Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Autorka líčí život české lékařky Dr. Vlasty Kálalové-Di Lottiové. Její touhu po pomáhání a poznávání. Ve dvacátých letech se vypravila do Bagdádu, kde chtěla zřídit československou nemocnici, kam by lékaři z ČS jezdili získávat zkušenosti. Dosáhne toho, dokonce tam získá přátele a založí vlastní rodinu. Vrací se do Čech, kde se jí tragicky změní život, ale i tak je dále cílevědomá a ochotná pomoci tam, kde je třeba.... celý text
Přidat komentář
Fascinující příběh. Doktorka byla mimořádnou ženou. Z knihy si odnáším několik myšlenek, které skutečně obohatily mého ducha. Nečetla jsem naposledy.
Neuvěřitelná žena! Nevěděla jsem do té doby o této lékařce!
Proč toto lidi nevědí? Ona byla člověk,na kterého by měl být člověk hrdý! Takové osobnosti bychom měli obdivovat a vědět o nich!Ty něco dokázali!!
Ne,jako dnes, že se obdivují lidí, kteří nedokázali nic a všichni o nich vědí!
Přála bych spisovatelce, aby se zfilmovala kniha a vnikla tato úžasná statečná žena do podvědomí lidí!
Čest památce!
Obdivuhodný příběh, poslouchala jsem jako audio a prakticky bez přerušení, tak mě její příběh strhnul. Ráda si to zase zopakuji a nejspíš si koupím i knihu.
Opravdu kvalitní životopisný román o mimořádné ženě a lékařce. Rozhodně doporučuji a uděluji maximální možný počet hvězdiček.
Se zahanbením musím přiznat, že jsem o žádné doktorce Vlastě Kálalové nevěděla. Díky této knize jsem o hodně bohatší a děkuji za ni. Příběh této obdivuhodné ženy by se měl dostat do povědomí široké vrstvy Čechů. Na takové lidi musíme být hrdí. Její životní příběh by zasloužil filmové zpracování.
Paní doktorka Vlasta Kálalová-Di Lottiová byla zajímavý a pozoruhodný člověk, stejně tak i její život.
Trochu se stydím, že jsem se ke knize dopracovala až letos, vzhledem k tomu, že žiji pár kilometrů od Bernartic. Ale možná bych ji dřív neocenila; všimla jsem si, že zvlášť mladší čtenáři knihu příliš dobře nehodnotí.
Vřele doporučuji.
Další kniha o silné a nezávislé ženě v době, která přece jen právě takovým ženám ještě příliš nepřála, je tedy úžasné, jak se dokázala česká lékařka Vlasta Kalalova prosadit. Na druhé straně hlavní hrdinka občas působí příliš upjate a jako člověk s totální absenci smyslu pro humor. Ale nikdo nejsme dokonalý. Kniha má v me knihovně své stále místo a rada se k ní občas vracím.
Příběh o velmi zajímavé a vzdělané ženě, která za mlada odjela do Bagdádu, kde chtěla jako lékařka studovat tropické choroby. Po několika letech se s rodinou vrátila zpět do Čech, kde bohužel na konci války byla její rodina vojáky zabita. Ale ona se nevzdala, pořád studovala jazyky, cestovala a korespondovala se spoustou lidí. Neúnavná, pracovitá jako wokholik. Ale chtěla být vždy volná, svobodná na duši. Jsou tu ale i záporné otázky: Po válce neměla stále zaměstnání jako lékařka a z čeho tedy financovala své cesty do zahraničí a své návštěvy doma? Proč nikdy nekontaktovala syna manžela z prvního manželství, když o svoji rodinu přišla?
Příběh doktorky Vlasty Kálalové je velmi poutavý, skvělé, že byl takto sepsán. Obdivuhodný život lékařky plný vůle, odhodlání a vytrvalosti ukazuje, co vše se lze naučit, předat, prožít a i přežít. Z jejích cest mne nejvíce zaujal několikaletý pobyt v Bagdádu. Více se nebojte sami přečíst, doporučuji!
Ke knize snad ani nejde nic dodat. Tu je proste nutne si precist a verim, ze kazdy inteligentni clovek si v ni musi neco najit. Ano, da se vytknout styl psani pani Borske, nebo podton doby, kdy byla kniha psana/vydana, ale jsou to jen nepatrna zrnka pisku na pozadi velmi silneho pribehu velke ceske osobnosti, a je nutne to prijmout, stejne jako sum starych filmu.
(SPOILER)
Skvělá knížka o jedné poněkud pozapomenuté ženě! MUDr. Vlasta Kálalová, rodačka z jihočeských Bernartic, byla v mládí ženou velmi energickou, dalo by se říct cílevědomou, možná až umanutou, která si poměrně tvrdě šla za svým cílem, kterým bylo na Blízkém východě založit čs. ústav na výzkum tropických chorob. To se jí v pravém smyslu toho pojmu a tak, jak si to představovala sice nepodařilo, ale i tak jsou její osudy velmi zajímavé. Poté, co v Bagdádu založila vlastní nemocnici, vzala si Itala, porodila dvě děti a po několika letech se vrátila zpět do Československa. V rodných Bernarticích jí prchající nacisté v poslední den války vyvraždili celou rodinu, zhroutil se jí celý svět. Po válce se z ní stala zlomená žena zpočátku hledající nějakou "náhradní" rodinu, to se jí také příliš nepovedlo, do toho se jí také začal ozývat věk a různé zdravotní neduhy, jak ty nastřádané v průběhu života asi jako u každého, tak zranění z onoho osudného dne. Celý život poměrně intenzivně cestovala, tak jak jí to doba a zdraví dovolilo. K stáru se z ní stala osoba možná až trochu podivínská.
Kniha je velmi poutavě napsaná, snad jediné, co zamrzelo, byly pravopisné chyby ve vydání nakladatelství Motto z r. 2022. Tu a tam chybějící písmenko nepotěší, ale dá se tolerovat, ovšem třeba záměna předložek od/do dává větě dost často dosti divný smysl a hrubice také netoleruju. Rozhodně to nebyly prohřešky ojedinělé, což je mi divné tím spíš, že v tomto nakladatelství se dle tiráže knihy jedná již o deváté(?!?) vydání. To ale není chyba MUDr. Kálalové ani Ilony Borské, tak pro tentokrát nebudu za pravopisné prohřešky hodnocení snižovat. Tento příběh si to určitě nezaslouží.
Tak tuhle knihu jsem četla už v roce 1984 - vyšla mě na pouhých 24 kč. Internet nebyl, tak si ji teprve nyní můžu zařadit do databáze knih. Je to jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem kdy četla - prostě nádherná kniha - lépe bych se nevyjádřila, než je v níže uvedených komentářích - doporučuji.
Nechápu, jak mi tato kniha mohla proklouznout. Mimořádně dobrá kniha o mimořádně vzdělané a přirozeně moudré ženě. Život velmi bohatý, ale i krutý. Doporučuji!!
Málokterou knížku čtu víckrát, ale když jsem v knihovně našla nové vydání této knížky, tak jsem neodolala. Mám ráda životopisy a ten o životě Vlasty Kálalové opravdu stojí za přečtení a paní Borská to uměla sepsat perfektně. Vlasta Kálalová byla tvrdá žena, někdy i ke svému okolí, ale nechybělo jí dobré srdce. Toto nové vydání má i další doslovy od Ilony Borské z porevoluční doby, třeba, že jí kontaktovala Valja Holubová z Curychu, aby jí kdysi poskytla nějaké informace a po revoluci se I.B. z Mitrochinova archivu dozvěděla, že tato žena byla nastrčená špionka KGB
Zajímavá žena, zajímavý život a osud. Její až umanutost jít cestou, kterou si vysnila a vybrala je neuvěřitelná.
(SPOILER)
„Život je tak bohatý a mnohotvárný, že je někdy možné v něm najít štěstí a radost právě tam, kde čekáme jen smutek a odříkání. Pamatuj na to a pamatuj také, že je první povinností moudrého člověka jít po cestách života s dobrou myslí právě v těch místech, která se zdají nejneschůdnější...“
(Vlasta Kálalová)
Strhující svědectví o úžasném životě! Nemůžu se nepřidat k chóru oslavných hlasů, které chválí doktorku Kálalovou za její houževnatost a odvahu, ale zejména za její prosté a neokázalé lidství, které nešlo přehlédnout v žádné z fází jejího dramatického života. V mých očích je Vlasta Kálalová hrdinka, jednoznačně, protože i když její statečnost není spektakulární jako třeba u Lawrence z Arábie, tak je až dechberoucí, s jakou samozřejmostí se pouštěla do zdánlivě nezvládnutelných úkolů, s jakou rozvahou a rozhodností čelila nečekaným výzvám. Klobouk dolů!
Nepříliš zjevně, přesto však patrně, byla z textu vidět i druhá strana mince doktorčina života. Přestože byla natolik fascinující osobností, že měla mnoho přátel, její neústupnost a preciznost v každém okamžiku jejího života ji často komplikovala prožívání opravdové blízkosti. Chci říct: mám pocit, že její soustředění na cíl – a potřeba mít situace pod kontrolou a vést je k věcně správnému řešení - občas vedlo k projevům nedostatku empatie, možná až necitelnosti - typickým příkladem byla scéna s dcerou, která si z látky chtěla ušít halenku sice krásnou, ale nepraktickou... Byl jsem rád, že v příběhu byl i tenhle tón, na mém obdivu k doktorce Kálalové to nic neubralo, a ještě mi to připomnělo, že občas jsme ve svých životech sami sobě tím nejtěžším břemenem.
Vypravěčský styl Ilony Borské se mi líbil, bylo to psaní svěží a čtivé, aniž by upadalo do podbízivosti. Přesto se mi román nejvíc líbil tam, kde jsem se mohl začíst přímo do dopisů doktorky Kálalové, škoda, že jich nebylo v textu víc! A vlastně si říkám, že by možná nebyl špatný literární počin, vydat něco jako sborník její korespondence.
Vlasta Kálalová jako pilná autorka dopisů – to je věc v knize sice spíš okrajová, ale pro mě to bylo strašně milé a vzácné téma. Když popisovala občasná setkání se svojí celoživotní korespondenční přítelkyní Marii, kdy „stejně to osobní setkání většinou dopadlo tak, že spolu mlčky chodily po mezích nebo mluvily o nejběžnějších věcech, a to hlavní si zas až napsaly“, musel jsem se zasvěceně usmívat.
Asi by se slušelo napsat o válečných událostech, ty jsou jednoznačně emočním těžištěm celého Vlastina života a při čtení o nich jsem jistě nejen já zažíval až fyzickou bolest a úzkost. Ale co o něčem takovém psát? Ach jo. Snad sem raději vložím myšlenku přítele Imána, která doktorku Kálalovou, myslím, vystihuje: „Nejsi lakotná, rozdáš jistě v životě i leckterou ze svých věcí - je to chvályhodné, ale jednoho dne dáš věc poslední. Budeš-li rozdávat z bohatství svých vědomostí, čím víc rozdáš, tím víc ti zůstane.“
Štítky knihy
lékařské prostředí česká literatura Orient životopisné, biografické romány Irák nemocnice, špitály emancipace lékařky Bagdád Bernartice
Autorovy další knížky
2006 | Doktorka z domu Trubačů |
2006 | Kdo zachránil jeden život |
2000 | Troufalý autor osud |
1987 | Příběh staršího bratra |
1978 | Mirka s Jirkou sami doma |
[audiokniha]
O téhle knize vím od střední školy, proč jsem se jí vyhýbala?
Taková nádhera!
Obraz českých meziválečných časů je dokonalý. Líčení výletu tatínka Vlasty z Bernartic (miluju je) na chorvatský ostrov Krk i další střípky jsou skoro dechberoucí z dnešního pohledu.
Holčina z jihu Čech se naučí spousty jazyků, nakonec i arabsky, přežije pobyt ve Vídni kvůli němčině a po medicíně skoro s prázdnýma rukama vyrazí založit nemocnici do Iráku?
Styl psaní je chvílemi zratkovitý, útržky myšlenek, často nedopovězené věty. Zprvu jsem poslouchala opakovaně, ale rychle mě strhnul dravý proud událostí . . .
Po návratu do Čech jsem se těšila na výchovu a osudy Drahomily Lydie Di Lotti (měla jsem v dětství kamarádku Drahomilu) a Ratbora . . .
Příběh jako celek je nabitý odvahou, statečností, ale hlavně nadějí za všech okolností. V temnotách roklí po nacismu nachází Vlasta záchranu ve vlastní činorodosti a lásce k lidem.
Fascinující příběh, který nezastírá ani negativní vlastnosti téhle silné osobnosti, jejíž zdravé kořeny vyrůstaly právě z domova jejích rodičů.
Skoro se ani nechce věřit, že Vlasta roku 1914 vystoupila z Církve, protože její úcta a láska k lidem a životu působí jakoby vyrůstala z hluboké víry.
Pestrý a hluboký zážitek z příběhu o naději. Autorka knihy i Jana Stryková v audiopodobě odvedly skvělou práci!
10/10