Dobří holubi se vracejí

Dobří holubi se vracejí
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90595/dobri-holubi-se-vraceji-90595.jpg 4 91 91

Tu moudrost o vracejících se holubech vyslovuje v románu Ladislava Pecháčka ošetřovatel v protialkoholní léčebně, kterému pacienti říkají Tátamáma. Je to jedna z mnoha postav zalidňujících zvláštní svět zdravotnického zařízení, v němž se octne náš netypický, výjimečný hrdina: Miloš Lexa se živí v občanském povolání jako topič; po maturitě sice odešel na vysokou školu, avšak studia nedokončil. Z neuspokojení a z nešťastné lásky propadl alkoholu. Podrobuje se léčení. Obraz léčby alkoholiků odpovídá skutečnosti. Vyléčených (tedy trvale zcela abstinujících) není tolik, aby to vyvolávalo velký optimismus. Nádherně to zobrazuje románová pasáž, v níž autor líčí Lexovo putování za některými bývalými "spolutrpiteli" z léčebny. Slzy smíchu často přecházejí v slzy lítosti nad údělem člověka. Ale nejen tahle kapitola, vlastně celý román svědčí o tom, že se Pecháčkovi podařilo dosáhnout něčeho mimořádného: Vytvořit rovnováhu mezi zábavným, humorným podáním a závažnou, otřesnou tematikou. A byla to někdy cesta na ostří nože! Miloš Lexa nejen projde úspěšným léčením, ale navíc v jeho průběhu v sobě objeví spisovatelský talent a usiluje o lásku přítelkyně z děstství, která se mezitím stala slavnou zpěvačkou. Sympatický hrdina však zná - aby se tak řeklo - hranice štěstí, ví, že podstatou dobrého je míra, a to jak v milostném, tak v tvůrčím životě, v životě vůbec. A svou sílu dokazuje přesvědčivým způsobem - ostatně jako sám autor, který rovněž zná míru svých věcí. Na malém prostoru dovede stvořit postavu, vyznačit její sociální vazby, její logiku. Pecháčkův román se stal předlohou k natočení stejnojmenného filmu.... celý text

Přidat komentář

boticelli
15.04.2018

I pres velice zajimave tema mi styl vypraveni vubec nesednul. Nemel jsem trpelivost vyznat se v tom, co prave ctu... Tak treba jindy.

kuruteku
24.03.2018 5 z 5

Proč jsou anonymní alkoholici ti, co nepijí? Občas potkávám lidi s batohy, kteří sáhnou, vytáhnou lahváče. Cinkající batohy, cinkající kapsy. To jsou pro mne anonymní alkoholici. Film jsem viděl dvakrát, knihu právě přečetl. Bez knihy se film dá vidět, prožít, ale teprve s knihou dostává plný význam. Jedno bez druhého je poloviční. Dohromady sonáta. Najednou začíná být jasné, proč. A ještě něco navíc. Ladislav Pecháček moc knih nenapsal, ale ty, co jsem zatím četl (tato a Osvobozené kino Mír), zaťaly silný drápek do duše. Při každém pivu, při každém panáku uvidím a uslyším. Ty knihy jsou stejně tragikomické jako sám život. Ve filmu chybí fous jako odměna za nepití, rozdělení rolí lékařů, knížce chybí panenkovský knír Čmani, Somrův hlas Tátymámy a další. Díky, pane Pecháčku, díky , pane Kleine.


denib
11.02.2017 5 z 5

Báječná kombinace humoru a smutku. Mám ráda, když je kniha plná věcí k zamyšlení, má truchlivou náladu a přesto se u ní zasměji. A popis myšlenek pacienta, který absolvuje terapii, je tak trefný. Nemusím být alkoholička, abych si často řekla: Sakra, tohle je přece moje myšlenka! Rozhodně doporučuji.

gallovl
02.03.2016 4 z 5

Chvílema jsem se musela hodně soustředit, abych pochopila alespoň část všech myšlenkových pochodů a vzpomínek. Tak jak film musím vidět aspoň 2x, tak i k tomuhle se vrátím, abych pochopila více.

kejty91
07.05.2014

kniha je zajímavá svým obsahem ale co do stylu psaní je zmatená. čtenář musí být bystrý aby postřehl ty přechody, jinak se ztrácí a čte jen proto aby ten kousek přečetl a zase se chytl (taky jsem hodně dosazovala a porovnávala situace a herce z filmu, což mi mnohdy pomohlo zorientovat se v postavách). Zaznívají tam různá moudra. Tím se pro mě kniha stala přínosnou. Ale při čtení jsem měla strašnou chuť se napít!

nejvíce se mi samozřejmě líbila báseň "žít jako člověk" :-))