Dokud vás nenajdeme
Deepa Anappara
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468863/bmid_dokud-vas-nenajdeme-etN-468863.jpg
4
48
48
Smog v indickém velkoměstě vypadá jako dech samotného ďábla. Pálí v očích, leze do nosu a úst, usazuje se na kůži, všechno rozmlžuje a maže z oblohy hvězdy. Ale může být i užitečný – když poskytuje krytí třem dětem, hledajícím nezvěstného spolužáka. Devítiletý Džaj se až příliš často dívá na policejní reality show, myslí si, že je chytřejší než jeho kamarádka Parí (ačkoli ta má samé jedničky) a že je lepší šéf než jeho kamarád Faiz (ačkoli Faiz už má opravdovou práci). Když zmizí spolužák ze školy, Džaj se rozhodne využít vyšetřovací dovednosti, které načerpal ze seriálu Policejní hlídka, a pustí se do pátrání. S pomocí Parí a Faize se vydává do nejnebezpečnějších částí indického velkoměsta, aby odhalili pravdu: na noční bázár, a dokonce i na železniční stanici na konci fialové linky metra. Ale děti se ztrácejí dál a trojice pátračů ze slumu musí čelit vyděšeným rodičům, lhostejným policistům a džinům kradoucím duše. A když dojde na ztráty i v nejbližším okolí, Džaj a jeho přátelé si uvědomí, že jejich život už nikdy nebude jako dřív.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , ProstorOriginální název:
Djinn Patrol on the Purple Line, 2020
více info...
Přidat komentář
K této knize mě přitáhlo čtení knihy Šántárám od G.D.Robertse (stále čtu a jsem nadšená, ale potřebuji přestávky na zpracování). Příběh malého chlapce z indického slumu, který se rozhodne založit detektivní kancelář se svýmy spolužáky a vypátrat ztracené děti, keré ze slumu mizí. Autorka Deepa Anappara se dlouhodobě zabývá problematikou únosů a prodejem dětí v nejchudších částech Indie a tuto knihu napsala, aby na tuto problematiku upozornila. Ačkoli by se mohlo zdát, že to bude pouze ponuré čtení, lze říci, že hodně pasáží ukazuje krásu a nevinnost dětské duše, jak vnímá své okolí, dokáže žít s tím co má a nesoudí ostatní. Kromě závažného tématu o únosech dětí a do očí bijící ignorace ze strany policie, která na lidi ze slumu nahlíží jako podlidi, se dozvíme hodně o každodením životě lidí v nejchudší části světa a to nejen o strastech, ale i radostech. Kniha je tíživá, ale krásná zároveň, velmi velmi doporučuji si ji přečíst.
Kniha plná krásných kontrastů: naivní styl vyprávění dítěte, ovšem o velmi těžkém tématu; do prostého dětského pohledu místy vložená košatá pověst, která je jako vytržená z Tisíce a jedné noci; bída a špína indického slumu, odděleného horou odpadků od třpytivé čtvrti pro boháče. Opravdu velmi magické vyprávění s náročným závěrem. Hluboce jsem si to jako čtenář užila, po dočtení cítím velkou beznaděj.
Jak snadno bych se nechala unést... odvyprávět se hrou na detektivovaní a učarovat magickým dechem džinů. A přes všechnu tu dětskou energičnost, snovost i opravdovost, kamarádskou loajalitu a zvídavost se ukonejšit a nakonec jen zírat nad neuvěřitelnou vůlí žít dál svůj pozemský úděl. Nádherně podaný důležitý apel nad (Západem arogantně) přehlíženým tématem a pouhopouhou statistikou... literárně úžasná, i když bolestná záležitost plná nespravedlnosti, již všichni známe a přesto de facto ignorujeme, abychom vůbec byli s to žít svou vlastní každodennost. Bože můj, proč tohle všechno...
Velmi kvalitní, čtivá a srdcervoucí kniha bez zbytečného patosu nebo naopak zlehčování, napsaná velmi uvěřitelné a přitom i napínavě, ale i s filosofickým přesahem. Takhle si představuju moderní román.
Tím víc je s podivem, že kniha nemá žádnou "reklamu" hodnou toho jména. Když si vzpomenu na rozličné slátaniny označené nálepkou bestseller, tak mě tohle vážně štve. Protože je to kniha, která si pozornost čtenářů určitě zaslouží.
"Věř mi, dneska nebo zítra každej z nás ztratí někoho blízkýho, někoho, koho miluje. Šťastný jsou ti, co dokážou zestárnout a předstírat, že mají nad svým životem nějakou vládu, ale i oni si dřív nebo později uvědomí, jak je všechno nejistý a všemu je souzeno navěky zmizet. Jsme v tomhle světě jenom smítka prachu, co na okamžik zazáří ve slunci, než se rozplynou do nicoty. Musíš se naučit se s tím smířit."
Dokud vás nenajdeme je jedním z mnoha příběhů mizejících dětí. Autorka ho podává z pohledu jejich kamarádů ze slumu.
I když mi kvůli velkému množství hindských výrazů dělalo chvíli problém se začíst, rozhodně stálo za to vydržet a přečíst tento silný příběh až do konce.
Navíc je v knize i slovníček, takže nakonec to spíš skvěle dokreslilo atmosféru.
Ve vyprávění se ale ukrývá spousta dalších důležitých témat, jako je sociální nerovnost, dětská práce, náboženské pnutí mezi lidmi s odlišným vyznáním, nezdravé životní prostředí, zkorumpovanost úřadů, a tak dále.
Obdivuju, jak autorka dokázala zakomponovat všechna tato témata naprosto nenásilně a věrohodně, navíc dětskýma očima.
No, kniha je to výtečná a bude ve mně ještě nějakou dobu rezonovat.
Jen mě mrzí, že není tolik vidět, jak by měla…
Přečtete si ji, že jo?
na knihu jsem nahodou narazila v knihovne, zaujala me obalka i prostredi. jedine, co o indii a slamu vim pochazi z "milionar z chatrce" po precteni knihy mam vice otazek nez pred ctenim. Velice zajimave tema! V komentari se resi detsky vypravec, premyslela jsem nad tim a myslim, ze to ani jiny vypravec byt nemohl, jen detsky jazyk dokaze cely pribeh popsat tak naturalne. kniha se mi moc libila, zacatek byl ale tezky, zacist se... pak uz stranky ubihaly rychle. Rozhodne je to pribeh, ktery jen tak z hlavy nedostanu
(SPOILER)
Začátek první části velmi zaujal, prostředí pro nás naprosto děsivé, ale běžné pro tamní obyvatele a děti, střední část velmi zdlouhavá, nevěrohodná jako příliš přemoudřelá (dětští detektivové, trochu ve Foglarovském duchu, ale s velmi chytrou dívčinou, pouštějící se nejen do troufalého dotazování, ale i do daleka od domova a školy, kam se nikdy ani nedostali), třetí část akční, ovšem s naprosto otevřeným koncem. Co se se ztracenými dětmi stalo, se nedozvíme.
Čtivý styl popisující děsivé prostředí a pozadí, kdy ani zaopatřené děti žijící v rodinném prostředí (sice ve slumu, ale s přístupem k vodě, toaletě, televizi, mobilům, netrpící hladem ani jiným nedostatkem, až na výjimky doma nejen netýrané, ale ani fyzicky netrestané) a učící se ve škole (až na výjimky nenucené k práci místo školy - nejen pomoc v práci rodičů, ale třeba sběr odpadků jako skla, plastů či kovu na obří skládce) nejsou natolik chráněné, aby se jich netýkaly možné zločiny bující v daném prostředí. A tady autorka použila nejen děti deseti a dvanáctileté, ale i pětileté... Otevřený konec je pro mne hodně neuspokojivý: sice dává jakousi naději, že někteří - aspoň podle jejich představení v knize - nedošli úhony a vydali se za svým cílem (ovšem i tak - s jakou šancí na přežití?)
Všudypřítomný smog, skládka za "domem", zkorumpovaná a nefunkční policie a správa dané čtvrti, obrovské rozdíly mezi obyvateli hi-fi domů a slumu hned vedle nich, bující nesváry mezi většinovými hinduisty a muslimy, stále přísná pravidla pro dívky omezující jejich vzdělání a vůbec život...
Postupně mi vadily místní výrazy, jak jich nějak v příběhu soustavně přibývalo - do slovníčku na konci jsem pak musela nahlížet skoro pořád...
pozn.: s překvapením čtu v jednom komentáři níže popis "slumu, kde žijí své poměrně šťastné životy lidé tzv. bezprizorní. Jsou relativně spokojení, s ničím si příliš hlavu nelámou, na všechno mají dost času a jejich jedinou starostí je snad jen to, aby jejich chudé domovy nesrovnaly se zemí buldozery." To je zcela v protikladu k tomu, o čem kniha je: starostí o sebe, svoji rodinu, děti (to je ústřední námět), příbuzné, práci (zda ji získají a budou ji mít ještě za pár hodin), o živobytí (vyjít s málem, uspořit na horší časy), tím žijí ve věčném koloběhu, ze dne na den, z hodiny na hodinu obyvatelé slumu (samozřejmě se najdou výjimky, alkoholici si žijí ve svém světě a své rodiny pak okrádají nejen o sebe, ale i o peníze a navíc je i týrají fyzicky). Času se jim taky nedostává, většinou by potřebovali další práci pro finanční zabezpečení rodin. Děti se do domácích prací musí zapojovat odmala, ale hlavně dívky (Džaj, jak sám občas moudře připouští, nedělá nic, ale měl by!).
Nevím, zda by se tedy obyvatelé slumu označili za spokojené (pokud mají práci a děti v pořádku) - to je prostě cíl nekonečného pinožení, na které jsou zvyklí, nic jiného neznají. Možná jsou šťastnější jen ve srovnání s těmi, kdo se mají ještě hůř (v knize kupodivu jen letmo autorka zmiňuje několik okrajových figurek, které jsou zdravotně postižené, fyzicky či duševně, ani žádná choroba se během doby vyprávění nikde v tomto jim náchylným prostředí nevynořila).
Džaj a jeho partička mi úplně nejvíc odvařili chlopeň... já díky nim totiž i v tomhle úmorně těžkém žití kdesi v chatrči uprostřed ničeho uvěřila na zázraky... stala jsem se součástí hry na detektivy a vystoupila tak ze smutné reality jejich všedních dnů plných bídy a bezpráví... dobře mi tak... návrat mi nekompromisně rozšmelcoval duši... jako bych byla jedna z nich a ta obrovská katarze beznaděje mi najednou nedopřála nádechu... ronila jsem tiché slzy za všechny ty zmařené dětské sny a osudy... napadá mě k tomu snad už jen... lásku a bezpečí všem dětem světa, prosím!
Přečtěte si... alespoň ten jazyk pohladí nejednu záložku!
Skvělá kniha. Přišlo mi, jako bych byl v přímo v indickém slumu. Postavy jsou věrohodně napsané. I ten konec mi přišel dobře vymyšlený. Stejně jako ve skutečném světe jen málo kdy najdeme odpovědi na všechny otázky; zejména, pokud odpovědi na tyto otázky hledá neschopná indická policie :-).
(SPOILER) Pribeh, tema, bylo velmi zajimave. Stejne jako u Ladyky mi ale nesedl detsky vypravec. Zaver byl na me otevreny az moc, podle me to bylo proste useknute. Knihu doporucuji, ale znovu po ni nesahnu.
Ač mi zpracování ne zcela sedlo (nejsem zrovna fanoušek příběhů vyprávěných očima dětských hrdinů, ač mám samozřejmě oblíbené výjimky) a většinu knihy jsem si přidala uvízlá v jakési časové smyčce, nemohu autorce upřít pochvalu za zajímavé, ač velmi smutné a bolestné téma, na to mi veškerá slova dochází.
Co všechno víte o Indii? Věděli jste třeba, že podle odhadů v této zemi denně zmizí 180 dětí? I o tom napsala indická novinářka Deepa Anappara svou prvotinu…
Zdaleka ale nejde o jediné téma románu, ten totiž postihuje mnohem více palčivých problémů života místních obyvatel. Jmenujme třeba nerovné rozdělení statků ve společnosti, v níž na jedné straně lidé žijí v nedostižném luxusu moderních věžáků a s osobními služkami, na druhé straně jsou pak rodiny živořící v bastí (slumu) u skládky, v jednopokojovém domečku bez vody a s nestabilní elektřinou. Je tu taky napětí mezi skupinami obyvatel s odlišným vyznáním (Islám × hinduismus), nedostatečné vzdělávání dětí, zneužívání dětské práce… A při tom všem se místní média zaobírají jen bulvárem, což kontrast mezi bohatými a chudými ještě podtrhuje.
I když se román zabývá tak vážnými tématy, má v sobě i krásné momenty. Vypravěčem je totiž Džaj, obyčejný kluk ze základky, s nímž se vaše dětské já i přes kulturní odlišnosti snadno ztotožní – dítě je prostě dítě, ať už vyrůstá kdekoli. A když v Džajově bastí náhle zmizí chlapec, právě Džaj se se svými kamarády Parí a Faizem pokusí záhadě jeho zmizení přijít na kloub.
Kniha je plná hindských slov, která příběh skvěle usazují v indickém prostředí, ale nemusíte se jich bát, na posledních stranách totiž najdete slovníček pojmů. Na začátku je zase načrtnutá mapa části fiktivního indického města, kde se příběh odehrává.
Debut této autorky obdržel hned několik literárních ocenění, mj. třeba i Cenu Edgara Allana Poea.
Poutavá a též do detailů propracovaná kniha nás zavádí do neutěšeného prostředí tzv. "bastí", neboli slumu, kde žijí své poměrně šťastné životy lidé tzv. bezprizorní. Jsou relativně spokojení, s ničím si příliš hlavu nelámou, na všechno mají dost času a jejich jedinou starostí je snad jen to, aby jejich chudé domovy nesrovnaly se zemí buldozery. To vše se však má rychle změnit.
Autorka nám nabízí citlivý vhled do duše devítiletého Džaje: vnímavého chlapce, který nikdy nepřekročil hranice své bezpečné zóny. Zdánlivý klid jeho života je ale náhle narušen, když se začnou děti ztrácet. Ovlivněn oblíbeným detektivním seriálem pouští se na vlastní pěst do pátrání, aniž by vůbec cokoliv tušil o nástrahách, které na osamělé děti čekají. Postupně přichází o své iluze a nevyhnutelně se setkává s krutou skutečností. Spolu s ním poznáváme svět dětí těžce pracujících; dětí, živořících na kraji skládky; dětí bezprizorních, obcházejících své životy jako gambleři a čichaři lepidla; svět dětí, zastupujícím rodiče mladším sourozencům... Zároveň však poznáváme i zoufalé snahy dětí ambiciózních, které pro splnění svého snu - dostat se ze slumu - obětují téměř vše: ze všech sil se snaží vynikat, věnují se sportu, jiné se pečlivě učí a všechny sní o budoucích kariérách a úspěchu... Sny, které se tak snadno dají zneužít.
Dozvídáme se o rozdílech života v bastí a v bohatých "hi-fi zónách", které od sebe odděluje zeď. A přestože Džajovi a jeho přátelům nesmírně fandíme, čeká na nás šokující a tvrdé odhalení, na jakém principu ten obchod s dětskými sny funguje.
Vyprávění je to zprvu pomalé, poklidné, příjemně vleklé - až ke konci nabírá grády, tempo se zrychluje... Konec zůstává otevřený a o tom, co přesně se odehrálo, se můžeme jen dohadovat.
Příběh je to velmi silný, protkaný legendami a pověrami o džinech, jimiž se ohánějí i mnozí dospělí, jak je v této oblasti zvykem. Napětí zvyšují i krátké kapitolky, vypovídající o momentech, které únosu jednotlivých dětí předcházely. Text je bohatý na hindské výrazy a fráze, čtenáři v závěru nepochybně ocení jejich slovníček. Kniha se četla jedním dechem, zajímavé je použití barvitých přirovnání a metafor. Autorka dokonale vystihla problematiku života v takových lokalitách a chytře si k tomu zvolila dětského hrdinu. Její záměr se podařil: text je velmi působivý, disponuje velkou výpovědní silou, líčení velmi pestré, až téměř oči přecházejí. Závěr mnou hodně otřásl: je dobré vědět, že taková místa na zemi existují. Obecně mě štval přístup dospělých k dětem: nerespektují jejich práva, neberou v potaz jejich názory, jednají s nimi jako s věcí, týrají je, nebo je zcela ignorují. Brilantně podané.
"Věčně vyzpěvuje staré hindské písničky drsným hlasem, který se valí uličkami našeho bastí jako prázdná propanbutanová bomba, budí toulavé psy a nemluvňata a nutí je výt a brečet."
"Smog mi pročesává vlasy prsty, které jsou kouřové a zároveň vlhké."
"Smog nás olizuje svým prašivě šedým jazykem a my si mneme rudé oči."
"Duchové a příšery žijí jen v příbězích, které si lidé vyprávějí. Jenže vzduch tepal hrůzou, hmatatelnou jako statická elektřina. Připadalo mu, že vidí bíle lemované přízračné údy, ústa beze rtů, která k němu láká jeho sípavý dech."
"Smutek uvnitř toho domu se na mě lepí jako košile zvlhlá potem za horkého letního dne."
"Noc vydávala šustivé zvuky a cvakavé zvuky a klapavé zvuky a dusavé zvuky. Některé zvuky tu možná ulpěly ze dne, kdy v obchodech mluvilo příliš mnoho lidí a ty hlasy neměly naději že je někdo uslyší. Nyní se vznášely ze stropů pokrytých pavučinami a snažil se znít co nejsilněji. Ty zvuky se jí nelíbily, protože se jí zavrtávaly do uší jako červi a škrabaly jako štípavé deky."
"Snažím se donutit svoje uši, aby cestou domů zachycovaly signály, ale neslyším nic než obvyklé zvuky bázáru a bastí - hádavá ústa, syčící kočky a mumlající televize."
"Dneska bydlí ti, kdo mají dost peněz, aby nás mohli nakrmit, v areálech s hlídanými bránami, za zdmi dvakrát vyššími než my, na kterých jsou cedule POZOR ZLÝ PES anebo AŤ VÁS ANI NENAPADNE TADY PARKOVAT, JINAK VÁM VYPUSTÍME PNEUMATIKY. Jejich sídla hlídají strážní, kteří za zimních odpolední vysedávají na plastových židličkách před bránou, aby jim slunce prohřálo kosti."
Dokud vás nenajdeme
Začátek pomalejší, pak je to fajn.