Wereden komentáře u knih
Byl jsem zvědavý na polský pohled na české dějiny a taky jsem se ho dozvěděl. U nás kniha plní spíš popularizační roli, doporučil bych jí tak pro věk 15-18 let.
Tomáš opět nezklamal. První část vyšla před dlouhou dobou, teď konečně přišlo pokračování. To čekání na něj bylo dlouhé, ale podle mě se vyplatilo. Autor ukazuje problematiku cvičiště z mnoha úhlů a čtenář si nemůže odnést jednoznačný pohled na věc. Jsem akorát zvědav, co přijde jako další téma.
Od Hruboně čtu několikátou knihu v krátké době a opět jsem se nenudil. Je vidět, že když se zakousne do nějakého období tak jej vezme od podlahy. A je dobře, že to vydá a nenechá si to pro sebe.
Za mě dost slabé. Krátké repetitivní texty, které místy nudily a místy nebylo vyvážené. Jakoby kniha vnuknout musela a někdo odvedl jen čistě mechanikou práci.
Za mě zvláštní kombinace faktografie a vzpomínek. Celé je to napsáno navíc ne moc záživně. Chvílemi jsem se i nudil.
Asi přesně to, co člověk od Velkých dějin zemí Koruny české čeká. Přehledně a podrobně zpracované lékařství. Číst to celé od začátku do konce je trochu za trest, ale když to jinak nejde...
No, bylo to dost stručné. Ale poprvé jsem četl vzpomínky ne Čechů nebo Rusů na toto období a z této doby. Daly mi další pohled na věc, ale vůbec mě nenadchly. Kdyby to nebyl Soros, tak jsou dodnes nejspíš někde schované. Pro české čtenáře určitě.
Snad první kniha od Karla Nového, co jsem četl. Je v ní zachycen můj region a za mě je to tak zajímavé svědectví o tom, jak se v našem kraji žilo. Rozhodně dojde i na další knihy od něj, jelikož za přečtení rozhodně stojí.
Má očekávání od knihy byla mnohem větší. Když pominu edici samotného textu od Mussoliniho, tak vše další lze načerpat stručněji, a možná příjemnější formou, jinde.
Englunda mám velmi rád. Obdivuji jeho neuvěřitelný záběr. Ačkoliv píše na první pohled o válce, tak obsáhne nejen celou dobu jako takovou, ale mnohem více. Doporučuji ke čtení, jelikož mi přijde jako součást dobrého vychování.
Život české menšiny ve Vídni je pro mě zajímavé téma. Jednak jsem si české stopy všiml už během mého pobytu ve Vídni. Pak jsem si toho začal všímat v četbě a pramenech. Tady jsou doufal, že bych mohl něco najít ke skautingu, ale bohužel se to nezdařilo.
Podobně jako u dalšího titulu, tak jsem ji četl kvůli mému současnému výzkumu, abych si udělal obraz o době. Možná tato mi přišla o kousek lepší než ta druhá. Navíc jsem ji sehnal za příjemnou cenu.
V posledních měsících pracuji na životopisu jednoho Němce, který byl odsouzen MLS. K tomuto jsem potřeboval nějaké informace, jak toto soudnictví fungovalo a zde jsem jej nalezl. Přesně, jak jsem potřeboval.
Po pamětech Alana Aldy se mi dostala do ruky jeho kniha týkající se komunikace a propagace vědy. Z toho, co jsem četl, tak bych si rád někdy zažil jeho seminář, protože podle toho, co tady píše, to musí pecka a bude to asi o úroveň výše než kniha. Ono cokoliv naživo většinou bývá lepší.
Ke knize jsem se dostal spíš náhodou. Ale vzhledem k tomu, že z edice několik knih znám, tak jsem si ji přečetl. Žofie Bavorská byla bezesporu zajímavou osobností, která si nakonec místo u mě v knihovně zasloužila.
Knihu jsem dostal s věnováním jako dárek. A docela jsem se na ní těšil. Ale celkově mě spíš zklamala, věci z ní jsem znal. Ale nechám si ji.
Přečetl jsem si další kousek od Hruboně a opět nelitoval, jeho pohled na historii Slovenska je více než osvěžující. A díky tomu mám potvrzenou přítomnost Hlinkovy gardy na cvičišti SS.
Na Váchu jsem slyšel chválu, takže když jsem se dostal k jeho povídkám, tak jsem si řekl, že to zkusím. Ale moc mě to nenadchlo, nebudu lhát nebo předstírat opak.
Tato Galeottiho analýza byla pro mě zajímavou. Byť kniha není tak čtivá, tak přináší zajímavý pohled na současné Rusko a leccos mi osvětlila. Což by bylo zvláštní, kdyby se to u tohoto autora nestalo.
Ke knize jsem se dostal náhodou. Takže jsem od ní neměl většího očekávání, ale šest životopisů státníků z 20. století mě dostalo. Trochu bych mohl polemizovat s výběrem Nixona, ale myslím, že to Kissinger vysvětlil poměrně jasně.