Domek u vodopádu
Carolyn Brown
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521007/domek-u-vodopaduPeR0Bq-tU5-.jpeg
4
44
44
Flynn a jeho sestřenice Nessa a April se znovu setkávají po mnoha letech v babiččině domku v texaském městečku, kde v dětství společně trávili letní prázdniny. Jsou odhodlaní vyplnit podivné přání zesnulé babičky Lucy, jež obnáší ruční dokončení patchworkové pokrývky. Jen hotové dílo jim totiž podle závěti umožňuje odemknout babiččinu starou truhlu, která možná ukrývá skutečné dědictví. Steh za stehem obnovují dávné rodinné pouto, o němž ani nevěděli, že ho hledají.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2023
,
Motto
Originální název:
The Hope Chest, 2021
více info...
Přidat komentář
Čtivý příběh tří vnoučat, které po letech svedlo dohromady babiččino na přání. Všichni tři mladí lidé mají na babičku své vzpomínky, někdo lepší, někdo horší. Jak a proč se tak babička ke svým vnoučatům chovala, se postupně v knize dozvíte. Žádný z hrdinů to nemá v životě lehké. ale společně se snaží najít svou vlastní cestu a díky zvláštnímu babiččinu přání se jim to daří.
Krásný obal, který evokuje příběhy Julie Caplin. Kniha nikterak neurazí, ale ani nenadchne, prostě typický pohodový příběh pro klidné dny či večery. Co se ale autorce moc nepovedlo, nevím zda je to samotnou knihou či jejím překladem, ale až v samotném závěru jsem se vlastně dozvěděla, že kniha je ukázkou života s bipolární poruchou. No nevím, nepřečíst si dovětek, tak mě to ani nenapadlo, takže asi ta osvěta není v tomto směru tak dokonalá.
Nalákala mě vtipná anotace a krásný obal. V takovém domě, na takovém místě chci žít ! A ještě u vodopádu....Snové. Ale kniha je nudná. Zdlouhavé nikam nevedoucí dialogy, pořád jen přímá řeč , pořád se mluví, tři dospělí se jen rýpou ve svých problémech a křivdách, předhánějí se ,kdo měl horší dětství a kdo má větší trauma. Pak se do toho přidá klišé v podobě nalezení deníku babičky, kde na sebe práskne všechno. Nemanželské děti, adopce, nevěra , tajné lásky ale nikam se to neposouvá, nic se neděje. Harlekýnská romance . Přeskakovala jsem dialogy, pak celé odstavce a pak i stránky, až jsem zjistila, že knihu ani nechci dočíst, protože vím, jak dopadne. A nemýlila jsem se , protože jsem ji dočetla.
Příběh byl předvídatelný,oddechový ale pěkný.Někdy stačí,když máme někoho s kým mužeme mluvit, nejen o problémech ale i radostech.
Kniha mě v obchodě hned zaujala svoji obálku, která je prostě báječná. A jsem rada, ze jsem si ji odnesla, kniha mě nezklamala, četla se velmi dobře. Velice mě bavilo sledovat tyto tři vnoučata, jak se perou se svým životem a odkrývají nová tajemství.
Bylo to milé čtení, oddechovka.
Tři vnoučata, Flynn, April a Nessa se scházejí ve vesničce, kde jako malí trávili prázdniny u své babičky. Ta zemřela a zanechala jim jasný úkol, na kterém mají společně pracovat a až jej dodělají, dostanou truhlu, která je schovaná u souseda (fešáka mimochodem) a ukrývá nějaké tajemství...
Námět super, těšila jsem se moc, leč ouha... Nemohu knize upřít to, že se velmi lehce čte, patří mezi ty nenáročný oddechovky... Jenže pro mě nemá to "něco navíc". Nezasmála jsem se, nedojala, nerozčílila... I když to poslední vlastně jo. Ta jejich babička mi totiž byla celou knihu tak strašně nesympatická, až mi to vadilo. Postupně se v knize dočítáme důvod, že vlastně za své nálady nemohla (a autorka se snaží na tento problém i poukázat, jak píše v epilogu), ale stejně... No a ten obsah truhly, na kterej vlastně celou knihu čtenář čeká? Ach, ruku nahoru, kdo byl zklamanej?
No, nevadí, tak třeba příště, milá Carolyn...
Domek u Vodopádu, knížka s nádhernou obálkou, která mi na první pohled evokuje příběhy známé autorky Julie Caplin. A jelikož pohodové, klidné a zábavné příběhy od Caplin zbožňuju, řekla jsem si, že bude skvělé přečíst si i jiného autora, který mi připomíná obálkou prázdniny a pohodu.
A udělala jsem dobře! Nejen, že jsem se zamilovala do myšlenky patrchworku, ale i do celého příběhu. Ten plyne příjemně rychle a jako čtenářka bych si nedovedla představit lepší čtivo na období prázdnin. V příběhu poznáváme rodinné zázemí, spoustu tajemství, ale i krásných momentů, které mě zahřály u srdce.
Jak jsem se již zmínila výše, pokud máte rádi příběhy známé Julie Caplin a máte od ní všechno přečteno, tak bych se vůbec nebála obrátit na Carolyn Brown, jelikož její styl pasní je stejně krásný, nezapomenutelný a dojemný jako u Caplin.
Škoda, že od autorky není více knih, protože bych se na ně lačně vrhla. Snad se ale od ní v budoucnu dočkáme dalších, podobných příběhů!
Plnění podivné poslední vůle tetičky, spojené s odhalením rodinného tajemství tří hlavních protagonistů a k tomu hledání vlastních cest .... poklidné, příjemné čtení, při kterém jsem sympatizovala jak s Flynnem, tak s Nessou i April :-)
3* málo, ale ke 4* je daleko.
Zajímavé téma o hledání vlastní cesty životem a překonání traumat. Bohužel podané trochu školometsky. A až na konci jsem se dozvěděl, že autorka měla v úmyslu podat téma jiné. Ano, místy se objevuje, ale rozhodně není nijak dominantní. To je silnější i kritika náboženské bigotnosti, která zabírá mnohem víc prostoru.
Navíc to není ani úplně dobře napsané. Rychlé střídání perspektiv by až tolik nevadilo, ale naprosto chaotické jsou dialogy, kdy člověk pátrá po tom, kdo vlastně říká kterou repliku. Nezvedají to ani popisy, i když tady mám podezření, že textu nepomohl překlad.
Prostě průměr.