Domov
Toni Morrison
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169318/bmid_domov-fvE-169318.jpg
4
114
114
Píše se rok 1953, zrovna skončila Korejská válka a Frank Money se vrací domů, do malého městečka ve státe Georgia. Prožil různé válečné hrůzy, jeho zranění nejsou jen fyzická. Vrací se do země a doby, kdy reálná práva černochů byla spíše papírová než skutečná. Svůj domov zprvu nepoznává, za tu dobu se hodně změnilo. Stejně tak je otřesen svou vlastní netečností, pokud jde o mladší sestru, kterou zneužíval lékař v soukromé nemocnici. Posléze se Frank rozpomíná na své dětství, na svůj domov, na svou rodinu, a začíná v sobě nacházet odvahu k činům, na které dříve neměl ani pomyšlení.... celý text
Přidat komentář
Dobře napsáno, ale kromě sdělení, že černoši to v Americe měli těžké i v 50. letech, tam nic dalšího není...
Ak ste už mali tú česť zoznámiť sa s Morrisonovou prostredníctvom jej starších kníh a radíte ju medzi vášmu srdcu blízkych autorov, po ponorení sa do Domova možno v určitej fáze čítania nakrátko nadobudnete dojem, že jej dochádza dych. Nie. Nedochádza. Len sa zvoľnilo jeho tempo. Takto píše človek, ktorý už nemá chuť z plných pľúc „kričať“ do sveta svoj názor, brániť zo všetkých síl svoj osobný postoj, ktorý už má kriku akurát tak dosť. Spomeňte si, určite ste sa minimálne raz v živote dostali do duševného rozpoloženia, keď ste už viac nevládali kričať, ešte ste síce nezľahostajneli, ale bojovnosť vás už nadobro opustila. Pokojným hlasom ste potrebovali povedať čo máte na srdci a nech si z toho každý odnesie to podstatné, alebo aj nič, ak toho nie je hoden. A paradoxne ste tým možno dosiahli viac, ako po celé tie roky, čo ste tak zúfalo kričali. Ani Morrisonová už "nekričí", nepresviedča. Hovorí pokojne, zdanlivo nezúčastnene chladne a vecne, na svoje pomery tiež nezvyčajne úsporne, avšak jasne, v záujme zrozumiteľnosti sa dokonca vzdáva prvkov magického realizmu. Špecifickú štylistiku, tú Morrisonová nezaprie. V porovnaní s predošlou tvorbou sa však mení uhol pohľadu. Dobre viete, že nič nie je v poriadku a nezmení sa to sťa šibnutím čarovného prútika. No po dočítaní Domova vám tentoraz v srdci zostane kúsok voľného miesta aj pre nádej. Domov je ťaživým svedectvom doby nie tak dávnej, je to obžaloba ľudstva, ale bez výslovného obviňovania. A predsa je výrečnejšia ako priame ukázanie prstom na konkrétneho vinníka. Zo strany Morrisonovej to nie je rezignácia, je to múdrosť ženy, ktorá si už čosi na tomto svete odžila a rovnaký osobnostný rast dopriala aj svojim ústredným postavám, hoci sú v porovnaní s ňou o niekoľko generácií mladšie.
Čtení poměrně nenápadné a mediálně skoro nepropagované knihy se pro mě změnilo v překvapení, když jsem se asi v polovině dozvěděl, že mně neznámá spisovatelka je nositelkou Nobelovy ceny za literaturu a jednou z nejvlivnějších žen americké poválečné literatury. Tento její aktuální román je dost možná románem posledním. A je to povedená tečka za úspěšnou literární dráhou dvaaosmdesátileté ženy, která si jako pamětnice ledacos pamatuje. Vrací se v něm do padesátých let v USA, doby stále přetrvávajícího útisku černošského obyvatelstva, diskriminačních zákonů a všudypřítomné netolerance. Nevím, kolik si toho Toni Morrison sama vytrpěla, ale její výpověď působí přesvědčivě, jako kdyby věděla, o čem píše a chce psát. Bez vaty kolem, Domov útočí přímo a bez okolků, neobvykle syrově a úsporně. Zajímavá je i struktura díla, mísení několika rovin příběhu a překvapivý závěr. Toni Morrison byla této nelehké doby plné křivd účastnící, jako mladá žena byla konfrontována s okolím, které barvu kůže posuzovalo jako ukazatel kvality člověka. Ve svém pokročilém věku již ví, že nemá cenu přivírat před minulostí oči, protože jen to je nejúčinnější způsob, jak si ji znovu nezopakovat, možná v ještě horší a nesnesitelnější variaci. A Domov je vynikajícím svědectvím doby, afroamerické kultury, lidské morální integrity, o to autentičtějším, že autorka by mezi hrdiny románu v podstatě zapadla. A kdo jiný by měl takové knihy psát?
Děkuji databaziknih.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
Hodnocení: 85%
Štítky knihy
americká literatura rodina 50. léta 20. století USA (Spojené státy americké) psychologické romány
Autorovy další knížky
| 1996 |  Milovaná |
| 1995 | Velmi modré oči |
| 2013 | Domov |
| 2002 | Šalomounova píseň |
| 2010 | Milosrdenství |
Přestože mě tato kniha nedostala tolik jako Milosrdenství, pořád je to vynikající práce. Nesouhlasím s názorem Disease. Naopak si troufám říct, že Morrisonová správně v atmosféře lidstva vycítila hrozící velký válečný konflikt a na půdě svého věrného tématu - problematice černošské populace - se před ním rozhodla varovat. Důraz přitom kladla na něco, co se stále ocitá spíše v pozadí zájmů, totiž na život člověka - NE vojáka - ve válce a hlavně po ní, tedy na něco, co se týká všech bojujících bez ohledu na barvu pleti.