Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png
4
961
961
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Krásná podzimní a mlhavá deprese. Chviličku trvá, než se člověk zorientuje v postavách, mají podobná jména. Pak už si může vychutnávat tu neobyčejnou obyčejnost, osudy a pocity, které se týkají každého z nás.
Musím se přiznat. Českým autorkám se trochu vyhýbám. Ale od Anny Bolavé si přečtu cokoliv. Už její první kniha - Do tmy - byla skvělá, určitě se k ní vrátím. Proto jsem se s chutí pustila do - Ke dnu. A nemohla se odtrhnout. Osudy různorodých postav, tajemné močály, všudypřítomná mlha, zoufalství a rodinná tajemství, to vše vás vtáhne a nepustí.
Naprosto skvělá kniha, tolik syrová a bolestná ve vztazích, které hlavní postavy prožívají. Už v její první knize bylo hodně smutku, nicméně slunce a vůně sušených i čerstvých bylin jej tak nějak rozmělnila, zimní ponurá atmosféra této knihy však už žádné další rozptýlení nepřináší. Realistický popis prožitků postav, zejména zážitky z drůbežářského masokombinátu zůstanou nezapomenuty ....
Pomalu, ale jistě se dostávám "na kloub a na chuť" českým autorům, včetně Anny Bolavé. Neměla jsem odvahu pouštět se do její prvotiny Do tmy, tak jsem sáhla po Ke dnu (na obě knihy se v naší městské knihovně dlouho čeká, jsou pouze na rezervaci), a nelituji. Autorka jednoznačně zná prostředí, o kterém píše a její postavy jsou jako vystřižené z našeho běžného života. Každý zná takovou a podobnou Jiřinu, Pavlínu, starosti s rodiči i dětmi, denní kolotoč a rutinu, ze které by rád vystoupil, ale není mu často dáno... Kniha jednoznačně zaujme, vede k zamyšlení, možná i dává návod na vlastní kroky. Pro mě tip na další nákup do knihovny.
Autorka píše krásně, ale ty jména postav..? Milada, Miluška, Míra, Marek... to si dělá srandu? Vytrhuje mě to ze čtení, protože si vždycky musím ujasnit kdo je kdo.
Jsem teda teprve na straně 74, ale musela jsem si postěžovat...
Kdyby to nebylo tak čtivé, už bych se na to vykašlala :)
Autorčin styl psaní se mi líbí, je to intenzivní, má to spád. Líbí se mi i popis přírody a její tajemné složky, to je takové syrové a tajemné, zatímco myšlenkové pochody postav a jejich vnímání vztahů jsou syrové a netajemné - prostě mají jasno, tedy minimálně v tom aktuálním prožitku, do budoucna se uvidí.
Od Anny si moc ráda přečtu i další knihy (Do tmy mám také přečteno), takže doufám, že pro nás ještě nějaké chystá! =)
Okouzluje mě autorčin jazyk a způsob vyprávění. Postavy jsou zaťaté, strašně osamocené, málo spolu mluví. Celý příběh je pro mě až téměř přízračný, značně působivý. Svírá se mi srdce lítostí nad Miladou, Miluškou i doktorem. Chtěla bych pomoct Aničce a také poznat Jardu. A hnusí se mi reportér. A trochu i Uhlíř. A zajímá mě Hana. A ohrnuju nos nad mámou Gábiny a těmi jejími parťačkami, ani se tomu nedá snad říkat kamarádky.
Autorka dokáže vzbuzovat emoce!
Po celou dobu čtení jsem byla poněkud zmatená. Hledala jsem Annu, kterou známe z první knihy, nenašla. Množství postav pro mě bylo také trochu matoucí, ale dalo se v tom orientovat. Kniha se mi nečetla lehce, ale rozhodně je psaná krásným jazykem, o obyčejném životě a lidských osudech, pocitech a touhách. Do tmy na mě zapůsobila hodně, tady už je to trochu slabší.
Tajemné, mystické, plné mlhavých obratů a nekončících očekávání. Tohle pro mě ano. A po dlouhé době knížka, ke které se snad ještě jednou vrátím. Hutná témata stejně jako mlha kolem městečka. Mnoho nevyslového a mnoho, co si čtenář musí představit...hluboké a temné. Beru.
Milada s Pavlínou a Ilonou na výletě v obchoďáku bylo asi největší literární utrpení za poslední dobu. Za svoji předchozí knížku dostala paní autorka Magnesii a teď přichází s dalším příběhem maloměstských osudů a dramat. A já bych radši odešel, ale nemůžu, protože sedím na záchodě a ještě nejsem hotovej. A to bych pak měl hnědý trencle.
Ke dnu je atmosférou velmi podobná předchozí knize ale i tady bohužel deprese nepřesáhne level 2, což není moc. Autorka by si přála tak level 7, ale takhle to nefunguje. Já bych taky chtěl menší svaly, ale to prostě je proti přírodě. Kniha je líbivá na první dobrou a i tady si myslím, že to bude časem film s Geislerovou a Vilhelmovou a nejedna pani si u toho při žehlení popláče.
6/10 protože chápu, že asi nejsem cílová skupina paní autorky. Ale to je její chyba, ne moje. Na knize nebylo napsaný "Peči, nekupuj si to", když sem si ji kupoval.
Poznámka pro natáčení literárních klobouků: žehlička.
Dějová rozmělněnost mezi více postav mě zpočátku trochu zklamala. Po velmi intimním a sugestivním příběhu Do tmy jsem možná čekal něco jiného. S každou další stránkou jsem se však nadšeně nořil do husté močálové mlhy a atmosféry. Smutný pohled do každodenního života na jednom maloměstě může působit na první pohled velmi banálně a jako námět na další z nekonečné řady českých filmových tragikomedii "ze života". To by ho však Anna Bolavá nemohla napsat svým nezaměnitelným stylem, který není zbytečně líbiví a současně ani protivně filozofický. Jednoduše pohlcující. Mám rád autory, které poznáte už po pár větách. Anna Bolavá mezi ně patří po dvou knihách. Slušný výkon.
Autorka promine, ale představuju si ji jako jednoho z těch "divných" hrdinů, o nichž píše. Jinak je pro mě totiž naprosto nepochopitelné, jak se dokáže vcítit do postavy posedlé bylinkářky z knihy Do tmy nebo do zvláštní dívky s mnoha tajemstvími. Koncentrace poněkud vyšinutých postav v knihách Anny Bolavé je opravdu veliká. A její knihy jsou bolavé...
Zmar,úzkost,deprese,občas záblesk veselého momentu a lepšího života.I humor,ironie.To vše dělá z knihy neopakovatelný zážitek.Naložila jste nám toho dost paní Bolavá,ale my čtenáři děkujeme za tuto knihu.
Nádherná kniha, formou, obsahem i obálkou. Paní Bolavá musí mít dušičku hodně bolavou. Její příběhy jsou plné bolesti, smutku, ale zároveň obrovsky lidské a skutečně skutečné. Knížka splnila, ba spíše předčila mé očekávání. Do tmy bylo o malinko lepší, ale Ke dnu mně bude dlouho ležet na duši!
Na další knihu Anny Bolavé jsem se po přečtení "Do tmy" strašně moc těšila. Zklamaná jsem nebyla ani v nejmenším.
Anna Bolavá je skvělá v popisu prostředí, takže navzdory horkému létu jsem se uměla dokonale vžít do ponurého podzimu a začínající zimy. Opět nenastal žádný happy-end a opět jsem knihu přečetla jedním dechem.
"Do tmy" bylo o fous lepší, ale celkově perfektní knížka, kterou jsem si moc užila.
Kniha splnila má očekávání, i když by se mi asi lépe četla v podzimním období..... prostě super kniha do sychravého podzimu.
Opět podivně tragicko bláznovské, avšak velmi lidské, přemýšlivé a poeticky podané. A opět mě ta atmosféra vzala. Někteří čtenáři autorčiny knihy odkládají, protože na ně s nima leze depka...mě to množství duší v příběhu baví a jejich tajuplno uchvacuje.
Po přečtení "Do tmy" jsem se nemohla dočkat další knihy od Anny Bolavé. Moje silné očekávání, jak už to tak bývá, bohužel nebylo naplněno. I když kniha je to dobrá se zajímavou atmosférou, ve srovnání s knihou "Do tmy" je to slabý odvar. Kniha ve mně nijak silný dojem nezanechala a po dočtení jsem měla pocit nenaplnění. Ale toto mé hodnocení je způsobeno naprostým uchvácením "Do tmy", která ve mně žije i několik měsíců po přečtení
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Knížka se pěkně četla.bavila,mám moc ráda české autory