám kolem sebe se Hitler nechoval zle. Celkově je to velmi zajímavá knížka. Je zajímavé nahlédnout do zázemí štábu kolem Hitlera - jak žili, jak trávili čas, jak se chovali a také je zajímavé se z líčení dovědět, jak se Hitler choval v soukromí - resp. jak to všechno vnímala ona. Nemohu si ale odpustit negativní poznámku na závěr, Traudl se mi zdaleka nezdá tak nevinná, jak se místy prezentuje. Byla to protřelá osoba, to jest můj dojem. Nejvíc mě v knize zaujaly pasáže ohledně Hitlerovy čtyřnohé lásky Blondi, člověk by ho skoro i začal mít rád, proto se jdu vrátit do reality s jiným druhem knih o druhé světové.
Na dějiny se musí nahlížet bez emocí, pragmaticky a pak se zjistí , že i lidé obecně odsuzovaní
mají i dobré vlastnosti. kniha Getraud Junge-ové velmi věrně popisuje konec nacizmu a hlavních aktérů. Na jejím základě byl natočen film, který byl navržen na Oscara Knížka Hitlerova osobního řidiče Ericha Kempky zprostředková vá pohled na A.H. z druhé strany, na což jsme dosud nebyli zvyklí. Až delší odstup od těch dob umožní objektivnější zhodnocení zúčastněných u kterých jejich špatné vlastnosti dávno známe, ale nic víc. "Hodný strejda" není na místě, byla to velmi rozporuplná osobnost a výše zmíněné knihy dávají nahlédnout víc
Asi jsem od knihy čekala něco jiného, ale nezaujala mě. Nějak se mi příčí snaha vylíčit Hitlera jako neškodného strejdu, který jen tak mimochodem poslal na smrt miliony lidí - židů, vojáků i civilistů a ještě prohlásil, že jim to patří (podle něj si Němci nezasloužili přežít válku, protože nebyli dost silní na to, aby ji vyhráli).
"Bylo mi dvaadvacet let, o politiku jsem se vůbec nezajímala" - těžko se mi těm slovům věří, psal se přece konec roku 1942, když Traudl dělala konkurz na místo sekretářky A. Hitlera. Jinak je to zajímavá knížka, ve které se dozvíme jaký byl "vůdce" v soukromí, o Evě Braunové, o jeho nejbližších spolupracovnících, i o jeho konci.
Zajímavé vyprávění - až se zdá, že Hitler byl snad hodný člověk. Dozvídala jsem se zde i nové skutečnosti.
Stojí za přečtení