Ke dnu
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330755/bmid_ke-dnu-fwR-330755.png
4
961
961
V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení stožárů v polích za městem. Román Ke dnu volně navazuje na úspěšnou prvotinu Do tmy, za niž autorka obdržela roku 2016 Magnesii Literu za prózu.... celý text
Přidat komentář
Prvú polovicu knihy som si myslela, že pôjde o pokračovanie Do tmy a keď som sa tejto myšlienky vzdala, bolo už pre mňa neskoro. Kniha je napísana veľmi dobre, postavy žijúce v malomestskom prostredí boli tiež zaujímavé, no mala som pocit, že som len tak na chvíľku nakukla do ich životov cez medzeru v dverách a potom sa tie dvere zatvorili.
Ze začátku trochu rozpaky, myslela jsem, že mě to nebude bavit jako Do tmy, ale nakonec jsem četla a četla, až jsem se divila , že je konec. Ale zdál se mi trochu otevřený, možná autorka chystá pokračování. Pro někoho asi trochu ponuré, ale mám pocit, že v některých vesnicích, kde je třeba vysoká nezaměstnanost nebo neutěšená krajina, podobný zmar je. Já spíš obdivuji, jak autorka dokáže všechno tak sugestivně popsat, že jsem si chvílemi připadala , jak stojím sama u pásu v drůbežárně nebo se topím v bažinách.
S knížkami je to jako s drogou. Jeden bez nich nemůže žít a druhý jimi opovrhuje. Taky může být často kvalita materiálu skvělá, stovky spokojených uživatelů a pár šťourů, kterým i přes nesporně kvalitní podklad neudělá obsah dobře.
Já bohužel momentálně končím s mírným vzdouváním v krajině břišní. Cesta bažinami lidských osudů, kde všichni spíš bloudí, než aby se ze zrádných končin dostali, marnost, černota, deprese a bolest... Asi jsem se měla nejdřív vydat DO TMY, abych zjistila, jestli se mi ještě chce KE DNU. Nehodnotím literární kvalitu knížky, například jazykově je na velmi vysoké úrovni, hodnotím čistě dopad obsahu na mojí osobu... Můj letošní literární bad trip.
fajn, vyzerá to tak, že autorka má vzťahy medzi ľuďmi na dedine prečítané. trochu mi tam nesedel blbeček z bulváru, ale beriem ho ako karikatúru, lebo v tej branži aj tak nemôže robiť normálny rozmýšľajúci človek.
Takže jsem doufal marně, byl to konec....ovšem volné pokračování je stejně dobré. Vlastně se nic neděje, jde o obyčejné životy, krapet temné prostředí, ale kniha je čtivá a bavila. Konec mi přišel krapet uspěchaný, ale autorka to tak cítila a já to zase budu ctít. Nezbývá, než se těšit na další počin...
Líbila se mi moc, nemohla jsem se od ní odtrhnout a pořád jsem s mrazením čekala, co se stane. V postavách jsem se ze začátku moc nevyznala, ale nevadilo to a nechala jsem se unášet jejich osudy skrz mlhy a temnotu (jako kdysi Na Větrné hůrce). Nakonec to do sebe krásně zapadlo, téměř vše. Některé otázky zůstaly. Teď se chystám číst Do tmy - beru to trochu odzadu, ale myslím, že to vůbec nevadí.
Mně se to líbilo. Sice mi trochu vadí zahalené příběhy jednotlivých postav, ale v podstatě je to o to více záhadnější, což dodává knize jakési mysteriózno. Určitě si přečtu i další díly.
Vláčení nemilosrdným osudem, mizivé snahy se v něm neutopit a nakonec s ním splynout. Každá snaha jít si za štěstím přichází trýznivě pozdě. Štěstí tady chodí pět minut po dvanácté. Nakonec to snad ani není osud. Je to jen převlečená neschopnost vzít svůj život do vlastních rukou, převzít odpovědnost a sílu a jít si za štěstím. Otálení je jen cesta do pekel.
Natěšena knihou Do tmy, kterou jsem četla už třikrát, jsem se pustila do další autorčiny knihy Ke dnu... a přiznám se, že začátku mě nijak nenadchla... příliš mnoho postav - a že jsem mezi nimi marně hledala aspoň zmínku o Anně Bartákové - zamotaný děj... nicméně jsem se jí stránku po stránce prokousávala stále dál... a okouzlovala mě stále víc... ten příběh mě do sebe postupně vtahoval jako hustá všudypřítomná bílá mlha, která děj provází, až mě nakonec pohltil úplně a já na poslední stránce litovala, že už je konec... Teď jenom doufám, že A. Bolavá bude v psaní pokračovat a že se TAM ještě vrátí...
Pokud jsem u prvního dílu tvrdila, že postav tam bylo pomálu, v druhém pokračování jich je opravdu dost. Dostávám se nám plno zajímavých dějových linek lidi z jednoho městečka. Upřímně v těchto vedrech Vás tato kniha dokonale zchladí - mrazivé, plné mlhy a tajuplností. Miluji, když takto skvělé knihy dokážu přečíst jedním dechem.
Do tmy jsem nahlížel opravdu s potěšením, ale Ke dnu jsem se nechal s radostí doslova strhnout. Vynikající.
Kniha se četla sama a vtáhne vás tak do děje , že místy máte chuť aktérům jednu vlepit anebo jim něco říct ...
(Možný SPOILER)
Knížka se četla dobře. Je tu mnoho postav, některé hlavní a některé jen tak příběhem procházejí. Při dobrém soustředění se v nich čtenář orientuje, ale je jich vážně dost. A ty Milušky a Miládky se mi občas popletly a musela jsem si ujasnit, která je která. Co bych ke knize dále dodala? Nechápu, proč je tak strašně ponurá? Takřka všichni jsou zde vykresleni jako nešťastní lidé poznamenaní osudem (smrt manžela, smrt manželky, smrt novorozence, smrt u pásu, infarkt atd atd.) Pochmurné prostředí všech příbytků snad s výjimkou rozmazlené maloměšťačky Jiřiny, pochmurné okolí a příroda kolem... Málem jsem do deprese upadla taky. Nebýt Čtenářské výzvy, tuhle knihu bych asi nevyhledala... A neudivuje mě ani pseudonym autorky.
Knihy od Anny.. co k nim říct. Ze začátku jsem se ztrácela, bylo to na mě dost zmatený, je tu víc osobností a chvíli trvalo, než jsem se zorientovala.. pak ale.. musím říct, že jsem každýho toho člověka chápala.. každou jeho náladu, každou myšlenku, každý krok.. rozumněla jsem všem, ale naprosto ničemu. Cítila jsem se jako pozorovatel, který na všechny dohlíží, Anna mě zase krásně dokázala dostat do příběhu, tak napínavého, zajímavého, ale nezodpovězeného. Miluju styl jejího psaní, naprosto žeru popisování různých míst ( popisování mlhy a bažin, baráku Strnadových..) a naprosto miluju charaktery všech popisovaných. Vážně. Taky jsem Podivín. A moc se mi líbí, když se tak necítím sama. I když je to jen příběh z jedné okouzlující knihy. Těším se na pokračování, v této knize jsem rozuzlení ani nečekala. Moc se těším. :)
Již druhá přečtená kniha od Anny Bolavé. Oproti románu Do tmy, se zde rozehrává více dějových linek, vystupuje zde více postav. Konec mě překvapil. Čekala jsem nějaké rozuzlení celého příběhu. Jakoby kniha skončila v půlce děje.
Kniha Do tmy je mému srdcí bližší.
Moje první setkání s textem Anny Bolavé. Začátek mě hned chytil, všudypřítomné záhadno láká. Čekala jsem napjatě, jak se bude "detektivka" vyvíjet a pak se začala trochu ztrácet. Množství postav by snad ani nevadilo, spíše mi překáží fakt, že se neprotnou do hlavního vypravěčského proudu. Osud Milady a její dcery beru nakonec jako stěžejní a nejpropracovanější. Popisy mystické krajiny mokřadu jsou výborné, škoda, že celek působí jako rozmazaná freska. V paměti mi nakonec nejvíc zůstává bezútěšná práce v drůbežárně.
Netuším prečo, ale viac sa mi lyrickosťou a vnútornou surovosťou páčila prvá časť. Síce v prvej časti sa mnoho vecí nevysvetlilo, ale nejako som dúfala v rozuzlenia (aspoň v malých dávkach) v tejto časti, ktorá bola viac z tohto sveta- dialógy, viac postáv, ich životné cesty. Rozuzlenia neprišli, zostáva na čitateľovi, ako si vysvetlí pôvod Hany, alebo zvláštne konanie malej Aničky.
* SPOILER: Je to rozhodne voľné pokračovanie, v celom texte nenájdete zmienku o bylinkárke, čo ma trošku mrzelo, pretože ak naozaj zomrela vtedy v lete, tak snáď si na ňu niekto spomenie, že? Napríklad aspoň Miluška... (*KONIEC SPOILERU)
Inak, postavy v knihe sú ako zadlátované v sadre, či v bahne. Síce chcú niečo vykonať, zmeniť, obrátiť osud naruby, ale samotná vôľa chýba a na konci všetko zostane rovnako bezútešné a novembrové...
Zručně napsané. Utrpení matky samoživitelky, tvrdě pracující u pásu v drůbežárně, je vykresleno působivě a citlivě. Jen mi po pravdě není jasné, proč tam byly i všechny ty další postavy.
Byla jsem natěšená z knížky Do tmy, ale volné pokračování už mě nenadchlo. Moc postav, moc tíže, moc ošklivostí a zla. (Ta koťata!) Cítila jsem mlhu, kuřecí maso, výpary z močálu i ze starého Uhlíře. Výborné popisy, přesto za sebe mohu dát jen tři hvězdy.
Štítky knihy
česká literatura tajemství maloměšťáctví vztahy psychické problémy psychická traumata jižní Čechy rozhlasové zpracování Vodňany Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Deset hvězdiček za atmosféru. Úplně jsem ten jižanský zapadákov měl před očima. Příběh trochu roztěkaný, dost postav na tento relativně kratší rozsah. Zpočátku jsem se domníval, že tam půjde o vyřešení té mrtvé z močálu, ale to se ukázalo jako omyl. :) Stejně tak další příběhy tak nějak neukončené. Ale to je návnada na další autorčinu knihu, jak jsem se dozvěděl. Tak se těším.