Dobrodružstvá Čičikova alebo Mŕtve duše
Nikolaj Vasiljevič Gogol
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509192/mid_dobrodruzstva-cicikova-alebo-mrtve--bjN-509192.jpg
4
436
436
Dílo, jímž vrcholí tvorba velkého ruského realisty. Líčí dobrodružství Čičikova, zchudlého šlechtice, který přijde na myšlenku získat znovu bohatství nákupem zemřelých nevolníků, z nichž statkáři musí platit daně do příštího sčítání a jichž se proto rádi zbavují. Pro tyto „mrtvé duše“ chce získat zdarma půdu od státu nebo si na ně alespoň vypůjčit. Popis cestování Čičikova za nákupem dává Gogolovi příležitost vykreslit obraz statkářského života nevolnického Ruska. Omezený snílek Manilov, šetrná, malicherná Korobočka, rváč a výtržník Nozdrev, trhač a žrout Sobakevič, děsivý lakomec Pljuškin, to jsou typičtí představitelé „první společenské třídy ve státě“. Ve 2. dílu, několikrát spáleném a dochovaném jen ve zlomcích, pokračoval Gogol v líčení zrůd z prostředí statkářského i úřednického a pokoušel se i o vytvoření kladného typu (Kostanžonglo). Také hrdina Čičikov prožívá mravní přerod. Jeho nový život měl být vylíčen v zamýšleném 3. díle, který nebyl napsán.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1923 , Tatran (Turčiansky sv. Martin)Originální název:
Mertvyje duši, 1842
více info...
Přidat komentář
No... těžko hodnotit. Škoda, že z druhé části toho moc nezbylo. Bohužel jsem to nevěděla a po několika stránkách 2. části nechápala nic. Pak jsem si to dohledala, ale možná by to mělo být někde viditelně uvedeno.
Bohužel mi román ani nepřijde dějový, je to takové nijaké.
Zklamání. ano, jedná se o čtivý román, poměrně jednoduše napsán, bez větších hloubek, dosti dějový. Proč ne. Říkal jsem si ok, 4*. Ale tedy polovinu románu objíždí statkáře a kupuje. Pěkný vhled do tehdejší Ruse. Těšil jsem se na vyvrcholení v druhé části. Jak to s ním dopadne, jaký to bude kšeft. Dyť o tom nápadu je celá myšlenka díla. Nic. Do ztracena. Nestane se NIC! Navíc často chybí některé části rukopisu. Což je taky pro čtenáře velice milé. Nakonec strhávám na 3 hvězdy, i přes pěkný rukopis, protože nedoporučuji.
Po přečtení první kapitoly jsem si myslel, že tuhle knihu nikdy nedočtu. V podstatě 30 stran o tom, jak se Čičikov chystá na nějakou společenskou událost, leští si body a pulíruje se. To mi přišlo o ničem. Pak jsem se, ale velmi rychle začetl a zbytek knihy jsem doslova a do písmene zhltal. Naprosto mě uchvátil Gogolův "suchý" humor a některé kapitoly me vyloženě nadchly. Například kapitola o tom, jak se šíří pomluvy městem. Ta byla prostě kouzelná. Nezapomenutelný zážitek. Jenom mne trochu mrzí, že Gogol nestihl dopsat závěr. I přesto dávám plný počet hvězd.
Prosím mě zvláštní příběh, který mě zaujal především popisem a charakteristikou jednotlivých postav. Popis ruské krajiny nemůže nezaujmout, stojí prostě za přečtení
Asi nejvíc se mi líbily poetické pasáže, v nichž se autor vyznává ze vztahu k ruské krajině.
Děj velmi bohatý a pestrý, ale to není nic ve srovnání s popisem postav, jejich charakteristikou. V knize N. V. Gogol velmi výstižně a přesně líčí chování představitelů tehdejšího feudálního systému v Rusku. V první části chtěl popsat svět takový, jaký je, ve druhé, jaký by měl být a ve třetí je náznak toho, jaký bude svět až po proměně. Jen škoda, že ho nedokončil.
To není román, ale učebnice autorů ruské literatury, obor charakterizace postav. Děj je na vedlejší koleji, v hlavní roli plejáda mluvků, lakomců, hrdinů, starců i nadějných mladíků...
k dokonalosti chybí jen dokončení díla
Tak z tohoto díla mám poněkud rozporuplné dojmy. V první části, kde Čičikov jezdí po statcích a skupuje duše ve velkém je velmi přesně popsán rozdíl mezi různými typy statkářů i autorův pohled na tehdejší ruskou společnost. Gogol také hodně komunikuje s čtenářem. Druhá část se mi kvůli chybějícím částem díla zdála taková roztrhaná a samozřejmě neukončená - 2. dílu už jsme se nedočkali.
Celkově se toto dílo z dnešního pohledu hodnotí těžce, ale musím uznat, že Gogol dokázal opravdu věrně vystihnout strukturu úřadů těch dob a reakci ruské společnosti na muže, kterého všichni chválí a podlézají mu, jen proto aby ho vzápětí, po zjištění nových informací, vyvrhli ze společnosti a začali pomlouvat.
To téma bylo velmi zajímavé a vůbec jako ostatní rusky píšící autoři vyobrazoval ty obyčejné lidi opravdu syrově, ale pro mě je to vždycky něco tak cizího, že to ani nevnímám tak, jako bych měla. Četlo se to trochu hůř, ale ta kniha má něco v sobě.
Mrtvé duše jsou pojem a měly by být čteny. Ano, nejsou kompletní. To jim však neubírá na kvalitě. Čičikov se může zdát atypickým hlavním hrdinou - to je ovšem autorský záměr. Donutit čtenáře se zamyslit nad sebou, jestli také v sobě nemá kousek Čičikova. Kousek člověka, který po tom, co získá své, odcestuje pryč. Že bezskrupulózně využívá lidí, vtírá se jim seriozním vystupováním či historkami z dětství. Umí hrát karty, navštěvuje plesy a vůbec se tváří společensky. Jako aristokrat. Nemá výčitek, je mistrem svého oboru...skrze toto nám Gogol líčí dobové Rusko s jeho obyvateli. Působí to tragicky, zároveň i směšně. Smích skrze slzy, typický pro Gogola. Dílo může být vnímáno jako cesta jednoho malého člověka k vykoupení - nejdříve zhřešil, prošel si očistcem a ve třetím díle by nejspíše došlo ke katarzi, kde by se Čičikov konečně usadil a žil spořádanější život. Takové náznaky tam najdeme, leč se můžeme dohadovat zda-li by tomu tak skutečně bylo.
Dobrý deň, volám sa Čičikov.
Hľadám a vykupujem neživých. Potrebujem ich mŕtve duše, toto snaženie dáva zmysel celej mojej existencií. Nie, nemajte strach chcem len tú nehmotnú časť, ktorá zvýšila po tom, ako sa pobrali z tohto sveta. Nechcem otvárať ich horby a nezaujímajú ma ich kosti, ktoré sú uložené v zemi. Len to prvé a posledné, čo im na tomto svete patrilo ich vlastné meno, ako odtlačok týchto mŕtvych duší. Stopu atramentu na bielom kuse papiera, ktorý predstavuje človeka.
Dej románu je klasicky rozvláčny. Pri troche snahy by sa z neho dalo urobiť aj niekoľko samostatne sa tváriacich kníh.
Spočiatku mi dej knihy pripadal ako klasický román bez veľkých zvláštností, zlom však nastal po príchode hlavného hrdinu na hospodársky dvor. Nastalo až mrazenie po tom ako som zistil o čo vlastne v tejto knihe ide. Gogoľ hovorí o mŕtvych dušiach. Kto je mŕtva duša ? Človek, ktorý už nežije, alebo ten kto túto mŕtvu dušu chce vlastniť ? Ten kto z nej chce mať zisk. Kto je viac mŕtvym ? Kto je viac neživým ??? A akú hodnotu má človek, ktorý sa neštíti podobných praktík ?
Dobrý deň, volám sa Pavel Ivanovič Čičikov a mám pre Vás zaujímavú ponuku ...
Kterak se tunelovalo za carského Ruska. Když se člověk naladí na rytmus textu, nechá se unášet a bavit. V některých pasážích se rytmus trochu hůře hledá, ale pak se čtenář opět chytí.
Čekal jsem během četby rozuzlení a posunutí děje, čehož jsem se né úplně dočkal a jen mě kniha ještě více nahlodala. Je škoda, že se pokračování nedočkáme i když původně zamýšlené bylo. Možná, že v tom je právě ta krása, otevřený konec?
Obnažená Ruská duša na kosť, a i s tej kosti sa poriadne odlupuje na malinkú kostičku. A paradoxne si nikto ku koncu nie je istý v svedomí Čičikova. Toť umenie, ktoré nehynie a bude žiť dovtedy, dokedy sám človek bude h r o m a d i ť majetok, statky a či len mŕtve duše.
Nasadnete do ekvipáži a veziete sa ruskou krajinou. Je to ruský "pán prsteňov" v tom zmysle, že trávite veľký čas cestovaním. Milovníci dostojevského sledujú povahy ľudí, popri tom sa tvorí zbierka mŕtvych duší, ale to je vedľajšie. Na Čičikovovi je dôležité to, ako pracuje s ľuďmi, ako reaguje na rozličné situácie a autor zdôrazní, že je to práve taká postava, ktorá nemá s klasickými hlavnými hrdinami nič spoločného. Poetickejšie pasáže sú gogoľovský zákusok s malinovou príchuťou... Pri čítaní treba vypnúť a .... smiať sa, smiať a to nielen na speve ožratého drožkára, čo tituluje svoje kone ktoviekým... Kto chce ísť do ruských končín a nemá peniaze, nech si prečíta Mŕtve duše. Pre mňa druhá najobľúbenejšia kniha (nie najlepšia!), akú som kedy čítala a ktorá mi našepkala dôležité poznanie.
Gogol se v této knize zabývá velkým množstvím postav, které se pokouší charakterizovat v jejich hlavních rysech.
Osobně jsem byl poté, co mi Gogol udělal svou laťku přes REVIZORA zklamán, čekal jsem víc. Ale dnes vím, že takové dílo, jako je REVIZOR se rodí málokdy a má platnost neustále.
Proto se taky stále nově a nově nastudovává v divadlech po celém světě.
Štítky knihy
ruská literatura carské Rusko rozhlasové zpracování společenské romány pikareskní romány člověk a společnost ruské romány hospodářské systémyAutorovy další knížky
| 1955 |  Mrtvé duše |
| 2019 |  Revizor |
| 1970 | Petrohradské povídky |
| 2010 | Ženitba |
| 1947 | Taras Bulba |
V dobách, kdy ještě neexistovala elektronická evidence tržeb, musel ruskej stát na daně a buzeraci jinak. Velkostatkáři tak platili daně podle počtu nevolníků. Pocuď dobrý. Z revizních seznamů nevolníků stát ale neuměl vyškrtávat mrtvý a daň se tak platila i na mrtvý. V právnický hantýrce se tomu říká lex Babiš.
Krom toho ale počet nevolníků měl vliv i na státní půjčky - čím víc lidi, tím víc mohl člověk zastavit a tím víc peněz si půjčit. Toliko makroekonomická exkurze do duše ruského fiskusu počátku 19. století. Toliko Fiskus by bylo mimochodem skvěle jméno.
No a na pozadí tohohle se hlavní hrdina, obtloustlý vychcánek Čičikov, snaží skupovat mrtvé duše a objíždí za tímto účelem Rusko. Kdyby se už tehdá konalo mistrovství světa ve zmrdství, tak Čičikov má minimálně na bednu.
Celý to má 430 stran a obsahuje kritiku Ruska daného období a satiru společnosti a co já vím coc ještě. Sice se to docela pěkně čte, ale kdybych mohl vrátit čas a rozhodoval se jestli si knihu přečíst, nebo ji podložit stůl, volim stůl. A taky bych si nedal k obědu dneska tu sekanou, ale radši těstoviny.
Dcera Čičičata. Lol. I tak ale platí: jeden lol sobotu nedělá a proto jen 5/10.