Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová
Božena Benešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513537/bmid_don-pablo-don-pedro-a-vera-lukasova-nol-513537.jpg
4
121
121
Příběh představuje Benešovou jako autorku, která věří v čistotu mládí a v jeho schopnost uhájit si proti cynickému světu dospělých své ideály. Po prvním dramatickém střetnutí se zlem v člověku se mladá hrdinka naučí rozlišovat mezi lidmi a znovu nalézá odvahu k životu podle svých představ.
Přidat komentář
Tuto novelu jsem četla už dávno v rámci povinné školní četby. Moc mě tehdy nebavila. Jiné knížky v rámci povinné školní četby jsem četla mnohem raději.
Když jsme to četli na základce, pamatuji si, jak mi lezly na nervy ty balónky. Jakmile jsem si to přečetla jako hodně dlouho dospělá, byla jsem unešená tou úsporností stylu a parádním zachycením vývojového období!
Poslouchal jsem dramatizaci z roku 1965. Skvele.
Vere by letos bylo 98 let, ale ruku na srdce, 11letou divku bych nepovazoval za vhodnou hrdinku v novele o "dospivani". Ceska legislativa za dospivajici povazuje lidi 14-19 let (teenagery).
To vsak pribehu neubira na sile :-)
81%
Tato působivá novela je velice pěkně psaná. I když je krátká, obsahuje všechno, co je potřeba a zamyslíte se nad ní. Četla jsem si jako povinnou četbu a přečetla jsem si s chutí i teď.
Doporučuji.
Krátký příběh o jedenáctileté dívce, kterou vychovává babička. Kniha je psaná poutavě. Neměla jsem od knihy velké očekávání, ale bavila mě.
Uhrančivá novela, jejíž jedenáctiletou hlavní hrdinku obklopuje pestrá směsice postav, z které si dívka sama musí vybrat ty, kteří mají dobré úmysly a ty kteří nikoli.
Byla jsem překvapená, kolik se toho vešlo do tak tenké knížky. Má to vše, co od knihy očekávám, byť je děj velmi úsporný. Krásné, křehké, působivé.
Byl to dluh ze školní četby. Je to roztomilá stostránková knížka, kterou z dnešního pohledu hodnotím jako průměrnou, ale lepší. Zároveň si uvědomuji, že jsem k ní nespravedlivý, protože v kontextu tehdejší prvorepublikové literatury kniha tematizuje velmi odvážně (byť v náznaku) tabuizované téma, je to psychologická novela zkoumající mysl čtrnáctileté dívky, která zažívá velmi podstatné věci života. Asi mé hodnocení ovlivnila určitá nepřesvědčivost myšlení hlavní hrdinky, psala to dospělá žena a vždycky hrozí že to bude buď dětinské, trapné nebo přemoudřelé. Tak něco z každého jsem tam cítil, ale naštěstí jen slabě. Jinak jsem se podíval na Boženu Benešovou a je to velmi zajímavá autorka, myslím, že si k ruce ještě zkusím vzít jejího Člověka.
Tuto útlou, čtivou a zdánlivě nenápadnou knihu jsem si přečetl do povinné literatury na SŠ a musím se přiznat, že se mi velmi líbila, byť její příběh není lehký, zvláště pro hlavní hrdinku. Podává ale zajímavý obraz dívky, která se snaží vypořádat se svou "nevyřešenou otázkou" v podobě příběhu o dvou hrdinech z knížky. Děj mně přišel hodně zdařilý a zvláště je úžasný moment, v němž se hrdinka rozhodne pro nelehký "krok vpřed", který ji uzdraví a osvobodí (který je koneckonců důležitý pro každého z nás).
K přečtení knihy jsem se dostala až během studia na VŠ na základě zmínky přednášející semináře o české literatuře 20. století. Od základky jsme měla zcela mylnou představu o čem to je. Pamatovala jsem si ukázku z čítanky - kde si Věra povídá s míči - a ta mi přišla tak blbá, že jsem si z povinně doporučené literatury vybrala něco jiného. V pětadvaceti jsem pak přečetla celý příběh a byla jsem ráda, že jsem ho v těch 12ti (nebo kolik mi bylo) nečetla - asi by mě to tehdy dost zmátlo a vyděsilo. Je hrozná škoda, že toto dílo zapadlo. Může za to špatný způsob nabídky (zvolená ukázka) a ve špatném věku (6. nebo 7. třída).
Tato kniha je perfektní. Učili jsme se o ní kdysi na základce, připadalo mi tenkrát to téma, že si holka povídá s balonky, debilní. Ještěže jsem se knize dostala později. Křehký příběh holky, kterou hodně zklamal svět dospělých, ale naštěstí se najde spřízněná duše.
Poutavý příběh malého jedenáctiletého sirotka v péči babičky. Zobrazuje věci, které se děli, dějí a budou se dít, i když si to nepřiznáváme.
"Život je trápením, jehož smyslu nelze poznati, vzdychla upřímně. Jenže dokud je člověk mlád, bolest jen šimrá, ale potom se jí rok od roku přiostřují drápky."
Nejprve jsem se v ději neorientovala a tak jsem musela číst pozorněji. Nemám moc ráda, když se dává normalita tomu, co je fakt divný (např. jména míčům), ale zde mi to nevadilo, bylo dobře vysvětleno, k čemu to posloužilo. Nadějný konec po nelehké události byl příjemným završením knihy.
Krátká, tenká kniha, která je napsána velice čtivě. Poměrně hezké psychologické vylíčení mladé dospívající dívky. Četla jsme ji v 17 letech, kdy jsem si občas jako Věra připadala, osamělá, mající pouze imaginární kamarády.
Nečekala jsem, že mne kniha zaujme! Konec byl moc hezký a někdy si jako Věra připadám... :3
Ani mi neuvízlo v paměti, že jsem ji četla, musel mi to připomenout až starý čtenářký deník. To vysvětluje snad i můj názor na novelu samotnou.
Lehce čtivá kniha, během krátké chvíle přečtená, pro mě osobně svým obsahem ne až tolik člověka zasahující, nicméně interesantní co do vystižení dospívání mladé "se světem se střetávající" dívky, která je sirotkem a má jako své jediné kamarády dva různě zbarvené míčky. Dávám 3*. :-)
Napoprvé jsem se nemohla začíst, ale napodruhé jsem knihu odložila až po jejím přečtení. Považuju to za dech beroucí záležitost a ten konec! Určitě si to časem přečtu někdy znova, stojí to za to! :-)
Vrchol autorčiny snahy o mistrovskou povídku. Věra lukášová, této delší povídce či novele se dostalo i filmové podoby.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1979 |  Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová |
| 1916 | Myšky |
| 1926 | Úder |
| 1977 |  Tragická duha |
| 1957 | Člověk |
Vždycky jsem si myslel, že je to knížka pro děti – z toho je vidět, jak se nevyplatí nedávat ve škole pozor.
Byl jsem dost překvapen, že novelka byla napsána už v roce 1936 (paní Benešová ji dokončila těsně před smrtí), a už vůbec jsem netušil, že je to „příběh o pedofilovi“, tedy že pojednává o tématu – chtělo by se napsat – zcela moderním. Dal jsem zasloužených 80%, protože knížka je to velmi zvláštní, velmi poetická – a velmi nepředvídatelná.
Jinak příběh byl dvakrát zfilmován (v roce 1939 a 1966).
Zajímavé je, že v hlavních rolích (v té verzi z šedesátých let) vystupují už prakticky dospělí herci Klára Jerneková a Jaromír Hanzlík, což je zajímavý posun oproti novele, kde hlavní hrdince je pouze „jedenáct roků a dva měsíce“.