Doba Ježíše Nazaretského
Mireia Ryšková
Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, ale poskytuje i širší pohled na předchozí a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. stol. n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo. Dobře známé antické dějiny kniha ukazuje ve vztahu k osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.... celý text
Přidat komentář
Výborně zpracovaná odborná monografie, které se díky čtivému a srozumitelnému podání nemusí bát i širší veřejnost. Inspirací může být zvláště pro věřící všech denominací, kterým nabízí odvahu k snášení a řešení církevních problémů a individuálních nesnázích prostřednictvím poznání prvotní církve, z níž čerpá křesťanství dodnes. Obdivuji neuvěřitelnou erudici autorky, která se nebojí přiznat, že na některé otázky nezná odpověď. Ale kde si neví rady rozum, tam napoví srdce.
Stejně jako v nedávno čtené biografii Pavla z Tarsu, jsem se i v téhle knize potkal s velmi pečlivě vypracovanou studií života důležité postavy církevních dějin – tentokrát samotného Ježíše Nazaretského. A bylo to opět mimořádně přínosné čtení. Dobový kontext, historický, lokálně-politický i společenský totiž dává šanci lépe chápat čtení Písma. To jsem si na více místech potvrdil, protože se mi často stalo, že když jsem si ze čtení knihy odskočil k Novému zákonu, viděl jsem leccos trochu jinak, hlouběji a poučeněji.
Jako obvykle u podobných knih: větší potěšení jsem měl z teologických částí (které jsem nacházel v oddílech o Ježíšovi v kontextu své doby, procesu vytváření Nového zákona, šíření křesťanství a vzniku prvotních církevních obcí). Zatímco jména králů, císařů a tetrarchů se mi pletla a nedělám si příliš iluze o tom, že si je v hlavě ve větší míře uchovám, tak tam, kde se probíraly jemné rozdíly mezi věroučnými důrazy jednotlivých christologií (mezi pojetím autorů jednotlivých evangelií v závislosti na předpokládaných adresátech sdělení, mezi pavlovskou a janovskou teologií atd.), tam jsem měl oči na šťopkách a snažil se vnímat vše velmi pozorně. Protože i pro náboženské texty platí, že čím přesněji rozumíme okolnostem jejich vzniku, tím lépe mohou v našich srdcích pracovat.
Ocenil jsem také poctivost přístupu k tématu. Tam, kde profesorka Ryšková neví, přiznává že neví. Tam kde se domnívá, upozorňuje, že se jedná pouze o domněnku. Vzhledem k tomu, o jak obtížně mapovatelné období se jedná, je to věc zásadní důležitosti: potřebuje vědět, co víme, co předpokládáme, co tušíme ... a co naopak ani netušíme.
Štítky knihy
Ježíš Kristus antika judaismus Bible Palestina biblické postavy rané křesťanství Nový zákon christologie
Autorovy další knížky
2008 | Doba Ježíše Nazaretského |
2014 | Pavel z Tarsu a jeho svět |
1991 | Stručný úvod do Písma sv. - Nový zákon |
2007 | První list Tesalonickým |
2022 | Ke kněžství ženy |
Mě tyhle věci coby ateistu zajímají z religionistického hlediska, baví mě číst si o vývoji křesťanství, jeho etických základech apod., tady si z toho člověk může odnést i něco do praktického života, ale při čtení všech těch infantilních teologických báchorek, si nemůžu pomoct, a vždy kroutím hlavou: jak může inteligentní osoba, jako třeba Mireia Ryšková, celoživotně plýtvat svou intelektuální energií na nesmysly, které si vybájila banda zoufalých opičáků z doby bronzové? Nebylo by poctivější dát svou intelektuální kapacitu do služeb něčeho užitečnějšího a méně intelektuálně ponižujícího? Panebože, vždyť ona na mnoha místech nechává otázku "zmrtvýchvstání" a "zázraků" otevřenou, jako kdyby něco takového bylo možné. To je ale bohužel kámen úrazu všech lidí, kteří se věnují náboženství, teologii apod., nemůžou samozřejmě otevřeně říct, že se jedná o naprosté nesmysly, že tráví život studiem píčovin, musí se tvářit, že se jedná o něco seriózního, protože jinak by toho museli nechat, a věnovat se něčemu jinému.