Domek u jezera
Jasinda Wilder
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465053/bmid_domek-u-jezera-vqB-465053.jpg
4
133
133
Před rokem pohřbila svého manžela. Před rokem ho držela za ruku a řekla mu poslední sbohem. Od té doby je zničená žalem a tráví většinu svých zoufalých dní někde mezi pokusem zapamatovat si každý sebemenší detail jejich společného života a snahou zapomenout na to všechno. Prázdnotu v srdci se snaží zaplnit prací, dře do úmoru, aby na nic nemyslela a nic necítila. Jeden rok, 365 dní – a pak jedno zaklepání na dveře všechno změní. Nečekaný dopis od zesnulého a jeho poslední přání jí přináší novou šanci na šťastný život…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
The Cabin, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) U této knihy jsem si opravdu pěkně pobrečela. Ta část, ve které se vypráví o Adrianově odcházení, byla napsána moc hezky, citlivě. Nadii v té době stála po boku její kamarádka Tess, která taky neměla nejlepší časy a přesto dokázala být Nadie velkou oporou. Když se pak na scéně objevil Nathan, bylo jasné, jak to celé dopadne. Přála jsem jim to, ale přijde mi to celé hodně nereálné. Přestože Adrian svoji ženu velmi dobře znal, nemohl přece vědět, jestli si s Nathanem padnou do oka a jestli mezi nimi zafunguje chemie. Nicméně v rámci žánru docela pěkná kniha.
Bylo to smutně čtení o odcházení a odchodu milovaného člověka okořeněného trochou sexu. Jednou, aspoň pro mě, stačilo.
Vo väčšine prípadov silný sentiment a klišé v knihách kritizujem, ale tuto mi skrátka nevadil a nehanbím sa za to. Začiatok z pohľadu Adriana bol brutálne silný, natoľko, že po jednom prečítaní si dokážem v mysli vybaviť situácie a vety, jeho odchod sa zapísal aj do duše čitateľa, tomu sa nedalo odolať a potom logicky ani nešlo nefandiť Nadii, aby sa jej podarilo bolesť nejak preklenúť. Na rozdiel od viacerých komentujúcich to na mňa nepôsobilo, že by zabudla, zradila spomienku a "spustila sa" prirýchlo s niekým jemu blízkym. Možno mojím vnútorným naturelom alebo jednoducho nastavením v priebehu čítania som mala dojem, že si obaja položili dostatok otázok a dali si dostatok času a spoznávania, kým to zblíženie vůbec skúsili... a že s niekým blízkym... o bolesti (ja aspoň, každý to má inak) je potrebné hovoriť, dostať ju zo seba a dokázal by to niekto Adrianovi vzdialený plne pochopiť? Myšlienka zostať doživotne sám a opatrovať spomienku na lásku je síce romantická a vrúcna, ale skutočne... správna? Život je iba jeden (podľa všetkého), a keď už zosnulý manžel použil všetky dostupné spôsoby, aby ju posunul opäť žitiu od trúchlenia, vedel, prečo to robí...
Kniha byla hodně emoční a přiznám se, že se mi slzy řinuly od začátku do konce příběhu, přesto tam bylo něco, co mi nesedlo.Bylo to hodně nepravděpodobné, přečetla jsem si ji,ale už se k ní nevrátím
Hodně silný příběh, nejedna slza mi u čtení ukapla. Láska je silnější a mocnější než smrt
Kdo má rád smutné příběhy, ze kterých bolí, tak tohle je kniha přímo pro něj.
Příběh jedné velké lásky, která končí smutně. Hlavní hrdinka se tak musí vypořádat se smutkem v podobě další lásky.
Moc hezky a s empatií popsáno, jak moc dokáže bolet odchod milujícího partnera a jak moc je těžké se s tím sama vyrovnat.
Příjemná oddechovka, leč velmi smutná. Bylo to velmi srdcervoucí čtení, mnohdy jsem u čtení i brečela. Těch emocí bylo prostě moc. Konec příběhu byl předvídatelný, ale vůbec mi to nevadilo, užila jsem si to i tak.
Adrian byl milující manžel. Svoji lásku dával Nadie najevo i po smrti tím, co pro ni naplánoval, aby se lépe vyrovnala s jeho odchodem. Líbilo se mi, že příběh byl psán i z jeho pohledu, lépe jsem dokázala pochopit, co prožívá a proč se rozhodl udělat to co udělal. Tess byla přítelkyně s velkým P. Sama neměla zrovna lehké období, ale byla tu pro kamarádku a to obdivuji.
Kniha krásně ukazuje, že ať už se stane cokoliv, člověk musí jít dál, nemůže jen přežívat.
Pěkná kniha, u které mi ukáplo i pár slz. To, jak kniha dopadne, jsem věděla velice brzy, ale to neubralo na čtivosti. Některé pasáže však byly zbytečně natahované.
Kniha se mi líbila. Až jsem nečekala jak moc podle anotace. Nemám ten typ knih ráda,ale tohle bylo dobře napsané,pěkně promyšlené. Občas se mi teda chtělo brečet
(SPOILER) Nelíbilo se mi to, čekala jsem zpověď zlomené manželky, co se těžce vyrovnává se smrtí manžela, pak se propracuje k něčemu co její život naplní, přesto tam stále bude cítit manželův odkaz. No, nepovedlo se. To, že od začátku je tam plno sexu, to jsem se snažila ještě brát jako součást příběhu, byť to v knihách ráda fakt nemám, ale to, že po jeho smrti ona začne spát s někým jemu tak blízkým... přestože je v těžkém zármutku, pak s ním ještě zakládá rodinu... Já vím, já vím jsem konzervativní, mrtvého už to netrápí a bla, bla, ale mě ten konec prostě dojem z knihy pokazil, nebyla pro mě jíž uvěřitelná ani dojemná a ne Nadiu jsem nechápala, když si představím, že bych přišla o svého manžela, ještě takovým způsobem jak zemřel hlavní hrdina, zlomilo by mě to, žila bych sice dál, ale musela bych stále udržovat jeho odkaz, nemohla bych začít úplně znova, pravá láska je jen jedna a ta se neopakuje, nikdo by ho už nedokázal nahradit a s takovými myšlenkami je nefér do něčeho jít i vůči tomu protějšku. Proto to nechápu a opravdu pochopit to ani nechci, mohu se tvářit, že to chápu a já vím dnes je to normální nebýt sám, ale na samotě zvlášť této vdovské není nic špatného, protože ten druhý je stále někde poblíž, je ve vašem srdci a myšlenkách, takže sami vlastně nejste.
U knihy jsem si hodně pobrečela,ale přesto mě bavila. I když smutný příběh,tak i romantický. Ale nic přeslazeného. Člověk se snadno vžije do postav a všechnu bolest i radost s nimi prožívá.
Nejdříve mě to bavilo. Líčení pocitů toho, co zůstane. Pak už to bylo zdlouhavé. Otravné. Nešlo dočíst s radostí, musela jsem se nutit.
Před rokem pohřbila svého manžela. Před rokem ho držela za ruku a řekla mu poslední sbohem. Od té doby je zničená žalem. Prázdnotu v srdci se snaží zaplnit prací, aby na nic nemyslela a nic necítila. Nečekaný dopis od zesnulého a jeho poslední přání jí přináší novou šanci na nový život.
Ty, které jste ztratili, o které jste přišli moc brzy, nikdy nenahradíte. Ale můžete dál žít. A jestli jsou aspoň trochu jako můj drahý, milovaný a zesnulý Adrian, tak budou chtít, abyste žili dál, abyste našli naději, nový smysl a radost.
A to je podle mě umění žít.
To byla fakt skvělá kniha...hlavni postavy si zamilujete a to co udelal Adrian bylo fakt neuvěřitelné a krásné...jen škoda že tam ještě nebyla čast Pisni u nas
Od knihy jsem si slibovala příjemnou, ale poněkud smutnou oddechovku. To jsem také dostala. V první části knihy jsem si i pobrečela. Konec příběhu byl předvídatelný, ale nenudila jsem se a čtení celé knihy si až na těžké a nejsmutnější pasáže užila. Takový je holt život...
(SPOILER)
přečteno (rychločtení) na návštěvě u sestřenky...pro mě knihy tohoto typu nejsou oddechovky (nebo jen z části), protože čím jsem starší, tím spíš je i obrečím..ano , slyšíte správně..když ten osudový muž umírá a žena ho drží za ruku, ať dělám, co dělám, slzy jak hrachy se mi kutálí po lících...a přitom je to takové nenáročné čtení, víme, že tyhle scénky jsou psány s určitým cílem, víme jak to dopadne...ale slzím, no..
ona krásná a šikovná, on krásný, šikovný a v tomto případě i nemocný, autorka se s tím nepárala a šup rovnou rakovina slinivky, která má tu prognózu z nejhorších...
To mu ale nebrání, aby si i v počátečních stádiích nemoci užíval (jak jinak) nadpozemsky úžasný a nekonečný sex s manželkou...
pak teda došlo k nejhoršímu, ale modří už vědí, že někde za rohem musí číhat lepší zítřek...hodně přitažené za vlasy - to, že ženě koupil chatku u jezera, to by ještě šlo..ale celý ten scénář manipulace dvou lidí s cílem, aby zas žili a byli šťastní - to je opravdu červená knihovna jak vyšitá...tanečky kolem, nějaké ty výčitky, nějaké slzy a pak láska jako trám, zas trocha úžasného sexu, a miminko na závěr...
Oddechovka ke kafíčku ;)
Trochu mi to připomínalo knihu P.S. Miluji Tě, ale příběh Nadii, jejího nevyléčitelně nemocného manžela, který se chce o svou milovanou postarat i po své smrti a jeho kamaráda, který se snaží dostat přes smrt své ženy, je přece jen jiný. První část knihy byly dojemná a dost smutná, i přes některé vtipné vsuvky. Ačkoliv jsem romantického založení, úplně si nedovedu představit, že bych se tak zhroutila, kdybych ztratila milovaného člověka. Nicméně příběh byl dojemný, zprvu smutný, i nějaká ta slzička ukápla, ale nakonec se vše v dobré obrátilo a skončilo očekávaným happy endem. Autorčin styl psaní se mi moc líbil, četlo se to skoro samo.
Kniha se mi líbila. Příběh byl zajímavý tím, že její první láska zmizela a ona našla jinou.
Trochu mi vadil na mě přílišný popis, mnohdy jsem přeskočila větu nebo dvě, bylo to na mě zbytečný a k tomu mi vadila asi pointa příběhu. Já zkrátka asi nevěřila, že po tak velké ztrátě, kdy jste schopni se raději udřít k smrti, kdy uvažujete o sebevraždě jako jednodušším nástroji, než samotný život, tak že se znovu zamilujete během jediného roka. V podstatě vlastně během několika měsíců.
Ale jinak pěkná kniha, jen autorčin styl psaní mě nezaujal. Na některých místech moc přeumělkovaný, hrátky se slovy podle mě dané situaci škodily (intimní situace +popis těla).
Kniha mě ze začátku dostala, ale zároveň už jsem v její čtvrtce věděla, jak to pravděpodobně skončí.
No a potom nastal takový zvláštní útlum a najednou to už nebylo takové bum, jako na začátku.
Nejvíce mi asi vadilo, že ti dva, kteří spolu zůstali, nedostali vice stránek a najednou byl konec...
Pro mě to jsou 3,5 ⭐️.
Za mě nádherná kniha plná emocí. Adriana jsem si zamilovala, byla neskutečně silná osobnost plná lásky, svou ženu opravdu miloval a znal. To co pro ni udělal, bylo nádherné.
Věřím, že kniha ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Každý se vyrovnává se smutkem jinak a žádný způsob není špatný.