Dobrý člověk
Božena Němcová
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
(SPOILER) Povídka mě trochu zklamala . Všechno neidůležitější se odehraje kolem deseti stránek. Na Němcovou mě to až mrzelo.Člověk pořád čeká až se něco stane.Všechno záleží jenom na tom, že: Madla si nechce vzít jesenického mlynáře a proto jde sloužit do Vídně .Jde k převozníkovi Hájkovi do kterého se zamiluje. Jde sloužit k paní a jednoho dne jde s paní Kateřinou na koncert nebo na pouť a Madla tam najde svého bratra který se ztratil a teď hraje jako muzikant. Když je jí paní odjede, zaklepe někdo na dům a je to jesenický mlynář. Přijde tam Hájek a ho odežene. Budou mít svatbu.
V maturitním ročníku jsem se ze zvídavosti pustila do povídek Boženy Němcové (na „Babičku“ jsem tehdy neměla čas) a „Dobrý člověk“ byl, tuším, v pořadí třetím příběhem, který jsem přečetla.
Hrdinka prožívá typické obtíže českého děvčete ve Vídni: kolem jejího příběhu Němcová vrší dokumentární pozorování Čechů v hlavním městě monarchie. Všímá si především služek a učedníků, vyzdvihuje krajanství a češství, jež si její soukmenovci leckdy udržují i v cizí metropoli, a hájí je proti předsudku, že kradou (vida, představy o národních povahách jsou pozoruhodně resistentní). Madlina teta Kateřina je mimochodem vdaná za Němce, jenž jí pomáhá pečovat o její krajany: „Pan Michal je Němec – pravda –, ale namístě dobrý člověk a duši by za vás dal."
Autorka věnuje pozornost odkládání kroje či vídeňskému dialektu němčiny, tedy reáliím etnografickým, jak je pro ni typické. Oproti „Babičce", která podle mě vedle přírodní lyriky nejvíc vyniká právě dialogem, mi v této povídce přišla jeho kompozice špatná. Průhledně totiž vyzrazuje autorčin záměr, nepůsobí přirozeně. Naivita příběhu vyplývá už z náčrtu jeho děje, ale to neznamená, že by se mi nelíbil. Němcové próza má jiné kvality než překvapivé konce, především humanistickou víru v lidskou dobrotu a zmíněné dokumentární ambice.
Pro prostého člověka 19. století jsou díla jako Dobrý člověk literární mateřské mléko. Povídka nabízí milé postavy v utěšeném světě, kde se o sebe lidé starají a mají se vesměs rádi. Zloduch, budící hrůzu a strach se objeví, jen aby vygradoval děj a byl vzápětí přemožen. Napětí a vlastně celou zápletka jsou postaveny na ostychu dvou lidí sdělit si své city. Je to dost napínavé a zároveň rostomilé, aby se každá s Madlou souznící děvečka nedočkavě těšila, až si večer knížečku dočte. V tom proudu emocí si ani nevšimne, jak jí autorka mravoučně podsouvá, že v Čechách se žije líp než v cizině, že selský kroj sluší líp než panské šaty, že všichni šikovní muzikanti ve Vídni jsou Češi, česká lidovka ladí uchu víc, než "to vřeštění" (čili Strauss), a konečně: že pro každou čistou pannu jako je Madla, která dokáže pokorně přijímat i nepřiměřené výtky své paní a ani si slůvkem nepostěžovat, čeká někde nějaký Hájek.
Karel Čapek tuto literaturu trefně popisuje v článku "Román pro služky". Pro dnešního čtenáře, vzdělávaného od mala náročnou literaturou (už v dětství třeba Mayem nebo Vernem) se toto "mateřské mléko" může zdát mdlé. Zůstává ale zajímavou sondou do hlavy lidí, kteří je potřebovali na své cestě ke gramotnosti a kultivovanosti.
To bylo hodně zajímavé. Jako dítě jsem nesnášela Babičku, myslím, proto, že nakonec umřela. Jsem ráda že jsem se odhodlala si přečíst něco jiného od Němcové. Příběh nic moc, ale bylo to historicky velmi zajímavé. Víden 19.století, česká menšina a také nálada mezi Čechy a Vídenáky.
Pěkná povídka, ale konec mi připadal takový zahozený, jakoby to chtěla Němcová už mít z krku, a tak to ,,prostě nějak zakončila".
Pantáta Hájk, pokud byl takový, jak je zde popsán, tak nebyl tedy zlým člověkem.
Dobrých lidí není nikdy dost a poznáme je snadno. Že dělají pro druhé to, co pro ně nedělá nikdo. Nezištně a ze snahy jim pomoci.
Každý dobrý člověk si vede deníček dobrých skutků. A kdo si ho nevede, ten by si neměl říkat dobrý člověk.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1958 | V zámku a v podzámčí |
1942 | Divá Bára |
2021 | Babička |
2002 | Povídky |
1988 | Velká kniha pohádek |
Moc krásný příběh o tom, jak naši lidé chodili " za službou" do Vídně, pěkně rozšířený o popis osudu vozky Hájka, který měl rád lidi a koně a z východních Čech jezdil měsíc co měsíc do Vídně a obchodoval s ledasčím.
V povídce nechybí láska a výstižně popsaný život v 19.století. Jako vždy a všude jsou zde popsáni lidé laskaví, kteří pomáhají druhým, tak i bídáci neštítící se ničeho.