Dokud držím pohromadě
Marcela Mlynářová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240758/mid_dokud-drzim-pohromade-6ps-240758.jpg
3
53
53
Další kniha oblíbené autorky, v níž opět vypráví o svých příhodách, o životních vrcholech, pádech a zvratech, o všem, co přináší běžný život lidem, kteří k němu přistupují s humorem, nebojácně, s kuráží a kteří si na situacích, jež prožívají, dokážou vždy najít něco dobrého a nikdy se nevzdávají.
Přidat komentář
Bylo by to fajn oddychové čtení nebýt několika hrubek a geografických nepřesností. Těžko říct, jestli je to chyba autorky, nebo korektora.
Milý deníčku, tak jsem se ráno probudila svěží jako rybička, provedla jsem ranní údržbu, navlékla lodičky a šupity dupity na snídani. Snědla jsem půl krávy. Pak jsem vyběhla všechny beskydské vrcholy, seřvala svou matku (nemá být drzá a stará), zorala pole, pak jsem si přepudrovala nosík, pokořila jsem Sněžku i Milešovku a k večeři sežrala tu krávu od snídaně. Jsem prostě úžasná!
Prima oddechové čtení, hlavně mne baví ty postřehy z cest Island, Vysočina i Beskydy.
Knížka je čtivá, ale nic moc čtenáři nedá. Taková oddychovka.
Kapitola o návštěvě Islandu - o cestě po moři na Island a tam s cestovkou kolem dokola. Několik postřehů, ale nic moc.
Mě tato knížka příjemně překvapila, autorku jsem dosud neznala, líbily se mě její vtipné postřehy ze života a z cest.
Knížky autorky jsem vždy četla s radostí, ale jak už je psáno níže, zřejmě už jí dochází inspirace. Kniha je spíš jen soupisem jejích výletů, skoro bych váhala, zda za přesným uváděním názvů všech hotelů, restaurací a jiných navštívených podniků není i skrytá reklama. Alespoň na mě to tak působí. Každopádně obdivuji její elán a skvělou kondici, jak je vidět z vyprávění o její matce, zděděnou. A nepochybně i paměť, protože pokud bych já chtěla podobným způsobem popisovat své cesty, musela bych si neustále dělat poznámky nebo mít u sebe diktafon. Mám tu připravenou ke čtení ještě jednu její knihu, tak tomu dám ještě šanci, ale obávám se, že další její nové knihy už nebudu vyhledávat - pouze ty starší, které jsem ještě nečetla.
Je to jaksi pořád dokola, bez pointy. Cestuje sem a tam, dobře se nají, nikdy nezapomene zdůraznit, v jak dobré kondici je...jak mě předchozí knížky bavily, u této jsem poprvé zaváhala. Nemá se v nejlepším skončit? Podle mě už autorka vystřílela prach a veze se na vlně předchozí popularity. Tato knížka je v podstatě o ničem. Čtivá je, ale člověku nic nedá.
Odpočinková literatura jak jsme od této autorky zvyklé. Jinak se těším na důchod, zda také budu jednou takhle si jezdit po vlastech českých.
Zaujal mě vtipný název i přebal. Vnitřek tomu už neodpovídal. Po cca 30-ti stranách jsem to vzdala. Třeba se k ní jednou vrátím, až nebudu mít co číst
Milá kniha, řekla bych spíše než příběh, je to průvodce po Beskydech, Islandu a Vysočině. A mezi tím cesty mezi Prahou a chalupou. Kniha na mne působí, že autorka píše hlavně pro sebe nebo pro svou kamarádku, kdy jí popisuje běžné dny na chalupě, houbaření a eskapády s matkou.
Štítky knihy
humor české ženy ze života optimismus
Autorovy další knížky
| 2010 |  Důchodkyně nestřílejte |
| 2011 | Z lodiček do holin |
| 1999 | Chalupářka |
| 2012 | Kdo nehřeší, nežije |
| 2006 | Dcera na zabití |
Tak určitě,pokud saháte po knihách této autorky, nečekáte nějaké "wau" z oblasti kulturní obnovy duše, ale čekáte oddych, klid a mír, případně si dušička lebedi v tom, že v tomhle svrabu života, kdy se vám hroutí vše, na co jen sklouznete pohledem, se stalo mnoha lidem před vámi...a už to působí jako antidepresiva...když jsem , s mamkou za zády, četla v letní pohodě u večerní kávy právě tuhle knihu, přestala jsem se na ten svět až tak moc zlobit. A přesto, že mamka nechápala, co je mi na popisech debaty autorčiny maminky s autorkou tak k smíchu , neboť naše debaty jsou pomalu jak psané přes kopírák, dodalo mi to elán a chuť se s tím životem zase začít setsakramentsky prát. Neboť předpokládám, že mě jednou syn, případně snacha taky seřvou za to, že budu stará a ještě k tomu drzá...a tu půlku krávy k snídani jsem se pokusila udělat i pro mamku, když jsem viděla to její zděšení, když v neděli ráno měla v pergole snídani...a u toho já s kamarádkou cigaretou a půllitrem kafe, co by zabilo i tu právě pojídanou krávu...myslím,že moje maminka a autorčina maminka by si o svých dcerach, co jdou svou cestou a v očích matky jsou věčně nad propastí samoty, nemoci, chudoby....a ještě ke všemu se tváří spokojeně....náramně popovídali.
Takže pokud máte v životě neskutečně bolavé splín nad čímkoli. .doporučuji....rozjasní vám četba této knihy den...a kdoví, třeba i ty dny následující...