Doktor Jajbolíto

Tuto knížku obohacenou o ilustrace Josefa Lady jsem jako milovnice zvířat měla moc ráda a často jsem se k ní s radostí vracela. Veselá dobrodružství skvělého doktora Bolíto a jeho zvířátek mě jako malou holku dokázala výborně pobavit. Děkuji Čmeláčkovi za připomenutí této krásné dětské knížky :-)

Tahle kniha se mi fakt hodně líbila, dá se číst pořád dokola. A klidně bych se z fleku vydal s doktorem Bolítem do Afriky za zvířátky :))).

Tuhle knížku jsem měl v dětství opravdu rád. Dokonce jsem si ji jako jednu ze dvou (ještě Kapitánská dcerka) přečetl v ruštině. Pamatuji, jak jsem ji četl na škole v přírodě v Kořenově. Moc se mi líbila, nebyla vůbec ideologická a šlo o to, jak vyléčit všechna ta zvířátka, která za doktorem Bolíto (v originále Ajbolit) pochodovala. Naprosto unikátním (i v překladu) byl kůň, který je na obě strany koněm - a který se v geniálním překladu jmenuje Táhnitlač. Prostě skvělá dětská knížka"

Když jsem si přečetla letošní body čtenářské výzvy, tak jsem uvažovala, kterou knihu k bodu 1 přiřadit. ( Kniha z mého dětství) "To já ti mohu říci hned" řekla mi moje o devět let starší sestra. "Napiš si tam knihu Doktor Bolíto, neboť tu jsem ti musela číst stále dokola, až jsem ji schválně musela zapomenout u babičky, protože po dvacáté jsem ji číst již nechtěla." No a tak jsem si ji tam napsala a abych si ji připomněla tak jsem ji četla vnučce (prozatím jsme ji přečetly dvakrát). Příběh je milý má spád a je dobrodružný a proto se asi tolik dětem líbí.

Pohádky, které si opravdu získají malého čtenáře. Jsou ale krásné pro každého, do světa fantazie občas všichni rádi unikneme.

Skvělá pro předškolní děti

Tato kniha se v naší rodině stala doslova kultem. Četly ji moje děti (dokonce i syn, přestože žádný velký čtenář nikdy nebyl) a teď jsem ji předčítala vnučkám, všichni jsme byli nadšení a moc se nám líbila.

Měli jsme doma vydání z roku '70. Co si pamatuji jako dítě tak mě to docela bavilo, rád jsem v knize třeba jen listoval.

Knížku jsem četl svým dětem před mnoha lety a pamatuji si, že byly z ní nadšené. Snad se dočkám vnuků nebo vnuček, aby mě v předčítání mohl někdo nahradit.

Jedna z mých oblíbených knížek v dětství.

čteme to už třicet let a pořád nás to moc baví

Vcelku zdařilý plagiát (- Příběhy doktora Dolittla: Hugh Walpole).

Krásná veršovaná knížka. Měla jsem ji moc ráda a pořád si pamatuji sem tam nějaký veršík : U doktora Bolíto bývá stále nabito....

Už jako malá jsem ji zhltla na jeden nádech. Tohle čtení musí bavit nejednoho menšího i většího čtenáře