Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2462/bmid_doktorka-z-domu-trubacu-S55-2462.jpg
5
1045
1045
Autorka líčí život české lékařky Dr. Vlasty Kálalové-Di Lottiové. Její touhu po pomáhání a poznávání. Ve dvacátých letech se vypravila do Bagdádu, kde chtěla zřídit československou nemocnici, kam by lékaři z ČS jezdili získávat zkušenosti. Dosáhne toho, dokonce tam získá přátele a založí vlastní rodinu. Vrací se do Čech, kde se jí tragicky změní život, ale i tak je dále cílevědomá a ochotná pomoci tam, kde je třeba.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
„Život je tak bohatý a mnohotvárný, že je někdy možné v něm najít štěstí a radost právě tam, kde čekáme jen smutek a odříkání. Pamatuj na to a pamatuj také, že je první povinností moudrého člověka jít po cestách života s dobrou myslí právě v těch místech, která se zdají nejneschůdnější...“
(Vlasta Kálalová)
Strhující svědectví o úžasném životě! Nemůžu se nepřidat k chóru oslavných hlasů, které chválí doktorku Kálalovou za její houževnatost a odvahu, ale zejména za její prosté a neokázalé lidství, které nešlo přehlédnout v žádné z fází jejího dramatického života. V mých očích je Vlasta Kálalová hrdinka, jednoznačně, protože i když její statečnost není spektakulární jako třeba u Lawrence z Arábie, tak je až dechberoucí, s jakou samozřejmostí se pouštěla do zdánlivě nezvládnutelných úkolů, s jakou rozvahou a rozhodností čelila nečekaným výzvám. Klobouk dolů!
Nepříliš zjevně, přesto však patrně, byla z textu vidět i druhá strana mince doktorčina života. Přestože byla natolik fascinující osobností, že měla mnoho přátel, její neústupnost a preciznost v každém okamžiku jejího života ji často komplikovala prožívání opravdové blízkosti. Chci říct: mám pocit, že její soustředění na cíl – a potřeba mít situace pod kontrolou a vést je k věcně správnému řešení - občas vedlo k projevům nedostatku empatie, možná až necitelnosti - typickým příkladem byla scéna s dcerou, která si z látky chtěla ušít halenku sice krásnou, ale nepraktickou... Byl jsem rád, že v příběhu byl i tenhle tón, na mém obdivu k doktorce Kálalové to nic neubralo, a ještě mi to připomnělo, že občas jsme ve svých životech sami sobě tím nejtěžším břemenem.
Vypravěčský styl Ilony Borské se mi líbil, bylo to psaní svěží a čtivé, aniž by upadalo do podbízivosti. Přesto se mi román nejvíc líbil tam, kde jsem se mohl začíst přímo do dopisů doktorky Kálalové, škoda, že jich nebylo v textu víc! A vlastně si říkám, že by možná nebyl špatný literární počin, vydat něco jako sborník její korespondence.
Vlasta Kálalová jako pilná autorka dopisů – to je věc v knize sice spíš okrajová, ale pro mě to bylo strašně milé a vzácné téma. Když popisovala občasná setkání se svojí celoživotní korespondenční přítelkyní Marii, kdy „stejně to osobní setkání většinou dopadlo tak, že spolu mlčky chodily po mezích nebo mluvily o nejběžnějších věcech, a to hlavní si zas až napsaly“, musel jsem se zasvěceně usmívat.
Asi by se slušelo napsat o válečných událostech, ty jsou jednoznačně emočním těžištěm celého Vlastina života a při čtení o nich jsem jistě nejen já zažíval až fyzickou bolest a úzkost. Ale co o něčem takovém psát? Ach jo. Snad sem raději vložím myšlenku přítele Imána, která doktorku Kálalovou, myslím, vystihuje: „Nejsi lakotná, rozdáš jistě v životě i leckterou ze svých věcí - je to chvályhodné, ale jednoho dne dáš věc poslední. Budeš-li rozdávat z bohatství svých vědomostí, čím víc rozdáš, tím víc ti zůstane.“
(SPOILER)
Ještě se mi nestalo,abych z nějaké hlavní postavy z příběhu měla tak rozporuplné pocity.
Z jedné strany byla doktorka Vlasta objetavá,přátelská a co dokázala ve své lékařské profesi je hodno obdivu.
Ze strany druhé,mě velice "rozčilovala".
Byla dost sobecká a namyšlená.
Vzala si Itala a říkala mu Jiří? On jí taky snad neoslovival po italsku.
Děti by klidně poslala na výchovu do Čech a sama zůstala v Bagdádu
Drahuška před cestou do školy musela obstarat,kozu,nákupy... A milostpaní si šla ještě hajnout.
S Drahuščinou halenkou a káráním Jarmily to taky přehnala.Totéž s Rudolfovou ženou....
A co ten Giergovo syn.Že se s ním ani nepokusila za celý život spojit?
Nevím no....
Každopádně jsem ráda, že jsem knihu dočetla a vím,že už se k ní nevrátím
(SPOILER)
Cestovatelka a lékařka Vlasta Kálalová-Di Lottiová šla za svým velkým snem. Na své cestě musela překonávat překážky, které by ne pro někoho, ale pro naprostou většinu lidí byly nepřekonatelné. Na počátku 20. století, kdy v drtivé části světa vládnou muži, vystudovala nejen medicínu, ale dokonce i obor chirurgie, ženám v té době nedostupný. Naučila se celou řadu jazyků (12 a více) a sama se vydala na Blízký východ naplnit svou vizi za cenu bolestných osobních obětí. Chtělo by se říct, že nic pro doktorku Kálalovou nebylo nemožné.
Borská zpracovala život jedné mimořádné osobnosti, o níž jsem toho věděla pramálo. Literární nedostatky knihy vyvažuje osobnost samotné Kálalové. Ocenila jsem taky řadu vhledů do irácké, arabské kultury a společnosti i zachycení změn, které se zde od doby působení doktorky Kálalové udály. Působení v iráckém Bagdádu však tvoří jen omezenou část jejího života. Její život i zásluhy jdou daleko nad rámec projektu první československé nemocnice v Bagdádu, kam se vydala studovat tropické nemoci. Byla to pozoruhodná žena, která doufala v rozvoj česko(slovensko)-iráckých vztahů. To však ještě nebyl u moci Saddám Husajn a spolupráce se tak rozvinula prakticky jednosměrně. Jméno Československa, České republiky, však tato zarputilá, nezlomná žena v Bagdádu a v lékařských kruzích nepochybně zvěčnila.
Doktorka z domu Trubačů je veľmi autentický vyskladaný príbeh výnimočnej a obdivuhodnej ženy.
Vlasta Kálalová-di Lotti... koľko superlatív si zaslúží jej osobnosť ? Mnoho. Ako jedna z mála dokázala využiť svoje talenty aj v prospech iných, slabších, chorých, chudobných, všetko svojím spôsobom bezradných ľudí. Nezlomila ju ani najväčšia tragédia, vyvráždenie vlastnej rodiny, možno ju len posunula do ústrania, aby odtiaľ ďalej pomáhala a rozdávala svoju múdrosť a inteligenciu.
Autorka ma tiež môj neskonalý obdiv, že týmto svojim dielom stále odovzdáva svedectvo o živote, ktorý by mal byť príkladom pre každú generáciu.
Seznamte se s paní doktorkou Vlastou Kálalovou. Zevrubně jsem příběh této výjimečné ženy znala. Na knihu jsem se těšila, ale bohužel její zpracování je hodně zkratkovité a popisné. Škoda, že autorka nestihla paní doktorku více vyzpovídat. Při čtení jsem měla spousty otázek, které kniha nezodpověděla. O doktorčině duši se toho mnoho nedozvíme. Zajímaly by mne její názory, myšlenky, motivace. Jaká byla doopravdy? Ale i tak jsem s ní strávila hezké chvilky na marodce.
"Z doby kamenné "
Příběh nám přináší pohled na život a práci jedné české doktorky. Až na to, že ta doktorka nebyla jen tak někdo... Vlasta Kalálová nejen těžce dřela a pracovala v Iráku, ale také založila nejspíš první československou nemocnici v Bagdádu.
(SPOILER) Přečteno v rámci Čtenářské výzvy 2021. K této knize bych se jinak asi nedostala, díky tomuto projektu za vystoupení z „komfortní zóny“ a obohacení se o další čtenářský zážitek. Na to, že se jedná o biografii, se knížka četla velmi dobře. Nejvíce mě bavily pasáže, kdy Vlasta zakládala nemocnici v Bagdádu a léčila tamní obyvatele. Proto mě trošku mrzelo, že po nějaké době Orient opustila a už se tam nikdy nevrátila. Osud její rodiny ve válečných letech jsem četla se zatajeným dechem a vyústění jsem musela nějakou chvíli rozdýchat. Zajímavé a poutavé čtení, rozhodně doporučuji.
Opravdu je to ten typ knihy, ke které se budete vracet v momentech, kdy budete potřebovat pozvednout na duchu. Doporučuji všem. Silný příběh.
Nádherná kniha, ke které se vracím. Příběh síly, odhodlání, lásky a odvahy. Ženy jsou neskutečně silné bytosti.
Silný životní příběh, skoro se chce říct na jednu knihu až moc. Přesto jsem až někam do 2/3 uvažovala, že knihu odložím, tak moc mě jeho zpracování nebavilo. S životní tragedií ale konečně přichází i literatura a několik krásných myšlenek a vět, pro které stojí za to knihu přečíst..
“Mě se to zdálo tak samozřejmé, a ono to bylo štěstí.”
za zpracováním neuvěřitelného životního příběhu lékařky tuším neskutečnou spoustou pečlivé práce autorky. proto mi nevadí, že je román psán trošku těžkou rukou, jeho hodnota nespočívá v jazykově literárním pošušňání, ale ve zprostředkování výjimečných hodnot a činů Vlasty Kálalové.
z popisu lékařčiny urputnosti, nedbání na společenské normy, savantského jazykového talentu i povahy jejího syna tipuju, že se možná oba pohybovali někde na autistickém spektru. viz. moralizování nad halenkou apod. její péče o druhé a schopnost přejít do akce je ale nesmírně inspirativní.
jsem ráda, že se mi náhodu dostalo do ruky jedno z posledních vydání s několika doslovy autorky. autorka v nich popisuje, jak ji práce na knize spojila a nadále propojuje s lidmi z lékařčina života - v otevřeném a kosmopolitním duchu, v jakém Vlasta Kálalová nehledě na okolnosti a politický systém žila.
ps: před čtením doporučuju najít si někde stručné shrnutí lékařčina života. události z konce války jsou tak tragické, že jsem knihu musela odložit a vrátit se k ní až po týdnu.
Doktorka Vlasta Kálalová di Lotti musela být neuvěřitelně inteligentní, pracovitá a cílevědomá žena. Těžko lze uvěřit, co všechno byla schopná zvládnout v tak kulturně odlišné zemi od naší. Netušila jsem ani jakou životní tragédii dokázala překonat. Knihu moc doporučuji
Ten příběh byl neuvěřitelný, tragický, obětavý a silný. Kolik toho člověk zvládne zažít za jeden život. Opravdu klobouk dolů. Přežít takové věci a najít sílu žít dál a pomáhat druhým. Já se úplně stydím napsat nějakou kritiku. Styl vyprávění se mi dost táhl. A aniž bych chtěla snižovat paní doktorku, tak musím přiznat, že mi její osoba nebyla příliš sympatická. Měla jsem pocit, že pohrdá normálními ženami. Pořád si stěžuje, že ženy které jsou příliš hezké a nosí šperky jsou něco menšího. Nebo když mluví o své švagrové jako o ženě v domácnosti, co pořád mluví a nemá to žádný obsah. Nebyla moc zábavná žena. Jen samá práce, obětování, každá činnost musí být k něčemu, halenka pro dceru musí být praktická a nemusí být hezká. Práce, práce, práce. Ale každý svůj život žije po svém a paní doktorka prožila několik životů v jednom. Zaslouží si respekt. O tom žádná.
Krásný příběh o ženě, která svojí pílí, odvahou a neskutečnou vnitřní silou může být vzorem a inspirací i pro nás ženy současnosti.
Moc pěkné čtení. První polovina knihy mě bavila více. Autorka popisuje doktorčino seznamování s lidmi v Iráku s jejich mentalitou a životem v této zemi. Vlasta Kálalová di Lotti měla opravdu pestrý život a je moc škoda že ke stáru tak moc zdravotně trpěla. Její vytrvalost a houževnatost velmi pomohla lidem v této vzdálené zemi k zlepšení podmínek ve zdravotnictví, za to jí patří díky.
Váhala jsem, ale přikláním se ke komentářům, kde ubrali hvězdu. Je naprosto úžasné, že se žena a ke všemu Češka rozhodla v 20. letech minulého století splnit si sen a odjela do Bagdádu založit nemocnici. Tato kniha a paní doktorka Kálalová si opravdu zaslouží být neopominutelnou osobností naší země, inspirací a příkladem. Přesto musím souhlasit, že ke konci se kniha trochu vleče a mohla být napsána trošku čtivějším stylem. Rovněž musím souhlasit, že bylo pár chvil, kdy mi jako žena a matka nebyla úplně sympatická. Každopádně ani to nesnižuje kvalitu a téměř povinnost přečíst si tuto nezapomenutelnou knihu!
Štítky knihy
lékařské prostředí česká literatura Orient životopisné, biografické romány Irák nemocnice, špitály emancipace lékařky Bagdád Bernartice
Autorovy další knížky
| 2006 |  Doktorka z domu Trubačů |
| 2006 | Kdo zachránil jeden život |
| 2000 | Troufalý autor osud |
| 1987 | Příběh staršího bratra |
| 1978 | Mirka s Jirkou sami doma |
Zajímavá žena, zajímavý život a osud. Její až umanutost jít cestou, kterou si vysnila a vybrala je neuvěřitelná.