Doba temna
Adéla Elbel
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458661/bmid_doba-temna-P72-458661.jpg
4
203
203
Skončíš v nenáviděné práci v ofisu, začneš chápat, že podobnou přítrž by si zasloužilo i tvé manželství, konečně se odvážíš vnímat sama sebe a své potřeby a bum! Zjistíš, že jsi zase těhotná. Tak by se dal shrnout začátek takzvaného období temna mého života. Zatemnění mysli, temnoty duše i občasné řízené zatemňování mozku. Cesta ven byla složitá, ale přinesla spoustu zkušeností. Především jednu: Get up, stand up, stand up for your life! Po přečtení už mě neuvidíte jako dřív. Pokud si chcete uchovat představu drsné a nesmlouvavé bitch, raději knihu ani neotvírejte.... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv jsem čekala něco krapet jiného, knihu nakonec hodnotím celkem kladně, jelikož jsem v některých chvílích s autorkou dost soucítila.
Terapie knihou. Jak se vyhrabat ze dna a dokázat si, že život stojí za to žít. I přes to, že jde pro autorku o velmi osobní, citlivé a těžké téma, umí ho místy popsat s nadhledem a vtipem.
Myslím, že se záměr knížky povedl - ukázat, jak je cesta ke spokojenosti, zdravé sebehodnotě někdy těžká, ale všem potřebná. A že sebeláska není ezo kec, ale základ všeho!
Tahle osobní zpověď mi přišla jako součást autorčiny terapie. Doufám, že jí to pomohlo se se svým neúspěšným manželstvím vyrovnat. Mně kniha rozhodně pomohla uvědomit si některé věci. Díky za ni.
Tahle autobiografie mě hodně bavila. Je napsaná vtipně, lehce, sarkasticky i dojemně. Přesně tak, jak na mě působí Adéliny standupy. Tím, že jsem v podobném věku jako ona, a v jedné své životní etapě jsem se i pohybovala ve stejném prostředí, jsem měla pocit, že tyhle věty bych klidně mohla psát já o sobě.
Moc se těším na další knihu i další výstupy!
Máte rádi Gilmorova děvčata? A příběhy dříčů, kteří se vypracují díky tvrdé práci a vytrvalosti? Já moc. A proto se mi líbila ta třetina knihy, která o tom pojednává. Zbytek byl slabý a není mi jasný ani účel knihy: je jistě důležité připomínat (obzvlášť ženám) význam sebelásky a vlastní hodnoty pro spokojený vztah a život, ale k tomu mi nesedí forma. Humor by nevadil, smajlíky v textu už ano. Psaný standup bohužel nefunguje stejně jako na jevišti a zajímalo by mě, jestli to bylo rozhodnutí vydavatele nebo autorky; je poznat, že by zvládla dát textu uhladěnější strukturu. Takhle se nemůžu zbavit dojmu, že hlavním smyslem knihy bylo prodat ji jako merch. Přidávám hvězdičku za hezké grafické provedení.
Tuhle knížku jsem si pořídila, když jsem na jejím stand -upu potkala známou, která mi řekla, že na ni šla po přečtení knihy...
Vystoupení dobrý, nasmala jsem se. Na živo úplně jiné než v TV a proto jsem si knihu pořídila a přečetla skoro na jeden zátah. Neříkám, že je to úplně nejvíc největší literární skvost, ale kniha změnila to, jak jí nyní vnímám. V některé recenzi níže jsem se dočetla, že je to jednostranný pohled, forma terapie. Souhlasím, ale na druhou stranu, doposud jsem ji vnímala jako pozerku, přečtením této knihy si Adéla získala můj respekt. Jestli je alespoň půlka toho, o čem v knize píše, tak jak to bylo tak neskutečný obdiv a klobouček.
Knížka se mi četla dobře, vyloudila úsměv, protože Adéla je stejná věková kategorie, takže úplně vím o čem psala. A upřímně líbilo se mi to vystoupení z komfortní zóny, celkově,bza mně dobrý.
Knihu hodnotím kladně, je otevřená a upřímná, nebo alespoň psaná se snahou o upřímnost. Na druhou stranu jde samozřejmě o jednostranný pohled a ze strany autorky zřejmě i o jistý druh terapie.
Velmi čtivá autobiografie o tom, že každý umíme spadnout na ústa. A někdo opakovaně a dlouhodobě.
Přestože je kniha plná vtipné sebeironie, čtenář si uvědomí, že to "in real time" určitě nebyla sranda.
S některými postoji můžu nesouhlasit, můžu jim nerozumět, ale taky jsem si prošla temnem, takže respekt.
V podstatě Adel splnila mé očekávání - sebeironie, řekla bych že možná až moc humoru. Dozvěděla jsem se plno zajímavého z jejího života, těžké dětství a neuvěřitelný zápřah i tvrdohlavost ve studiu, enormní zátěž na člověka a pak logicky vyhoření, a to mi tak nějak zapadlo jako dílek do skládačky. Oceňuji odvahu, že známá osobnost se dokáže takhle otevřít a jasně, že to není objektivní hodnocení sebe sama, ale o to tady vůbec nešlo. Pokud bych měla něco málo vytknout, čtenáři či čtenářky asi stejně jako já trochu přetrpěli začátek knihy, ten by se dal i zkrátit a knížka by byla čtivější, ale zas tak nepřekonatelný problém to určitě nebyl. Skvělé Adel.
Knížku jsem přečetla během jednoho dne – musím říct, že jsem příběh prožívala intenzivně. Nicméně. Ráda bych znala i vyjádření pana bývalého manžela. Úskalí těchto životopisů je ten, že se nám nabízí pohled pouze jedné strany. Knížka jakožto jednosměrná komunikace je v tomhletom ohledu strašně nefér. Jinak paní Adéla umí mluvit i psát, příběh odsýpal, byl nahuštěný, a přitom dával čtenáři možnost si všechno prožít.
Kladně hodnotím hlavně přímost a otevřenost, autorka se rozhodne nešetří, a pokud bych chtěla namítat, že si největší problémy způsobila sama, tak to nemohu, protože ona to v knize zmíní hned několikrát.
Osobně bych se obešla bez těch "tvl, díky a srdíčko, wtf" a to bude nejspíš těmi dvanácti lety rozdílu mezi námi dvěma.
Knihu jsem si pořídila poté, co jsem viděla díl "Protivných, sprostých matek" s Adélou a řekla jsem si, že jestli kupodivu existuje kromě mě ještě někdo, kdo tak dovedně skrývá, že ryje držkou v zemi, tak si to fakt chci přečíst.
Souhrnně je to terapie knihou, rozhodně pro autorku, a je to znát. Hvězdy jsem ubrala, protože její východiska nemůžu přijmout za svá. Zas mi je jednou líto, že nejde dát tři a půl hvězdy.
Autorka pravděpodobně sepsala příběh svého manželství a dětství bez otce, aby se od toho oprostila a udělala za vším tlustou černou čáru, jak doporučují terapeuti. Rady pro dcery do života na konci knihy, by se měly dívkám rozdávat spolu s občankou. Adéla má můj obdiv, že dokázala vystudovat VŠ, pracovat, starat se o děti a táhnout domácnost a ještě koncertovat. Netušila jsem, že si na Erasma může studentka vzít s sebou dítě. Vše skončí happyendem - Adéla vykoná očistnou pouť do Santiaga de Compostela.
Jako kdybych četla střídavě o sobě a o své mladší dceři. Zřejmě to bude tím, že je autorka věkem uprostřed mezi námi. Mimo stand up vystoupení všechno neuvěřitelně souhlasí - včetně míst. Asi bychom si rozuměly :)
stand-upový jazyk mi přišel nejdříve zu moc, postupně ho ale autorka buď lehce desaturovala, nebo jsem si na něj zvykla.
životní příběh A.E. mě začal zajímat až zhruba od maturity, dětství v 90. jsem zažila a není to pro mě nijakatraktivní období. naopak bych uvítala prodloužení knihy, nebo spíš rozšíření posledních kapitol; oproti dosti podrobnému popisu technikálií (studia či prací), jsou náhle až příliš stručné, přitom popisují velmi zajímavý čas osobní transformace.
4. hvězdu dávám za otevřenost, s níž autorka sdílí léta v nekompatibilním vztahu a problémů s tím souvisejících. každé takové upřímné vyprávění si vyslouží mnoho posudků a odsudků od chytrých lidí, kterým by se nic takového rozhodně stát nemohlo. mohlo, stává, jen třeba v docela jiné oblasti. každý z nás někdy zažívá těžké časy a pokud se odnaučíme se za to stydět či odsuzovat druhé, bude se nám hnedle lepší žít. a to jak na individuální úrovni, tak i v rámci celé naší společnosti.
ps: vyprávění výmluvně ilustruje partnerskou dynamiku "overfunctioner vs. underfunctioner"- a to, jak se přehnaná aktivnost / zodpovědnost jednoho partnera potencuje neschopnost partnera druhého.
Pro mne inspirativní - Adéla je moje vrstevnice a nacházela jsem s ní spoustu podobného. Její příběh mne oslovil, mám rada její humor, vlastně si na knihu docela často vzpomenu. Navzdory tomu, že to není literatura, která by se měla stát povinnou četbou.
Jako vrstevnice jsem se se začátkem knihy dost ztotožňovala. První půlka knihy za mě fajn, zajímavé, svižné tempo. Občas jsem si teda říkala, že svojí mámě ji nepůjčím, nerozuměla by půlce věcí, což mě trochu mrzelo, že je kiha až tak moc generační, ale jinak některé přirovnání byly zajímavé. V druhé půlce knihy už mě omývané, "je to na nic asi milion let", už dost ubíjelo. Nevím, jestli mě tím autorka chtěla vtáhnout do pocitů nikdy nekončící trýzně, v každém případě jsem přestávala skutečně chápat čemu se jako objetovala a proč řešila spíš sebe než děti. Asi by mi přišlo logičtější, sehnat peníze na nový podnájem než na plno večírků, abych nebyla doma. Nesoudím, jen tím chci říct, že druhá část knihy mě absolutně minula.
Přes to všechno knihu vidím spíš kladně. 3+
Precetla jsem ji na dva zatahy. Jelikoz jsem autorcina vrstevnice, dava to jakousi nadeji. Diky za to.
Knihu bych doporucila bud lidem, co se z nejakeho duvodu zajimaji o AE nebo zenskym, co taky zily/ziji s k*k*tem :)