Dobrovolným vězněm v Osvětimi - Neobyčejný život Witolda Pileckého

"Když Bůh stvořil člověka, měl na mysli, abychom všichni byli jako kapitán Witold Pilecki". - Rabbi Michael Schudrich

Tuto knihu jsem četla již před několika lety. Nečte se lehce. Je potřeba říct, že se skládá ze dvou částí, které lze číst klidně samostatně. První část je odborná - napsaná historikem, který život a osudy W. Pileckého dlouhodobě zkoumal. Druhou část sepsal sám Witold Pilecki, jsou to vlastně jeho vzpomínky na roky prožité v Osvětimi.

Na tomto místě bych chtěla reagovat na názor pana Jarina58 - Myslím si, že by se nemělo zapomínat na ty, kteří dokázali v sobě najít tolik odvahy. Riskoval opravdu hodně. Witold Pilecki se od začátku války účastnil domácího odboje, který zamýšlel, že provede celopolské povstání pro okupantům. Když se začaly na polském území zakládat koncentrační tábory (do Osvětimi přijeli první polští vězni v červnu 1940), bylo rozhodnuto, že i tam bude vyslán odbojář, který by vězně (často to byli také vojáci a účastníci odboje) připravil na takovéto povstání. Pilecki tento úkol přijal.
Události se nakonec vyvíjely jinak, Varšava nakonec z příprav celopolského povstání upustila. A osvobození tak rozsáhlého tábora bylo prakticky nereálné. Vysílení vězni by nebyli schopni bojovat. Navíc tam byly i ženy a děti...
Přesto však odboj, který Pilecki organizoval v rámci tábora, dosáhl jistých úspěchů. Mnoha vězňům zachránil i život, protože se pašovaly do tábora potřebné léky. Díky kontaktům mezi vězni bylo možné pro někoho najít práci v lepším komandu apod. Těch drobných výhod, které si vězni mezi sebou dokázali vzájemně zařídit, bylo více. Myslím, že bychom na toto neměli zapomínat. Ledacos se můžeme od těchto vězňů přiučit a přenést do vlastního života.

08.11.2017

Kniha mě zaujala právě při návštěvě Osvětimi, kde jsem ji i zakoupila. V odborném textu jsem se občas ztrácela v záplavě jmen, ale samotné hlášení už bylo čtivější.
Je zajímavé pohlédnout na Osvětim z jiné stránky - četla jsem knihu "Utekl jsem z Osvětimi" a ta je napsána vězněm z Birkenau, popisuje kruté podmínky v Březince, ale Witold byl vězněn přímo v táboře Auschwitz, kde se mu dařilo "lépe".
Jsem za knihu ráda, mohu alespoň porovnat. A dále se chystám na "Noc" od Elie Wiesela, snad mi také přinese další zajímavé poznatky.

04.08.2014

Pana jarina58 bych poprosil, aby, ačkoliv plivání na národní hrdiny máme, jak se zdá, zakódované v naší přihlouplé čecháčkovské povaze, nechal na pokoji alespoň ty polské. Witold Pilecki si pravda dokázal s pomocí kolegů ze ZOW zařídit poněkud přijatelnější podmínky, nesmí se ovšem zapomínat na nepřeberné množství vězňů, kterým se za to odvděčil stejnou mincí. O jeho účasti ve varšavském povstání a protikomunistickém odboji ani nemluvě. Jestli tohle není národní hrdina, tak pak už snad nikdo.

Ke knize samotné mohu říct, že se jedná o jednu z ranějších prací Adama Cyry, což se na ní také v jistém smyslu podepsalo. Odborný text nepůsobí vždycky tak odborným dojmem, místy jako by navíc autorovi docházel dech a je hůře čitelný i obtížněji stravitelný, místy je tomu přesně naopak. Nic z toho ale nemám v plánu autorovi vyloženě vyčítat. Jsem především rád, že toto téma zpracoval a zpřístupnil tak mimořádnou osobnost Witolda Pileckého – jehož hutný, atmosféru osvětimské konspirace dokonale zachycující „Raport W“ v plném znění tvoří více než polovinu knihy – celému světu.