Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482889/bmid_do-tmy-Vy1-482889.jpg
4
1550
1550
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Vyšinutost a neprodyšná uzavřenost hrdinčina světa - nevím doteď, co přesně si s tím mám jako lidská bytost počít. Jako čtenářka mám jasno, kniha mi připadala výborná, ale těžko ji vztahuju na sebe. Což není zásadní problém, takových jsem četla hodně, ale raději je mám jako výjimku.
Kdyby tedy nebylo těch rostlin. Ááááách. Slast. Všechny ty detaily, smyslové vjemy, ta... obeznámenost. Pozorná znalost, co, kde, kdy, k čemu. Takové sblížení. Díváte se na totéž co ostatní, ale vidíte něco nekonečně bohatšího. Bezvýznamná místa získávají zásadní význam, tvoříte si svou vlastní mapu. "Pod diviznami jsou v trávě spadané včerejší květy, ty dnešní jsou krásné, ale mokré. Není jich hodně, ale jsou veliké a čerstvé. Když je člověk celý rok neviděl, dělají mu i nepatrní jedinci radost." - tyhle prožitky znám a četbou mě provázely pocity milé domáckosti, prudce konstrastující s temným vyprávěním. Jako by kniha pro mě byla rozštěpena na dvě části: nenápadně, nelacině uchvacující přírodu - a rozbitý svět odumírajících lidí.
Do tmy je moje čtenářská prvotina od Anny Bolavé a jednoznačně tuto knihu mohu označit za osobní objev letoška. z knihy jsem doslova nadšená a nemohu si odpustit přečíst si co nevidět Ke dnu. sice jsem se zařekla, že pokud se někým takto nadchnu, tak si musím nadšení správně nadávkovat, a ne to vše hrknout naráz do sebe. leč zde udělám výjimku.
autorčin styl psaní mi lahodil jako meduňkový čaj v létě u mé babičky. ač bych to nečekala, u dvou pasáží jsem se skutečně rozesmála - "...to jsem si opravdu tehdy říkala, že se na to vyseru". tím byl sepsán ortel, že je kniha skvělá. moc se mi líbily zastřené a nevyjasněné situace. celá víla i se svou nemocí byla krásná.
zkrátka dlouho se mi nestalo, že by mi už uprostřed knihy bylo líto, že brzy skončí. a tak to mám nejradši.
Ačkoli se na první pohled může zdát, že je to kniha o sběru rostlin, není tomu tak. Autorka bravurně zpracovala a popsala pocity i myšlenky osamocené, nemocné ženy, které zůstalo to jediné a na co se zcela upnula - sběr léčivých rostlin.
Mně se to líbilo, jako proč ne.. Ale nechápu, jak to někdo může srovnávat s Houbařkou, která má děj, příběh a dialogy. Tohle je v podstatě jen sběr. Samozřejmě že jsem ten příběh a vše okolo vnímala a pochopila, ale... Na mě moc náznaků a jinotajů.
Neviem, či je to dobrá voľba po včerajšku (kedy som dočítala Mischling za jeden deň) a ľahšie čítanie - o posadnutej zberateľke liečivých bylín, ktorá (vraj) vie chodiť po vode a to len preto, že je víla... Je to ponor do duše chorého človeka. Ale tak, že som sa nemohla odtrhnúť a zbierala a zbierala som ďalšie a ďalšie písmená, slová, vety, odstavce... Mne sa to ale naozaj páčilo. Veľmi.
Vůně a šustot bylin. Úzkost. Strach. Tíživý pocit na prsou. Bolest jedné nemocné duše. To všechno je cítit ze stránek knihy. Tíseň se vkrádá do srdce vnímavého čtenáře, jako mlha z bažin. Tiše. Nenápadně.... Až ho pohltí úplně.
Atmosférická kniha, která pokud ji to dovolíte, dokáže mrazit.
Velmi náladové, melancholické a tajuplné čtení prosycené vůní bylin a lidským smutkem. Přestože se příběh odvíjí v časném létě, náladou se mi hodil spíš k létu babímu. A rezonuje ve mě stále, i když bych vlastně nedokázala říct, o čem přesně je a jak dopadl. Ale vybavují se mi barvy, sluneční světlo probleskující korunami stromů, prach tančící v paprsku světla, který pronikl skrz škvíru ve střeše na půdu, vrzající kolo a poodhrnutá záclona v jednom z oken starého domu. A tím vším prochází žena nebo snad víla, která tu je a vlastně není a účtuje s minulostí.
Zajímavá kniha, dobře napsána, ale čekala jsem trochu víc, vetsi dej, nějaký zvrat, vysvětlení ... Sběr bylin byl velmi zajímavý, sonda do chore mysli také.
Četla jsem už podruhé, stále tam objevuji něco nového. Líbí se mi styl psaní, V popředí sběr bylin, v pozadí životní příběh jednotlivce, rodiny, okolní komunity. Lehce se dotýkat těžkých a citlivých témat.
Chvíli mi trvalo, než jsem v knize přestala hledat příběh a přijala fakt, že jde o náhled do života hlavní hrdinky - vlastně takový deník plný deprese a utíkání se k jedinému smyslu života - sběru bylin... Styl psaní se mi moc líbil, krásný jazyk, žádné zkratky...
A také by mě zajímalo, jak tato žena může přežít zimu :)
Kniha me bavila, ale po prvni pulce uz mi prislo, ze se vse opakuje porad dokola, coz me prestavalo bavit a postupne jsem se tesila na konec, ze se dozvim, co to bylo za nemoc nebo proc se vlastne Anna pomatla... To se nestalo, bohuzel.
Zajímavý námět knihy, neotřelý, ten se mi moc líbil. Kniha mě bavila ale pouze asi do poloviny, pak mi to přišlo už pořád stejné, žádný vývoj postavy. Jak to dopadne, už bylo jasné. Možná jsem čekala více vzpomínek, nějaké vysvětlení, jak se stalo, že Anna žije tak, jak žije. Co to bylo, že se její mysl takto pokroutila? Možná to tam někde je a já to neviděla.
Temno mě zahalilo pokaždé, když jsem otevřela knihu. Ačkoli bych se nechtěla ocitnout v příběhu a kůži Anny, ráda jsem do něho nahlédla. Není třeba gradujícího děje, časté interakce postav, dokreslování situace vypravěče. Bylo totiž vynahrazeno zanepázdněností nemocné mysli, která byla tak skličující a věrohodně podána, že vše “krásně” vyplynulo mezi řádky, až neklid zasáhl i mne samotnou.
Byla jsem zvědavá a teď to mám. Bolest, smutek a osamělost se ve mně rozlily, v nose mám prach z půdy a pyl sušených květů. Raději nasednu na kolo a budu věřit, že tenhle letní den vytěžím až ke kořenům. Nesmím si zapomenout nůžky a vzpomínky na babičku. Očima obejmu louku a vrhnu se do stráně světu navzdory...
Čtu popáté, každý rok ve stejnou dobu, když zavoní lípy a je čas na jejich sběr. Letos na začátku roku jsem si říkala, že už ji znovu číst nebudu, a tak jsem ji prodala, ale s tím, jak koncem června začaly nakvétat lípy, věděla jsem, že si ji musím přečíst zase, a tak jsem si ji zase v antikvariátě koupila. Na půdě mi schne lipový květ, máta a meduňka a setkání s "Aničkou Bartákovou" je pro mě jako shledání po roce s dobrou kamarádkou - my dvě si rozumíme... :-)
Hodnocení vynechám. Pokud chcete číst knihu o tom, jaké je to být v hlavě psychicky narušeného člověka, směle do toho. Víceméně se děj nikam neposouvá a hlavní hrdinka jen upadá do tmy.
Navzdory některým negativním komentářím jsem z knihy úplně nadšená - i když uznávám, že ne každému může takový styl psaní sednout. Minimum přímé řeči, zápletky na bázi bouřky a zmoklých bylinek (s nadsázkou řečeno) a sonda do myšlenek a pocitů osoby, která na svoje okolí působí jako podivínka. Kniha mě ale pohltila tak, že jsem se vůbec nemohla odtrhnout. A vůně bylin je popsaná tak podmanivě, že mě úplně šimrala v nose.
Kniha, která vás buď nadchne, nebo nudí od začátku. Snažila jsem se vydržet asi do půlky, kdy jsem knihu poslouchala jako audioknihu, ale nevydržela jsem. Na monotónním popisu sběru bylin a monologu hlavní postavy jsem neshledala nic zas tak zajímavého. Ani jsem nepřišla na to, jakou duševní nemocí hrdinka trpí. Žít dobrovolně osaměle a být zaujatá sbíráním bylin přece není nemoc. To že člověk nemá vyřešenou minulost, je druhá věc. Prostě mi to nesedlo. Jediné, co oceňuji, je schopnost autorky vyvolat v čtenáři pocit napětí.
Naprosto úžasná kniha je jedna ze čtenářských lahůdek. Jak se spisovatelka dokáže vžít do této osamělé ženy je neuvěřitelné. Děj nemá chybu, styl psaní úžasný a já vždy, když si utrhnu třeba mátu k usušení, si na knihu vzpomenu.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Na Anně Bolavé je přitažlivé, že bolí. Bolí moudře a hluboce.