Dobrodruhům
Tereza Ramba
Neplánujte cesty… prožijte je! Cestování si nikdy nenaplánujete na sto procent – vždy vás něco překvapí. Ví to i oblíbená herečka a cestovatelka Tereza Ramba (Voříšková). Za dva roky navštívila dvacet zemí a rozepsala se o jejich známých i nečekaných podobách. Ať už máte sami neklidného cestovatelského ducha, nebo radši jenom jezdíte prstem po mapě, Tereziny zážitky jsou natolik inspirující, že vás začnou svrbět pohorky.... celý text
Přidat komentář
“Cestování mění život. Vytrhává nás z naší reality, nutí nás bojovat za sebe, rozšiřuje obzor. Živí duši.”
S Terezou a touhle knížkou procestujete celý svět! Bude vám horko, bude vám zima, sáhnete si na dno svých sil, ale vždycky nakonec budete šťastní, protože všude je s vámi láska!
Nejdřív mě trochu iritoval zkratkovitý jazyk ala sociání sítě a přišlo mi vyprávění hodně naivní. Ovšem pak mě kniha naprosto vtáhla a připadala mi stále hlubší a hlubší a pak jsem pochopila, že o tom to je, že nejdřív je člověk prostě naivní a pak skrz přírodu a cestování vyplyne spousta věcí...Taky je boží, že člověk v některých okamžicích prostě najednou je, zvlášť když něco podobného prožil. Nakonec se mi knížka opravdu moc líbila, je krásná!!
Kniha zaujme už na první pohled grafickým zpracováním. I uvnitř najdete krásné fotky a kresby, je to vlastně takové malé umělecké dílko. Co se týče obsahu a textů, nečekejte klasický cestopis: je to spíš autorčin deník z cest, kde vyjadřuje své pocity, vztahy k blízkým a spíš okrajově zmiňuje navštívená místa - a opět zejména pocity, které v ní vyvolaly.
Krásná kniha, krásné fotky, krásné příběhy a pohledy na život. Krásné a jednoduché poslání... LÁSKA JE ❤️
Komentář pode mnou od "Adelína_čte" je tak neskutečně výstižný a mluví mi z duše, že dodám ke knize pouze - je to skvost. Vizuální i literární. Nádherný zážitek.
Svět. Láska. Okamžiky. Maličkosti. Strasti. Radosti.
O téhle knížce bych chtěla napsat tolik a zároveň možná taky vůbec nic.
Všechno je přímo v ní. Ten pocit.
Neuvěřitelně moc jsem si čtení užila. Vychutnávala si každou stránku. Zkoumala každou fotografii. Mám chuť si ji teď přečíst znovu. Od začátku. A pak zase znovu. Vzbudila ve mně tolik pocitů.
Dva roky. Dvacet zemí.
Všechno v tomto skvostu.
Tolik mi to cestování chybí.
Tak nádherný jazyk. Tak pečlivá volba slov.
Na první pohled možná nesouvislé věty. Na ten druhý to do sebe všechno zapadá. Tvoří barvitý příběh. Dává smysl.
Myšlenky. Úvahy. Divení se.
Po grafické stránce nejkrásnější knížka v mé knihovně.
Na dobrodruhy budu myslet ještě hodně dlouho.
Protože všechno uvnitř téhle knihy je důkazem toho,
že
láska
je.
To je proste krasa,kez by se takhle krasne umeli vyjadrovat vsichni. Ta kniha ma v sobe tolik! Dekuji za ni.
Za mě prostě krásné... Rozhodně to ale není klasický cestopis, spíš osobní zážitky a prožitky z cest, smichané s tehdejšími pocity autorky... Aby si člověk tuto knihu užil, musí být podle mě na "stejné vlně" jako Terezka, nebo aspoň v odpovídající náladě... Mně se to podařilo a nemohla jsem se odtrhnout... Plus graficky taky moc povedené.
Několik komentářů k této neobvyklé knize.
První setkání je vizuální. Kniha je krásná. Doslova. Vzít ji do ruky je už samo o sobě zážitkem. Prolistovat. Prohlédnout si ji. Vždy mě potěší, když je kniha i "krásná" na pohled. Autentické fotografie. Odkrytá vazba. Vše vyvážené, ladící oku...
A pak kniha a její obsah. Tohle není cestopis. Ani rady "zkušené cestovatelky". Jsou to pouze zápisky myšlenek, pocitů, které nás provázejí na našich cestách. Já si osobně myslím, že kniha je především o pocitech, a že záměr autorky nebyl napsat cestopis. Každý vnímáme cestu jako něco jiného. Možná proto je to kniha spíše pro čtenářky. Vnímáme svět kolem nás mnohem více emocionálně, a stejně tak je to i na cestách. Pro nás není důležité dobrodružství, ale spíš vnímání cesty. Alespoň já to tak mám. Nejsem dobrodruh, ale cestování miluji. Vnímám ho po svém, je to důležitá součást mého života, zážitky z mých cest jsou však důležité a podstatné pouze pro mě, asi by žádného čtenáře nezaujaly... Tereza však uměla své myšlenky sepsat tak, že je velmi příjemné je číst a rozumět jim.
Poslední vsuvka - k vnímání dobrodružství. Při čtení jsem si vzpomněla na příhodu, kterou popisovala ve své horolezecké knize Dina Štěrbová (česká horolezkyně, která zdolala Čo Oju). Při výstupu právě na Čo Oju v jednom z výškových táborů, dostala se svojí parťačkou chuť na sladké jídlo. Nebylo nic po ruce. A tak hodinu vybíraly nudle z instatní polévky, aby si je uvařily a osladily a měly tak na večeři sladké nudle... Krásný příběh, úplně je vidím, jak v mrazu, ve tmě, ve svitu čelovek, preparují nudle z nudlové polévky od Vitany. Ano, i tohle jsou pocity a zážitky, které nám, ženám, rezonují v hlavách a jsou pro nás podstatné :-)
Četla bych dál a dál. Knížka se mi nechce odložit. Chytla mě za srdce i za duši, nejen tu cestovatelskou.
Tleskam a jsem nadsena.Jiste jsem ovlivnena tim,ze mam spisovatelku rada jako herecku a cloveka.Proto jak se projevuje a chova a proto co dela.Vetsinu casti z knihy jsem s ni prozivala aktualne z prispevku na Instagramu,kam z cest pise a pridava nadherne fotky.Kniha je formou deniku psana vzdy pro nekoho.Jsou v ni prenadherne fotografie z ruznych koutu sveta,je tam spousta humoru,jsou tam pocity Terezky,jsou tam myslenky a touhy...Je tam to,co ma milym zpusobem psani, v knize pro DobroDruhy byt.A hlavni myslenka,zprava,poselstvi?To je prece jasny. Laska je :-)
Autorka vždy popíše jedno místo, které navštívila. Někdy je to heslovité, někdy se více rozepíše. Někdy se soustředí na určité téma. A někdy je to tajemně osobní. Někdy jsem to pochopila a někdy ne. Ale vůbec mi to nevadilo. Mezi navštívenými zeměmi jsou kapitoly na téma láska. Sdílí své pocity o životě, o partnerovi, o rodině. Líbí se mi její vyjadřování. Nejsou to velké slova, ale význam je hluboký. Taktéž se mi líbí, že si na nic nehraje. Konečně čtu, že na cestách je někomu blbě.
Přečteno na jediný zátah. Dojemný, milý... občas se smějete, občas máte knedlík v krku, ale pohladí to po duši jako už dlouho nic.
S tím, jak mám najeto stále víc km, začínám být k podobným dílům, která jsem kdysi nadšeně hltal, čím dál kritičtější. Kniha obsahuje jen náhodné výjevy z navzájem nesouvisejících zemí. Nedozvíme se o nich nic víc, než byste vyčetli z kteréhokoli průvodce. Navíc pociťuji nechuť k „cestovatelům", kteří si zajedou na týden na dovču, prochodí pár nejznámějších atrakcí a mají ze sebe pocit dobrodružných objevitelů. Některé země jsem navštívil také a autorčiny postřehy jsou někdy dost mimo, často nezná nic, než centra hlavních měst. Pardon, ale když se chci něco dozvědět, přečtu si odborníka, který zná jazyk, má zkušenosti a doopravdy se orientuje. Když budu chtít dobrodružství, přečtu si lidi, kteří podnikají inspirativnější věci, než že si udělají dovču v pár turistických pastech. A duševní výlevy autorky patří tak na sociální síť, žádnou hloubku jsem v nich nenašel. Na druhou stranu svým způsobem chápu, co na tom lidi baví.
Pětka jako vyšitá, evidentně se dá napsat ''cestopisná'' kniha a zároveň to pojmout jako takové nádherné vyznání. Některé věty a pasáže jsem si rád přečetl na vícekrát. Opravdu povedené!
nádherná kniha, až je mi líto, že jsem dočetla. I když jsem si na heslovité věty musela zvyknout, zjistila jsem, že v nich je víc, jak v dlouhých souvětích. Nejen, že jsem s Terezkou procestovala svět ale hodně jsem se o ní dozvěděla. nemyslela jsem si, že je to nějaká princezna. Ale že zdolá i pól, exotické země s krosnou na zádech. A taky mě dojaly její úvahy. Terezo, piš dál !
" Láska je taky ztráta svobody. A kdo říká, že ne, používá plastový brčka a jednorázový kelímky."