Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1549
1549
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Mezi šílenstvím a podivínstvím je tenká hranice... A vše je popsané tak sugestivně, že z každé stránky voní sušené byliny, je cítit kvetoucí lípu i půda plná pylu a prachu.
Kniha se mi líbila, styl psaní se mi líbil, akorát trochu nevím, jak si vysvětlit ten konec. Ale to Annino zanícení bylinami bylo fascinující.
Z této knihy jsem velmi rozpačitá. Byla poutavá, čtivá, na druhou stranu mě její čtení rozčilovalo a musela jsem se přemáhat, abych to dokončila. Hlavní postava mi rozhodně k srdci nepřirostla, nedokážu se do ní vcítit, ani ji litovat. Je to zvláštní člověk, který žije ze dne na den a kterému naprosto chybí pud sebezáchovy... Sama zvolila samotu, sama odmítá jakoukoli pomoc... A házet do sebe léky místo jídla rozhodně není řešením...
Ať se mi kniha líbí sebevíc, vždycky se těším na konec, ale tady?! Tři stránky před koncem mě uchvátila panika, že už s Annou nepůjdu trhat, vždyť toho ještě tolik kvete. Slibuju, že budu s Annou chodit rok co rok, každé léto (aby nebyla tak sama a ať si myslí co chce a libuje si v té samotě sebevíc). Jsem okouzlená a dojatá a z této překrásné knížky si udělám letní čtecí rituál.
Tady jsou jakákoli slova zbytečná – všechno podstatné už napsali ti přede mnou, jenom bych se opakoval...
Krásný příběh o ženě, která "dál než za úterek nekouká", nádherný jazyk a především neskutečný zážitek z četby – byť po dočtení se ještě dlouho nebudete moci zbavit onoho zvláštního "pocitu vdechnutého stébla"…
A také z hlubin podvědomí vytrysklá vzpomínka na dětství, kdy jsme jako děti chodily s maminkou sbírat "léčivé byliny" a potom je sušily na půdě i v bytě – na tu sytou vůni schnoucích rostlin, na prach, vznášející se místností při každém přeložení listů a květů, na plnění papírových sáčků a na netrpělivě očekávané vážení na starých kuchyňských vahách se dvěma kývajícími se zobáčky…
"Je příjemné uvědomovat si své záliby a pak je podporovat," prohlašuje hrdinka románu – a já dodávám: …i kdyby vás to mělo zabít…
Anna Bolavá svým románem hodně nahlas říká: Vidíte? I ti "podivní lidé", kteří žijí všude kolem nás (a na které se mnohdy díváme skrz prsty), mají duši…
Knížku jsem četla z půlky nemocná a při čtení se mi točila hlava. Nedokážu říct, jestli z příběhu, nebo z nemoci. Nikdy jsem nečetla nic podobného. Neskutečný zážitek!
Hodně zajímavá kniha. Pěkně napsaná, má spád. Opravdu zajímavý pohled na ženu, která prožívá své pády v životě.
Velice intenzivní, voňavé, osamělé. Kdo se odváží jít s autorkou za hranici bolesti a šílenosti, toho nakonec čeká vykoupení. Ne, vážně - skvěle napsané, stoprocentně stojí za přečtení.
Pokud bych měla doporučit nějakou knížku, byla by to tahle. Při čtení mi bylo úzko, nebo naopak veselo, hodně jsem to s hlavní hrdinkou prožívala. Byla jsem zmatená, stejně jako ona. Četla jsem naléhavě. Je to tak krásně napsané a přitom tak záludné. Jedna velká bolestivá krása.
Celá je psaná v 1.osobě, přesto velice napínavá až do konce. Hrozně mě láká začít sbírat léčivé rostliny. Zajímavý děj, který Vás nepustí až do konce. Doporučuji !
Začalo to pozvolna, krátkými větami, tak krátkými, že jsem volal po rozvitých souvětích Bohumila Hrabala, skuhral a říkal si, jestli to tak bude pokračovat...a ono to pokračovalo, ale kouzelně, stále více s přibývajícím a prohlubujícím se tajemstvím. Ty krátké věty korespondovaly se stavem mysli vypravěčky a zcela mě uchvátily.
Příběh, který na sebe nedá zapomenout.
"Kto by sa dnes mohol obliekať do hmly a voňať ako úsvit?"
...voňavá, ale aj boľavá... Ktorá viac? Nevedela som si predstaviť, čo dokáže autorka toľko o zbere liečiviek písať, ale dokáže. A robí to dosť sugestívne. S hlavnou hrdinkou budete prežívať všetko - budete cítiť žhavosť poludňajšieho júnového slnka, budú vám brnieť ruky od pŕhľavy, budete cítiť príjemný vietor vo vlasoch pri cyklo presunoch z miesta na miesto, budete kašľať z prachu na povale, budete cítiť vôňu lipového kvetu a počuť bzukot hmyzu pri potoku. Ale tiež vám bude zle, budete mať závraty, nauzeu, bude vás bolieť telo, srdce, duša... Až sa nakoniec presuniete zo svetla do tmy...
text knihy podněcuje obrazy, to co prožívá hlavní hrdninka je až neuvěřitelné - jde to až na dřeň, pěkný - byť smutný konec, jen jsem se knihou chvílemi prokousával...
Před chvílí jsem knihu dočetla. Pustila jsem se do ní s chutí a nadšením, možná také s velkým očekáváním. Sama se zajímám o bylinky a pocházím z jižních Čech, tudíž jsem se nemohla dočkat poutavého příběhu o této krajině.
Hlavní postava mi byla v některých věcech velmi blízká, ale v některých situacích až nesympatická, a to zejména kvůli velkosběru za účelem získání peněz, který provádí. Neustále z toho bylo cítit šílenství. Ale to je čistě můj náhled na věc.
Čím víc jsem měla načteno, tím jsem byla nervozní z přežívání postavy, která jen párkát během příběhu nabyla optimismu a její psychický stav stál na místě či se dokonce horšil. Některé částí jsem dokonce nemohla číst tak pozorně, a to kvůli detailním popisům toho, jak se cítí.
Neustále o životě této postavy přemýšlím a celkově hodnotím kladně, i když malou částí jsem zklamaná.
Je to vážně zvláštní příběh. Dočtete a nevíte, jestli to bylo celé pravda, či jen nějaký sen či výplod choré mysli hlavní hrdinky. Anna totiž psychicky úplně zdravá rozhodně není. Přesto vás nějakým způsobem kniha k sobě poutá, a pokud se do ní začtete, nepřestanete, dokud nedojdete konce. Zvláštní, zmatené, magické. Zmatená je asi i moje recenze, ale nějak se mi nedaří něco souvislého k této knize vyplodit. Přesto ji doporučuji, protože je prostě jiná, zvláštní, neotřelá. Určitě nebude pro každého, to je víc než jasné. Mě ale svým způsobem bavila, i když ani teď nevím, jak to vlastně celé bylo. Možná ani autorka by mi nedokázala konkrétně odpovědět. A možná právě to je na knize tak poutavé. Tápete, nevíte. Paradoxně se to líbilo mně, čtenářce, která nevyhledává neuchopitelné a nedovysvětlené příběhy s otevřenými konci. Možná ta omamná vůně bylin si mě k sobě připoutala. Autorka píše totiž opravdu sugestivně. Její popisy krajiny, přírody, sběru bylin jsou tak živé, že se sami ocitáte na louce mezi kvetoucími rostlinami. A co Marcela s Miluškou? Jsou to reálné postavy anebo vlastně vůbec neexistují? A návštěva nesnesitelného tchána v domově seniorů, která skončí zkrvaveným oblečením a hlubokou ránou v ruce? Za to přece nemůže přeslička... Anna tápe, ale nevzpomíná si. Možná píšu zmateně, ale příběh sám je svým způsobem zmatený také. Kdo četl, jistě mě pochopí a kdo ne, třeba právě dostane chuť na nevšední příběh, tak trochu postavený mimo realitu. Ano, možná z něj až trochu dýchá magický realismus. Prostě Annu Bolavou zkuste a posuďte sami, jestli získala oprávněně ocenění Magnesia Litera. Já za sebe říkám ANO. Čím víc totiž nad knihou přemýšlím, tím víc se mi Anna dostává pod kůži.
Má první autorčina kniha a silný, smutně krásný zážitek, nezapomenutelný. A nečetla jsem ji naposledy.
Vážně nemocná Anna žije v izolovaném světě, nemá zájem o kontakt s lidmi a vlastě jenom přežívá. Jediné, co ji drží je sběr léčivek. Smutný a depresivní příběh o
blížícím se konci jedné ženy.
A taky jsem bylinkářka - jen do tmy nespěchám...
S hlavní hrdinkou mě nebezpečně spojuje vyhýbání se lidem - "pokud dnes nikoho nepotkám, bude to dobrý den".
A jak tak koukám do komentářů, tak nejsem jediná, koho Anna šíleně nadchla pro sběr bylinek - už mám nasušenou bazalku a mátu, připravila jsem si vlastní jitrocelový sirup a chystám se, že si brzy přečtu i knihu Ke dnu.
Takhle inspirující knihu jsem fakt nečekala. Letošní sběr bude dobrý, zásoby na zimu velké a možná i něco věnuji. Kdyby u nás byla sběrna, tak snad sbírám ve velkém jako Anna... Určitě se k této knize ještě vrátím, možná si ji raději pořídím.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia Litera
Do tmy
Výjimečná kniha, po jejímž přečtení můžu jen uznale pokývat hlavou.