Populární knihy
/ všech 41 knihNové komentáře u knih Jan Čep
„Knihy jsem četl hlavně proto, že mi bylo doporučeno, že je z mého kraje. Ta jména obcí se tam skutečně objevují, ale tím to končí.“
— Wereden

„Čepova próza plyne jen zdánlivě velmi poklidně, pod povrchem krátké knižní anotace se však skrývá román, který jde hlouběji. Prokop Randa hledá podstatu svého bytí, jak silné je toto téma v životě každého ještě neotupeného člověka. Čep je těžko zařaditelný spisovatel, ač by ho někteří možná rádi řadili do proudu ruralistů, existencionalistů či ke katolické duchovní literatuře. Je od všeho trochu, ale ze všeho nejvíc vyznívá jeho katolické zařazení, chápeme-li správně katolictví jako všeobecenství, tj. jako spisovatel je tu pro všechny čtenáře, tápající, hledající i věřící. Rozevírá náruč svého umění, vydává ho všanc každému čtenáři, někteří ho minou bez povšimnutí, jiní zaznamenají a odvrhnou tvář a zase jiní se k Čepovým textům budou vracet jako k něčemu, co tu bylo jenom jednou a jedinečně.
„Teprve octnou-li se lidské vztahy v jisté oblasti, v oblasti zájmu zcela nezištného, není už rozloučení.“ (s. 55)
„Páter Martin zůstvával kliden. Kolikrát už tohle slyšel! A on sám, jeho vlastní život... Člověk by se ztratil sám sobě, kdyby neudělal přítrž těmto malicherným pochybnostem. Někdy nezbývá než vrhnout se k zemi jako kus hadru a vydat se Mu beze slova na milost a nemilost. Lidé si dovedou zbryndat svůj život, že by sami od sebe nejraději utekli.“ (s. 86)
„Jeho duchovní osud se může naplnit tu jako tam, a jsme-li v podstatě povoláni k hrdinství, je k němu všude příležitost.“ (s. 144)“... celý text
— Knišíl

„Řekl bych, že se autor v těchto povídkách teprve hledal. Pozdější práce se mi zdají lepší, hlavně naplněné nadějí. A to zde dost chybí. Nejsem si jist, zda jsem přišel na hlavní myšlenku těchto povídek které jsou hodně, opravdu hodně depresivní. Stěžejní je dle mého mínění povídka "Rozárka Lukášova", která ukazuje, že i velmi bídný život může být velmi hluboký a naplněný, pokud je provázen modlitbami a vírou v Boha. Ostatní povídky jsou většinou velmi kontrastní, vesměs ukazují bídu a bezvýchodnost jakýchkoliv lidí, jejichž život není provázen vírou a modlitbami. (Reakce na prvorepublikový odklon od římkokatolického křesťanství?) A čím jsou tito lidé bídnější a opuštěnější, tím horší a bezvýchodnější je jejich stav, a to dokonce pokud jsou hmotně zajištěni. Např. povídka "Čí bude vítězství?" je přímo ukázkou zoufalství nepožehnané lidské práce. Přestože jsem jako čtenář naplněn soucitem s těmito lidmi, nemohu nevidět jejich tragičnost a jakousi zoufalost, do které se tito lidé sami ženou. A to jsou dost nepříjemné pocity.
Pokud od Jana Čepa nic neznáte, doporučuji touto knihou nezačínat. Než se do ní dáte, přečtěte si raději autorův román "Hranice stínu", nebo knihu "Modrá a zlatá", potom "Vigilie" snesete lépe.“... celý text
— Legens
„Spíše než spoiler jen náznak spoileru, bez jeho evidentního rizika pro prvočtenáře. Prvá povídka "Ponocný" zpracovává šetrnějším způsobem podobné téma jako povídka "Oldřich Babor" z knihy "Tvář pod pavučinou". Jde o příběh člověka, který účelný smysl života nachází až v jeho závěru. Je to nadějné čtení pro každého, kdo má pocit, že svůj život nějak promarňuje (Kdo si to ale v současnosti řekne??). V poslední povídce "Zatopená ves" se píše o lidech, kteří se museli vystěhovat z vesnice, kterou zatopí přehradní jezero, což je samo o sobě depresivní téma (Symbolické vystižení nálad roku vydání 1938??).
Dle mého názoru druhá povídka "Zápisky Jiljího Klena" převyšuje prvou a poslední nejen svým rozsahem, ale i hodnotou. Témat k rozebrání je zde sice více (čtenář si je jistě najde), ale já bych se zde věnoval tomu, co se mi zdá jako hlavní, a sice otázce svědomí. Protagonista má ve své minulosti zážitky, ve kterých se nechoval tak, aby to v něm nezanechalo nepříjemné vzpomínky a pocity výčitek. Těmito vzpomínkami a výčitkami je ale veden průběh jeho dalšího života ke správnému jednání. V závěru se sice objeví podobné zaklopýtnutí, které ale protagonista úspěšně řeší jak vůči sobě, tak vůči okolí. Během čtení si uvědomujeme, že pocity Jiljího Klena nejsou ojedinělé. V knize se vyskytuje sympatická postava zahradníka, která ale na sebe rovněž prozradí nemalé vroubky z minulosti. A i zde je řešení v čestném způsobu následného života. V kontrastu zde jsou jiné postavy, které se chovají bezskurpulózně pudově sobecky, své svědomí pravděpodobně ubily a končí tragicky.
(Dobře ten rozdíl ilustruje papež František v jednom svém pojednání, kde rozlišuje člověka hříšného a zvrhlého. Hříšný člověk si je vědom své viny, více či méně úspěšně ji s pomocí svého svědomí řeší. Takovémuto člověku lze odpustit. Zvrhlý člověk si nic takového nepřipouští. Co chce si bere bez jakýchkoliv výčitek. To, co za sebou zanechává, ho nezajímá. Takovému člověku nelze odpouštět, protože on o žádné odpuštění nestojí, on prostě ví. Řešením je pro ně pouze totální šokující obrat, pochopitelně spojený s velmi nepříjemnými pocity exploze svědomí. Pokud ale k tomu nedojde, tak se jedná o skutečný dobrovolný vstup do pekla a dobrovolné setrvání v něm, v souladu s názory C. S. Lewise a M. O. Váchy)
Údajně svatý Augustin (Aurelius Augustinus) řekl cosi jako: "Ať nás Bůh zastihne v boji s hříchem, pokud nás nezastihne bez hříchu." Myslím že takto by se dala charakterizovat stěžejní myšlenka "Zápisků JilJího Klena". A to je velmi inspirující.“... celý text
— Legens

„Příběh na mě působil depresivně.“
— Janadvorackova
Jan Čep knihy
2022 |
![]() |
1937 | ![]() |
1935 | ![]() |
1993 | ![]() |
1934 | ![]() |
1938 | ![]() |
1947 | ![]() |
2016 | ![]() |
1998 | ![]() |
1999 | ![]() |
Štítky z knih
eseje přátelství, kamarádství deníky dopisy korespondence Vánoce teologie meditace kultura víra
Čep je 29x v oblíbených.