Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482889/bmid_do-tmy-Vy1-482889.jpg
4
1550
1550
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
S Annou jsem sympatizovala. Je svá, chce si žít svůj život podle svých představ, nikomu neubližuje. Pro okolí je ale divná, nikdo si k ní nedokáže najít cestu (a moc se tomu vlastně nedivím). Jelikož jsem si ji oblíbila, tak jsem se o ní pořád bála, často jsem si přála, aby třeba na chvíli byla normálnější a nechala se odvézt do nemocnice, aby v té své unikátní životní cestě mohla pokračovat déle. Jenže to by asi nešlo, aby změnila svůj charakter a odevzdala se do péče lékařů. Proto pro mě kniha byla psychicky náročná a depresivní. Já vím, že každý z nás může být šťastný jinak, za jiných okolností a podmínek, ale Anna mi šťastná nepřišla s výjimkou chvilkových zavanů uspokojení ze sběru a vůbec existence rostlinek. Vlastně mi po ztrátě své práce přišla už vyloženě duševně nemocná a ráda bych, aby se jí dostalo pomoci, ale nedostalo.
Kniha je poutavá a dobře napsaná,přečtení určitě nelituji.
Anna Bolavá má příběhy bolavé, přemýšlivé, poutavé a vtahující. Trochu odlehčené mimozemskou fantazií ?
Bylinkový svět je vždy spjat s jistým nadpřirozenem, touhou o jeho ovládnutí a mnohdy jakousi obsesí. Ten můj si mě drží na rozumný distanc, ale ten vylíčený v knize je pro mne vlastně poučný mementem.
Krásný jazyk Anny Bolavé se čte jedním dechem a zároveň je děj trochu bolavý. Moc hezká kniha!
Po přečtení knihy a některých komentářů zde vyjadřujících se k audioverzi jsem se rozhodl, že si ji také poslechnu.
A musím přiznat, že načtena tak výborně, že musím přidat hvězdu do plného počtu.
Výjimečný poslechový zážitek, jakého se mi dostalo naposled u Nebezpečných známostí, které jsem četl i poslouchal.
A poslech byl také malilinko větší "umělecký" zážitek.
:-)
„Nikdo mě nezná. Žili vedle mě, ale nikdy nevěděli, kdo jsem a po čem toužím. Bez čeho dokážu a bez čeho nedokážu žít. Celý život bolí, říkávala mi babička a drsnou rukou mě hladila po vlasech.“
Uvědomila jsem si, jak je dobře, že takoví lidé pořád ještě jsou. Sběrači, kteří znají energii a moc rostlin i jejich životní cyklus, vědí kdy, kde, co a jak sbírat, aby síla zůstala zachovaná, jak dělat masti, oleje a tinktury. A hlavně obětují kus svého životního času, aby jiní, kteří to dělat neumí, nebo nemůžou, mohli z té síly čerpat. Sbírat byliny pro sebe může být potřeba i radost, ale sbírat je pro druhé, ve velkém, to je těžká práce. I za mých školních let jsme ještě sbírali byliny a vím dobře, jak bolí ruce a záda, než se naplní pytel, nebo taška zelenými bylinami a jak potom člověku padá sebevědomí, když se to usuší a scvrkne. Takže díky za ně, za ty, co to dělají rádi pro nás, kteří si pak můžeme pomoct v našich neduzích, protože díky nim se k zelené lékárně dostaneme snáz. Tito lidé byli vždy vyhledávaní, ale málokdy pochopení, protože vysílají na jiných vlnách a možná se nám zdají být trochu posedlí, divní a neuchopitelní, protože vědí to, co my nevíme. Vědmy,bylinkáři, léčitelé, kořenářky, víly, čarodějnice. Blessed be, ať jsou požehnáni.
Příběh sám o sobě je dusný jako vzduch před bouřkou. Název napovídá, kam to celé směřuje a Aniččina posedlost začne brzy dávat smysl. Ona se nelituje. Konstatuje věci. Odsouvá problémy, protože ji zdržují od jejího poslání. Neubližuje, jen nechce, aby ji někdo odváděl od toho, co je pro ni důležité. Stravuje sama sebe a schne jako její bylinky, ale ví, že to je v pořádku. V její tmě voňavých bylin je jí dobře. Život, každý bez výjimky, začíná zrozením a končí smrtí. Nikdo se tomu nemůže vyhnout, ale vždy jde o čas mezi tím. Jistě, každý den začíná svítáním a končí tmou. Ale je to i jinak. Každá noc je zároveň předzvěstí dne.
Našla jsem v této knize spoustu světla. Děkuji.
Pro mne to bylo něco jako poetický horror s prvky magického realismu a to já tedy můžu.
Ovšem co nesnáším,je sběr.Čehokoliv.I švestek na slivovici nebo rybízu na víno.
Výjimkou jsou houby.
Proto mi vášeň hrdinky byla cizí a trochu nepochopitelná.
Příběh je ale tak poutavý,že jsem se o tuto bytost,ať psychicky nemocnou či ne,při čtení bál a docela prožíval její psychické stavy.Fandil jsem tomu ,co bych spíš nazval jinakostí než nemocí,a její odvahou za ní stát ,ať se děje cokoliv.
literární ztvárnění vnitřního života hrdinky je mimořádné a poutavé.
No, je to trapný, ale je to fakt bolavý. Nemohla jsem si vybrat lepší termín pro četbu, než je přelom června a července, takže jsem s Annou mohla její sběry prožívat, souznit s počasím a přemýšlet, jestli fakt kvetou lípy a hluchavky. (To je tak jediný, co poznám. Ještě teda kaštany, ale o těch moc řeč nebyla.)
Nečekala jsem, že se až tak dostanem Anně do hlavy, ale byl to skvěle zpracovej náhled do duše, která není zcela oukej.
Už mám zarezervovanej druhej díl.
P. S.: Do tmy se často porovnává s Houbařkou. Jasný, má to podobný téma sběru, každá hrdinka příběhu bojuje se svým temnem, nabízí se to. Kdybych si měla vybrat, momentálně je mně bližší Houbařka, protože je to dílo víc racionální.
[audiokniha]
Po dočtení celé trilogie, jejíž poslední část Před povodní, mě na první dobrou nadchla úplně nejvíc, jsem se vrátila k Anně víle, báječně načtené Anitou Krausovou, která této hrdince vdechla daleko pestřejší duši než pouhý papír.
Mnozí jež chválí Tmu, nedokázali strávit Ke dnu a Povodeň. Asi, že empatie k hrdince bylinkářce zastínila jakoby náznaky "magického realismu" už v tomto prvém díle mnohovrstevné trilogie.
Obvykle tyto prvky v příbězích nevyhledávám ba nesnáším, avšak Anna Bolavá to se mnou fakt umí.
Soustředila jsem se trochu víc a jinak než poprvé ani ne tak na bylinky, (které dodávají poetiku a spojení se zemí) ale na myšlenkový monolog Anny na pomezí duševní nemoci či drogové zkušenosti, jež prozrazuje mnohé z toho, co v závěrečné části vygraduje.
Excelentní zážitek
7/10 :o)
(SPOILER) Strašně zvláštní kniha, velmi rychle to odsýpalo, přečetla jsem ji během chvilky. Fascinuje mě jak autorka dokázala zachytit tu neskutečnou posedlost. Postupně jsem začala spolu s hlavní postavou přemýšlet, kolik toho musí natrhat, kolik za to bude mít, zvládne ve svém stavu vůbec něco natrhat? Velkou část knihy tvoří právě tyhle úvahy, život hlavní postavy a jejího okolí je odhalen postupně v malých střípkách, útržkách v jejích nekonečných úvahách nad bylinami. Konec se mi četl s velmi těžkým srdcem.
(SPOILER) Annu vidíme tak zblízka, jak se jen dá, zatímco ona je od ostatních lidí i světa čím dál víc oddělena. Sběr bylin se jí stal vším. Odhazuje práci, vztahy, nemoc, vše, co jsme zvyklí nazývat životem, a jen sbírá, suší a odevzdává ve stejně pevném koloběhu, v jakém plynou dny a noci, jaro, léto, podzim a zima. Její posedlost lze snadno hodit do škatulky duševní nemoci, Annu příliš nezajímá výdělek ani význam a další osud odevzdaných bylin. Měla jsem pocit, že její motivací, možná neuvědomělou, je dát vyšší smysl existenci bylin, které vykvetou a odumřou. Jako kdyby je vytrhávala z jejich přírodou předurčeného údělu a dávala mu další rozměr. Sama se naopak připravuje na to, že jejich původní úděl sama přijme... Krásný příběh se spoustou ostrého slunečního světla i temných stínů.
Strašně zvláštní kniha… dlouho na ni budu vzpomínat, ale nebylo pro mě úplně jednoduché se do ní pročíst.
Knihu jsem četl poprvé před pěti lety v červnu a zanechala ve mně velice silné pocity. Letos v červnu jsem konečně sáhnul po knize znovu, znovu děsivě okouzlen. Příběhem, jazykem, myšlenkami.
*Mám chuť zavřít oči a vzlétnout, ale musím se ovládat, přece jen jsou občas na ulici lidé a mohli by mít zase řeči, že se nechovám vhodně. Maloměstští smrtelníci nikdy nepochopí, co k životu potřebuje víla.*
Anna Bolavá stála dlouho na mém seznamu autorek k přečtení. Do tmy je prozaický text, který získal v roce 2016 Magnesii Literu za prózu a splňuje všechna kritéria, která bych od vítězného titulu čekala. Má podmanivou atmosféru, úžasně zachycuje genius loci české vesnice, která v sobě snoubí to staré (divoká příroda, sběr bylin, láska k půdě) s tím novým (zejména lány babišovské řepky) a v neposlední řadě disponuje velmi zajímavou hrdinkou. Má pomalé tempo a svou baladičností mi připomněl Erbenovu Kytici. Bolavá navíc příběh hlavní postavy halí do tajemného hávu, není explicitní a byť v průběhu spřádá nitky, ze kterých si čtenář může vytvořit celkem kompaktní obraz, rozhodně není doslovná, což mám moc ráda. Do tmy jsem poslouchala jako audioknihu, pro naraci byla velmi vhodně zvolena (pro mě do té doby neznámá) Anita Krausová. Její hlas je křehký, jemný, ale i trochu záhadný a zastřený, což perfektně vystihuje náladu textu. Zvukové podkresy evokují pobyt v přírodě, možná jste někdy zažili ten pocit svobody bytí někde sám venku, kdy je člověk na jednu stranu šťastný a na druhou trochu vyděšený, tak přesně tak mi zněly. Kniha i audiokniha rozhodně stojí za pozornost.
Když pominu, že kniha získala Magnesii Literu, tak mě zaujala právě tím, že se jedná o příběh lidské víly, která žije v úzkém sepětí s přírodou. Sama totiž přírodu miluji a nacházím v ní neuvěřitelný klid, který mě vždy naplní. A stejně jako Anna, i já mám raději přírodu než lidi. Hlavní hrdinka je učebnicovým příkladem vášně, ze které se stane posedlost. Posedlost, která zasouvá do pozadí všechno ostatní - zaměstnáním počínaje a zdravím konče. A přestože víte, že Anna jedná špatně, že by to fakt dělat neměla, že by se měla chovat jinak a vlastně i chcete, aby se chovala jinak, v nitru jí fandíte a jste rádi za to, že je přesně taková, jaká je, přestože víte, že ta kniha prostě nemůže dopadnout dobře. Jenže co je vlastně "šťastný konec"? Vždyť takový konec přece nemusí být nutně zalitým sluncem, ne? Tato kniha je toho názornou ukázkou. A mně se ten konec líbil, dokonce opravdu moc líbil a vyvolal ve mně nesmírně silné uspokojení. Nádherná kniha, odteď se na všechen ten "běžný plevel" budu dívat úplně jinak :)
"Vždyť sběr jsem prostě já. Každá rostlina je důležitá a já ji musím mít. Nenechám jí ležet. Tohle je boj, který nemá konec. Kdo sbírá byliny nestíhá a psychicky chřadne."
S touto knihou nahlédneš do duše Anně. Nemocné osobě (fyzicky i psychicky), která má jediný smysl ve sběru bylin. Je to jako droga, jediná náplň jejich dnů.
A ty si jí užiješ plnými doušky, procházíš s ní den po dni celou sezónu. Od bylinky k bylince, od radosti na louce k vyčerpání ze střetu s realitou.
Ona totiž Anna má svůj vesmír, svůj vlastní život s jedinou naplní, kterou netoleruje její okolí a veškeré její vazby s lidmi se postupně zpřetrhávají.
No byla to depka a kdo čeká optimistické čtení narazí tu.
Já si to ale užila. Můžu syrovost, cestu do zlomené psychiky i tenkou hranici mezi realitou a skutečností.
.
I když se v bylinkách moc nevyznám a monotónnost a opakovanost v knihách nemusím, ráznost hrdinky a její posedlost mi to vynahradila.
Nelze nesrovnávat s Houbařkou od Hanišové a její hrdinkou též odtrženou od společnosti a řešící své démony.
Houbařka mě upřímně zasáhla víc, tak tady snižuju hodnocení na 4 hvězdy.
Kniha Do tmy od autorky s uměleckým pseudonymem Anna Bolavá, mi ležela nějakou dobu v knihovně. Nechala jsem si ji záměrně na květen, abych mohla její účinky vstřebávat v tu správnou dobu, kdy venku všechno kvete a sběr bylin teprve začíná. Pro hlavní hrdinku je sbírání, sušení a následný odvoz do výkupny každé úterý, životní obsesí. Anna žije plně v přítomnosti jen pro ten dnešní den, pro ten dnešní sběr. Rytmus jí udává týden od úterý do dalšího úterý. Jsme svědky její pozvolné dobrovolné sebedestrukce, fyzické i psychické. V dusnu nemůžeme dýchat, osvěží nás letní déšť nebo probere pořádná bouřka, cítíme ledovou vodu na zátylku, dusíme se vůní sušených bylin a cítíme fyzickou bolest, tak jako Anna. Anna Bolavá.
Včera jsem se procházela přírodou s jiným pohledem a myšlenkami než obvykle a dnes si s sebou vezmu tašku, alespoň na kopřivy.
Tá skvelá, mrazivá atmosféra! Z Anny cítiť neskutočnú lásku a nehu, keď hovorí o svojich rastlinách, ale odtiahnutosť a občas výsmech či opovrhnutie, keď je konfrontovaná s ľuďmi. Budete sa o ňu báť, pretože niečo sa jej deje, niečo sa stalo a ona si to nechce pripustiť... Majstrovsky napísané!
Počúvala som to ako audioknihu a prednes Anity Krausovej je mimoriadne vydarený, emotívny, uveriteľný. Proste toto bolo celé úplne úžasné!
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Jedním z témat, kterým se v literatuře věnuji, je i svět lidí, kteří to mají v životě těžší a román Do tmy do tohoto schématu zapadá přímo čítankově. Hlavní hrdinka, podivínka Anna se věnuje sběru léčivých bylin se sebezničujícím úsilím. Celý ten svět prospěšných rostlin je tak přesvědčivě popsán, že jsem chvílemi cítil ze stránek knihy vůni bylinek. Hlavním poselstvím románu je myšlenka, že i podivní lidé mají duši a mohou se radovat ze života.
Citace: Život je krásný i výjimečný! Život je nádherný a neopakovatelný. Obzvlášť zahrnuje-li i tramal. Po dvou až třech tabletách naráz se úsměv objeví na každé tváři a bolest povolí i v ruce, která byla zlobivá.