Ke dnu

Ke dnu
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png 4 978 978

Do tmy série

< 2. díl >

V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text

Přidat komentář

pakoshka
01.09.2021 4 z 5

To bylo teda tvrdý!

Absolutně jsem se nemohla začíst, přečíst víc jak deset stránek mi nešlo, všechna ta jména na M mi vadila. Taky ty lyričtější pasáže, o kterých jsem si ze začátku myslela, že jsou vzpomínkový. Ovšem když už jsem se kousla a během víc jak týdne přečetla asi sto stránek, tak těch zbylých skoro 200 jsem dala za jeden den jako nic, jak mě ta mozaika drobných příběhů na vsi, která je zahalená v mlze a podivně páchne po masokombinátu a močálech, pohltila. Nakonec asi víc než první díl, Do tmy. Není nutný na sebe knížky navazovat, kdybych měla jednu z těch dvou doporučit, tak to bude Ke dnu, protože tyhle reálný, hrozně tvrdý střípky života protkaný jemnou mystikou mě bavily nakonec víc.

Sorrow
28.07.2021 3 z 5

Román Ke dnu volně navazuje na autorčin debut Do tmy, který byl v roce 2016 ověnčen Magnesií Literou. O kvalitách knihy jistě svědčí už jen fakt, že i podruhé se Bolavá objevila mezi nominovanými (2018), nicméně nominaci neproměnila. Oproti prvotině ohledává širší plejádu charakterů, z nichž vlastně nikdo není hlavní postavou. Zápletka tak stojí zejména na dynamice mezi nimi – ze směsice roztodivných obyvatel maloměsta lze jmenovat např. matku tvrdě pracující v masokombinátu, její tak trochu smradlavou dceru, podivnou neurotickou ženu navracející se do místa svého dětství nebo lékaře, jehož žena byla nalezena mrtvá a jehož milenka má zanedlouho přivést na svět dítě. Podobně jako v knize Do tmy má i tento román silnou atmosféru. Odehrává se v předadventním čase a ze stránek doslova čiší sychravé počasí, mystické mlhy i vlhkost bažin. Bolavé se do poměrně jednoduché linie příběhu daří vklínit důležitá témata vztahu matky a dcery, pocitů samoživitelky s nedostatkem financí, vztahů na maloměstě, kde každý zná každého a má o něm svůj názor, rozdílů mezi privilegovanou a středostavovskou třídou nebo (ne)vyrovnání se s následky potratu v rámci rodiny. Jazykově poměrně standardně odvyprávěné příběhové linie přetínají lyricky vyznívající pasáže Hany (ženy, která se do města navrací se svou nemocnou matkou), takže kniha ve výsledku působí stylisticky zajímavě, a přesto velmi přístupně. Byť tedy román nabízí v podstatě vše, co od kvalitního titulu čekám, nemohla jsem se v průběhu čtení ubránit pocitu, že je toho v jedné knize přeci jen trochu moc. Jednotlivá témata mnou spíše proplula a nezarezonovala zdaleka tolik jako v debutu Do tmy, který je v podstatě monotematický a monocharakterový. Tentokrát z nižšího hodnocení viním i audioknihu, kterou trochu nešťastně namluvili Miroslav Táborský (toho sice mám ráda, ale nehodil se mi k atmosféře příběhu) a Simona Postlerová (ta mi nesedí obecně, což je samozřejmě moje subjektivní vina). Domnívám se, že by bylo vhodnější zvolit pro stěžejní obsah ženský hlas, určitě bych se nezlobila třeba za Anitu Krausovou, která fenomenálně namluvila právě předchozí knihu, nebo celou škálu herců, z nichž by každý propůjčil hlas jiné postavě. Na závěr už snad jen pro formu dodám, že určitě není třeba číst Ke dnu až po Do tmy, ale není to na škodu.


Vesper001
17.06.2021 4 z 5

Ošklivé životy lidí v močálu nevlídného města, které pomalu klesají ke kalnému dnu, od něhož se nejde odrazit; mimořádně nepříjemná kniha, od které se nejde odtrhnout. Mnohé části nekompromisně strhávají závěsy, kterými sami před sebou zakrýváme realitu, abychom se na ni nemuseli dívat. Protože je děsivá (ano, takové nemocnice u nás existují!), nepříjemná (kdo by chtěl skončit u pásu v drůbežárně?), vzbuzuje v nás bezmocný vztek (co může napáchat jeden slizký pisálek!) a mizérii (nejsme nakonec jen lístky, které unáší bahnitá stružka kdovíkam?). Z knihy dýchá chlad, zkažený vzduch a tíseň, tíseň z konkrétních věcí i z těch, které člověk nechce zformulovat ani v zákoutích mysli.

IvyLouve
09.06.2021 5 z 5

Ako to len táto Pani Spisovateľka robí, že dokáže napísať niečo tak úžasne hlboké, poetické, mystické, miestami dramatické, hrôzostrašné a občas i satirické, pričom sa to naoko tvári ako jednoduchý krimiromán z českého malomesta?
Zavedie nás na miesta, kde by sa asi nikto z nás nechcel dvakrát ocitnúť, a postupne nám odhaľuje charaktery a osudy miestnych obyvateľov.
Milujem túto knihu, v ktorej naozaj záleží na každej maličkosti. Aj na tých medzi riadkami. Navyše každá autorkina veta, myšlienka, metafora, použitie slova je zážitok. Vie nahliadnuť do vnútra postáv tak, že máte pocit, že ich dobre poznáte, viete ich pochopiť. Dokonale sa vysmieva z malomeštiactva, a pritom vie s nesmiernym citom písať o ľudských trápeniach. Jej personifikácie všetky tie obávané miesta oživujú.

,,Ledová hladina něco říká, ale ona to nechce slyšet, běžela přece na dvůr, a najednou leží tady, na druhé straně zahrady, jako kdyby ji kdosi roztočil jako slepou bábu, přestože nechtěla hrát.”

cafenoir
18.05.2021 5 z 5

Druhý díl volné trilogie je tentokrát daleko blíž realitě, která se může zdát hodně syrová, ale on je to vlastně běžný život. Bolavá svým mimořádným jazykem kreslí střípky ze života různých postav (pokud řekneme, že postavy nejsou černobílé, opravdu to není fráze). Jedná se opět o přítomnost zdánlivě vytrženou z kontextu a minulost či širší souvislosti jsou odhalovány jen tak mimochodem, nebo taky vůbec. Přírodní lyrika nás zavede do světa močálů a je vnímána částečně i dětskýma očima jedné z postav. Obrazy bylin, řeky a lesa jsou v tomto díle vystřídány neutěšeným prostředím jatek, nemocnice a nákupního centra, nicméně sugestivnost zůstává stejná.
Autorka má vynikající schopnost nenásilně střídat žánry, aniž by jakkoli narušovala celistvou poetiku.

Jessica007
29.04.2021 4 z 5

Moje první kniha od autorky, předchozí Do tmy jsem zatím nečetla. Kniha Je dost depresivní, ponurá atmosféra.. Ale je i celkem zajímavá.

Hecuba
23.04.2021 5 z 5

Skvělá trilogie! Doporučuji číst postupně (ne jak já : )

Rihatama
29.03.2021 5 z 5

Nevlídné, vlezle chladné podzimní počasí, mokro a vlhké spadané listí, pro Annu Bolavou ideální pochmurná scenérie pochmurného kraje pro pochmurný příběh, v němž se najde prostor pro smrt člověka či kvokající pernatce a jateční kolorit odrážející se v těžko stravitelné drůbeží polévce s těžkými, mastnými oky. Život v Bolavé románech je nesnadný a tentokrát jsem nenašla útěchu ani ve vůni čehokoliv. Spíše naopak. Bolavá přitvrdila. Smutné čtení o bolesti i zlosti doktora Diviše, Milady z drůbežáren či její dcery Aničky, na které ulpívá pach matčina krvavého živobytí. V Bolavé románu se jednoduše pokazí všechno, co se pokazit může. Jednolitá beznaděj, v níž vše do sebe zapadá jak v dokonalé mozaice. I takový život umí být. A je dobré to mít na paměti. Bolavá umí. Nestvořila lacinou tretku plnou zbabělých nespokojenců, ale přesvědčivou, koncentrovanou životní frustraci a trudomyslnost, z níž systém ani společnost člověku nenabízí východisko, ale spíše jej zatlačují stále níž. Jako by vás Bolavá chtěla nechat pohřbít. Nebo možná, že tak úplně ne. Člověk musí dočíst až do samého konce.

MiriamF.
07.03.2021 4 z 5

Tento druhý díl série se mi četl o něco lehčeji než první. Chválím překvapení s hřebenem.

JitkaJak
26.02.2021 2 z 5

Zatímco kniha "Do tmy" mi dokonale sedla, tahle přesně naopak. Snažila jsem se moc, ale nebyla jsem schopná ji dočíst až do konce.

adevis
25.02.2021 3 z 5

První kniha mi zlomila srdce. Na tuto jsem se vrhla hned po dočtení té první. První polovina mě hrozně moc bavila, potřebovala jsem vědět, jak to dopadne s Maruškou a doktorem Divišem. Milada z drůbežáren zprvu působila jako mrzoutka, ale nakonec mi ji bylo trošku líto, protože bych ji to s Jardou moc přála. Anička byla boží.
Kniha se mi líbila i přesto, že jsem se u druhé poloviny musela do čtení maličko nutit. Jen si teď dám na chvíli od Bolavé pauzu a pak se pustím do třetí knihy :)

los
10.02.2021 2 z 5

příliš hysterických, zechtěných či rozmazlených ženských postav (oproti nevýrazným, plochým mužským postavám), depresivní mi vyprávění nepřišlo, prostě líčení běžného života, jen ten konec kapku literárnější; díky stále se zkracujícím kapitolám a rychlejšímu střihu obrazů jsem udržel čtenářskou pozornost, je to opravdu spíš "ženské" čtení

oceňuju vtipnou paralelu drůbežárny/masokombinátu se světem povrchních a hloupých ženských, drben, jejich předstíraného kamarádství

Abia
07.02.2021 3 z 5

Kniha byla zajímavá, ale něco mi tam chybělo. Asi nějaký normální život, protože ten jsem tam nějak neviděla, vše bylo přetažené ad absurdum. Znovu bych jí nečetla a tím je pro mne hodnocení jasné.

elenai
29.01.2021 5 z 5

Dlouho po dočtení jsem nemohla usnout. Autorka má dar vcítit se do svých postav a úsporně popsat jejich vnitřní smutky, trápení a tajemství, která se nikdy nemají dostat z nitra na povrch. V první knize hrály roli voňavé byliny, zde vdechla život samým odpudivým místum - rozpadajícímu se domu, v němž sídlí duchové minulosti, močálům plným nevysvětlených záhad a drůbežářským závodům poskytujícím smutný azyl vesměs nenaplněných životů žen, které už toho mnoho nečekají. O postavách nemá příliš cenu psát, je jich tolik, které by stály za zmínku, ale nejvíc vyčnívají malá Anička, Milada, Jarda a Hanka, které spojí blížící se nebezpečí. Zkrátka a dobře, kniha byla absolutně jiná než první, ale výborná, aspirantka na jednu z nejlepších, co jsem letos četla, a to je leden. Mimochodem, když už jsme u toho ledna. Doporučuju přečíst si ji zrovna v tuto dobu, protože ještě umocní zážitek ze čtení.

renata0698
25.01.2021 5 z 5

Zajímavě napsáno . Děkuji

immortal-party
19.01.2021 5 z 5

velice těžko se mi kniha zavírala po jejím dočtení. autorka opět dokazuje svoje metamorfní tvůrčí schopnosti a v retrospektivně laděném vrtu do lidských osudů a myšlenek vyzývá čtenáře k pokračování příběhu.

KristinTj
03.01.2021 4 z 5

Myslete si o čemkoli, co chcete. Vždycky to bude váš úhel pohledu. V téhle knize doslova bije do očí, že nic není černobílé. Jak snadno si vytváříme neúplný obraz o druhých, bez ohledu na to, jaká by mohla být skutečnost! Ani jedna z postav v knize není dobrá nebo špatná. Všechny jsou velmi lidské... Já kamarádím s Aničkou. Ale...
Jo a ten hřeben mě fakt dostal.

Zyrit
30.12.2020 5 z 5

Volné pokračování knihy Do tmy. Autorka se nevrací k hlavní linii předchozí knihy, ale rozvíjí příběhy některých vedlejších postav a přidává postavy nové. Musím ocenit práci s detaily a náznaky, které vykreslují děj i osobnost jednotlivých postav. Nechybí temné až hororové prvky, které jsou někdy velmi konkrétní, jindy nevíme jistě, jestli se to tak skutečně děje nebo to jsou jen metafory vyjadřující vnitřní prožívání postav. Velmi doporučuji.

kacenka075
15.12.2020 3 z 5

Ponurost dovedená skoro ad absurdum. Styl autorky je sice zajímavý a vlastně celkem čtivý, dokáže vytvořit napětí a charaktery postav vykresluje celkem uvěřitelným způsobem, ale v jejím repertoáru mi chybí nějaká alespoň náznakem normální figura. Možná to byl záměr. Mysteriózní motivy budiž, celkem knihu ozvláštňují, a že je nemám ráda je můj problém. Stejně jako otevřené konce. Chápu, asi to bude ještě pokračovat, ale mě to prozatím stačilo. Co mi opravdu vadí, a to není jen záležitost této knihy, je urputné používání spisovného jazyka i v mluvené řeči. Takhle přece nikdo normální nemluví a dialogům to ubírá na přirozenosti.

jefff
06.12.2020 1 z 5

Bohužel nezaujalo. Děj rozvleklý a hlavně druhořadý. Chyběla mi lepší práce s atmosférou a zajímavější postavy. Škoda.