Dolores Claiborneová
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37496/bmid_dolores-claiborneova.jpg
4
1441
1441
Dolores Claiborneová žije na vesnici na malém ostrově Little Tall a těžce si vydělává na živobytí jako hospodyně u bohaté Very Donovanové, která tam každoročně jezdí na letní sezónu do svého domu. Přizpůsobivá Dolores si zvyká i na Veřinu panovačnost a obě ženy spolu časem začnou poměrně dobře vycházet. Když stará a nemocná Vera po letech zemře a odkáže veškerý majetek Dolores, vesničané si myslí, že ji Dolores zabila. Ta v poutavé zpovědi na policii vraždu Very odmítá, ale při výslechu vyjdou najevo jiné temné okolnosti z pohnutého života hlavní hrdinky. Neuvěřitelně poutavý Kingův román, psaný jako monolog životem pronásledované ženy, se tak trochu vymyká ostatní Kingově tvorbě. Obvyklé tajemno tu zastupuje pouze zatmění Slunce, které sehrálo v příběhu významnou roli.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2010 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Dolores Claiborne, 1993
více info...
Přidat komentář
Vážně, tah hodný mistra, vyprávět příběh takovým stylem jako to udělal King. Výborný nápad. To tedy opravdu smekám. Dolores je poctivá ženská, která neměla jednoduchý život a proto se s ním porvala, jak nejlépe uměla. Nikdy jsem si nemyslela, že mě kniha, která vypráví o nějaké postarší hospodyni bude tak bavit a budu mít problém se od odtrhnout, když se do ní zakousnu jako pitbul. Byla to právě Dolores, která mě při svém vyprávění dokázala udržet při čtení. Velmi mě překvapuje a patrně bude stále překvapovat, jak King dokonale zachytil myšlenkové pochody hlavní postavy. To se do ní musel snad převtělit nebo co. Viděna i filmová verze s výbornou Kathy Bates. King a Bates k sobě tak nějak zvláštním způsobem patří.
Super útlá, super čtivá knížka, u které nemusím přemýšlet nad hodnocením :) Taková ta ze života, občas mrazivá...
První kniha od Kinga, která má klidný děj :-) Moc se mi líbila, čtivě psaná formou vyprávění. Příběh ze života....
Lze použít do výzvy jako 15., já ji použila do 12....
(SPOILER)
Vyslechnuto jako audiokniha v práci za volantem dodávky. Kdybych měl číst tuto knihu v papírové podobě, patrně bych ji odložil hned na začátku. Zdlouhavé popisování práce hospodyně mě vubec nebavilo. Pak ale příběh začínal mit grády, přestalo se mluvit o uklízení, mytí nádobí a přešlo se na téma o kterem se nemluví ani v nejlepších rodinách. A pak na další delikátní téma, vubec mi nechyběla žádná nadpřirozená hororová bytost.
Vse mohlo být reálné a tím to bylo strašidelné o to víc. V jednom místě mi to připomnělo setkání s mým prvním filmovým hororem - studna od 30 případů majora Zemana. Tady to bylo ale mnohem víc dramatické.
S Kingem jsem jako na houpačce. Některé knihy jsou skvělé, některé nudné a nezáživné. A právě u Dolores si právě nejsem jistá. A ačkoliv má kniha 214 stran, bylo to pro mě docela utrpení.
Horory nečtu, takže jsem po žádné knize od Kinga neměla nikdy v úmyslu sáhnout, natožpak ji číst. A ejhle, nikdy neříkej nikdy! I když autor do tohoto románu - monologu protlačil pár drobných horůrků, aby zůstal věren tradici a nezklamal, je to jinak celé pouze příběh ze života.
Mnoho komentářů pode mnou osvětlí případným adeptům na přečtení o co asi kráčí, takže nic nebudu opakovat. Snad jen podotknutí: konec je příliš "růžový"? Příliš "happy"? Nevím, že by snad bylo lepší, aby si Dolores, den za dnem od svých 15 let pořád s něčím bojující, hodila mašli, vrhla se pod vlak, skočila do moře? Či snad... (spoiler)? Aby to mělo grády? Chjo...
Byla jsem moc ráda, že pro ni na konci tunelu, plného nočních můr, zasvitlo jasné světlo. Byť je to jenom papírová postava, přála jsem jí tu radost.
Tato kniha mě navedla k přemýšlení: Dolores a Vera mají obě své dramatické životní příběhy. Ale kdybychom se seřadili do fronty a postupně začali vyprávět, každý člověk by určitě ve svém životě našel krom všední každodennosti i nějaké drama, problém, těžkou smutnou událost... O tom je totiž život, v drtivé většině je v něm víc trampot než radosti, a konečný účet to ukáže v celé nahotě.
Ale jak nám to hezky v tomto neobyčejném románu nalajnoval Mistr King, i v té přemíře problémů, hrůz, špatných snů, děsuplných představ a toho nejhoršího - výčitek svědomí, sem tam to světlo naděje, ta šťastná hvězda zářivá - zasvítí.
Zajímavá, velmi čtivá kniha, která vybízí zamyšlení nad sebou samým.
Velmi vydařená a neobvyklá Kingovka bez "horroru", ze začátku nezvyklý styl vyprávění formou monologu, na který se muselo zvyknout, ale po rozpačitém začátku příběh nabral rychlý a napínavý děj až do konce, jen škoda že nebylo přerušení oddělenými kapitolami a konec byl až moc "rûžový".
Kdo má Stephena Kinga ve škatulce horor, nechť si přečte tento moderní americký román. Monolog jedné staré uklízečky o tom, jak složitý je život, o tom, že stáří není nic pěkného, o tajemství, která mají zůstat utajená, o hříchu, trestu a odpuštění, a také, že dopředu by měl člověk hledět s optimismem.
Mezi Mistrovými démony, psychopaty, upíry a zvrhlíky, které nadevše miluji, má i tato kniha v mojí knihovně svoje čestné místo!
Príbeh, z môjho pohľadu, jednej veľmi silnej ženy, ktorá je pre šťastie svojich detí schopná spraviť čokoľvek. Ale naozaj čokoľvek...
“Sometimes being a bitch is all a woman's got to hold on to.”
I přes počáteční rozpaky ohledně neobvyklé stylizace textu (viz. monolog hlavní hrdinky) mě příběh po několika stránkách strhl svým dějem takovým způsobem, že jsem se těšil na každou volnou chvilku, až se dozvím další informace, které mi DOLORES CLAIBORNEOVÁ ze svého života naservíruje. Jedním slovem strhující!
Kingovy příběhy mám rád hlavně kvůli způsobu jakým autor čtenáře doslova vtahuje do děje. Dokáže také přesvědčivě popsat své hrdiny a motivy jejich konání. Dolores je toho názorným příkladem.
***MOŽNÉ SPOILERY*** King je většinou sázka na jistotu a i tento případ mi to znovu potvrdil. Po počátečních stránkách a vylíčení toho, jaká je Vera bestie, jsem se bála, že to vše bude jen o jejím vztahu s Dolores a o tom, jak "bylo nutné" protivnou babu zabít, ale pak se děj stočí a vlastně se většina týká manžela a soukromého života hlavní hrdinky. Opět je to mnohovrstevný román, který vyvolává plno otázek a témat k přemýšlení - jde o vztahy a lásku mezi manžely a rodiči a dětmi, jde o vinu a trest, výčitky svědomí a "boží soud" - a plno dalšího. King své řemeslo bravurně ovládá a i když je někdy dost rozvláčný, je to potřebné k tomu, aby čtenář do detailu pochopil příběh a díky těm detailům se mu vryl na dlouho do paměti. Když King popisoval ústy Dolores tu "inkriminovanou" část se studnou v době činu a bezprostředně po něm, četla jsem to zrovna v noci a mohla jsem se zbláznit. Představa, že Dolores uprostřed noci vezme baterku a jde se ke studni podívat, jestli tam Joe ještě pořád je, byla prostě hrůzostrašná :-) Za ten konec však srážím jednu hvězdu, zdálo se mi, že je to moc happy. Podle toho, co na úplném konci bylo otištěno, tedy byla Dolores zbavena veškeré viny ze smrti Very a zdědila bohatství, které věnovala charitě - ale pokud bychom měli celou knihu brát jako výpověď podezřelé na policii, kde se prakticky doznala k vraždě manžela, chybí mi tam důsledky s tím spojené nebo vysvětlení, zda po těch letech např. už bylo promlčené apod. Velmi mě potěšily také ty drobné zmínky na knihu Geraldova hra, kterou jsem také četla a tím pádem je pochopila :-)
Po dlouhé době jsem sáhla po Kingovce. Pááááni, to byla jízda. Začalo to tím, co Dolores otevřela na straně jedna pusu a skončila vyprávění na té s číslem dvě stě něco. Kdo zná Kinga, tak mi dá zapravdu, že v takovém duchu ještě nepsal. Dolores mě dovedla ke smíchu i k slzám. King zase zvládl vytvořit pouto s hlavními hrdiny, které tak nerada na konci jeho knížek trhám. Na tak málo stranách (na Kinga :o)) jsem žila život od padesátých do devadesátých let, jako bych tam byla. Břitký humor, všechno hned jasně a srozumitelně řečeno. Asi bych Dolores za kamarádku brala. Oba (Dolores i King) mi pomohli projít obdobím únorové chřipajzny. Zas abych mrkla, co jsem od něho ještě nečetla. Doporučuju všema deseti !!!!!!!!!
King si umí prostě najít originální techniku vyprávění, která zaujme. Já se do té knihy nějak nemohl "dostat" (asi proto že jak píše níže babsi66 jsem četl s odmlkami), ale celkově jde nakonec o takový truchlivý a milý příběh.
Dolores byste asi za kámošku mít nechtěli, nicméně nelze jí upřít schopnost zaujmout a podmanit si čtenáře, který se na konci přistihne, že jí prostě musí fandit. Doporučuji číst bez delších pauz, víc si pak celé to drama užijete.
Pro jednou opravdu jednoduše a výstižně: „...někdy musíme bejt v zájmu dobra krutý.“
Ba ne, ještě něco. Mnohokrát položená otázka. Co jsme schopni ve jménu lásky udělat?
Když jsem pochopil, že celá kniha bude formou monologu, tak mě to dost vydesilo. Nakonec to ale uteklo, takze to bylo ok.
Vidim to nekde mezi 3 a 4. Je to poutavy pribeh, je to o tom jak moc se postaveni zeny za poslednich 50 let zmenilo. To je plus knihy. Samotna kniha je ale prilis dlouha a 95% z te krimi zapletky je jasne hodne dopredu.
V hororech jsem se nenašla, nečtu je, ale knížky Stephena Kinga jsem vždycky míjela s upřímnou lítostí; že musí být skvělý spisovatel mi bylo celkem jasné. Pak mi někdo (vřelé díky, kap66! :)) nabídl Dolores...
Stephen King JE skvělý spisovatel (i když - paradoxně - zůstanu asi provždy u tohoto jediného titulu).
Kdesi na malém ostrůvku, na místní policejní stanici, sedí žena Dolores. Hospodyně, ne už mladá. Pracovitá a houževnatá ženská s nohama na zemi a slovníkem odpovídajícím... - no právě, čemu? První neznámá. Tomu, že celý život dře jako služka? Že má na krku děcka a otrapu? Měla otrapu? Proč vypovídá u policajtů? Že jdou zase řeči? S čím vším co souvisí? Co je pravda? Jak do toho zapadá její chlebodárkyně? Je ona tím, za koho se vydává? Vydávala? Proč se věci seběhly tak, jak se seběhly? A seběhly se vůbec tak? KDO je Dolores?
Na jen o málo víc než dvou stovkách stran sedí Dolores na policejní stanici a povídá. Vypovídá. Vrství děje, pocity, pohnutky. Nezamlčuje nic. Přesto se mlha zvedá jen pomalu, jak přibývají další a další věty. Spojitosti. Retrospektivy. Vzpomínky. Běsy.
A do toho se promítá láska. Nekompromisní potřeba ochraňovat a soucítit. Zastat se, ať to stojí, co to stojí. Protože jiná možnost přece není.
A - věřte nevěřte: je tam i spousta humoru. Je, opravdu. Dolores není žádná plačka. I když by bezpochyby mohla být. Je to tak statečná, pravdivá a pokorná ženská, že mi to bralo dech.
Žila jsem to s Dolores od začátku do konce. Se vším všudy. Bez dalšího.