Dobrodruhům
Tereza Ramba
Neplánujte cesty… prožijte je! Cestování si nikdy nenaplánujete na sto procent – vždy vás něco překvapí. Ví to i oblíbená herečka a cestovatelka Tereza Ramba (Voříšková). Za dva roky navštívila dvacet zemí a rozepsala se o jejich známých i nečekaných podobách. Ať už máte sami neklidného cestovatelského ducha, nebo radši jenom jezdíte prstem po mapě, Tereziny zážitky jsou natolik inspirující, že vás začnou svrbět pohorky.... celý text
Přidat komentář
Já vůbec nevím, co říct...
Ona je tak... talentovaná.
Odvážná.
Nebojácná.
Srdečná.
Moudrá.
Opravdová.
Ohromující.
A já si proti ní připadám tak malinká. Jsem naplněná jejími slovy, jejím světem, všechnou tou láskou, kterou rozesela na těchto tři sta stranách...
Nejsem dobrodružka. Nebaví mě cestovat. Chybí mi odvaha a jsem plná strachu. Ale přesto s Terezou Rambou souzním. A nesmírně jí děkuji za tuto knihu. Děkuji jí za to, že ji dala světu a nenechala si to všechno jen pro sebe. I když mohla.
Bylo dobrodružstvím ji číst. Byla to krystalická radost. A má knihovnička se bez ní určitě neobejde. Tuto knihu potřebuju do života.
Děkuji, Terezo. Tvá kniha je láska.
Doporučení na knížku jsem dostala od kolegyně. Současně z mého okolí se začalo rojit, že "Knížka je láska". Úplně jsem to nechápala a byla trochu skeptická, leč zbytečně.
Knížka je skvělá a podněcuje ve Vás touhu cestovat (nejvíc mě asi zaujal severní pol-mě, zimomřivou osobu :-)). A víte co? Ta knížka je prostě láska. Protože láska čiší z pomalu každé stránky!
Jen jediná věc, která Vás může z počátku hodně "rozkolísat": autorka nevymezuje přesně osoby a některé informace jsou spíš a jen pro ni samotnou (čili nelze je úplně na 100% pochopit neb nám není dopřáno nahlédnout do autorčiny minulosti či duše. Nicméně na druhou stranu ony ty osoby paradoxně nejsou podstatné, je to spíš otázka zvyku, a některé informace pochopíte, aniž byste museli autorku blíže znát (třeba proto, že nešťastnou lásku alespoň jednou prožije téměř každý).
Kniha se mi moc líbila svou otevřeností, upřímností a opravdovostí. Trochu jsem Tereze záviděla kolik toho stihla procestovat, a jakým způsobem. Obohacují a inspirující kniha s krásnými fotografiemi.
Kniha plná fotek, dojmů, zážitků nebo informací z cest nebo autorčina soukromého života. Autorku znám jen jako herečku z pár jejich filmů a tohle byl zase na ni jiný pohled.
Je toho v ní hodně a přitom málo. Bohužel se mi občas zdálo, že zvětšením fotek se jim dost ubírá na kvalitě, což je škoda, ale nebylo to nic lesklého, nic, co by se k této knize nehodilo. Často jsem se také ztrácela, kdo s kým nebo v dané chvíli mluví (z čího pohledu je daná situace). To mě mátlo.
Čekala jsem něco trošku jiného, ale jako změna k obvyklé literatuře, proč ne.
Krásná netradiční kniha, která ve mě zanechala dojem. Určitě se k ní budu vracet.
Je to hodně citové, pocitové a osobní. Spíš než cestopis je to deník, o zemích se toho moc nedozvíte. Psaný v krátkých větách, což je v současné literatuře běžné. Současný čtenář se už nedokáže soustředit na dlouhá souvětí.
Do knížky jsem se pouštěla s nadšením, akorát jsem se bála, aby tam nebylo moc podrobností a zeměpisných názvů. Ale toho se fakt bát nemusíte, z některých míst se nedozvíte skoro nic, ale zato jsou v knížce krásné fotografie. Chápu, že Tereza knížku pojmula spíš jako deník z cest, ale těch myšlenkových pochodů a pocitů je tady zbytečně moc, protože některým věcem může rozumět jen ona a nikdo jiný. Proto už jsem ke konci trošku přeskakovala kapitoly Láska. Ale jinak si knížku každý zkuste přečíst a udělat si vlastní názor.
Tereza mě úplně očarovala. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Nejsem dobrodruh a nikdy nebudu, jsou sice místa, která moc toužím vidět, ale nikdy ne takhle "divoce". Určitě jsem DobroDruh a sdílím s autorkou její pohled na svět. Není to cestopis, spíš sled myšlenek, pocitů, nálad... hodně osobní deník, v kterém nepochopíte možná vše, protože prostě ani nemůžete. Někomu může vadit, že text je hovorový, nespisovný... Mně to naopak vystřelilo zážitek úplně jinam. Celou dobu jako by mi Tereza knihu vyprávěla, vybavoval se mi její hlas, intonace. Chtěla jsem ji číst dlouho, nakonec jsem ji zhltla za víkend. Ale přečtu si ji brzy ještě jednou, pomaličku... A vychutnám si každé písmenko. Je skvělý zjistit, že ta herečka, co spoustě lidem přijde namyšlená, je jen holkou, co ráda jezdí na vodu a svačí řízky a snídá hranolky se sýrem. Svět je v pořádku... A život je takový, jaký se ho rozhodneme žít. Doporučuji!
Na knihu jsem narazila několikrát. Nejdříve v knihkupectví, kde mi přišla přemrštěná cena a vrátila jsem ji. Potom ji vytáhla z kabele kolegyňka v práci.. No a nakonec jsem viděla 7 pádů Honzy Dědka, kde byla Tereza s manželem a o knize mluvila a to jsem si řekla, že tuhle knihu chci mít. Před nákupem byste určitě měli vědět, že žánr je CESTOPIS formou deníkových zápisků, plný myšlenek a pocitů.
Nejedná se o standardní formu a o zemích se dozvíte něco namátkou, je to spíš průřez do hlavy Terezy a je to SKVĚLÉ! Knížku jsem četla dlooouho, každý večer jednu zemi nebo lásku. Krásně jsem si vychutnávala ten optimismus.
Paříž:
"....Někdy bych chtěla utratit všechno, co mám, pomilovat se s každým, koho potkám, a vzít si všechny drogy světa. Ale většinou si jenom namažu nohy a jdu spát. .."
Ať se snažím sebevíc, vlastně nenacházím slov k popisu téhle knihy. Pro mě to bylo čisté pohlazení po duši. Tečka.
Bože, to byla nádhera! Absolutní pohlazení po duši. Ani jsem si neuvědomila, jak mi chybí svoboda a cestování, dokud jsem nepřečetla tuhle knihu. Není to cestopis v pravém slova smyslu, ale stojí to za to.
Kniha je poutavá, láká svým neobyčejným vzhledem. Nejprve jsem byla nadšená,když jsem se začetla do knihy. Později jsem se už nudila. Takové nijaké, pěkné fotografie, ale o ničem. Očekávala jsem více, člověk tomu neví ...hlavy, ani paty. Takové soukromé poznámky, deník.
Tady je to buď a nebo. Buď 5* nebo 1, nic mezi tím. Pokud se Vám líbil Fulghum, tak je to kniha pro Vás. Co se týče obsahu, ja jsem nadšená. Jemné, poetické, mile hluboké. Myslím, že tato kniha má potenciál ve Vás něco zanechat.
Velkým plus je i nádherná grafika.
Toto se povedlo, krásné.
Cestovatelský deník Terezy Voříškové je spíš její vnitřní zpovědí. Pokud máte rádi Terezu a její osobnost, tak si budete libovat.
Neucelený, neuspořádaný a notně chaotický shluk myšlenek, názorů a pozorování a snaží se tvářit jako cestopis, což není. O zemích a místech se toho dozvíte pramálo, něco více o jídle, což někoho zajímá, mě nikoliv. Pokud bych to měl hodnotit ryze jako cestopis, pak by to musel být jednoznačně odpad. Pokud ale máte rádi Terezu Rambu jako osobnost a rádi nakouknete, co se jí děje v hlavě, jistě Vás to bude bavit. Pro mě je to velké zklamání a ztráta času.
Kniha byla pro mě velkým zklamáním. Není to cestopis, jsou to myšlenky autorky (nebo snad pokus o filozofii?) které zachytila během svých cest. Nicméně o daném místě se nedozvíme vůbec nic. Kapitoly Láska jsou tam jako proč?
Terezko, Terezko, jak hodnotit nehodnotitelné. Tohle není knížka tohle jsi ty. Je to tvoje cesta, tvoje pocity, názory, změny a všechno co máš ráda i co tě děsí. Je to, jako vydat svůj osobní deník. Tvoje osobní zpověď. Jde tu o cestování a vlastně ani nejde. Měla jsem při čtení tisíc názorů a myšlenek. Někdy tě chápu a někdy, jsem mimo, ale úplně. Klobouk dolů, za to, co jsi všechno zažila a přežila a hlavně, že jsi se nebála vydat, sama sebe v knížce. Hodně cest a ještě víc návratů. Hvězda navíc, za obálku a grafiku celé knížky.
Velmi moderní. Minimalistické. Citlivé. Laskavé. Spíše než o cestování, je to o pocitech při cestování. O lásce k cestování, manželovi, rodině i k přírodě. Originální. 80%