Ďáblova obrazárna
Leonard Medek
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336560/bmid_dablova-obrazarna-gQ9-336560.jpg
4
27
27
Říká se, že dobrý obraz ukáže víc než zrcadlo. Také se říká, že každý malíř alespoň jednou v životě namaluje obraz pro potěchu Ďábla. A Ďábel prý takové obrazy schraňuje v pekelné obrazárně, ale kdo se jich zmocní dřív než on, přinutí jej, aby mu výměnou za ně sloužil... A je rovněž známo, že malíř Adrian Fuchs, zvaný Portaletto, ke konci života přidělával na svoje vlastní díla mříže. Dobrodruh Franta Franta - a s ním i mnozí jiní - tentokrát zjišťuje, že obrazy mohou být i něčím víc než pouhými předměty, které si pověsíte na stěnu. -- legie.info --... celý text
Přidat komentář
Opět dobré, ale přesto poněkud slabší než předtím. Ovšem pořád mne to pobavilo a podchytilo.
Další dobrodružství Franty, Belle a dalších starých i nových známých je přesně takové, jak se dalo čekat – čtivé a zábavné, až mi po dočtení bylo smutno, že musím hrdiny zase opustit do té doby, než se pan Medek uvolí napsat další pokračování. Navíc musím zdůraznit, co již napsali ostatní – Medek je naprostý mistr v navození dobové atmosféry a reálií, svět jižní ameriky z doby první světové války při čtení doslova ožívá před očima. S hodnocením ale oproti předchozímu dílu musím jít o něco níže, protože ústřední zápletka (a především hlavní záporák) mi tentokrát zdaleka nepřišla tak zajímavá jako posledně. A ten formát povídek, v nichž se střídá Franta a spol. s různými „vedlejšími“ postavami mi taky nebyl úplně po chuti, přišlo mi to takové roztříštěné. Nicméně i přes drobné výtky je to pořád kvalita na jakou jsme zvyklý a už aby tady byl další díl.
Předchozí Dobrodruh 3 (Třetí triarcha) nastavil laťku hodně vysoko a Ďáblova obrazárna měla nelehký úkol, a i když se ji nepodařilo překonat trojku, tak se důstojně zařadila do této série. Čtvrtý Dobrodruh byl na první pohled rozdroben do několika povídek a novel, mezi delšími příběhy jsou vloženy povídky, kde ani známého hrdinu Franka Frantu nenajdete. Teprve až po přečtení celé knihy, vám všechno zapadne jako puzzle skládačka a vytvoří celkový obraz (téměř ďáblův) do jednoho celistvého příběhu. Leonard Medek opět dokázal uchopit a popsat ducha doby a poslat takřka čtenáře strojem času do Jižní Ameriky (i Evropy) roku 1916.
Jestli něco Leonard Medek umí, je to atmosféra. Člověk by řekl nejenom, že navštívil venezuelská kasina pro cizince, kolumbijská sídla gangsterů, vykřičenou čtvrť v New Orleans a další místa, ale že má dokonce ve sklepě schovaný stroj času a že tuto turistiku vskutku vykonal kolem roku 1916. Málokomu lze ducha starých zašlých a přitom zlatých časů věřit tak jako jemu. K tomu přidejte hrst rodokapsových příběhů, starosvětský pravopis a dostanete další díl Dobrodruha. Čtení to bylo skvělé, jedním dechem jsem slupl zejména caracaský Smrtný slunce svit, krátkou rotterdamskou epizodu Krajina s ruinou a nejvíce snad detektivní putování francouzským venkovem v Mlze nad kanálem. Jak tomu sice v povídkových knihách bývá, jiné kusy mne zas až tak na srdce nevzaly, zejména ta akční závěrečná, ale to už je osud. 80%!
Povedlo se. Budu si muset projít, zda ti malíři existují, co je reálné a co je přidané. Rozhodně mi dvoukolejnost příběhu přišla zajímavá. Aspoň je každá kniha jiná. Tak, pokud se nemýlím, ještě dva díly.
Radši bych uvítal souvislý román než takto pospojovat různé příběhy, byť to má logiku.
Skoro až do půlky jsem se obával, že je kniha opět pojatá jako povídková (byť s jednotným tématem), ale pak se to začalo postupně spojovat, až se to pospojovalo úplně. :o) Jinak by to bylo podobné jako u prvního dílu a ten (právě proto) řadím v porovnání s ostatními na poslední místo. Ačkoli je můj dojem z celé knihy velmi dobrý (Leonard opět nezklamal a má můj obdiv za svůj široký přehled), přesto u mě zatím vítězí třetí díl série.
Na závěr snad opět upozornění: tuto sérii čtěte určitě popořadě. Příběh je sice samostatný, ale souvislostí s předchozími díly je opravdu mnoho.
Část díla
Černý lid šarlatové čtvrti
Krajina z ruinou
Křídla králova klidu
Mlha nad kanálem
Smaragdové stíny
Autorovy další knížky
| 2001 | Stín modrého býka |
| 2004 | Dobrodruh |
| 2020 | Taranitový triptych |
| 1996 | Půlnoční jezdec |
| 2008 | Libyjská suita |
Po přečtených třech předchozích knih dobrodruha Franty Franty jsem tušil, do čeho jdu a musím říct, že to všechno se bez problémů splnilo. Nicméně i tak je tento čtvrtý díl opět v některých detailech odlišný od předchozích dílů.
Autor tuto knihu pojal originálně. Střídá příběhy Franty Franty s příběhy jeho známých a přátel. Takže tato kniha více působí jako sbírka povídek z prostředí 20. let 20. století.
Pravda ale, že příběhy, které se monsieur Franty týkaly mě ze začátku bavily výrazně méně, než samostatně uzavřené příběhy. Ty nicméně postupně a nenápadně splývaly i s děním Franty Franty v Jižní Americe a tak to ke konci pěkně gradovalo.
Krásné odpočinkové čtení s českým Indym.