Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2462/bmid_doktorka-z-domu-trubacu-S55-2462.jpg
5
1039
1039
Autorka líčí život české lékařky Dr. Vlasty Kálalové-Di Lottiové. Její touhu po pomáhání a poznávání. Ve dvacátých letech se vypravila do Bagdádu, kde chtěla zřídit československou nemocnici, kam by lékaři z ČS jezdili získávat zkušenosti. Dosáhne toho, dokonce tam získá přátele a založí vlastní rodinu. Vrací se do Čech, kde se jí tragicky změní život, ale i tak je dále cílevědomá a ochotná pomoci tam, kde je třeba.... celý text
Přidat komentář
Pozoruhodný život ženy, která se nikdy nevzdávala. Obdivuji její schopnost naučit se tolik jazyků a její odvahu jít do neznáma. Poslouchala jsem audioknihu, která je skvěle načtena.
Doporučuji všem, kteří čtou rádi příběhy obdivuhodných lidí.
Úžasný pohľad na život výnimočnej osobnosti. Priam fascinujúce, obohacujúce a obdivuhodné. Táto vzdelaná žena žila, cestovala, učila sa a nepodľahla krutému osudu.
Zasluhuje uznanie. O takýchto osobnostiach sa musí vedieť, čítať a brať si z nich príklad.
Žasla som nad jej neutíchajúcou chuťou žiť. Doslova žiť. Jej bohaté jazykové dovednosti, celoživotné priateľstvá, ohromná korešpondencia, spoznávanie krajín a jej entuziazmus, to bolo veľkolepé. Ďakujem za túto knihu.
"Ne, máte pravdu, odvaha, ta mi nechyběla nikdy. Naštěstí. Protože myslím, že to je hlavní věc, které je zapotřebí k životu, jestli ho má člověk prožít a ne jenom přečkat."
5/5
Úžasná kniha a fascinující, obdivuhodná hrdinka... I když kniha nemá ani 300 stran, není to ten typ, který byste zhltli na jeden zátah, pokud si chcete zapamatovat některé údaje, jména a vůbec si užít hlavně exotické zážitky doktorky Kálalové. Kniha pro mě obsahuje vlastně několik žánrů, trochu cestopisu, romantiky, dramatu, lékařského prostředí i některé odlehčenější části. A stejně jako kniha je i její hrdinka ženou mnoha osudů a myslím, že kniha i Vlasta Kálalová Di Lotti se mi opravdu dostaly pod kůži.
„Doktorka z domu Trubačů“ zůstane bez hodnocení, protože mi přijde nepatřičné hvězdičkovat něčí útržkovitě popsaný život, směs vyprávění, pocitů a korespondence bezmála poetické. A byl to pestrý, bohatý život: plný vzdělávání, poznávání, boje s předsudky, odříkání, dřiny i lásky, byť se skrývala za strohou fasádou pragmatické, cílevědomé ženy – fyzicky drobné, ovšem duševně nesmírně silné. Obdivuhodná, odvážná a činorodá osobnost, jejíž pracovitost, obětavost a štědrost „odměnil“ osud nejkrutějším myslitelným utrpením…
Jak je možné, že jsem se o takovém Člověku (velké Č je zcela na místě) nedozvěděla z učebnic dějepisu nebo občanské nauky? No, snad už se do nich Vlasta Kálalová-Di Lotti dostala. V knize vydané v 70. letech se pochopitelně nedočteme o jejích problémech s komunistickým režimem, ovšem přímočará, zcestovalá lékařka s množstvím vlivných známostí po celém světě přirozeně musela být soudruhům mimořádnou osinou v rudých, opruzených zadnicích. Vzhledem k povaze doktorky s vysokým morálním standardem jsem si její politickou nepohodlností byla absolutně jistá ještě předtím, než jsem si na internetu dohledala protesty vůči popravě Milady Horákové a orodování za propuštění uvězněných legionářů. Román by neměl končit (v kontextu pozdějšího vývoje) absurdním chvalozpěvem na emancipaci v Iráku, nýbrž otevřeně přiznat, jak macešsky se ke své hrdé, výjimečné dceři zachovala její vlast.
Ráda bych příběhy této pokrokové dámy absolvovala trochu podrobněji, román poněkud připomínal koukání z okna při jízdě rychlíkem: sled míhajících se okamžiků, občas přistoupil někdo zajímavý a po krátkém či delším čase zase vystoupil. Vlasta Kálalová-Di Lotti se pro mě v uplynulých dnech stala hrdinkou a nedostižným vzorem, zanechala v mé okoralé duši nesmazatelné stopy.
Životopisná kniha o životě a díle MUDr. Vlasty Kálalové di Lotti, pocházející z malé jihočeské vesničky, je příběhem obdivuhodné ženy, vynikající - krom svých medicínských znalostí - též značnou odvahou a vnitřní sílou. Vydat se ve 20. letech 20. století do islámských krajin s úmyslem zde léčit a vybudovat nemocnici by muselo být obrovské sousto i pro muže – lékaře, natož pak pro ženu, na níž se zde obecně hledí spatra. Svými medicínskými znalostmi, povahou a charakterem, jimiž si dokázala získat důvěru tamních pacientů, dosáhla obdivuhodně svého snu. Aktivní byla i po návratu domů ve 30. letech. Přes svoji osobní tragédii, která na samém sklonku války postihla její vlastní rodinu, se dokázala vzchopit. Svou statečnost prokázala i v 50. letech, kdy např. žádala prezidenta Gottwalda, aby nepodepisoval trest smrti pro Miladu Horákovou. Řád TGM, který obdržela v r. 1992 in memoriam, byl plně zasloužený.
Velké poděkování patří taky paní Borské, která dlouho sbírala materiály o životě paní doktorky (zemř. 1971), s níž se ještě stihla setkat. Její silný příběh tak mohla velmi čtivým způsobem zprostředkovat i nám, čtenářům.
Doktorka Kálalová bola typ ženy, ktorú je ľahké obdivovať, no s ktorou by bolo ťažké priateliť sa. Vzorom sa mi stala už na začiatku príbehu, sympatickou mi začala byť až niekde v jeho polovici. Obdivujem ju za to, čo dokázala a ľutujem, čo si musela vytrpieť. Len máloktorá z nás v živote zvládne čo i len zlomok toho, čo ona. Byť v jej prítomnosti, cítim sa ako lístok vo vetre.
Vlaste Kálalovej ďakujem za lekciu v odvahe, nádeji a písaní listov, Ilone Borskej za krásnu ukážku toho, ako sa píše biografia, za to, že mi okrem života pani doktorky naservírovala kolorit doby, v ktorej doktorka žila.
Tak a teraz zostáva už len to všetko nejak zúročiť. Nemocnicu v Bagdade asi nezaložím, ale bude mi stačiť, ak nikdy neustrniem, ak sa budem hýbať vpred a žiť, skutočne žiť, tak ako táto výnimočná žena.
„Jestli jste také vyšli z domu, jsme teď všichni spolu pod jednou střechou. Pod oblohou, modravou střechou této planety, našeho domova.“
Dobře napsaný příběh vzdělané, usilovné ženy, která dokázala ve své době opravdu hodně. Určitě si ještě nějaké materiály o této skvělé ženě seženu.
Neuvěřitelný příběh o odhodlání a zarputilosti jedné malé české doktorky.
V knize se mi líbily krásné popisy tajemného světa jako z pohádek Tisíce a jedné noci.
Paní doktorce jsem záviděla (samozřejmě v dobrém) to cestování, poznávání nových zemí a nových přátel. Byla naprosto úžasná, že měla tu trpělivost, naučit se asi až 14 cizích jazyků.
No a to neskutečné neštěstí... to nebylo za 5 minut 12, to bylo pár vteřin před osvobozením a taková tragédie.
Co k tomu dodat - příběh byl velmi zajímavý, krásně napsaný a dozvěděla jsem se spoustu informací o další zajímavé české osobnosti.
Doporučuji k přečtení.
Výjimečná žena. Pozoruhodná životní cesta. Neuvěřitelný cíl a ještě neuvěřitelnější, že ho dosáhla! A taková rodinná tragédie, mně by to vzalo chuť i vůli žít. Ale to je právě ten rozdíl, mezi doktorkou Kálalovou a mou slabou maličkostí. Ona byla silná a odolná jako skála, měla jasnou životní vizi a za ní šla. Ve srovnání s ní si připadám jako třtina ve větru se klátící! Nicméně se utěšuji tím, že i cukrová třtina je užitečná. Knihu vřele doporučuji, upřímně řečeno, udivuje a mrzí mne, že se o tak neobyčejné ženě více nemluví - vždyť to, co ve své době dokázala, by si zasloužilo větší publicitu a ocenění. Tak jsem moc ráda, že se toho skvěle chopila paní Borská... Zasloužila by si metál, stejně jako hrdinka knihy i života.
Silný příběh silné ženy z malé jihočeské vesnice, která opravdu předběhla svou dobu.. Se znalostí několika jazyků (v průběhu života asi čtrnácti), s aprobací z chirurgie, s finančním přispěním T.G.Masaryka a touhou zřídit v domovině institut výzkumu tropických nemocí, odcestuje do Bagdádu, kde založí nemocnici. Proslaví jméno naší země v orientu a obohatí národní muzeum o mnoho exemplářů exotického hmyzu. Přestože sama příliš životních radostí nezakusí, nikdy se nevzdá a pokračuje v šíření vzdělání i zastání se potřebných..
I když styl paní spisovatelky mi tak úplně nesedl ( často, zdá se mi, popíše zkratkovitě věci, které by stálo zato rozvinout -např. láska k dětem- a jiné, které by mohla podat zkratkovitěji, natahuje), musela jsem doposlouchat příběh o neobyčejné bytosti až do konce. Knihu jsem si vybrala jako téma známá česká osobnost do letošní výzvy. Protože pro mne paní doktorka Vlasta je celebritou opravdovou.
Kniha se mi velmi líbila :-) autorka výborně vylíčila život doktorky Vlasty Kálalové di Lottiové :-) musela to být úžasná, obdivuhodná žena. Dozvíme se také, jak to vypadalo ve třicátých letech v Iráku, Cařihradu a ve spoustě dalších míst.. bylo moc krásné prožít si její život prostřednictvím knihy, za to autorce děkuji. Vřele doporučuji :-)
Zase trocha zajímavé historie naší země o které se málokde dozvíme. Život jedné velmi silné vzdělané a vyjímečné ženy, která se nerada vzdává.
Fantastická kniha o úžasné ženě, žila jsem kousek od Bernartic, tak mě ta kniha o rodačce oslovila, skrývala opravdu silný příběh
(SPOILER) Velmi poutavé čtení, obdivuhodné odhodlání mladé lékařky vydat se do cizí země. Bohužel měla smůlu, že žila v zemi, jejíž režim ji nedovolil zviditelnit její kvality.
Miluji příběhy o silných, inteligentních a inspirativních českých ženách. Zabolí, když člověk nahlédne pod pokličku a zjistí, že tyto ženy musely být často mnohem silnější než si dokážeme představit. Knihu jsem málem po té tragédii už nemohla otevřít - nepředstavitelná bolest, která snad ani nikdy nemohla přebolet. Škoda, že se na takové ženy zapomíná....
Úžasný životní příběh výjimečné ženy. Četlo se to skoro samo. Až na ten závěr, který vyzněl tak nějak neurčitě, do ztracena... Ale co se dalo čekat, ve stáří už těch exluzivních zážitků člověk tak moc nemá.
Pro mě byla úžasná první třetina odehrávající se v Orientu. Ta místa pro mě nejsou neznámá, dovedla jsem si vše živě představit. Zbytek knihy mě už tak nezaujal - mám na mysli knihu, ne život paní doktorky, před kterou smekám.
Štítky knihy
lékařské prostředí česká literatura Orient životopisné, biografické romány Irák nemocnice, špitály emancipace lékařky Bagdád Bernartice
Autorovy další knížky
| 2006 |  Doktorka z domu Trubačů |
| 2006 | Kdo zachránil jeden život |
| 2000 | Troufalý autor osud |
| 1987 | Příběh staršího bratra |
| 1978 | Mirka s Jirkou sami doma |
Neobyčejně silná žena. Jen mě mrzí, že o takových lidech téměř nikdo neví, nezaslouží si to, myslím.