Doma lidé umírají
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216989/bmid_doma-lide-umiraji-216989.jpg
4
147
147
Řím za vlády dvou konzulů. Řím úpadku morálního i hmotného - to je dějiště tohoto románu. Městská spodina a zkrachovalí zemědělci zaplavující Forum Romanum - to je kompars velké hry. Právě o hlasy tohoto komparsu bojují dva kandidáti na konzulský úřad. Tvrdý a bezohledný Fabius a proti němu Hybrida, muž snažící se o skutečné zvelebení města. Rozvíjí se velký zápas, doplněný kulisami starého Říma, umělecky zdobenými paláci s překrásnými zahradami, a špinavými, smrdutými domy pro chudinu. Lidé se srocují, v arénách teče krev... Oslavují herce Frangona, pranýřujícího nemorálnost a vzápětí se sami nechávají podplácet. Jsou najímáni vrahové... Naše oči jsou oslněny barvitým obrazem starého města, vymalovaným s velkou znalostí každodenního života.... celý text
Přidat komentář
Naprosto famózní kniha!
Způsob, jakým Vás autorka vtahuje do atmosféry Římského Fóra, je naprosto dokonalý! Úžasně prokreslené charaktery Medullovy rodiny i římských státníků. Z naprosto každé věty textu stříká inteligence autorky na všechny strany. Ohromující erudovanost a k tomu ještě unikátní práce s českým jazykem. Čumím jako blázen.
Velice doporučuji!
Kniha se četla svižně a dobře. I když to svým obsahem není úplně radostné čtení, rozhodně stojí za pozornost.
Historický román z doby starověkého Říma, o fous horší než dílo Není římského lidu. Řím byl městem extrémů - jsi hodný, dobrý a živoříš nebo jsi bohatý, chamtivý, sobecký intrikán a máš se dobře. Tak trochu jako dnes, ne?
Další vynikající historický román z antického Říma, který jsem s chutí četla před lety a přečtu si jej ráda i znovu. Líbí se mi, že paní spisovatelka, ač žena, neupadá do stereotypů dnešních autorů a necpe nám tam šťastnou lásku a happyend. Nejen ve starém Ŕímě to tak bohužel nebývá...Naštěstí se mám k čemu vracet, protože dnešní nabídka "historických" románů je přehlídka "fantasy, červené knihovny, laciné erotiky....atd.
Vím, že starověk nebyl nikdy moc veselý. Ale tahle knížka předčila moje očekávání. Autorka s hrdiny své knihy vůbec nemaže a dobře neskončí téměř nikdo.
Já mám paní Loukotkovou ráda už od dětství. Myslím, že její historické romány jsou na perfektní úrovni.
Tato kniha, to jen potvrzuje.
Jedná se o historický román ze starověkého Říma, z doby jeho morálního i hmotného úpadku, kdy v zemi vládla demokracie a volili se konzulové.
Způsob, jakým Loukotková popisuje starověký Řím je fenomenální. Pod rukama tak čtenáři na stránkách knihy ožívají klikaté uličky obývané spodinou, stejně tak i vznešené a povýšené Forum Romanum, po kterém kráčejí všichni, kteří něco znamenají.
Spisovatelka opět dokázala skvěle popsat dané historické období a vytvořit tak zajímavé hlavní postavy, jejichž osud není moc příznivý.
Mě se knížka nelíbila a to mám ráda knížky o starověkém Římě.Kromě toho,že byla depresivní,byla i strašně nudná.
Spolu s Není římského lidu je to pro mě top kniha od Loukotkové. Velice oceňuji její pravidlo, že "dobří hrdinové" nekončí dobře a nevítězí nad zlem, člověk se totiž po čtení jejích románů z ukrutného Říma dostane do stavu jakési beznadějně a pochyb nad celým světem, opravdu ve vás dokáže vyvolat zkličující emoce stejně jako depresivní film. Její popisy dvou světů Říma - ty honosné a vzdělané životy na pahorcích a ta špína, ubohost a vulgárnost předměstí Subury (ostatně odtud je slovo suburban, jak jistě víte) - vás vtáhnou do děje a k postavám tak silně, že po zaklapnutí poslední stránky jste zpět násilím vrženi do reality celí zadýchaní, zmatení a nevrlí, že nežijete TAM. Nikdo nedokáže starověký Řím vykreslit jak tato žena. Vyvolá ve vás zlost, že jste se narodili ve špatné době.
Krásná kniha. Pomalá a rozvážná, se skvělými popisy. Doslova vás vtáhne do Říma, do luxusních paláců i do špinavých uliček Subury. Paní Loukotková uměla o Římu psát, jako by tam skutečně žila.
Nádherná kniha, i když je tohle asi nejdrsnější příběh, který jsem od Loukotkové četla. Obdivuju způsob, jakým dokáže Jarmila Loukotková popisovat starověký Řím. Na stránkách knihy před vámi ožívají klikaté uličky Subury obývané chudinou, stejně jako vznešené Forum Romanum, po kterém kráčejí konzulové v bělavých tógách. Podíváte se do zaplivaných krčem mezi zloděje a děvky, stejně jako do nádherných sídel na Piniciu s rozlehlými zahradami plnými voňavých květů.
Knihy Loukotkové patří k mým nejoblíbenějším proto, že jednak dokáže úžasně popsat dané historické období, ale také umí vytvářet osobité, zajímavé postavy, kterým usilovně držíte palce, i když k nim osud není většinou vůbec příznivý. Když se zamyslím nad dalšími knihami, které jsem od této spisovatelky četla, tak vlastně žádná z nich nekončila šťastně a stejně to platí i o knize Doma lidé umírají. Od začátku jsem tušila, že příběh nebude mít žádný pohádkový happy end. Přesto se jedná a skvělou poutavou knihu, která mě opravdu bavila a užila jsem si ji.
Její knihy prostě miluji!!! Líbí se mi reálný pohled na tehdejší dobu bez příkras. Umí brilantně vykreslit charaktery postav, jejich vzhled i místa kde se pohybují. Kniha je napínavá, silná, prosycena morálním poselstvím, které je aktuální v každé době. Při čtení jsme mnohokrát porovnávala s dnešní dobou a našla jsem nespočet podobností. Kniha však není černobílá, neříká jaké chování je zlé, jaké dobré, nechává na každém ať se rozhodne co by sám sobě či druhým ospravedlnil a co už by odsoudil. Jak by jsme se sami zachovali v krajní situaci, v nouzi, která může potkat každého z nás? Vřele doporučuji.
O tomhle jsme se učili ve škole. Historický román je ale něco jiného než historická fakta.
Štítky knihy
starověký Řím korupce historické romány pozemkové reformy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Na přečtení knihy jsem si nechala dostatek času, protože u paní Loukotkové si chci vždycky užít krásu jejího spisovatelského jazyka. Dnes by jí počítač určitě celý text podtrhl, s tím že má archaické výrazy vyměnit za moderní. Téma knihy je vážné i když vlastně popisuje každodenní život Říma té doby. Volby do senátu jsou věcí závažnou a vidím, že praktiky provázející předvolební boj se moc nezměnily ani v dnešní době. I když těch fyzických mrtvol není tolik. V jednu chvíli jsi mocný a uctívaný člověk a vzápětí jsi nula nebo vůbec nežiješ. Velmi líto mi bylo Medully, naproti tomu Luna byla hrozná a myslím, že dopadla vcelku dobře, než jak si zasloužila. Ještě že si mohl člověk při čtení představovat nádheru římských zahrad, barevnost a nádheru skvostných rouch a účesů, jinak by mu v Římě nebylo lehko. Krásná kniha, myslím že "římská témata" spisovatelce sednou. Dávám plný počet hvězd a knížku ponechám ve své knihovně, ač jsem ji objevila v knihobudce, kam místo ní dám jinou.