Dojmy z Anglie

07.10.2022

V roce 1923 podnikl spisovatel a překladatel Jan Čep (1902- 1974) spolu se třemi kamarády z Mathesiova anglického semináře dvouměsíční stipendijní cestu do Anglie, ke strávil léto převážně ve stanovém táboře mládeže YMCA na ostrůvku Shepp při ústí Temže. Z této cesty vytěžil jednu ze svých literárních prvotin Dojmy z Anglie, publikovanou původně jako fejetony na pokračování během dubna a květnu roku 1924 v Moravskoslezském deníku. Poprvé knižně tuto zajímavou Čepovou knížku vydalo až nakladatelství Sternberg v roce 2007. Svou cestou neznámý literární začátečník Čep o rok předešel tehdy už slavného Karla Čapka, který v Anglii cestoval v roce 1924 a své nesporně známější Anglické listy publikoval poprvé vzápětí po cestopisných črtách Jana Čepa, tedy od června do srpna 1924. - U Čepa, jehož spisovatelským tématem bylo převážně literární zobrazení lidské existenciální úzkosti, nepřekvapí, jaký prostor a důraz ve svých zápiscích věnuje například pocitům smutku a tísně, který se jednadvacetiletého studenta zmocňoval přitom, když poprvé opouštěl na několik týdnů svou vlast. "S otcem a matkou se rozloučil v kuchyni. Otec mu podal ruku. 'Tak buď s Pánem Bohem a nezapomeň, co ti vždy říkám. Na Pána Boha a na nás nezapomínej!' - Matka se rozloučila mlčky, se slzami v očích, a vyšla za synem za humna, nepouštějíc jeho ruky. Ostatní sourozenci zůstali na záspí a nejmladší sestřička usedla na práh, zakryla si umouněným rukávem oči a rozplakala se." - Už v této knížce je to minimálně po stylové stránce celý Jan Čep, který se zabýval vytržeností člověka z jeho víry, země, z náruče Boha - a který z mnohdy marné snahy po návratu do této prvotní náruče dospíval až nihilismu; velmi bolavému, smutnému, ale pro mne osobně jako čtenáře velmi lidsky blízkému a pochopitelnému. Člověče Boží, podej mi ruku, jsem pod nebem tak sám, volá smutkem zanícený Jan Čep a toto volání je slyšet už z této jeho knihy, která je i při svém rozsahu pouhých sto stránek vyjma románu Hranice stínu (který jsem zatím nečetl) jeho nejobsáhlejším dílem. Cestopisek Dojmy z Anglie se při své stručnosti vlastní Anglií zabývá jenom ze tří pětin svého rozsahu; i to svědčí, jak přeplněn dojmy byl Jan Čep z celé této své první velké cesty k moři a za moře. - Kromě vjemů z vlastní cesty, z návštěv památek a londýnských prostranství Čep samozřejmě líčí pobyt v táboře Ymky, kde mu táborový zpěv anglických nábožných písní připomněl pochodování Armády spásy po Václavském náměstí. "Vždycky se mi zdálo, že těmhle Angličanům stačí dosti slabé argumenty, aby se dali přesvědčit o nejtěžších otázkách životních, že jsou nějak uděláni z jednoho kusu, že je v jejich nejhlubší povaze pracovat a věřit, jít za určitým cílem a nemeditovat, zejména ne o otázkách týkajících se Absolutna. Meditovat jen potud pokud jest to třeba k činu a dělat jen to, co může člověku přinést bezprostřední užitek. Pragmatismus (...)" - Dojmy z Anglie se mi četly velice dobře, snad pro jakousi nestylizovanost, naturálnost, studentskou bezelstnost - neboť tehdy se Jan Čep jako spisovatel teprve rodil. Mojmír Trávníček ostatně v doslovu uvažuje, že pravděpodobně právě Čepova svým způsobem deziluzivní anglická cesta byla předzvěstí pozdějšího spisovatelova náboženského probuzení a obratu. Moc rád jsem četl a vy to taky zkuste, když budete mít chuť.