Domeček na Vesuvu
Ludmila Vaňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121299/bmid_domecek-na-vesuvu-zbJ-121299.jpg
4
50
50
Ludmila Vaňková je známá především jako spisovatelka historických románů. V tomto pro ni netradičním díle však zobrazila hlavní hrdinku Jarmilu, jejíž příběh v mnohém připomíná část jejího vlastního života. Vysokoškolačka Jarmila je z politických důvodů propuštěna ze zaměstnání, které odpovídá jejíkvalifikaci a najde si práci jako signalistka u dráhy. Ve venkovské stanici poznává svéráznéželezničářské prostředí, seznamuje se s lidmi, kteří železnicí žijí tělem i duší. Jarmila tady nachází přátelství i lásku.V novém zaměstnání je nucena rezignovat na své vzdělání, ale svou práci na železnici si brzy zamiluje. Touží však, vrátit ke své původní práci v reklamě. Osud hlavní hrdinky Jarmily i dalších obyvatel železničářské vesnice v celém příběhu ovlivňuje nejen láska a přátelství, ale i nevěra a žárlivost, která je hnacím motorem dalších událostí Jarmilina života. Domeček na Vesuvu je romantický milostný příběh, čerpající z velké části ze života jeho autorky.... celý text
Přidat komentář
Úplně jiný příběh, než by člověk od autorky historických románů čekal.
Velmi příjemné překvapení - dobře vypracovaný děj, zvláštní charaktery postav, neobvyklé prostředí.
Kniha se mi opravdu líbila.
Z části autobiografická kniha, kde autorka pojmenovala hlavní hrdinu krásným jménem Jarmila. Její vysněné povolání musela z politických důvodů za éry komunistů opustit a našla si povolání signalistky v malé vesničce u dráhy. Kniha nám otevírá vlakový svět nejen z pohledu cestujících, ale hlavně zaměstnanců , jaká je jejich náplň práce a to s velkou zodpovědností. Líbila se mi i drážní hantýrka jenž mezi sebou používají. V knize nám autorka popisuje i svůj osud, život vedle velmi žárlivého a často opíjícího se manžela. Knihu doporučuji a díky paní autorko, že jsem poznala drážní svět z druhé strany.
(SPOILER) Kus života těžkého, jak by řekl nejmenovaný básník. Jarmila, Vilém ani Hynek to neměli jednoduché, Hynek proplouval, jak se nejlíp dalo, Vilém byl nevybouřený pijan s nejlepší snahou se polepšit a Jarmila, intelektuálka lapající po dechu v náročném vztahu... Krásně popsané prostředí železniční stanice, člověk úplně cítí ty prosmolené pražce v plném slunci. A nakonec se Jarmila vrátila tam, kde jí bylo dobře. A s Monikou po boku.
Tato kniha je poutavě psaná nejen železničářským životem,ale i životem obyčejných lidí se všedními starostmi.Pěkné
Knihu jsem četla již dříve, ale stále se mi vybavují některé pasáže. Prostě tato PANÍ SPISOVATELKA umí napsat knihu, tak aby se na ní nezapomnělo a může to být román ze současnosti nebo historický. Díky.
Coby signalista hodnotím velmi vysoko. Je fakt , že kdo si to přečte možná zatouží pracovat u kolejí , které vedou do světa. Hezký čtení
Tahle knížka je má srdeční záležitost..je romantická, ale přesto nejde o patos červené knihovny, což je zřejmě především díky inteligentní autorce, která tímhle příběhem ukázala, že umí psát nejen historicky přesné a leckdy mimořádně kruté příběhy, ale i příběh obyčejných lidí o obyčejné lásce..Já doporučuji, i když chápu, že dnešní generaci mladých lidí s mobily a tablety tohle nezaujme..
Baví mě nahlížet do zákulisí profesí a pracovních prostředí, ať se jedná o biochemickou laboratoř, počítačové středisko nebo jako tady - o železnici a práci signalistky. Tady profese hraje roli dějového rámce pro vztah Jarmily a jejího muže. Vztahu trochu podivného a kostrbatého. Ani jedna postava mě nezaujala, žádná si nezískala mé čtenářské sympatie. Zvláštní charaktery, zvláštní jednání, možná až karikatura lidských vlastností. Jarmila a spol. mě spíš štvali, než pobavili. Až příliš osudově vedená dějová linka. Není to úplně špatná kniha, ale na skvělé historické romány autorky zdaleka nemá. 50 %.
Zajímavý příběh o vztahu dvou lidí, kteří se setkali na železnici, kde pracují a kde se odehrává téměř celý příběh. Kniha se mi líbila, je ze života.
Jako železničár – úředník jsem nikdy přímo v provozu nepracoval. Přesto je mi prostředí železniční stanice velmi blízké a kniha byla pro mě něco jako vysněná šance v provozu pracovat. Navíc v době, která byla pro železnici velmi příznivá a stanice byly plné lidí, osudů a příběhů. Samozřejmě, že železnice je zde jakýmsi druhotným prvkem, který jen obaluje příběh hlavní postavy, nicméně kniha se takto povést mohla jen někomu, komu se železnice vryla pod kůži stejně jako tisícům železničních zaměstnanců.
Kniha se mi líbila, i když jsem čekala něco úplně jiného, na co jsem od autorky zvyklá.
Štítky knihy
vlaky česká literatura manželství autobiografické prvky alkoholismus domácí násilí nádraží autobiografie železniční nádraží
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cval rytířských koní |
| 1994 | Král železný, král zlatý |
| 2004 | První muž království |
| 1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
| 2008 |  Příběh mladšího bratra |
Kdo jednou nasákl tou zvláštní směsicí únavných dnů a probdělých nocí, kdy kolem rachotí jeden vlak za druhým odkudsi kamsi a zná jména stanic, ale jsou vzdálená, ten je ztracený.
Kdo jednou jedinkrát zažil ten sen, který se vrací jako děsivá můra, že se neprobudíš včas a nejdeš, pořád nejdeš, zatímco na tebe marně čekají. Z toho snu se probouzíš v ledovém potu a nakonec přijdeš o dvě hodiny dřív. Tomu se neříká skleróza, to je dráha, kdo tohle jednou zažil, je ztracený.
Mám rád příběhy z reálného prostředí, které vypovídají o životě obyčejných lidí. V této knize jde o dráhu a lidi kolem ní. Člověk ty lidi potkává, ale mnohdy neví, jak je jejich práce náročná a důležitá, a že mají ve svých rukách životy nás ostatních.