Domov
Toni Morrison
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169318/bmid_domov-fvE-169318.jpg
4
114
114
Píše se rok 1953, zrovna skončila Korejská válka a Frank Money se vrací domů, do malého městečka ve státe Georgia. Prožil různé válečné hrůzy, jeho zranění nejsou jen fyzická. Vrací se do země a doby, kdy reálná práva černochů byla spíše papírová než skutečná. Svůj domov zprvu nepoznává, za tu dobu se hodně změnilo. Stejně tak je otřesen svou vlastní netečností, pokud jde o mladší sestru, kterou zneužíval lékař v soukromé nemocnici. Posléze se Frank rozpomíná na své dětství, na svůj domov, na svou rodinu, a začíná v sobě nacházet odvahu k činům, na které dříve neměl ani pomyšlení.... celý text
Přidat komentář
Trochu těžší čtení z neutěšeného prostředí - domova dvou sourozenců Franka a Cee, které ani vlastní rodiče nemilovali. Z domova utíkají a po různých životních zklamáních se setkávají a vrací zpět a jsou jeden druhému oporou. Svůj život dokázali přijat a řídit se podle rady moudrých: Cituji: "Jsi svobodná. Nic na světě, nikdo jiný než ty tě nemůže zachránit. Ty musíš zasít do pole. Jsi mladá žena a ani jedno není žádná výhoda, ale kromě toho jsi člověk. Nedovol, aby někdo rozhodoval o tom, jaký povedeš život. To je otroctví. Někde uvnitř je ta svobodná bytost, o které mluvím. Najdi ji a snaž se, aby po ní zůstalo na tomto světě něco dobrého."
Výsostným tématem knih americké nositelky Nobelovy ceny za literaturu Toni Morrison je rasismus, útlak černošských obyvatele USA a rodinné vztahy. Zde jde konkrétně o příběh Franka, který se vrací jako veterán z války v Koreji, a jeho sestry. Autorka má svébytný způsob vyprávění, kniha je psána spíše formou určitých epizod ze života hlavních hrdinů, než souvislého výkladu, což knize dodává na hutnosti a působivosti, ne každému to ale bude vyhovovat. I když se zde, podobně jako v jiných knihách autorky, osud s hrdiny nijak nemazlí a příběh je smutný a drsný, je vyprávěn bez sentimentu a nutí spíše k zamyšlení než slzám.
Černošská sugesce z pera nositelky Nobelovy ceny.
Poslední román nedávno zesnulé autorky velice citlivě a zároveň korektně nahlíží na období okolo války v Koreji.
Morrisonová své postavy zcela fascinovaně provedla všemi částmi děje, propojila jejich osudy a nenechala na žádné z nich otazník.
Kniha není překombinovaná, není nafouklá a nesvadí k emancipaci, ani rasismu.
Je naopak lidská a uvěřitelná, byť bolestná a ve své podstatě krutá k osudům černošských lidí.
Vyzdvihnout musím koncepci knihy, žilnatost jednotlivých kapitol.
DOMOV je knihou, která se dá číst vícekrát. Cítíte z ní omamnou vůni nedávných let, bezohlednost války a muže a ženy, kteří k vám mohou promlouvat pokaždé, když na ně dostanete chuť.
Život je konečný a o tom vás tato kniha přesvědčí více, než kterékoli jiné knihy.
Nobelova cena ve správných rukou...
Čest památce Toni Morrison...
Bez nadsázky lze říct, že Toni Morrison tímto dílem pokračuje v tradici velkých amerických autorů minulého století. Spisovatelka je daleko za hranicí pouhého mechanického naplnění očekávání konkrétního literárního směru, naopak vytváří vlastní cestu, nabízí k přečtení knihu, která je projevem tak velkého talentu, že diskusi, zda má text skutečnou literární kvalitu, lze v podstatě bez dalšího přeskočit a rovnou se posunout k otázce, jaký potenciál má dílo pro nadcházejících sto let literatury. Nic z toho neznamená, že knize nelze přiřknout jednoduché škatulkující nálepky. Kniha je politická, sociálně kritická, výrazně z ní vystupuje postmoderní práce s časovými rovinami, abstrakcí i introspekcí… a ano, jde o černošskou literaturu. Autorka dokázala něco, co se dnes zdá takřka nemožné, předložila rasovou otázku brutálně avšak zcela bez patosu, všudypřítomně ale bez jediného zmínění barvy pleti, přímo z dotčeného kulturního středu a při tom ve formě vysoké literatury zaměřené spíše na malý okruh náročných čtenářů. Jestli se čtenář ztratí mezi vzpomínkami a přítomností, jestli nepochopí, proč na nádraží zbili toho muže cestujícího se svou manželkou, autorka je o něj ochotná raději přijít, než aby se snížila k nějakému coelhovskému vysvětlování pro hloupé. Tím vším se ta poslední nálepka stává obsoletní. V případě Domova je totiž jedno, jestli je autorem běloch, černoch, žena nebo muž. Nejde o aktivistického A. Jafu, ukazujícího hystericky křičícím prstem na americký apartheid, nejde o pouhou artovou část BLM hnutí ani o sofistikovaný rozbor rozpadu společnosti v poválečném kapitalismu, jde v první řadě o umělecky neocenitelný počin. A právě tím podle mého názoru autorka doručí veškerá svá zamýšlená sdělení nejefektivněji.
Hutný příběh na malém prostoru. Rychle se přečte, ale strukturou jsem trochu bloudila (kdo, kdy, co). Místy hodně syrové. Líbilo se mi. Spíš než o rasismu bych to viděla jako příběh o domově a vztazích nejbližších.
Citace:
"Zlá babička je to nejhorší, co může vnoučata potkat."
"Jsi svobodná. Nic na světě, nikdo jiný než ty tě nemůže zachránit... Nedovol, aby rozhodovali o tom, jaký život povedeš. To je otroctví."
Těžko se hodnotí kniha popisující rasismus a různé druhy bezpráví nebo křivd, zvlášť když se během čtení ukazuje, že jsou to pořád aktuální problémy. Domov mě navnadil přečíst si od Toni Morrison něco dalšího, ale sáhnu spíš po starších knihách a každopádně větším rozsahu.
Domov je krátká próza, ale objeví se v ní spousta postav a nespočet různých společenských problémů: nedostatečná podpora korejských veteránů, vztahové potíže, vystěhovávání černochů ve 30. letech, jejich problémy s bydlením a zaměstnáním v 50. letech, projevy rasismu v běžném životě, eugenika vzdělaných vrstev, životní nespokojenost a zahořklost jedné generace, která se vybíjí na další, a jiné a jiné... O všem by se dal napsat román a Morrison se pokaždé jakoby rozbíhá k vyprávění, aby o chvíli později krátce a jednoznačně dořekla, strohými větami, jak ten velký příběh dopadl. Zaujaly mě promluvy Franka jako postavy k autorce, zaujaly mě jednotlivé útržky příběhů, ale pořád jsem jaksi nespokojená, nestihla jsem se včíst, vžít, konce přišly moc rychle. Navíc vzhledem ke krátkosti jednotlivých střípků je těch nespravedlností trochu moc a působily na mě otupujícím dojmem - ostatně, ani ty největší hrůzy nijak zvlášť neprožívají ani oběti. Třeba to je záměr, ale radši bych si je prožila na větším prostoru.
Musela jsem tu kratičkou prózu nechat v hlavě trochu uležet a znovu ji prolistovat, aby mi došly některé spojitosti a symboly. Pozor, zmiňuji něco víc, než je v anotaci.
Rámcem příběhu je dvojí pohřeb jednoho těla. První pohřbívání (a naše povědomí o 50. letech v USA) naznačuje, že svědky - malou černošskou sourozeneckou dvojici - čeká pořádně tvrdá realita; ta je ztělesněná paradoxně nejprve jejich babičkou. Po letech je Frank psychicky vyřízený veterán z Koreje, ve které viděl (a nejen "viděl") strašné věci, o kterých vypráví autorce. Není schopen zakotvit "doma", cítí se být pronásledován těmi, kteří ho měli ocenit, pomoci mu a léčit ho. Jeho sestra Cee si také projde martyriem, ale na konci to vypadá nadějně: vracejí se domů, k dobrým a moudrým lidem (pro mě nejlepší část knížky). Druhý pohřeb není strašlivý ani přespříliš smutný a něco napravuje. A také naznačuje, že oba (snad opravdu oba) životem poranění sourozenci nalézají konečně ten pravý DOMOV.
Jazykově krásná knížka, stylisticky nesnadná, kompozičně zajímavá.
Tenká knížka, ale silný pribeh o veteranovi Frankovi, který se vrací domů. Frank je černoch a r.1954 jeho návrat není lehký. Je plný traumatickych vzpomínek na dětství a válku. A budoucnost nejistá.
Přečteno za jeden večer.
Ano, T. M. vypráví příběh o Frankovi, černošském veteránovi, který nenajde ve své vlasti uznání ani po návratu z Koreje a potýká se s vlastními běsy, které si odtamtud přivezl. A vypráví i o jeho sestře Cee, brutálně „vědecky“ zneužívané šíleným lékařem. Ale hlavním tématem je právě symbol domova, ve kterém zejména Cee trpěla ústrky od vlastních. Předsudky, pověry, nenávist a zloba se neomezuje na barvu kůže a je pouze na těchto dvou hrdinech, zda dokážou traumata z dětství překonat a začít znovu.
Tenká knížka ale plná bolestných témat,jako jsou traumata z války,rasismus a segregace. Příběh je podaný dost syrově a právě v tom je jeho velké plus. Kniha mě bavila ,a určitě se ještě pokouknu po dalších knihách autorky.
Jedna z nejlepších knih Morrison. Některé věty vás úplně odzbrojí. Například událost ve vlaku to byla doslova facka. Morrison opravdu dokáže člověka udeřit.
Bylo to pro mě docela náročné čtení. Kniha má hloubku, ale znovu bych ji číst nechtěla.
Knížka je útlounká, ale navzdory nízkému počtu stran v ní najdete mnoho. Připomenete si, jak černoši žili v Americe v padesátých letech minulého století. Že pro bílé nebyli víc než dobytek. Neměli žádná práva. Autorka dobu místy popisuje opravdu drsně. Už jen záblesk vzpomínky na samotném začátku příběhu, kde Frank a Cee ještě jako malé děti potají sledují zakopávání černošského těla. Některé pasáže jsou naopak napsány s větším citem.
Pokud knihu nebo autorku neznáte, podívejte se po ní. Jde o syrový a nepřikrášlený pohled na onu těžkou dobu.
Romány Toni Morrisonové mě až bolí číst. Už je to dlouho, co jsem od ní četla poslední, takže už jsem zapomněla, jaká to je síla i jaký fantastický jazyk a obrazy používá. Takže ano, opět to bolelo, ale nakonec se to přehouplo k jakémusi druhu vykoupení, jakým na nás autorka naštěstí obvykle nešetří, i když cesta k němu bývá strastiplná a leckdy nepředstavitelná. A taková útlá kniha to je! Och och. Doporučuju!
Toni Morrison se čte nelehce, ale její příběhy stojí za to. Domov není tak úžasný jako Milovaná, ale přišel mi o něco lepší než Milosrdenství. Je to útlá kniha plná fakt. Nikoli emocí. Na emoce tu nezbývá místo ani čas. Člověk se se svým životem musí vypořádat jak nejlépe umí a jak je psáno v doslovu, optimismus zde spočívá v tom, že se to "snad nezhorší". Na konci příběhu se čtenáři uleví, protože nakonec je vždycky všechno tak, jak má být...
I přes vysoké hodnocení a nepopíratelnou kvalitu, mě kniha nijak zvlášť neoslovila, otevřela jsem, přečetla jsem a žádné větší emoce mi to nepřineslo.
Nejednoduché osudy Franka a jeho sestry Cee jsou podány úsporně a s citovým odstupem, dlouho působí beznadějně a neradostně. Jediná jistota je v jejich vzájemné sourozenecké lásce. Teprve po návratu domů, do městečka, odkud v mládí utekli před neláskou babičky Lenory a nezájmem rodičů, před osaměním, nejistotou, snad i před sebou samými, nachází pevný bod. To prokleté místo je najednou přátelské, plné známých lidí, ochotných pomoci vyléčit duši i tělo a přijmout zodpovědnost za svůj život.
"Rozumíš mi, jak to myslím? Podívej se na sebe. Jsi svobodná. Nic na světě, nikdo jiný než ty tě nemůže zachránit. Ty musíš zasít své pole. Jsi mladá a jsi žena, a ani jedno není žádná výhoda, ale kromě toho jsi taky člověk. Nedovol, aby Lenore nebo nějaký frajírek, a už vůbec ne nějaký zločinný doktor rozhodovali o tom, jaký povedeš život. To je otroctví. Někde uvnitř v tobě je ta svobodná lidská bytost, o které mluvím. Najdi ji a snaž se, aby po ní na tomhle světě zůstalo něco dobrého."
Taková jednohubka na jedno deštivé odpoledne. Jenom se netráví tak úplně snadno... Chce to trochu času vstřebat tyhle ve stručnosti, v náznacích, pragmaticky a bez zbytečných omáček odvyprávěné lidské osudy.
Syrové, leč svým jistým citlivé vyprávění. Citlivé, ale nikoli sentimentální, ufňukané. Každá postava by vydala na samotný román. Přitom by se dalo říct, že ani jeden z nich není někdo, s kým by se člověk vyloženě chtěl ztotožnit, ale ztotožní. Vše je svým způsobem vysvětleno. Nic víc, nic míň.
Mňam mňam.
Štítky knihy
americká literatura rodina 50. léta 20. století USA (Spojené státy americké) psychologické rományAutorovy další knížky
| 1996 |  Milovaná |
| 1995 | Velmi modré oči |
| 2013 | Domov |
| 2002 | Šalomounova píseň |
| 2010 | Milosrdenství |
Domov je nádherná knížka. Na začátku jeho absence, na konci jeho příslib. A uprostřed vše o tom, v jaké době a za jakých podmínek Frank a jeho mladší sestřička Cee přežili.
Je to kniha o lidských selháních, kterých není málo : surový rasismus, válka a její následná traumata, dětství bez lásky, činy, které nelze vzít zpět... Toni Morrison proměnila svou zkušenost, znalost poměrů a svou empatii do působivého příběhu a dala svým postavám šanci se zvednout.