Dobrodružství tří Rusů a tří Angličanů v Jižní Africe
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339/dobrodruzstvi-tri-rusu-a-tri-anglicanu-339.jpg
3
60
60
Příběh knihy se odehrává v roce 1854, kdy skupina zeměměřičů, tvořená třemi anglickými a třemi ruskými vynikajícími astronomy, hodlá na jihu Afriky v poušti Kalahari provádět měření pro zpřesnění definice metru, což Vernovi poskytlo možnost seznámit čtenáře s mnoha geografickými a geodetickými informacemi. Zprvu probíhá spolupráce mezi dvěma národními skupinkami vědců dobře Pak ale nastanou třenice o to, čí metoda práce je lepší, které přerostou v otevřené nepřátelství poté, co vědci dostanou zprávu o vypuknutí Krymské války, ve které se postavila Anglie s Francií na straně Turecka proti Rusku. Obě vědecké skupiny se rozdělí a každá pracuje nadále samostatně, což vede málem ke katastrofě. Rusové jsou totiž přepadeni jedním domorodým kmenem, který je považuje za lovce otroků. Na poslední chvíli jim ale Angličané přispěchají na pomoc a vědecká expedice může být úspěšně dokončena.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1928 , Josef R. VilímekOriginální název:
Aventures de trois Russes et de trois Anglais dans l'Afrique australe, 1872
více info...
Přidat komentář
Pro mě celkem málo známá a přitom jedna z těch nejlepších verneovek. Najdete tu všechno, co má verneovka mít: cestování, exotické prostředí, dobrodružství, zajímavý vědecký motiv (měření poledníku a určování velikosti metru), vtip, roztržité profesory, do svého oboru zažrané vědce a bizarní situace jako chytání mravenců do pytlů nebo pěstní souboj nerda s paviánem. Proč ještě stojí za to si tuhle knihu přečíst? Kvůli větám typu: "Zabitá opice byla odnesena do tábora, společně si pak zloděje připravili k večeři a snědli. Nejen ze msty, ale i proto, že jim chutnal, neboť jeho maso bylo skutečně výtečné." Přečteno doslova jedním dechem. Navíc se děj odehrává v době Krymské války (Rusko proti Spojencům), takže je kniha podivně aktuální. Představoval jsem si při čtení, jak například podobnou situaci asi museli řešit ruští a američtí vědci na ISS.
Kniha je v úvodní třetině trošku méně záživná- příliš podrobné popisování zeměměřičských prací je pro laika hůře pochopitelné. Chyběla mi tam i jednoduchá mapka, kde se cestování odehrávalo. Přece jen - v povodí řeky Oranje člověk trochu tápe. Postupně se však děj zdramatizuje a dá se říci že druhá polovina knihy je nadprůměrná, dramatická, a závěr také nezklamal.
Pro mě se jedná o jednu ze slabších verneovek. Prostředí je samozřejmě pěkné a zajímavé. Ale když vynecháme mnoho situací, kdy hlavní hrdinové jen tak pro zábavu vybíjí všechnu zvířenu kolem sebe nebo zapálí porosty, aby lépe prošli (ano, chápu že v té době byl podobný lov něco zcela běžného), tak nám zbudou situace, plné zeměměřičských popisů... a i když to dostanu naservírované i s grafy, stejně absolutně netuším, o čem je právě řeč. A tyto popisy zabírají minimálně třetinu celého románu... což pro člověka s neustálými pětkami z matematiky nebylo nic záživného. :)
Jedna z mých oblíbených verneovek. Barvité líčení africké přírody, originální postavy, zajímavý děj i náhled do zeměměřičské profese - zkrátka prima knížka!
Asi nejméně zábavná knížka od J.Vernea, kterou jsem četl. Knížka je poměrně krátká a doplněná o veliké množství pěkných ilustrací, ale já jí četl nezvykle dlouhou dobu. Nemohl jsem se jednoduše do příběhu zažrat. Pasáže z měření, i-když šlo o nosné téma příběhu, bych uvítal mnohem kratší. K tomu lovecké eskapády, kdy Křovák Mokum (jinak fajn postava) a sir John Murray vystříleli snad půlku zvířat v Jižní Africe (slon, žirafa, antilopy, nosorožec, lvi, mravenečník, pavián...), příběhu v mých očích také nijak nepomohly. 2* tak dávám hlavně za zeměpisnou hodnotu, přírodu a akční část s Mokuly.
Zkrácená verze v podání volného vyprávění Mileny Čechové představuje, jak je uvedeno v doslovu, méně známou "verneovku". Francouzský autor se tu více než na akci zaměřil na geografické popisy a snahu vykreslit rozdílné povahy zástupců dvou národů, přičemž jsou rozděleny vždy po dvojicích - od suchopárných autoritativních vědců až po vstřícné a porozumění schopné mladíky.
Rád jsem si jí přečetl, ale jelikož si z ní vůbec nic nepamatuji, je jasné, že ta kniha je jaksi "prázdná".
Tentokrát trochu slabší kousek, což vynikne obzvláště kvůli tomu, že kniha vyšla ve Vernově zlatém období, obklopená skvosty typu Dvacet tisíc mi pod mořem, Tajuplný ostrov, Děti kapitána Granta. Příběh slabší, respektive opravdu velmi jednoduchý. Naučná složka – zeměměřičství. Ale proč ne, něco do sebe to má. Více v devátém díle Podivuhodných cest: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/podivuhodne-cesty-julese-verna-zastavka-devata-dobrodruzstvi-tri-rusu-a-tri-anglicanu-v-jizni-africe-7497
Dobrodružství tří Rusů a tří Angličanů je určitě jedním z těch slabších děl J. Verna. Jedním z mála pozitiv téhle knížky je její přijatelná "stopáž", řečeno filmovou hantýrkou.
Verne tady na pozadí Krymské války, která vstupuje (ale jen nepřímo) do děje zhruba za polovinou knihy, velice obšírně popisuje příhody party 6 astronomů, kteří se snaží kdesi v jižní Africe pomocí trigonometrických výpočtů určit délku poledníkového oblouku. Už to samo o sobě jako námět nic moc, je to záležitost, bez níž by jistě Anglie nepřežila další roky...:). Mezi Angličany a Rusy panuje jistá řevnivost, která je umocněna právě tím, že po vypuknutí Krymské války byly obě skupiny vědců nuceny se jaksi "povinně nenávidět" a rozdělily se.
Kdo by měl zájem si cvičně změřit zemský poledník direkt v terénu, tady má celkem slušný návod. Popisu trigonometrických měření je věnován značný prostor, možná až příliš značný; dlužno říct, že běžný čtenář tomu rozumí asi stejně jako skupina domorodých Křováků, kteří výpravu provází...
Dalším poměrně výrazným dojmem z téhle knihy je pro mě popis loveckých choutek jednoho z anglických členů výpravy, jehož lovecká vášeň značně převyšovala potřebu opatřit si potravu... Už mi začíná být trochu jasné, kde může být jádro problému drastického úbytku afrických divokých zvířat v době (převážně) britské nadvlády v Africe.
Zkrátka v knize se měří, měří, měří, střílí zvěř, měří, měří, střílí...a jen tu a tam se děje něco jiného.
Jo, a myslím, že tady Mistr lehce nedomyslel jeden technický detail:). Popisuje, že výprava s sebou měla elektrické svítilny, kterými si astronomové označovali vrcholy trojúhleníků, pokud měřili v noci. Dle děje celá výprava trvala déle jak rok, tak mi nějak uniká, jak těm svítilnám opatřovali "šťávu", agregát se spalovacím motorem v r. 1854 asi nevlastnili...
Ale to byl jen detail v příběhu, který mě zase až tolik nezaujal, průměrné hodnocení vytahuje ke 3 hvězdičkám teda jenom to, že je to Verne...
Jinak je to už druhá Verneovka ve vydání nakl. Návrat z r. 1994, kde jsem měl poněkud problémy s českým překladem, resp. slovosledem. Věty jsou tu dost často formulovány dosti kostrbatě, s podivným slovosledem, čárkami ve větách na místech, kam podle mého názoru nepatří, čte se to dost divně.
Tak tohle bylo hrozné. Žáný děj, samý popis. Už nikdy od Verna nic nepřečtu. Opravdu tohle byla hrůza, naprostý propadák, nic víc.
Jedna z nejhorších Verneovek. Krátká a nudná cesta je občas oživena popisy lovů a bojem z domorodci, ale celkovou bídu to nezvrátí.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Málo známý příběh z jižní Afriky, v němž hrají hlavní roli theodolit a matematické výpočty. Není to ovšem kniha určená výhradně geodetům, na své si přijdou i zoosadisté (loví a konzumuje se tu porůznu snad jakákoli zvířena - tu výbušnými střelami, tu sekerou) a taxonomové (kterým zřejmě vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když autor hrabáče kapského označuje za mravencojeda). Ano, zkušení čtenáři mohou namítnout, že existují i lepší Vernova díla a mají jistě pravdu. Já byl ale spokojený - Verne je skvělým vypravěčem a dokáže vás v mžiku přenést na druhý konec světa. Děj zpočátku pluje poněkud líně, jako
loďka na Nilu, ale ke konci knihy se přece dočkáme jisté gradace a překvapení - i když možná v naší mysli nezaburácí tolik, jako Viktoriiny vodopády na řece Zambezi...