Hranice stínu přehled
Jan Čep
Kniha obsahuje jediný román tohoto českého spisovatele žijícího po roce 1948 v emigraci, který zobrazuje dramatickou cestu moderního vykořeněného člověka k nalezení vlastní identity.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hranice stínu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)
Zamyšlení nad životem, svými kořeny, vsí, odkud hrdina částečně pochází, a rodinou ve vztahu k vesnické společnosti a jejich příběhy.
Dojemné, působivé...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hranice stínu v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 115x |
| ve Čtenářské výzvě | 4x |
| v Doporučených | 8x |
| v Knihotéce | 22x |
| v Chystám se číst | 35x |
| v Chci si koupit | 7x |
Část díla
Hranice stínu
Ponocný
1935
Zápisky Jiljího Klena
1938
Zatopená ves
1937
Autorovy další knížky
| 1937 | Dvojí domov (7 povídek) |
| 1935 | Hranice stínu |
| 1993 | Sestra úzkost |
| 1934 | Zeměžluč |
| 1938 | Modrá a zlatá |
Čepova próza plyne jen zdánlivě velmi poklidně, pod povrchem krátké knižní anotace se však skrývá román, který jde hlouběji. Prokop Randa hledá podstatu svého bytí, jak silné je toto téma v životě každého ještě neotupeného člověka. Čep je těžko zařaditelný spisovatel, ač by ho někteří možná rádi řadili do proudu ruralistů, existencionalistů či ke katolické duchovní literatuře. Je od všeho trochu, ale ze všeho nejvíc vyznívá jeho katolické zařazení, chápeme-li správně katolictví jako všeobecenství, tj. jako spisovatel je tu pro všechny čtenáře, tápající, hledající i věřící. Rozevírá náruč svého umění, vydává ho všanc každému čtenáři, někteří ho minou bez povšimnutí, jiní zaznamenají a odvrhnou tvář a zase jiní se k Čepovým textům budou vracet jako k něčemu, co tu bylo jenom jednou a jedinečně.
„Teprve octnou-li se lidské vztahy v jisté oblasti, v oblasti zájmu zcela nezištného, není už rozloučení.“ (s. 55)
„Páter Martin zůstvával kliden. Kolikrát už tohle slyšel! A on sám, jeho vlastní život... Člověk by se ztratil sám sobě, kdyby neudělal přítrž těmto malicherným pochybnostem. Někdy nezbývá než vrhnout se k zemi jako kus hadru a vydat se Mu beze slova na milost a nemilost. Lidé si dovedou zbryndat svůj život, že by sami od sebe nejraději utekli.“ (s. 86)
„Jeho duchovní osud se může naplnit tu jako tam, a jsme-li v podstatě povoláni k hrdinství, je k němu všude příležitost.“ (s. 144)