Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu
Tomáš Forró
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448884/bmid_donbas-reportaz-z-ukrajinskeho-konf-GyF-448884.jpg
5
238
238
Mrazivá reportáž slovenského novináře je svědectvím z místa konfliktu, který je nám blíž, než by se zdálo. Autor na východě Ukrajiny, na obou stranách fronty, zachytil živý kaleidoskop mnoha životních příběhů: Gruzínec Mamuka bojuje s ruskou agresí s kalašnikovem v ruce už od čtrnácti let, český dobrovolník Jirka se přidal k řadám doněckých separatistů, Líza z Luhanska se smiřuje s údělem uprchlice a zneužívané ženy. Forró nevytvořil jen plastický obraz válečné každodennosti, ale také brilantní analýzu příčin konfliktů zamrzlých v prstenci obklopujícím Ruskou federaci — v gruzínské Abcházii a Jižní Osetii, moldavském Podněstří či naposled na ukrajinském Donbasu.... celý text
Přidat komentář
Výborná reportážní kniha, ze které čiší snaha v rámci možností objektivně popsat dění na východě Ukrajiny. Přiznám se, že jsem se chystal na její přečtení nějaký čas, až mě události předběhly a donutily si ji konečně vytáhnout a přečíst.
Putlerův letošní barbarský útok na Ukrajinu dal celkem jasnou odpověď na otázku, do jaké míry bylo tehdejší dění výsledkem snah o emancipaci obyvatel oněch oblastí a do jaké míry se jednalo o přípravu na obsazení celé Ukrajiny.
Putinova rétorika ve vztahu k Ukrajině, Ukrajincům a ukrajinské kultuře a historii , která si nijak nezadá s tou Hitlerovou, musela otevřít oči každému, alespoň trochu soudnému, člověku. Jen nenapravitelní milovníci diktatur a masového vraždění jsou asi nadšeni.
Tahle kniha pomůže aspoň trochu pochopit, jak mohlo dojít ke spuštění procesů, kterých již dnes nejspíše většina obyvatel dotčených oblastí trpce lituje, pokud se jim podařilo zůstat naživu a ve vlastním domě.
Uvedení tohoto konfliktu do souvislostí s obdobnými v Čečně nebo v Gruzii je celkem nenásilné a výstižné, navíc díky postavě Mamuky velmi čtivé a srozumitelné.
"Všichni ale měli jednu věc společnou s vojáky, kteří ho zajali u elektrárny: nebyli mezi nimi skoro žádní Abchazové. V separatistické armádě sloužili Arméni, Čečenci, a dokonce Řekové nebo Bulhaři. Jen Abchazy aby v ní člověk pohledal. Kdo tedy byli lidé, s nimiž Gruzie prohrála abchazskou válku?
Právě tuto otázku si budou klást o jednadvacet let později obyvatelé ukrajinských měst, až se v jejich ulicích objeví jednotky mladých mužů s automatickými ručními zbraněmi, bez označení a insignií.
Hybridní války na území takzvaného ruského světa – tedy zemí bývalého Sovětského svazu, které Rusko i nadále považuje za své kolonie – zpravidla nevede běžná armáda. Zastupují ji improvizované oddíly složené z civilistů nebo vojáků, kteří se za civilisty vydávají. Právě v tom tkví zásadní omyl západních pozorovatelů a novinářů, kteří se během ukrajinské války snažili hledat důkazy masové přítomnosti ruských vojsk na Donbasu, a když je nenašli, byli ochotni souhlasit, že nejde o vnější invazi, ale o občanskou válku."
Čítal som so zatajeným dychom. Perfektná reportáž osvetľujúca dianie na Ukrajine a zmýšľanie jej obyvateľov. Ďakujem Tomáš.
Najväčší rešpekt Tomášovi Forróvi, ktorý je tam i dnes, zas a znova, aj pre nás.
Není mi z toho dobře, není mi z toho vůbec dobře a to je tak celé co dokáži ke knize říct. Přečetla jsem si knihu teď a nebyl v tom ani tak důvod něčemu lépe porozumět ( to podle mě úplně nejde - jestli vůbec). Spíš to vrhlo světlo na to jak jako lidé ( všichni) těžce selháváme.
To každého vyřídí.
Poodhalenie opony, po ktorom som vsak o moc mudrejsi nezostal. No hoci to citatelovi neda celkom jednoznacne odpovede a neukaze uplne jasne prstom ani na jedneho zucastneneho, je to poucne a clovek si spravi predsa len lepsi obraz o tom, ako to v takychto pripadoch vyzera, kto vsetko priklada do ohna ci ako sa v takychto oblastiach ludom zije.
Rozpravanie urobene dobre, vtiahlo do deja. Trochu matuce bolo to, ze kazdu vstupujucu postavu Forro uviedol a rozhovoril sa, co robila od nejakeho jej zivotneho zlomu az do dajme tomu 2017 a potom nezabudol pripomenut, ze sme ale stale napr. v auguste 2014 a Ukrajinci prave postupili tam a tam. Takze to trochu komplikuje urobenie si nejakeho chronologickeho obrazu konfliktu - no mozno aj takto chcel autor povedat, ze to bol desny chaos.
Myslím, že kopa čitateľov siahla po tomto titule po vypuknutí ukrajinskej vojny a totálne právom. Nehovorím, že po prečítaní budete môcť ísť do mierových zložiek alebo o tejto problematike prednášať, ale trošku vám to ukáže tú atmosféru a nálady, ako to celé začalo.
Nesmírně zajímavé čtení, pro nás je asi nepředstavitelná každodennost v takových podmínkách. Doufala jsem, že mi kniha trošku vyjasní současnou situaci, ale stále si na ni moc názor vytvořit neumím a i z knihy je patrné, že nic není černobílé :(
Poslouchala jsem jako audioknihu. Bylo mi z té neutěšené situace velmi smutno, obzvlášť s ohledem na vývoj posledních dní.
Poslouchala jsem, abych si vyjasnila, o co tam vlastne jde. Stejně ale nevím, kde je pravda. Nic není černobílé, je tam příliš mnoho zájmových skupin, ale pořád mi z toho vychází, že to vždy nejvíc odnesou nevinní lidé, kteří chtějí žít normálním životem. Ti, co zůstali, jen přežívají a živoří, ti, co utekli jsou jinde vykořisťováni.
Jde o jednu z mála knížek, které se věnují tomuto tématu, nadto je vše z první ruky. Jednotlivé kapitoly na sebe moc nenavazují, ale dávají v souhrnu dávají dobrou představu nejen o konfliktu, ale i o následném přežívání obyvatelstva.
„Donbas“ jsem začal číst druhý den invaze. Impulsem mi byla právě ta invaze. Ačkoliv jsem o vztahu Ukrajiny a Ruska měl nějaké informace, chápal jsem podstatu animozity, válka mne dovedla k tomu, že jsem se do podstaty chtěl ponořit hlouběji. Od počátku mi bylo jasné, že to nebude snadné čtení, ale realita odehrávající se pár stovek kilometrů na východ od nás vše, co se v této knize píše, mnohokrát předčila.
Autor odvedl obrovský kus práce a nutno dodat, že poctivé práce. A šlo mu přitom o krk. Označení reportáž vyvolává dojem, že jde o záznam či popis cesty a zážitků na nějakém místě v limitovaném čase. V tomto smyslu je to nedokonalé označení, neboť Forró ve své knize střádá zážitky a pocity po dobu několika let, mnoha návštěv Ukrajiny a mnoha míst na ní. Opakovaně se potkával s mnoha lidmi a sledoval jejich osudy dlouhé 4 – 5 let, mnohdy i delší. Sestavil mozaiku, která však bohužel neposkytuje jasný obraz ani při patřičném odstupu. Je to, jako byste se na dno řeky dívali skrze ledový příkrov. Tušíte, co vidíte, jistotu ale nemáte.
Obraz – ucelený a jasný pohled -, z něhož by vyplývalo, že ten je černý a ten bílý, ten je vinný a ten nevinný ani, není možný, zvláště pokud se „pozorovatel“ snaží být nestranný. Slovo pozorovatel jsem dal do uvozovek, neboť z textu je patrné, že Torró se postupem doby stal poměrně citově angažovaný a v některých situacích se nechtěně stal aktérem a hrdinou své knihy. Přesto vše popisuje věcně a bez emocí, které si nechal spíše pro sebe.
Emoce se ale zmocní čtenáře bez ohledu na to, které straně konfliktu fandí. A pokud má ten čtenář jenom trochu smysl pro fér hru, musí se dobrat hořkého poznání, ani jedna ze stran konfliktu není svatá a obětním beránkem. Oprava, je tam jedna strana – třetí strana – konfliktu, se kterou se nepojí žádné pozitivní emoce a která vystupuje v roli ďábla. Tou stranou je Rusko.
Ke konci knihy člověk vnímá únavu, která se zmocnila všech hlavních „hrdinů“, a zároveň jejich rezignaci a beznaděj, že se věci rychle změní k lepšímu.
Posledních deset dnů ukázalo, že opak se stal pravdou. A při čtení knihy si uděláte jasno, kdo je tentokráte (a byl i tehdy) hlavním škůdcem.
Není to snadné čtení, ale pokud se chcete v tom svinstvu alespoň trochu zorientovat a nestojíte jen o výplody různých analytiků, ale také o autentické názory, doporučuji sáhnout po této knize.
Vynikající kniha, pojednávající o bezútěšnosti konfliktu na Donbasu. V souvislosti s připravovanou invazí Ruska na Ukrajinu je kniha aktuálnější než dřív.
Napsáno velice čtivě, avšak občas jsem si musel od té depresivity odpočinout. Děkuji autorovi za odvahu a vytrvalost.
Zajímavá citace z knihy viz komentář pode mnou.
Až ´investigativní´čtení nabité silnými příběhy lidí, obrazů válečných zkáz, politických i vojenských her a celým spektrem emocí... Smekám před autorem za jeho odvahu a za ´pravdu´, která rozšířila i můj pohled na´pravdu´!
"První rok jsem na Donbas přijížděl jako všichni - věděl jsem dopředu, na čí straně je pravda, kdo je v tomto konfliktu obětí a kdo predátorem, a materiál, který jsem měl získat, měl být jen ilustrační pomůckou, jak to ukázat ostatním. Potom jsem tuto jistotu úplně ztratil. Způsobilo to utrpení, s nímž jsem se setkával na obou stranách - bylo ho příliš a bylo příliš nesmyslné. Jak odsuzovat zvěrstva vojáků zmanipulovaných propagandou, když podobné věci páchá armáda, která je spojencem Západu?"
"Ukrajinu od Užhorodu až po Krym a Savur Mohylu pod kontrolou proruských sil není možné posuzovat podle standardů západní polokoule. My jsme nikdy nebyli opravdovou součástí ruského světa, nanejvýš jeho osobitou periferií. Ukrajina leží příliš blízko Moskvě, než aby v ní mohlo docházet k pražským jarům a něžným revolucím."
Donbas - oblast ovládaná separatisty, oblast v sevření mezi Ukrajinou a Ruskem. A taky region paralyzovaný strachem, bídou, promarněnými sny a ideály, falešnými nadějemi a v neposlední řadě promyšlenou propagandou. Reportáž z místa konfliktu, kterou napsal T. Forró, přináší nejen popis toho co se v tomto regionu událo a děje, ale zasazuje jej i do širšího kontextu. Úkol to byl dosti nesnadný, ale myslím si, že T. Forró si s ním poradil se ctí a výsledkem je velmi čtivá kniha, která mi přinesla spoustu poznatků. Zajímavé jsou i zmínky o České republice. Pokud vás dané téma zajímá, tak určitě doporučuji k přečtení.
Skvělá, působivá kniha, stejně tak perfektní je samotná práce pana Forró - při zajišťování informací, které se staly podkladem této knihy a při nichž se snažil o maximální objektivitu, mu často muselo jít o život. Nebudu opakovat hodnocení knihy, se kterým se zcela ztotožňuji (viz předchozí recenze od Petanee, XbookwormX a vlastně i všech dalších čtenářů...)......upřímně - myslím to naznačil i Tomáš Forró - hybridní válka je takový Putinův "dárek", který "nezištně", ale o to důrazněji, věnuje všem bývalým sovětským sférám vlivu - tu s větším úspěchem (Gruzie, Ukrajina), tu s úspěchem menším (viz pomýlení hltající proruské weby v ČR a jinde....)...Tak jen doufám, že mu ten "dárek" se vztyčeným prostředníčkem vrátíme. Sice to sem úplně nepatří, ale po přečtení knihy mi to nedá - osobně se stydím za pofiderní komiky s pokřivenou páteří typu "mlátička ondráček", "vlastenec" okamura, "vopravdudrsnej" motorkář foldyna (záměrně píšu jejich příjmení s malým písmenem, protože u lidí, kterých si nevážím, tak činím pravidelně), a další, kteří si hrají na "hrdé" čechy a vlastence, ale vláďovi puťinovic lezou s úsměvem na rtech tam, kam by normální člověk nelezl...ale to jsem významně odbočil-knihu si určitě přečtěte, na straně jedné Vám bude strašně smutno, pokud si představíte život lidí na Ukrajině/a na straně druhé se budete v podstatě radovat, že jste se narodili tam, kde žijete, a nemusíte řešit např. to ,co běžní lidé v dnešní Ukrajině..... protože naše problémy jsou proti těm jejich fakt malicherné....!
Krásná práce... Bohužel další oblastí, která se stává obětí ruské hybridní války je momentálně ta naše. Pokusy postsovětských republik o budování identity nezávislé na ruském vlivu, Kreml trestá.
V bohaté, vzdělané a kriticky smýšlející Evropě existuje subkultura "přehlížených", kteří žijí v alternativní realitě. Svět kolem sebe si vysvětlují podle zákonů vlastní uzavřené sociální bubliny. A právě sem bude Rusko zaměřovat svoji pozornost. Uvidíme...
Pokud chcete zjistit, jak Ukrajina prohrává boj o duše vlastních občanů, pak směle do toho... lidé kteří měli před válkou pocit, že na ně celá jejich země zapomněla, jsou na tom dnes stejně jako tenkrát - jen chudší o sen, že separatisté to změní... Válka nám na Donbasu přešla do další fáze, pomalu, nepozorovaně a doprovázená plíživou depresí. Pohltil ji místní spletitý systém ekonomických vztahů, politických intrik, korupce a osobních zájmů.
Jaká náhoda, že jsem knížku dočetl právě dnes, kdy se doufám definitivně odkloníme z trajektorie servilního ruskýho satelitu ("díky", hradní parto). V době, kdy si musí ovarová hlava nechat týden hájení na to, aby dostal přes Nejedlýho noty z Kremlu, jak se k tomu postavit. Ale teď k Donbasu, kde to momentálně zase vře a tahle knížka bez příkras plní funkci průvodce konfliktem a je to takový "kdo je kdo" v situaci, kdy se v hybridní válce nedá už ani pořádně orientovat a mediální zkratky jsou spíš zavádějící.
Například jak to ve skutečnosti bylo s angažovaností lokalních + středo a východoevropskejch nácků, realný pohled místních radikálů, život běžnýho civilního obyvatele, kterej má ve finále ještě míň relevantních informací, rychlý etablování nový generace proruskejch oligarchů atd.
Za mě plnej počet, autorovi poklonu a tohle dávat jako přílohu k dennímu tisku...snad by to některým pomohlo.
P.S. zmínka o pendrekový mlátičce z Václaváku je úsměvná, ale spíš mrazivě. Už aby se nad touhle bolševickou sebrankou taky jednou provždy zavřelo víko rakve.
Neskreslené informácie z prvej ruky. Neuveriteľné, čo sa môže stať a čo sa skutočne aj dialo u našich susedov. Mrazivý príbeh mocenského konfliktu, jeho nezmyselnosti a postupnej straty všetkých nádejí každej zo zúčastnených strán je podaný novinarsky chladne a bez emócií. A to robí túto knižku tak dobrou, pretože ani vojna nemá emócie, nepozná radosť ani strach. Len obete.
Nevieme si ani predstaviť, akí sme šťastní, že hrôzy vojny poznáme len z rozprávania tých druhých. Dokedy? 100%
Koupil jsem si knihu, abych pochopil ukrajinskou válku a pocity lidí v ní. Účel splnila. Vše je srozumitelně vysvětleno, autor se setkává i s obyčejnými lidmi. Je zajímavé, jak dokáže fungovat ruská propaganda se zoufalými lidmi. Zajímavá část je i ta, kde se píše o poslanci za KSČM, jak kontroloval volby na Donbasu. Rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
Rusko politika propaganda bombardování Ukrajina Gruzie válečné oběti válka na východní Ukrajině (2014-2019) Donbas oligarchieAutorovy další knížky
| 2019 |  Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna |
| 2022 |  Chleba z minového pole: Reportáže z Ukrajiny |
| 2021 | Zlatá horúčka |
| 2024 | Spev sirén: Putovanie do srdca ukrajinskej vojny |
Při čtení Donbasu ve světle současných události války na Ukrajině se sama sebe ptám,proč jsem se nezajímala dřív.