Dobrodruzi hlavního proudu
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12934/bmid_dobrodruzi-hlavniho-proudu-NMb-12934.jpg
4
127
127
Milostný příběh Pavla a Dominiky odehrávající se koncem osmdesátých a hlavně v průběhu devadesátých let minulého století. Společenské přeměny po pádu komunismu a šance nové doby viděné střídavě ženským a mužským pohledem. Příběh o lásce a přátelství, o vzestupech a pádech, o fenoménu bouřlivých devadesátých let na východ od bývalé železné opony.... celý text
Přidat komentář
Jako bych se dívala na film ze života porevolučních mafiánů. A marastem všech pletich je vláčen Pavel. Jednomu by nad ním slza ukápla. Asi to bral zkraje coby obchodní experiment, ze kterého se mu tedy nepodařilo tak nějak včas vyskočit.
Hodně zajímavá sonda do tehdejšího splašeného života, ne vždy jsem se s autorem úplně myšlenkově sešla, ale rozhodně nelituji času nad právě touto knížkou. Příběh Dominiky mi byl spíše doplněním do mozaiky Pavlova života.
Pan Hájíček prostě umí. Škoda občasných chyb, překlepů a hrubek, začínám na to být trochu alergická.
" Na Prahu padal déšť se sněhem. Cesta autem po Jižní spojce a liftboy u výtahu na parkovišti v centru. Někdy jsem měl pocit, že po ránu cestou autem je má hlava jeden velký monitor s grafy. Procesor a operační paměť. Sloupce čísel. A co je pod jejich povrchem? To je to, co hýbe světem. Vědět, co je za čísly a pod nimi. Někdy jsem měl pocit, že trochu vím. A k čemu to všechno. Občas jsem si vzpomněl na Martina. A takhle jednou budete padat všichni. Padat na držky..."
“Když jsem byl v největším srabu, koukal jsem po lidech, co tlačej vozíky v hypermarketu, a záviděl jsem jim všem, že možná mají svoje trable, ale nejsou tak hotoví, tak jako já, všichni se snaží to nějak ustát a ...dneska koukám na lidi a na všechno jinak, beru je, jaký jsou, je mi to jedno, a jestli si někdo myslí, že je to moje prohra, ústup nebo co, tak ať si to klidně myslí...”
Další příjemná Hajíčkova kniha, tentokrát zasazena do konce 80. a průběhu let 90., na které máme mnozí z nás stále živé vzpomínky. Opět krásně vykreslené pocity hlavního hrdiny- muže, který se snažil změnit svět - věřil ve vyšši cíl, ideál, chůzi proti proudu, aby posléze zjistil, že se musí snažit v dnešním světě spíše obstát a brát ho takový, jaký je.
Můj oblíbený autor opět nezklamal.
Nějak nevím, úvodní část sledující přelom 80. a 90. let mi přišla skvělá. Výborně vykreslená atmosféra doby, alespoň tak jak si ji ze svých dětských let pamatuji. 90. léta byla za mě už slabší, trochu prvoplánové typy postav. Ale celkový dojem z knihy spíš dobrý.
Opravdu jsem se zaradovala, když jsem objevila tuhle knížku - Jiří Hájíček patří mezi moje oblíbené spisovatele a jeho prvotina mi nějak unikla.
Opravdu jsem se snažila Dobrodruhy přečíst. Opravdu!
Ale přiznávám, nedala jsem to.
Nevím - kniha se mi špatně četla, nudné uvzdychané postavy, které pořád dokola řeší to samé... prostě mě to nebavilo a Dobrodruhy jsem nedočetla.
Ale Jiří Hájíček dál zůstává na seznamu mých oblíbených spisovatelů, už se moc těším na jeho další román.
Za mne je to za plný počet. Knížka se mi moc líbila, stále mne to hnalo číst dál a dál. Znovu jsem prožívala léta devadesátá, ano tak to nějak bylo. Doba plná velkých změn, úspěchů i pádů, radostných očekávání i velkých zklamání, doba, kterou když prožijete ve věku dospívání, tak na ni jen tak nezapomenete. Je to kniha pro generaci pana Hájíčka a tedy i mou. Stále tvrdím, že Rybí krev je nejlepší, ale i tato knížka se mi hluboko vryla do paměti. Díky za připomenutí.
Z osmi knih, který jsem od pana Hájíčka zatím přelouskal, se mi tato líbila asi nejméně, i když i tak byla dost čtivá. Nevím proč, protože téma je fajn, ale prostě mě tam něco chybělo. Mě se zkrátka líbí spíš autorovy knížky s užší vazbou k jižním Čechám.
nápaditě zachycený pocit hořkosti z devadesátých let, závěrečná proměna motivu parfému v symbol pomíjivosti
Divné. Asi jako celá 90. léta. Jako retro vzpominka to ujde, ale některé pasáže mi dost vadily. Hlavní postavy (až na Davida) takové nemastné, neslané... Pan Hájíček se asi teprve rozepisoval. Něco zajímavěho tam ale bylo, třeba ten parfém...
Krásný lidský příběh o nadějích a velkých změnách, o době, která nebyla lehká a nechtěla bych se do ní za žádných okolností vrátit. Vzpomínka pro ty, kteří dobu zažili a poučná freska pro ty, kteří se narodili až poté, co odezněla. Napsáno krásným čtivým jazykem.
Zajímavě napsaný příběh tří přátel a jedné dívky.
Hájíček nezklame, moc hezky se čte.
výborne napísaný príbeh, najradšej by som čítal ďalej, ale tak je to takmer so všetkými Hájíčkovými knihami. darmo, je to Pan Spisovatel!
Měl jsem pocit, že jsem to nečetl, tak jsem si ji znovu přečetl a dobré, zatraceně dobré. Mám v okolí (malinko mladší) ty, co uspěli, i ty, co neuspěli. Devedesátá léta už se nikdy nevrátí. Okolo poloviny jsem měl pocit nějakého zvolnění a na konci, že tu vlastně konec chybí. Ale celkové vyznění mne uspokojuje - do určité míry je každý svého štěstí strůjcem, ale následky si musí pocítit. V dobrém i zlém. Možná v dobrém i povinná četba pro dnešek, aby dnešní mladí chápali. A věděli, proč se s důsledky našich činů potýkají.
Asi nejslabší kniha od autora. Nedočetla jsem, nějak mě Dominika i pavel štvali, nedočetla jsem. Selské baroko, Rybí krev i Dešťová hůl je jiná třída.
Tuhle knihu jsem nechtěla pustit z ruky. Hrozně se mi líbí styl, jakým Hájíček píše o svých postavách i jeho barvitý popis doby těsně po sametové revoluci. Postavy mi přišly trochu archetypální, ale přesto uvěřitelné. Vyučená prodavačka, která po revoluci, kdy konečně může vycestovat za svými prarodiči do Francie, začne šprtat francouzštinu a díky tomu se vypracuje. Vědec zlákaný možnostmi doby, který se vrhne do podnikání a je jím absolutně pohlcen, nýmand, který umí využít svých přátel a s buldočí odhodlaností jde za svým, i alternativec idealista, který zcestuje celý svět a snaží se žít ekologicky, udržitelně a hlavně po svém. Těm všem by se za dob komunismu o takovém způsobu života nemohlo ani zdát. Vidím v tom autorův úmysl ukázat čtenářům, že i lidé vychovaní za dob komunismu byli po revoluci schopní nalézt si nové odvážné sny a cíle, jít za nimi a stát se výjimečnými, přestože mnozí jiní jen pokračovali ve svých stereotypních "socialistických" životech.
Uznávám, že Hájíček je dobrý vypravěč, ale kniha mně nějak nechytla. Ještě mám půjčené nějaké povídky a zkusím i Rybí krev, kterou všichni chválí.
Přečetla jsem od Jiřího Hájíčka Rybí krev. Tak mě už nepřekvapilo, že autor je skvělý vypravěč se smyslem pro podrobný popis detailů. Máte pocit, že popisuje vám velmi dobře známé prostředí. Postavy jsou takové jaké jsou a výborně zapadají do tehdejší doby. Taková byla doba, lidé i vztahy mezi nimi. Možná, že těm, kteří tu dobu nezažili, to připadne zvláštní. Kniha se určitě bude víc líbit pamětníkům té doby.
Co dodat. Další skvělá kniha s úžasným příběhem. Miluju tohle proměnlivé vyprávění, které plyne celkem svižně kupředu a popisuje jednotlivá období z naší minulosti. Do toho zasazené příběhy postav, které se prolínají v určitých fázích jejich životů, rozchází a opět schází po letech... to můžu. A Hájíčkova tvorba je nezaměnitelná a naprosto famózně čtivá.
Štítky knihy
90. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
K oficiální anotaci není co dodat... Lépe bych to nenapsala!