Dokážeme vás stvořit

16.08.2023

Už jsem od Dicka četl lepší

13.09.2021

Tak toto sa mi zo všetkých Dickoviek čítalo najťažšie. Vraj chcel napísať experimentálny sci-fi román a tak tu máme príbeh o predavačovi elektrických organov ktoré nejdú na odbyt a preto sa firma chce preorientovať na výrobu androidov predstavujúcich historické osobnosti. Zároveň má hrdina problém s náklonnosťou k citovo chladnej dievčine, z čoho sa zblázni. Čo sa týka oných androidov, tí sú klasicky Dickovský, teda fungujú vďaka ozubeným kolieskam a program majú "nahratý" na dierkovanej páske, ale dokážu samostatne uvažovať ako skutočný ľudia a uvedomovať si samých seba. Na tom ale nezáleží, lebo v istom bode zmiznú zo scény a viac sa neobjavia. Máme tu teda sci-fi motív ktorý k ničomu nie je, obchodnú zápletku hrdinovia vs veľký zlý biznismen ktorá nikam nevedie a nakoniec psychický kolaps, ktorý taktiež nikam nevedie. A záver ktorý je tak náhodne odseknutý, že sa Dickov známy dokonca rozhodol dopísať poslednú kapitolu aby kniha došla nejakej pointy, ale ten ju neschválil! Téma psychických porúch je rovnako klasická Dickovina, takže schizofrénia je podľa neho v podstate ako chrípka čo sa prenáša kýchnutím a podľa definícií aké používa je schizofrenik každý druhý človek na planéte. Ostatne vo vesmíre tohoto románu je schizofrénia diagnostikovaná tak že si pacient ( dovtedy domnele zdravý ) nesprávne vysvetlí zmysel jedného porekadla a hneď ho federálna eskorta odvedie do ústavu! Kniha pôsobí akoby chcela byť o všetkom, ale je vlastne o ničom a všetky motívy si v nej len tak poletujú ako snehové vločky. Niektorí to považujú za majstrovské dielo, ale ja som asi len obyčajný substrát, takže nedokážem oceniť jeho rafinovane perlivú konzistenciu.

20.10.2019

Nedávno jsem viděl film Wounds a ten pro vyzněl hodně podobně jako tato Dickova knížka. Jeden dobrý nápad a zbytek naprosto zbytečný. Autor jako by se nedokázal rozhodnout o čem vlastně příběh bude a ten se mu během tvorby rozsypal na množství logiku nedávajících scén a myšlenek. Jelikož Dick patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele a většinu jeho u nás vydaných knih jsem četl a větší část mám ve své knihovně, můžu v klidu říct, že tato mezi jimi nebude. Vzhledem k tomu, že P.K. ve svých příbězích vlastně prvek sci-fi nepotřebuje, většinou jde jen o pozadí vyprávění, čekal jsem dle anotací zábavu ve stylu Král úletů. Žel, v Dokážeme vás stvořit chybí jakákoliv nosná myšlenka jež by navnadila k zájmu o další osudy postav.

20.07.2017

Psychologické drama s trochou sci-fi - a ne naopak. Sci-fi prvek jako doplněk, na kterém se může rozvinout děj, ale netvoří ho. Sám o sobě je tento prvek se simulakry zábavný a nabízí otázky. Zklamáním tak může být jen konec, který není úplný, kniha není uzavření a ani její varianta, napsaná Dickovím přítelem a redaktorem není dostačující (A to ji Dick neschvaloval a neuznal).

05.04.2017

Čtenář neznalý díla P. Dicka, který očekává sci-fi román o výrobě umělých lidí, bude nepochybně zklamán. Tato kniha je (stejně jako mnoho jeho ostatních) hlavně o problematickém vztahu se ženami a o ukotvení seba sama v realitě a jejím chápání. Pro mě jsou knihy mistra ojedinělé tím, že jsou vždy něco mnohem víc než jen prostě vymyšlený příběh, jako u mnoha jiných autorů, v žánru sci-fi obzvlášť. U P. K. Dicka je sci-fi motiv často jen zajímavou kulisou světa, ve kterém se životní peripetie románových postav odehrávají, ale jinak jako by autor psal o něčem jiném. V jeho knihách, a tohle chci podtrhnout, je mnoho přemýšlení, pocitů a zvláštních autobiografických nebo pseudobiografických, o skutečnostech, které autor buď (zčásti) prožil, chtěl by prožít, nebo ho napadlo že by mohl zažít, nebo rovnou cosi na úrovni halucinogenního snu/ne-snu, spolu se specifickým "přátelským" (těžko nevím jak jinak to nazvat) líčením a úvahami, tak jak to uměl jenom on. V tom je právě to Dickovo jedinečné, vůbec to není jen příběh.... a mám pocit, že kolikrát o nějaký příběh autorovi vůbec nejde a jakoby ho přestal zajímat. V románu Dokážeme vás stvořit někdy po polovině knihy autor úplně opustí téma simulaker (umělých lidí) a dosud poklidné plynutí knihy, kdy mám pocit že se P. Dick pořád tak nějak hledal, najednou nahradí horlivým psaním o problematickém psychotickém vztahu k ženě a zmateným vnímáním reality. A v ten moment mě kniha začala opravdu bavit a zajímat. Velmi oceňuji i velmi zajímavou textovou poznámku překladatele na konci knihy, která se věnuje právě mistrovi a jeho ženám a častým vztahovým peripetiím, které na něj měly fatální dopady.

18.03.2017

Průměr....snad vše ostatní od Dicka je lepší

26.01.2017

Většinou čtenářů nepochopený a autorem přímo nepřiznaný prequel k 'Blade Runnerovi'. Dickova perfektní hříčka s plynulým přechodem od "jako-scifi-se-tvářící" první části k "jako-psychologický-román-vypadající" druhé části nesvědčí o tom, že by autorovi "docházel dech", ani o tom, že by se nemohl rozhodnout, jaký román vlastně psát. Naopak, na pozadí (později sepsaného, ale dříve vydaného) Blade Runnera to dává naprosto zřejmý smysl. Lidé vytvoří androidy, kteří jsou schopni myslet, a to dokonce lépe než jejich tvůrci. Tato "lepší schopnost myšlení", kterou ostatně svými činy jasně demonstruje simulakrum Lincolna i Stantona, je jim dána prostřednictvím toho, že zřejmě postrádají jinou lidskou vlastnost - vědomí. Naopak lidé (část druhá), mající obě tyto vlastnosti, jsou díky druhé z nich, prostřednictvím neschopnosti vyrovnat se s exponenciálně rostoucí složitosti vnějšího (a hlavně!) vnitřního světa a nároku na něj, stále více hnáni k státem kontrolovaným a perzekuovaným stavům šílenství, jimž se již v podstatě vyhne jen hrstka jedinců. Lidé nejprve svou schopnost myslet zpředmětnili, poté i zvnějšnili. Byl to však jen další krůček k tomu, aby o ní sami přišli a ztratili se v horách šílenství. Apokalypsa klepe na dveře. Ale co, vždyť přece jednou možná i androidi budou snít o elektronických ovečkách... třeba taková Priscilla Stratton či Rachael Rosen ;-)

23.01.2017

Spíš psychologický román, scifi tu slouží jen jako kulisa. V rámci Dicka lehký nadprůměr.

26.11.2016

S Dickom som sa doteraz stretol len na platne (Blade Runner, A Scanner Darkly..). Tuto knihu som vybral nahodne a som rad, ze to bola moja prva Dickovka, urcite pridu dalsie. Prva viac sci-fi polovica ma bavila viac, ako druha psychologicka, kde Dickovi trocha dochadzal dych. Skoda, ze sa rozhodol odstranit Whiteovu poslednu kapitolu.

04.11.2016

Pro opravdové nadšené fanoušky i sem tam nejenom váhající čtenáře PKDicka,další kteří autora považují za takzvaně kultovního,ti ocení a budou nadšeni z tohoto dílka asi nejvíce. Co vás čeká ? Víceméně ze začátku podařeně literárně klame tělem,ale nebojte se tolik,je tu něco ode všeho i věci,které tak trochu typicky od něj očekáváme. V polovině se vykašle na sci-fi a jede se na psychu a paranoidních...no prostě tak jak to máme u něj rádi. Pro mě osobně tohle mainstream nebude nikdy i kdyby to bylo sebeuhlazenější,kompromisy ani náhodou a právě na tohle spisovatel narážel,prostě mu to nikdo nechtěl vydávat :-) Vymazlenej vyčerpávající doslov na závěr tomu dělá punc další jakoby rozšiřující reality a dává nahlédnout do životních sfér nejen jeho života,tohle jistě ocení mnoho věrných. Dobře podanné a s veškerou péčí.

Pohodlně se v klidu usad popřípadě ulehni na lužko,sejmi svoji stereotypní masku-y po náročném dni a začni číst ... začíná SCHIZOFRENIE ... právě probíhá náš život,schíza je všude,měj ji rád ... znáte se přeci ? ŽIJEŠ svoji realitu a nebo zároven mnoho skrytých skutečností ?

PS: Výstižnej koment uživatele Honzeecheck :-)

23.10.2016

Po pravdě, jakoby se Dick nemohl rozhodnout co vlastně psát, jestli sci-fi, nebo psychologický román. První polovina knihy mi přišla rozhodně lepší, to je ta sci-fi půlka. Poté je však tato linie vlastně naprosto opuštěna a už se řeší jen psychický stav vlastně skoro všech postav. Simulakra tam jsou stále, ale už ani nevíte proč vlastně do příběhu byla zařazena, protože do něj nijak výrazně nezasáhnou. Argument, který většinou recenzenti této knihy vznáší, a to že se jejich prostřednictvím má obnažit vyprahlost lidí a náhražky se mají ukázat lidštějšími lidí, je spíše jejich zbožným přáním, jak by kniha měla vyznít. Byl bych pro to ukončit ji koncem, který navrhoval Dickův přítel a možný spoluator, jak bylo psáno v doslovu. Pak by kniha získala punc Dickovky. Jenže zde nejspíš zapracovala Dickova pýcha a neuznal správnou námitku a dodanou poslední kapitolu vyškrtl. Takže knihu dočtete, odložíte a zjistíte že se vlastně toho tolik nestalo. Neuznávám ani tvrzení, že šlo o experimentální román, spojení sci-fi a psychologického dramatu. Přečtěte si třeba Muže z Vysokého zámku, nebo Marsovský skluz v čase. To považuji za mnohem hodnotnější Dickova díla, spojující prvky sci-fi a běžné beletrie. Nicméně stále se jedná o inteligentní a čtivé dílo, jehož četby nebudete litovat, i když nejste zrovna fanoušci P. K. Dicka.