Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482889/bmid_do-tmy-Vy1-482889.jpg
4
1550
1550
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Kniha od Bolavé plná bolesti. A úlevy. Hnusu a krásy. Fascinující, jak se tohle všechno vejde na pár stránek, jak to člověk dokáže přes papír cítit. Dostat tohle všechno přes text ke čtenáři vyžaduje značnou dávku spisovatelského umu, klaním se.
"Myslím na babičku. A na tchána. A na muže, který je stále mým manželem. Kdy to přesně začalo. Kdy přesně jsem se změnila a začala být zlá. Ale copak jsem někdy byla? Prokázala jsem nebývalou sílu, když jsem se dokázala vymotat z pasti rodinných vztahů a naučila se být sama. Nebylo to jednoduché, ale teď to mám a jsem za to vděčná. Nechci nic měnit. Jsem sama, se vším všudy, a tak to mělo vždycky být. 'Jsi pořád stejně praštěná'. Ve skutečnosti jsem ještě horší, ale to se nikdo nedozví. Nikdo mě nezná. Žili vedle mě, ale nikdy nevěděli, kdo jsem a po čem toužím. Bez čeho dokážu žít a bez čeho nedokážu žít."
Hned od prvních stran jsem žasnul, jak skvěle je tahle kniha napsaná! A až do poslední strany mě ten pocit, že jsem svědkem mimořádného literárního díla, neopustil! No vážně, už dlouho jsem nebyl takhle zasažen atmosférou nějakého knižního osudu, tak intenzivně, tak fyzicky! A už dlouho jsem také neměl takový pocit nejistoty a rozrušení, jako při bloudění ve složitém světě Anniny minulosti i současnosti. Zoufale jsem tápal a marně se snažil nahmatat v jejich vnitřních tmách něco, o co bych se mohl opřít ve snaze ji aspoň trochu "objektivně" poznat. Vždyť já až do konce knihy nevěděl, jak si ji vůbec vizualizovat! Je to krásná žena, která se o sebe jen příliš nestará? Nebo je její odlišnost patrná již na první pohled? Krásná víla nebo odpuzující čarodějnice? (V mých očích spíš to první, ale obávám se toho druhého. Ale něco mi říká, že kdyby měli čtenáři románu sestavovat Annin identikit, měli bychom tady hodně pestrou galerii).
Právě téma identity pro mě bylo něčím, o čem jsem při čtení a po dočtení hodně přemýšlel. Kdo vlastně doopravdy jsme? Jsme tím, co v nás vidí ostatní nebo je určující, jak vidíme sami sebe? Jsme krásní, silní a hodnotní, když se tak vnímáme, bez ohledu na "realitu"? To nejspíš ne. Ale když jsme označeni za nesvéprávné a nemocné, nemá snad náš vnitřní svět a sebeuvědomění hodnotu, pokud s vnějším hodnocením není zajedno? Přece není možné naše sebevnímání ignorovat, ne? A co dělat, pokud takový problematický rozdíl mezi realitou a představou o sobě uvidíme u bližního? Jaké jsou možnosti a limity naší intervence? Máme vůbec právo bourat něčí fixní ideu? A jak? Za jakou cenu je to ještě možné dělat? No, mnoho otázek, ke kterým se sice budu ještě vracet, ale už teď vím, že bez definitivního vyjasnění.
"Večer bych mohla zkusit uvařit něco k jídlu. Stačila by polévka. Omezím léky a začnu zase jíst. Budu vařit a budu se usmívat. A budu to i jíst. Budu se na svět tvářit jakoby nic."
Sbírání bylinek je aktivita, která mi není nijak blízká, to se nezměnilo ani po dočtení. Nefascinovalo mě samo o sobě, fascinovala mě Annina fascinace. Její potřeba mít něco, v čem je doma, v čem se cítí dobře, celému světu navzdory. To máme to asi všichni, v nějaké míře, myslím. Mohou to být činnosti, mohou to být věci, mohou to být společenské posty, mohou to být konkrétní lidé, často bývají. Něco, co je bytostně naše, do čeho se můžeme schovat a schoulit (v knize si Anna občas posteskne, že její vášni pro sběr nikdo nerozumí, ale já měl pocit, že je to jedno z mnoha míst, kdy na její výrok není spolehnutí; řekl bych, že byla vnitřně ráda, že má svoje výpravy jen pro sebe).
Annin problém ale není samotný sběr bylinek a snad ani extrémní význam, které pro ni mají. Její problém je, že nemá nikoho, kdo by jí hodil záchranný kruh (přesněji: že nemá nikoho, od koho by přijala záchranný kruh) v momentě, kdy to celé pro ni začíná být destruktivní a kdy se její - jinak dost sympatická! - autonomie stává sebevražednou. Tahle odvrácená strana samostatnosti mi připomněla děkana Jocelina z Goldingovy Věže: absence korigujícího pohledu důvěryhodného bližního vede do uvěznění v labyrintu vlastního přemýšlení.
Existuje mnoho podob mezilidských vztahů. Všechny mohou být užitečné a prospěšné. Ale mohou být i zraňující a omezující, často na hranici snesitelnosti. Utéct od všeho a od všech se často zdá jedinou možností, jak dál žít. Jenže pro samotu, pro tu člověk není stvořen, v samotě člověk začíná chřadnou a bláznit. Anna je vnitřně bohatá žena, chytrá a vnímavá, ale bez života s druhými přichází o schopnost být darem a požehnáním. I proto nelze říct, že si z Annina příběhu nemáme co odnést pro sebe, když je nám její život nepodobný. Možná si kus Anny v sobě neseme, možná s ní máme společného víc, než si myslíme.
"Nechávám za sebou zoufalé stopy a možná si tajně přeju, aby po nich šel někdo, kdo mě zachrání. Je to však nepatrné, slaboučké přání, které umírá, sotva se rodí, a nikdy neproniká na povrch. Jsem v tom sama a je to tak správně."
Posloucháno na ČR - Bolavá má neskutečný dar k vystižení hnusný hutný atmosféry. Při četbě jejích knih cítím i vůně. Témata jsou těžká, trochu je mi z toho vždycky blbě. Tady to bylo stejný, i když šlo o bylinky. Mrzí mě, že jsem nevěděla, že se v této sérii budou objevovat stejné postavy. Nedala jsem si to nejdřív dohromady.
Audiokniha. Po pár titulech z období druhé světové jsem zatoužil po klidu. Udělal jsem dobře, tahle knížka je plná klidu, i když všeho moc škodí. Každopádně jsem si užíval části věnované sběru a vzpomínal jak jsem sám v dětství sbíral kde co z našich luk a lesů a odevzdával to do školy.
Napsáno je to skvělé. Drásavé, plíživě smutné a přece jemné. Je to výrazná autorka, která má o čem psát a umí to. Nemá to nic společného se současnou literaturou jejích vrstevnic, plnou otravného sarkasmu. Tohle je prostě dobré.
Velmi zvláštní kniha a klobouk dolů autorce, že takovýto hluboký a sugestivní exkurz do duše člověka dokázala napsat a sama se v tom neztratit. Od knihy se nejde odtrhnout, ačkoliv se tam vlastně "nic neděje". Doufala jsem v rozvinutí příběhů jednotlivých postav, zůstalo ale jen u náznaků, což je nakonec dobře, protože to by pak byla rázem úplně jiná kniha.
Zvláštní kniha, ale nějak vás to nutí číst a číst. Co všechno může člověk vydržet, jak žít se svými démony, celé to změkčuje síla přírody a tichá krása bylin.
Nádherná kniha. Setkala jsem se buď s velmi pozitivními nebo s velmi negativními ohlasy. Není to možná úplně pro každého, ale nesouhlasím s názorem, že jde o ženské čtení. Ani mi to nepřišlo jako psychologické drama. Nevím, jak to popsat, pro mě to byl velmi unikátní čtenářský zážitek. Cykličnost, ve které se tam pohybujeme, je velmi uklidňující. Kniha popisuje bohatý vnitřní svět ženy, které si pravděpodobně zbytek obyvatel ve vsi na ulici ani nevšimne. Jen víc, jen víc!
Nádherný poslech audioknihy, kde četba A. Krausové vdechla Anně neskutečný život, její myšlenky a co cítí.
Krásně vykresleny hlavní postavy vesnice, jejích sestřenic a zejména nemoci Anny.
Celou knihu jsem musela dát za 1 den.
Teď si dám nějakou odpočinkovou četbu.
Jedním slovem jiná kniha a pro mě osobně velmi čtivá. V mé úzkém čtenářském klubu uličním pro všechny příjemné překvapení. Citlivá kniha o umírání a bylinách. Vedlejší příběhy pak rozvinuty v dalších dílech, ale už to nebylo ono.
Trápeni ukončeno. Hlavní hrdinky a, bohužel, musim přiznat, že i moje čtenářské.
Pro mě největší překvapení letošního léta. To hlavní téma, sběr bylin, mi není nijak blízké. Zároveň taky mám za sebou jinou autorčinu knihu z téhle volné trilogie (Před povodní) a nijak zvlášť do kolen jsem z ní nešel. Tohle vyprávění mě ale uhranulo. Ten popis psychicky vyšinuté ženy, která si tím sběrem kompenzuje něco jiného, co doslova neustále bublá pod hladinou. Ta atmosféra, že teď už to přijde a vy to prohlédnete. Ale i skutečnost, že autorka s tajemstvím vydrží až za samotný konec knihy. Pustím se do ní ještě jednou, myslím.
Na jednu stranu je hrdinka depresivní anorektická hysterka.
Nebo ta nejsvobodnější duše na světě.
Vykašlat se na všechno a žít si po svém. Kdo by to nechtěl. Ale co by to stálo?
Tedy málokdy se mi stává, abych nevěděla, co ke knize napsat. Velmi osobitým a zvláštním způsobem napsaná kniha, která nenechá čtenáře klidným. Zdánlivě nudný příběh (ne)obyčejné nemocné ženy postupně člověka zamotává více do své pavučiny a nutí ho se s Annou více nořit do studené vody a být posedlým sběrem léčivek s napětím, kolik z toho v úterý bude. Na pozadí se odkrývají složité rodinné vztahy i propletené životy dalších obyvatel vesnice. Příběh má nádech tajemna a je ukázkou, jak dosáhnout osobní svobody, která může být v očích ostatních až na hranici šílenství. Kniha ve mně zanechá určitě velmi dlouho zvláštní otisk a podobně jak napsala "ikka", budu se na svět rostlin dívat ještě více jinak než dosud.
Přečetla jsem nejprve Před povodní a Ke dnu, které mne nadchly a těšila jsem se Do tmy. S touto knihou jsem se bohužel nepotkala. Byl to ukrutný boj - připadala jsem si jako šílená umírající Bartáková a nemohla jsem se stále dobrat konce, stránky mi přes noc přibývaly a zoufale jsem se těšila až dočtu a mé trápení pomine…. Bála jsem se knihu odložit s tím, že ve mne zůstane prorostlá všechna hrůza světa, tak jsem musela umřít a očistit se! Kniha je opravdu hodně zvláštní, obdivuji autorčin dar očarovat čtenáře a nasytit je tak silnými bylinami….
Chtěla jsem ji přečíst od vydání, ale dostala se ke mně až teď. Neřekla bych, že byla depresivní spíš naopak. Anna se nebála žít svůj vlastní svět a byla celkem statečná. Už nikdy se nebudu dívat na diviznu, přesličku a lípu tak jako dřív.
Kniha se mi ze začátku četla dost těžko, ale musím souhlasit, že čím déle jsem knihu četla tak jsem se do kapitol více začítala a kniha se mi už nechtěla odložit. Čtení knihy je dost složitější a občas jsem se v ní trochu ztrácela.
(SPOILER)
Knížka se čte sama a má atmosféru. Pro ty, co neobjevili příběh, čtu to jako příběh umírající ženy, (zřejmě nádor na mozku), která zápasí i s dědičným šílenstvím, zavraždí tchána, ale spíš jde o něco jako euthanasii nůžkami, o kterou je požádána. V knize je i jedna pro mě velmi vtipná scéna, kdy Anna oškube v Praze všechny měsíčky. Chápu, že chce konec života strávit sama a po svém, a nevyhledává tudíž společnost.
A moc se mi líbila obálka.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Tak to bylo hodně zvláštní. Fakt hodně zvláštní. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem knihu četla a určitě si na ni vzpomenu mockrát, na druhou stranu si říkám, jestli to opravdu stálo za čtení. Tak nevím jak hodnotit. Asi čtyři hvězdy, osobně jsem nikdy nic podobného nečetla. :-)