Do ráje
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497800/bmid_do-raje-lvq-497800.png
4
73
73
Spisovatelka ve svém novém románu předkládá tři alternativní verze Ameriky. Děj roku 1893 nás zavádí do Svobodných států, části Ameriky, která se po občanské válce osamostatnila. Zde jsou uznávané a běžné stejnopohlavní svazky, a tak v tom Davidovi nikdo nebrání. Dědeček by mu ale rád dohodil ovdovělého Charlese, zatímco Davida okouzlil chudý učitel hudby. V příběhu z roku 1993 vystupuje další hrdina David, mladý koncipient havajského původu, jenž udržuje tajný poměr se svým o dost starším a výše postaveným kolegou v právnické firmě. A konečně v roce 2093 se odehrává třetí, pandemická část románu. Jejím protagonistou je vědec Charles, který se svým manželem Nathanielem a synem Davidem odejdou z rodné Havaje do USA za lepší pracovní nabídkou. Tři příběhy propojují stejná místa, stejnojmenné postavy a především témata: touha po svobodě, zřeknutí se tradice, schopnost i neschopnost orientovat se ve složitém světě.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , OdeonOriginální název:
To Paradise, 2022
více info...
Přidat komentář
"Roky budou dál končit a začínat a končit a začínat, bez ohledu na to, jak se rozhodneš."
Tři knihy v jedné, které pomocí alternativní historie, celkem reálné současnosti a dystopické budoucnosti prezentují zásadní společenské (a ekologické) nešvary naší společnosti. Nedá mi to, musím použít frázi "nastavuje zrcadlo" - protože přesně tohle tahle kniha dělá. Queer téma je zde výrazné, ale zároveň velmi přirozené, orientace není chápána jako problém - o to víc vedle toho vystupují problémy ostatní, ať už jde o rasismus, rodinné kořeny, vlastní odkaz nebo tlak a očekávání společnosti. Každý si v knize najde téma, které ho zaujme nebo které mu přijde důležité.
Osobně mě nejvíce zasáhla prostřední kniha, konkrétně její druhá část, která kromě tlaku rodiny zpracovává také téma (falešného) aktivismu, globalizace a to vše na pozadí historie Havaje.
Pokud se teprve chystáte pustit Do ráje, možná vám doporučím - přistupujte ke každé ze tří částí jako k samostatné knize. I když se jejich poselství doplňuje a prolíná, není třeba je číst dohromady. Jména a místa se sice opakují, ale není mezi nimi větší provázanost, než myšlenková a estetická.
S odstupen času si říkám, že ta kniha není špatná. Ale dle mého tak nějak nedrží pohromadě a to mi v zásadě vadilo. Nejlépe se mi četla poslední část, která by mohla fungovat i jako samostatné dílo. Jasnější propojenost částí tu fakt není, čtenář ji zoufale hledá. Aspoň já ano. Propojenost je jen záležitost domněnek a stejnost místa, kde se děj odehrává. Jiste by stálo za druhé přečtení, třeba by se něco vynořilo, ale protože jsem knihu četl s přestávkami několik měsíců, nebudu se do tohoto pouštět v nejbližší době...
(SPOILER)
Washingtonovo náměstí
Během prvních stran jsem byla naprosto ztracená, jak prostředím, tak i samotnými postavami. Měla jsem nutkání knihu vzdát, ale když David poprvé potkal Edwarda, začalo mě to zajímat a postupně jsem nevšednímu příběhu přišla na chuť. Příběh se odehrává v alternativním 19. století, ale měla jsem trochu problém si postavy v této době představit, nedýchala z toho na mě ta správná dobová atmosféra. Samotná zápletka mě překvapila, i když po zpětném zhodnocení se dala tušit už od začátku. Konec zůstal hodně otevřený, což dává možnost k vlastní interpretaci. Nejvíce mě zaujala postava tajemného Edwarda, o kterém jsme se nakonec nedozvěděli, která verze jeho osobnosti byla ta pravá.
Lipo-wao-nahele
Samotná druhá část je sama o sobě rozdělena na dvě menší části, z pohledu syna a otce. První část, ačkoliv měla zajímavý začátek, se mi hrozně vlekla a na chvíli jsem zvažovala, že kvůli tomu knihu úplně vzdám. Trochu zvláštní mi přišly náhodné pohledy do budoucnosti, které narušovaly plynulost děje. Ten se odehrával zejména během rozlučkového večírku v domě hlavní dvojice. Druhá část byla úplně jiná a moc mě bavila. Příběh byl rozplétán postupně a hned mě vtáhnul do sebe, zaujalo mě nevšední prostředí Havaje.
Zóna 8
Ačkoliv tam bylo hodně opakujících se motivů, tato část se mi líbila ze všeho nejvíc. Příběh působí propracovaně, popisy dystopického světa byly strhující, měla jsem pocit, že by to na světe opravdu mohlo takhle jednou vypadat. Byla jsem ale zklamaná z otevřeného konce, chtěla jsem vědět, jak to s Charlie nakonec bylo, protože mi za tu dobu přirostla k srdci.
Dobrá kniha, ne jednoduchá. Obzvlášť třetí povídka!
Ještě několik dnů jsem ji měla v myšlenkách a dodnes, když vidím auty ucpaná města, si představuji řešení této situace. Den a čas, kdy můžeme vyjet za
nákupy, kolik osob musí ve voze být atd.
(SPOILER)
První kniha Washingtonovo náměstí:
Je to pozoruhodná variace na knihu Washingtonovo náměstí od Henryho Jamese https://www.databazeknih.cz/knihy/washingtonovo-namesti-42856 Autorce se přitom podařil husarský kousek: Tuto část svého románu zasadila do gay světa. Není to tedy vyprávění o gayích pohybujících se v hetero světě, s nímž se musí nějak vyrovnávat a před nímž se musí mít na pozoru, s nímž jsou v zcela základním konfliktu, ale žijících v gay světě, kde stejnopohlavní vztahy jsou mainstream. Kvůli tomu musela autorka vytvořit alternativní dějiny USA, pakliže chtěla první knihu zasadit do roku 1893. Vztahy se zde rozvíjejí svobodně, stát do nich nikterak nezasahuje. S tím souvisí skutečnost, že se vůbec nemusí řešit vztahování se gayů k majoritě, konflikty spojené s homofobií a pod. Tímto mistrovským tahem vytvořila Yanagihara velký gay společenský román o lásce a jejím svobodném prožívání, v němž může bez problémů otevírat témata, která jsou pro gaye klíčová.
1. Vztah mladšího vůči staršímu (případně mladšího chudého vůči staršímu bohatému). Je možno vytvořit rovnocenné partnerství v takto rozehraném vztahu? Co je opravdu láska a co vypočítavost (byť neuvědomělá)? Kde začíná zneužití tím bohatým a mocným, a kde jde o opravdu rovnocenný vztah?
2. Dalším tématem je bláznivá zamilovanost, která nehledí na zjevná fakta a žene člověka do náručí manipulátora nebo vypočítavce - nebo - kdo ví - milujícího člověka? Může potom někdo ochránit takového zajatce lásky před katastrofou? A je to vůbec potřeba?
3. Autorka osahává také téma věrnosti - zachování vztahu i po rozchodu těch dvou jako sexuálních partnerů. Neboli: Co je vlastně skutečná láska?
4. Velkým tématem je otázka, co po nás zůstane. Děti, nějaké dílo, památka, vzpomínka našich přátel či milenců? A pro koho? Na tuto otázku navazují druhá a třetí kniha.
A citát:
"Teprve v době, kdy byl mnohem starší, pochopil, že nikdo není nikdy volný, že někoho znát a milovat znamená vzít na sebe úkol pamatovat si ho, i kdyby byl ten člověk stále naživu. Nikdo této povinnosti neunikne, a čím jste starší, tím více po té odpovědnosti toužíte, ačkoli se vám občas příčí, potřebujete vědomí, že váš život je neoddělitelně spojený s životem jiného člověka, že někdo dává najevo svou existenci částečně svým spojením s vámi." (str. 199)
Druhá kniha Lipo-wao-nahele:
Kniha se dělí na dvě části, v níž první se ještě týká vztahů (spíš rodičovských), zatímco ve druhé, jež se odehrává na Havaji, do vztahů vstupují ideologie a "dějiny". Ačkoli z vnějšího pohledu jsou lidé stále svobodní, jejich svět je deformovaný a chování už není určováno přirozeností, touhou, láskou, chtěním, nýbrž je deformováno předem vytvářenými schématy. Důsledkem je odcizení. První část knihy líčí podobu tohoto odcizení, druhá příčiny. Kniha varuje: Nežij ani minulostí, ale ani budoucností. Minulost je pryč a budoucnost tě může zaskočit svou naprostou nepředvídatelností.
Třetí kniha Zóna 8 je mrazivou dystopií, v níž sledujeme život v obludně totalitním New Yorku na přelomu let 2093/2094. Toto líčení, jež zprostředkovává vyprávění dívky Charlie, je přerušováno dopisy jejího dědečka Charlese příteli do Nové Británie, do svobodného světa. V dopisech jsou nám odhaleny příčiny postupné destrukce demokracie, svobody a přirozených mezilidských vztahů, vzrůst role státu do nepředstavitelných rozměrů a vznik naprosto děsivé odpudivé reality, v níž je člověk redukován na biologickou jednotku. Charles je navíc architektem tohoto monstrózního díla - a my sledujeme, že to myslel dobře, že chtěl chránit obyvatele před nemocemi, ale z nedostatku mravnosti či lidskosti nebyl schopen naslouchat varovným hlasům přicházejícím z jeho bezprostředního okolí. Do lásky vstoupila PRAVDA a jakási zbytnělá odpovědnost. Hlavním hybatelem dějinných zvratů jsou pandemie, ochranou před nimi je možno ospravedlnit cokoli. Lidský jedinec je nic, důstojnost člověka je pošlapána, jeho svoboda zmizela a lásku je možno žít jen pokoutně, přičemž jsou milující se lidé vystaveni hrozbě postihu. Vedle toho existuje svobodný svět, od něhož se však vláda této nechutné země odstřihla. A je otázka, zda je možno se do něj vrátit.
Yanagihara vytvořila velký román o limitech lásky a svobody. Je nesmírně silný a všechny dějové linie jsou hluboce promyšlené. Jako celek vede k mnoha úvahám a zásadnímu přemýšlení nad tím, co je v životě opravdu klíčové.
Hutný, silný a hlavně nezpomenutelný příběh. Jedna z nejlepších knih, které se mi letos dostaly do rukou.
Tahle kniha To je nálož. Nálož stránek, nálož textu, nálož emocí, strachu, smutku, šoku. Autorka umí s emocemi pracovat skvostně, o tom jsme se už přesvědčili v Malém životě. Kniha Do ráje to pouze potvrzuje, avšak v naprosto odlišných kulisách.
Popisovat děj je těžké; kniha je složena ze tří částí odehrávajícími se v letech 1893, 1993 a 2093. Každá část je úplně jiná, ale zároveň jsou všechny volně provázané. A když říkám volně, myslím tím to, že autorka ve všech částech používá stejná jména hlavních postav, stejné místo, ve kterém se příběhy odehrávají, v podstatě i podobnou tematiku, a jakožto čtenář zoufale hledáte nějaké propojení těchto tří částí, které možná někdo najde, možná ne. Autorka rozhodně nedává nic zadarmo, hraje si jak s příběhem, tak se čtenářem.
V Malém životě bylo také spoustu nevyřčených věcí, ovšem tady autorka dotáhla onu nevyřčenost k dokonalosti.
Ale Mně se to líbilo. Velmi. A každá část o kus víc. Ta poslední za mě byla dechberoucí, děsivá; hlavně proto, že jsem v ní skutečně viděla možnou budoucnost nás všech.
Kniha je nabitá tématem homosexuality a rasové otázky, jak už jsme u autorky zvyklí, avšak je tam toho mnohem, mnohem víc.
Za mě obrovské doporučení, ale pozor, je to fakt VELMI náročná kniha a je potřeba u ní vydržet.
Na tuto knihu od autorky Malého života jsem se velmi těšila a musím říct, že autorka vůbec nezklamala, naopak, řadím ji pro sebe mezi jedny z nejlepších spisovatelů opravdu kvalitní literatury. Čtenář ale musí ke knize přistupovat “otevřeně, srovnání s Malým životem zde není na místě, protože tento román je diametrálně odlišný a tak mnohovrstevnatý, že jej bylo potřeba číst s velikou pozorností a i tak si myslím, že mi mnoho uniklo a nebylo by od věci, po nějakém čase, přečíst si jej znovu. Autorka se zde dotýká opět mnoha témat - homosexualita, demokracie x totalita, vlastenectví, láska, ztráta, epidemie, nemoci, smrt a umírání, mládí x stáří, mezilidské a rodinné vztahy a vazby a nad tím vším hlavní leitmotiv všech tří knih v románu - svoboda. Provázanost postav ve všech třech knihách není na první pohled zjevná (ačkoli opakující se jména hodně napoví), jak tu už někdo vzpomínal - trochu to připomíná Atlas mraků, ale zde jde autorka mnohem více do hloubky, až na dřeň - nutí nás se zamýšlet, nad životem, nad činy a rozhodnutími postav v knize. Za mě řekněme nejslabší byla druhá kniha a nejsilnější kniha třetí - ta mě dostala (a hlavně ten konec?) - prostě wow! Opět kniha, která ve vás po dočtení zůstane, rezonuje a nad kterou několik dní po přečtení stále rozmýšlíte, opět velmi povedený román.
Kniha, která chce celou vaši pozornost a nic vám nedá zadarmo.
Ale když do toho textu proniknete, je to neskutečný zážitek!
Tři části, které se odehrávají vždy 100 let od sebe a autorka nám tak představuje různé verze Ameriky. Každá část by vlastně mohla fungovat úplně samostatně, ale dohromady tvoří velkolepý celek.
V každé části potkáváme různé postavy, které ovšem pojí stejná jména z částí předchozích. Tito nositelé stejných jmen spolu nemají dějově nic společného, ale pojí je velmi podobné charaktery.
Postavy jsou propracovány opravdu detailně a autorka se do hloubky zaobírá jejich vnitřními prožitky.
V knize je mnoho témat - lgbt vztahy, otázky rasy, otázky šťastného života a jeho ceny. A to vše spojuje pro mě to nejvíc vystupující téma - svoboda.
Navíc má všechno tolik možných interpretací a paralel, až by se z toho jednomu zatočila hlava.
Do ráje je velmi komplexní kniha, na kterou potřebujete čas, protože vám toho nabídne ke zpracování opravdu mnoho.
Ale slibuju, že to bude stát za to. Stylem mi to připomnělo můj milovaný Atlas mraků. A stejně jako k Atlasu mraků, i k této knize se vrátím, protože jedno přečtení nestačí.
Snaha o šťastný život a hledání svého osobního ráje. Snad nejuniverzálnější téma, které spojuje všechny lidi. Kdo z nás nechce žít šťastný život? Kdo z nás ale může upřímně říct, že našel to, co hledal a dosáhl tak pravého štěstí? Tato témata otevírá nová kniha autorky velmi oblíbeného "Malého života".
Kniha je rozdělena na tři části, které na první pohled působí jako tři různé, nesouvisející knihy. Každá se navíc odehrává o 100 let později, než ta předchozí ( konkrétně v letech 1893, 1993 a 2093), s jinými postavami a ve zdánlivě jiných situacích. Pozorný čtenář si ale velmi rychle uvědomí, že všechny části spojují stejná témata. Každá z postav hledá svůj vlastní ráj, své místo, kde bude moci žít vysněný, svobodný život. Často za cenu svého předchozího, pohodlného, ale nenaplňujícího života. Části na sebe tématicky úzce navazují, vzájemně se doplňují a rozvíjejí. Všechny tři části fungují i sami o sobě a bylo by možné je vydat jako samostatné knihy. V jednom celku ale dostávají úplně jiný rozměr. Autorka díky vzájemnému tématickému propojení zobrazuje všechny motivy v širokých, velmi rozmanitých a komplexních souvislostech.
Všechny části také spojuje výrazná LGBT tématika, otázka lidské svobody, rasová problematika a především touha, lidská vášeň a láska, které jsou vykresleny jako to nejzásadnější, pro co se vyplatí žít. Jako to, v čem se dá najít ten nejopravdovější ráj.
Autorka dává obrovský důraz na niterné myšlenky a emoce všech postav. Kniha mě na mnoha místech opravdu hluboce zasáhla a často jsem si připadal, jako kdybych pocity samoty, smutku, ale i naděje a lásky sdílel s někým blízkým a ne s literární postavou. Autorka má úžasný cit pro popis emocí a jde v něm do obrovské, mnohdy bolestivé hloubky. S tím se pojí i krásný, velmi citlivý a dobře plynoucí styl.
Mnoho lidí píše, že je kniha diametrálně odlišná od "Malého života". Já si to nemyslím. Obě knihy spojují stejná témata a stejný styl. Jediný zásadní rozdíl je v jejich kompozici. "Do ráje" vnímám jako tu lepší knihu, které se vyhnulo hlavní negativum "Malého života". Tím je nerealistické a často až absurdní trápení postav.
Hodnocení 4,5/5
Každý jinotaj mi asi nedošel, je jich tam mnoho, ale ty, které mi neunikly, stály za to. Skvělý styl, překlad i postavy. Celý příběh vede k zamyšlení a stále ve mně rezonuje.
Kniha je hodně na přemýšlení, obsahuje mnoho zjevných i skrytých jinotajů, a přece jsem neměl pocit, že by si tím Yanagihara vzala příliš velké sousto, ale naopak; že všechno to, co do knihy dala, tam patří. Ve třech částech, naprosto odlišných formou, stylem a časovým zařazením, se jí podařilo udržet myšlenkovou linii, i když to není prvoplánově zřejmé.
Kniha je o smutných věcech, a proto celá vyznívá smutně, ale v každé části je na čtenáři, zda bude celkové vyznění vnímat buď tragicky, nebo jako symbol alespoň malé naděje, která se může (a nemusí) splnit. Na rozdíl od Malého života Do ráje není tolik emočně vypjaté, ale silných okamžiků je i přesto hodně. (Každopádně se rozhodně nevyplatí při čtení obě dvě knihy srovnávat, každá má jiný půvab, a Yanagihara určitě záměrně nechtěla, aby Do ráje bylo ve stejném duchu jako Malý život.)
Za mě se Yanagihara projevila opět jako skvělá (a ve vztahu ke svým postavám tentokrát i dost nelítostná) psycholožka a Do ráje mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Kniha je poněkud matoucí, což je dost kazdá kniha, která své hrdiny vsadí do alternativní minulosti. Autorka zde vsadila na jinou notu a za mě jediným nedostatkem knihy je že by vlastně kazdý z pribehů který v knize najdete mohl stat sam za sebe ve vlastní knize a propojenost je také taková prazvláštní. S Malým zivotem to nesrovnávejte, Hanya není autorka která odebzdá stejný typ knihy dvakrát, od toho máme jiné. Magnus opus je zřejmě Malý život, ale takové vytržení zažije autor pouze jednou jento logické a lidské. Příběhy jsou méně otevřené ven ale paradoxně s knihou zůstáváte v jistých pozastaveních...
Do ráje byla jedna z mých nejočekávanějších knih celého roku 2023.
Těšila jsem se na ni, jako malé dítě na Vánoce! Jak by taky ne, vždyť je to novinka autorky Malého života, jedné z nejlepších knih, kterou jsem za svůj život zatím přečetla a jediné knihy, do které jsem kdy psala. Přijde mi to jako včera, co mě Malý život v karanténě naplno pohltil a doslova zničenou mě “vyplivl na svém konci.
Samozřejmě jsem nečekala, že by Do ráje byl druhý Malý život, to by bylo naivní Doufala jsem ale ve výborný román, který si užiju. Místo toho jsem těchto 600 mnou očekávaných stran protrpěla (a to po dobu 15 dní!).
Námět byl hodně zajímavý - 3 různé verze Ameriky, které mají stejného hlavního hrdinu a dělí je od sebe vždy 100 let.
Příběhy spojuje LGBT tematika, kultura a politická situace... Znělo to zajímavě, ale ve výsledku jsem se v jednotlivých částech (kromě té první) často ztrácela. Když třetí část začala vyprávět žena a hodně se skákalo v čase, tak jsem se musela i vracet o x stran zpět.
No, nesedlo mi to a strašně moc mě to mrzí.
Znám čtenáře zklamanější než jsem já, ale znám i ty naprosto nadšená. nezbývá proto, aby si každý udělal názor sám :)
Malý život považuji za jednu ze svých nejoblíbenějších knih vůbec, na Do ráje jsem se tedy ohromně těšila. To srovnání ale tomuto románu dvakrát nesvědčí. Na rozdíl od Malého života, který vás vtáhne, pomele ve víru insantního utrpení a nakonec zase vyplivne se zlomeným srdcem a kupou posmrkaných kapesníků, je román Do ráje celý hloubavější, pomalejší, dospělejší. Každá ze tří časových rovin je silná jiným, vlastním způsobem, ale každá se dobře četla a i po přečtení jsem se přistihla, že se ke knize v duchu často vracím. Jediné, co bych vytkla, je to, že bych asi ocenila větší propojení jednotlivých částí, přesto hodnotím velmi pozitivně.
Od chvíle, kdy jsem přistoupila k příběhům jako k Atlasu mraků, mě přestalo rozčilovat hledání souvislostí. Náhle byly jasné. Masa a trčící elementy. Trčící okázale a velkohubě nebo pokorně a velkoryse. Na každé ploše, sebemenší, sebešikmější a sebemlhavější lze hledat rajský únik. Na ní nebo z ní.
A též doufám, že na každém z nás někomu záleží.
"A jestli se někdy ocitneš v situaci, kdy budeš pochybovat o svém místě či postavení, pak stačí, když se toho druhého zeptáš na něco, co se ho přímo týká, a dotyčný bude už navždycky přesvědčený, že jsi ten nejzajímavější člověk, s jakým se kdy setkal."
"Možná je její citová oploštělost jakýmsi druhem vyrovnanosti, který jí pomůže projít vším, čím se tenhle svět stane."