Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482889/bmid_do-tmy-Vy1-482889.jpg
4
1550
1550
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Pro mě osobně docela čtivé, melancholické dílo, vyprávějící děj pomalejším způsobem... ale osobně to není úplně můj šálek čaje. Ve své kategorii je ale prvotřídní a i když jsem se některé stránky trochu nudil, celkově mě kniha upoutala a rozhodně mi v hlavě zůstane dlouho!
Veľmi citlivé a melanholické dielo, úplne uveriteľné, nabáda na zamyslenie o krehkosti a inakosti ľudského vnímania, o dôležitosti cítenia a vnímamia, o akčnom a povrchnom žití. Zároveň je možné v hlavnej postave badať nástup depresie a závislosti na všetkom, čo človeka znecitlivie, pretože život je zložitý, nevyriešiteľný a niekedy aj bolestný.
Příběh bolavý jako jméno autorky.
Deprese, trudomyslnost, smutek, spousta bolesti, houževnatost, úterý, vlastní svět, nitro osamělého člověka, výkupna.
Na začátku mi byla hlavní hrdinka strašně nesympatická, až mě překvapilo, jak silné emoce ve mně vyvolávala. Tolik zapšklosti, načuřenosti a negativismu. Postupem času ten pocit slábl.
"Nakonec bolest povolí i v ruce, která byla zlobivá."
"Celé tělo mám modré (oči jsem měla modré odjakživa, ty nepočítám)."
Tato kniha je jedna velká deprese, až mě bylo hlavní hrdinky místy líto.Výborně napsané, zajímavé, doporučuji.
..Mě ani nemá kdo doprovodit. Povedlo se mi to, na čem jsem léta pracovala. Vypudila jsem ze svého života veškeré známé. Týdny už existuju bez lásky a citu, kupředu mě žene jen podivný mamon. Peníze v tom roli nehrajou, možná to bude spíše rodinné prokletí...
Po Houbařce další žena s nemocnou duší, teď si budu muset od takových postav odpočinout.
Od této knihy jsem možná očekávala víc, než jsem měla. Profesor literatury mi řekl, že je to jedna z jeho oblíbených, že se mu moc líbila. Já už si ale za takovým názorem nestojím. Na jednu stranu se mi moc líbila část, kdy se Anna věnovala květinám. Na druhou stranu už mě ale přímo nudily části, kde Anna mluvila s ostatními lidmi. Kniha se mi ale i přes toto pohoršení nečetla nijak těžce, právě naopak, což opravdu oceňuji. Jen to zřejmě není můj šálek kávy. Dojmy jsem po přečtení měla takové, že mě kniha neurazila, ale naopak ani nijak nenadchla.
Na tuhle knihu musí být člověk v určitém rozpoložení... každopádně jsem si během čtení chtěla hned několikrát natrhat bylinky :)
Kniha,jenž má vlastní tempo vyprávění,téměř až hypnotické.I když se zdá, že dej plyne pomalu,v příběhu je jakýsi spodní proud,jenž tomu všemu dává temnou a nahořklou chuť.Je na vině nemoc?Nebo posedlost sběrem? Nevím,ale je to strašně podmanivé čtení i když zároveň neuvěřitelně smutné.A musím se přiznat, že když jsem tuto knihu dočetl,měl jsem vlhké oči.Navíc je autorka z Jižních Čech,a ve mně ta kniha vyvolává vzpomínky na mé milované Vodňany,takže prostě nemohu jinak než dát 5 hvězd.
Zajímavá knížka. Je jasné, že hlavní hrdinka nebyla úplně v pořádku, ale i tak je neuvěřitelné, že se někdo rozhodne žít takovým způsobem života. Škoda, že tam nějaké věci nebyly dovysvětleny. Knížka se dobře četla.
Musím se přiznat, že na Annu často myslím. I na tu starou, hlubokou půdu provoněnou sušenými bylinami. A to šustění....
“Teď se z toho musím dostat. Je třeba zapomenout. A jít dál, kam až to půjde.” Nic nadějnějšího jsem v tomto bylinkářském žalozpěvu o nešťastnici, ze které zbyl jen škraloup z lidské kůže, nenašel. Proč šířit zmar a utrpení? Je ho dost i bez knih. Tuhle doma mít nechci, trýznilo by mě samotné vědomí, že jsem v dosahu tohoto mučivého díla. Tak nepříjemný to pro mě byl zážitek.
Moc jsem se o Annu bála, když lezla na ten ořech, skálu nebo spadla do vody. A to všechno pro bylinky, Anna nesmí chybět ani jedno úterý ve výkupně. Ostatní lidi pozoruje jako hmyz, je tak spokojená, hlavně, že má v pořádku kolo a všechno stihne včas natrhat. Její příběh je přesto přitažlivý a zajímavý.
Až do samotného konce máte pocit, že ze života hlavní hrdinky víte všechno a zároveň nic. Všechno, každá skutečnost kterou o ni autorka prozradí, se zde váží na gramy a pro čtenáře je stejně cenná, jako usušené byliny, které se s přibývajícími stránkami pro hlavní postavu knihy mění v posedlost...
Vše již napsáno níže, kniha mi dala zabrat, velmi zajímavá, citlivá, zvláštní, určitě ji hned nezapomenu. Není to jednoduché čtení, ale vtáhne a zaujme.
Tak to je veliký čtenářský zážitek! Skvělý jazyk, styl psaní vynikající, příběh zvláštní. Anna je jedinečná neobvyklá bytost, vykreslená tak, že vás nepustí. Její posedlost, umanutost, vášeň, závislost - vše jsem jí uvěřila, možná i trochu záviděla. Závěr knihy gradoval nečekaným způsobem, velmi mě bavilo to, že není vše řečeno jasně a naplno, právě to nevyřčené dodává tajuplnost a mlhavé kontury. Jedna z nejlepších knih české autorky poslední doby!
Annu Bolavou považuji za nejlepší českou autorku současnosti.
Do tmy - kniha, která čtenáře úplně pohltí. Při čtení jsem úplně cítila vůní bylinek a slunného léta. Je to psychologická sonda do duše nemocné Anny.....
Doporučuji!
Neuvěřitelné, že by existoval člověk, jehož jediným smyslem života je sběr všemožných bylin/travin a tomuto by obětoval naprosto vše, celý svůj život a jediným záchytným bodem by pro něj byl den odevzdávání výsledků svého každodenního úsilí ve sběrně. Téma me zaujalo, avšak mohlo zde být více prozrazeno z Annina života, namísto toho zde byl věnován téměř všechen prostor bylinám a jejich sběru, přesto se kniha četla dobře.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
U téhle knihy kroutíte hlavou, proč to ta paní pořád dělá a přitom...je to neskutečně silná osobnost a já ty byliny nakonec dychtivě sbírala s ní..