Dokořán
František Halas
Halasova sbírka, odměněna první cenou v soutěži nakladatelství Melantrich, je neobyčejným tvůrčím činem třicátých až čtyřicátých let v oblasti společenské a politicky orientované poezie. V meditativních polohách, zvýrazněnými tragickým i krajně pesimistickým životním pocitem, se významný český literát vyjadřuje k nástupu fašismu a tím i k bezprostřednímu ohrožení republiky. V Halasově cyklu zaznívají i ozvěny španělské občanské války, podané působivou a osobitou formou: písňová intonace se střídá s přerývaným rytmem, ústícím do strohých a úsečných odpovědí. Jednotlivé strofy záměrně postrádají zvukovou malebnost a jsou prostoupeny přímočarou drásavostí, umocňující naléhavost sdělení. V máchovských inspiracích či v nejrozsáhlejší skladbě ("Nikde") zase Halas dosahuje zvýšeného účinku zdůrazněním protikladů, v nichž střídá motivy naděje a skepse, jistot a pochybností.... celý text
Přidat komentář
Je to marné, nedokážu v tom najít to, o čem se píše, že ve sbírce je. Pro dobro poezie by už po mně ve škole další neměli chtít.
Poezii moc nemusím. Někdy ale udělám výjimku a přečtu si Máchu, Hálka, Dyka, Halase, Nezvala a samozřejmě Seiferta.
Znáte tuhle?
Jak peníz tiše položený slepci
jsi tu, můj podzime.
Jak peníz tiše položený slepci
jste tu, vy dny mé.
Ty krásná větrnosti čistá
mi v dýmu natí dětství vracíš zpět
a zase žádostiv se vracím v stará místa
svou lásku povědět.
Chudobě své a lidské bídě,
že navždy jsem jen s ní,
podzime, ve své tesklivině,
jen na mě dolehni.
Jak peníz tiše položený slepci,
jsi tu, můj podzime.
Jak peníz tiše položený slepci,
jste tu, vy dny mé.
Krásné verše, pamatuji si je 40 let. Ale jedna sloka chybí.
Když se básníkovi podaří na čtenáře přenášet emoce, aniž by bylo textům dokonale porozuměno, je to znakem mistrovství. V této sbírce jsou skutečně obsaženy básně, které jsem nepochopila napoprvé, možná ani napodruhé nebo napotřetí, přesto ve mně vyvolaly tíseň a úzkost...
Skvělej nápad, inovovat jazyk v něčem už samo o sobě tak matnym, jako jsou básnické obrazy… Přesto jsem se dokázal i v Halasových verších ztratit – a to v dobrym i ve zlym. Jako většinu poezie, i tuhle si budu muset dát na seznam těch, kterejm věnovat trochu víc času, než to naprostý minimum před zkouškama.
Mě se to líbilo. Trošku zvláštní rýmování ale to mi vůbec nevadilo. První Halas, se kterým jsme se seznámila. Je to něco čemu já říkám opravdová lyrika.
Autorovy další knížky
2001 | Já se tam vrátím... |
1948 | Kohout plaší smrt |
1958 | Torso naděje |
1946 | Staré ženy |
1997 | Před usnutím |
Básně jsou moc hezké, ale styl psaní mě trochu vytáčel, hlavně, že je to psané bez čárek, to mě na tom štvalo nejvíc :D Jinak pěkné a ráda si jí nechám v knihovně mezi další poezií :)