• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Tomáš Forró

Zlatá horúčka

„"S dávkou cynizmu možno povedať, že celá táto krajina sa stala sociálnym laboratóriom, v ktorom sledujeme zánik. Nepríjemne detailný obraz toho, ako môže vyzerať koniec sveta, ako sme ho poznali. Nová kapitola ľudskej civilizácie. Civilizácie obývajúcej planétu menom Venezuela." Reportáže z južnej časti zdecimovanej Venezuely. Na moju škodu, som už predtým čítal autorové svedectvá z Donbasu, ale aj "konkurenčnú" knihu Eduarda Freislera. A pokým kniha Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna na mňa pri čítaní pôsobila emočne silnejšie ako Zlatá horúčka, Rozklad ráje zase problematiku Venezuely sprostredkúval o poznanie komplexnejšie. To však rozhodne nerobí zo Zlatej horúčky zlú knihu. Tempo je svižné a nechýba nezameniteľný punc autenticity, ktorý pramení z nespornej snahy o poskytnutie viacerých perspektív, podobne ako v ostatných autorových dielach. Ocenil by som však o trochu detailnejší rozbor historických udalostí, ktoré v aktuálnu situáciu vo Venezule vyústili. Napriek tomu, že ich Forró miestami načrtne, ide len nevyhnutný background, ktorý poskytoval potenciál na omnoho detailnejší popis.“... celý text
— čerweek

---

Zlatá horečka

„Neuvěřitelně přínosná kniha - čtivé, poučné, ale také neuvěřitelně depresivní. Kniha, která jako jedna z mála skutečně změnila můj pohled na svět a jeho uspořádání, na svobodu, hranice, zoufalství, na jeho příčiny a také na to, že mnohdy prostě východiska nejsou, nebo nejsou v rukách jednotlivce.“... celý text
— Fífa200

---

Spev sirén: Putovanie do srdca ukrajinskej vojny

„Ťažko som sa začítaval do tejto knihy, na koniec som ju dočítal relatívne rýchlo. Čo strana, to príbeh, niekedy aj viac. Čo strana, to katastrofa a tragédia. Čo strana, to iný dej. Tomáš Forró opisuje každodennú tvrdú realitu priamo z centra bojov. Je to strašné, ako každá vojna. Obvzlášť táto, ktorú máme za dverami a obvzlášť potom, čo predvádza naša vládna garnitúra.“... celý text
— roman6788

---

---

Spev sirén: Putovanie do srdca ukrajinskej vojny

„„Analytikovo rozprávanie je plastickým opisom degenerácie administratívy v autokratickom systéme, ktorého vládcovia stratili kontakt s realitou. Svoje iluzórne predstavy a očakávania projektujú na celý mocenský systém – a tým ho znefunkčňujú. Každý takýto systém v nejakom zmysle znásilňuje pravdu a ohýba ju pre potreby udržania kontroly nad väčšinovou spoločnosťou. Keď však začne rovnaká logika platiť aj v jeho vnútri, je to začiatok jeho konca. V momente, ako stovky ruských vozidiel a desaťtisíce vojakov prekročili ukrajinské hranice s úhľadne zloženými vychádzkovými uniformami, úlohou hľadať biologické laboratóriá a oslobodiť nadšený ukrajinský ľud trpiaci pod nacistickým útlakom, sa začal ich nerovný boj - nielen proti Ukrajine, ale v prvom rade proti empirickej realite. Ten sa ešte nikomu nepodarilo vyhrať.“ -- Tuhle jsem na začátku roku vyhlížel jak úsvit pátého dne, protože když něco napíše Tomáš Forró, je to událost. Je neuvěřitelné, jakého reportéra světového formátu Slovensko zrodilo, resp. jakého ze sebe svojí tvrdou prací on sám udělal. Je to jeden badass motherfucker, který se po svých předchozích odvážných pobytech na druhé straně fronty (vizte knihu Donbas) tyhle poslední roky pohyboval snad po celé Ukrajině jako novinář, humanitární dobrovolník, ale taky jako účastník bojů. O válce čtu denně a nevynechám snad jediný díl toho pořadu Ukraine: The Latest, který vůbec nechápu, jak britský Telegraph dokáže denně vyprodukovat. Přesto jsem byl na 600 stranách v úžasu – s takovým mistrovstvím a s takovou autentičností jsou napsané. A co je nejdůležitější, nechávají vás na věc nahlédnout ze všech stran, i z té odvrácené. Saša Duleba, který ví líp, než kdo jiný, to vyjádřil přesně: „Po prečítaní knihy sa mi vojna zvecnila, vidím ju bližšie. Nehovorím, že jej lepšie rozumiem, len ju vidím lepšie.“ Doporučuju vám sledovat i Tomášovy sítě a poslechnout si taky sérii „Za spevom sirén“ na podcastovém kanálu Absyntu, která vydání téhle knihy předcházela. -- „To všetko je súčasťou prepracovanej a dômyselnej vojenskej stratégie, ktorá má svoje korene v Sovietskom zväze, no naplno bola rozvinutá až po jeho rozpade, keď si ruské velenie uvedomilo obmedzenia svojej armády. Jej podstatou je nekontaktný útok proti nepriateľskej kritickej infraštruktúre bez potreby nasadenia veľkých koncentrácií pozemných síl. Ako vysvetľuje americký profesor strategických štúdií Benjamin Jensen, je súčasťou ruskej donucovacej stratégie a manipulácie nepriateľa pomocou politického, ekonomického a vojenského nátlaku. „Jej logika je jednoduchá. Načo bojovať v zdĺhavom konflikte, keď môžete prinútiť nepriateľa vzdať sa pomocou zmesi strachu a pomsty?“ Táto doktrína sa v ruských učebniciach vojenstva nazýva SOPKVO, no vo svete je známa pod anglickým akronymom SODCIT. Doslova znamená, Strategické operácie na zničenie kriticky dôležitých cieľov a jej podstata spočíva v masových raketových útokoch, ktoré majú spôsobiť nepriateľovi také materiálne a psychologické škody, že ho prinútia zastaviť eskaláciu konfliktu na základe podmienok výhodných pre ruskú stranu. V teórii je pritom paradoxne jej súčasťou snaha minimalizovať civilné straty. Keď však doktrínu SODCIT začali uvádzať do praxe ruskí generáli pred vojnou v Ukrajine napríklad v Sýrii, realita bola presne opačná. Ruské letecké útoky, koncentrované najmä na sýrske mesto Aleppo, sa zameriavali v prvom rade na civilnú infraštruktúru ako nemocnice, centrály mimovládnych organizácií a miesta, kde sa zdržiavalo čo najviac bežných obyvateľov. V Ukrajine sleduje Rusko týmito útokmi podľa odborníkov najmä dva ciele: zničenie kritickej infraštruktúry na územiach, ktoré sa im nepodarilo dobyť, a rozpútanie takého teroru, že vede- nie krajiny stratí podporu decimovaného obyvateľstva a bude nútené kapitulovať. Toto zbožné želanie v skutočnosti veľmi nefungovalo ani v prechádzajúcich konfliktoch a už vôbec nie v Ukrajine, ktorej spoločnosť sa od invázie zmobilizovala proti ruskej hrozbe významným spôsobom. Ruská kampaň teroru ich podporou nijako neotriasla - skôr naopak. A tak sa počas mojich nasledujúcich ciest do Ukrajiny stanú rakety ničiace transformátory a motory samovražedných dronov vrčiace kdesi na oblohe neoddeliteľnou súčasťou tunajšej každodennosti. Hoci v menšej miere pokračujú dodnes, namiesto hromadnej paniky a povalenia svojej vlády si Ukrajinci jednoducho zvykli.““... celý text
— empivarci

---

Zlatá horúčka

„CITÁT: Každý, kto nedávno navštívil po dlhšom čase Venezuelu, neverí vlastným očiam ako rýchlo kedysi najbohatší štát Južnej Ameriky skĺzol do chudoby, násilia a úpadku. O armádě, ozbrojených jednotkách vládnoucí strany, kubánských "pomocnících" nebo korupci slyšel už ve spojitosti s Venezuelou asi každý, kdo se zajímal. Ale že to mimo známé obrysy ze zpravodajství* vypadá v zemi ještě o řád hůř, na to je potřeba znovu Tomáš Forró a jeho další skvělá kniha (a to od roku 2021, kdy vznikla, ještě vše graduje**). Je velmi zajímavé poslouchat při čtení této knihy nové zprávy o Venezuele a opakovaně zfalšovaných volbách, a zároveň s novými znalostmi přemýšlet nad tím, jak to tam vůbec prakticky vypadá. Co pro voliče znamenají třeba všechny ty cesty zablokované mnoha a mnoha zátarasy, kde se vybírají úplatky pod zamířenými zbraněmi? Nebo o hrozbě invaze do sousední Guyany, když ten režim nevládne ani vlastnímu jihu. Chtěl těžbu zlata, kterým chtěl nahradit příjmy z ropy, kterou neuměl těžit, a inflačních peněz, které si vozil v letadlech po tunách, ale místo toho si vychoval mafii a nalákal kolumbijské narkopartizány, kteří ovládli část země. Prostě Venezuela – země, která zažila největší relativní propad a dostala se z nejvyšších úrovní bohatství na tu nejnižší. Tím, že je součástí knihy mnoho skupin, politiků, velkých historických událostí, i těch na úrovni vesnice nebo dokonce jen zlatého dolu, a vše se různě promíchává, je celé vyprávění velmi složité. Není to proto tak jasně vysoustružené literární dílo jako předchozí "Donbas: Svadobný apartmán v hoteli Vojna", které se prakticky četlo samo. Ostatně to potvrzuje i autor sám.*** Už jen uvedení do celé knihy je pekelně dlouhé... K tomu je potřeba tří úrovní map, seznam osob i potřebných termínů (díky za to, že vše je pěkně po ruce hned na přebalu). Nemluvě o samotném závěru, kde se autor vše snaží postavit na hlavu – intriky skryté v intrikách! K tomu je navíc mnohem méně součástí celého děje, stává se spíše posluchačem, vnímajícím návštěvníkem, který se dostal někam, kam se už moc lidí ze Západu, natož novinářů, nedostane. Každopádně skvělá práce, to bez debat! *** CITÁT: Skutočná vojna totiž zároveň znamená istý poriadok, hoci zvrátený a založený na autorite zbraní. Chaos južnej Venezuely je, naopak, jeho popretím a ohrozuje nielen nevinných ľudí, ale aj každú z bojujúcich strán. Nikto z neho tak naozaj neťaží výhody, nikto nemá ozajstný plán na prežitie a žiaden z aktérov ani svetielko nádeje, že sa mu raz podarí nad ostatnými zvíťaziť. Je pre mňa ťažké si predstaviť, v akom dlhodobom strese a pod akým tlakom tu musia už dlhé roky žiť miestni. Aj preto takmer každý večer snívam, že sa ráno nezobudím tu. Túžim sa z Venezuely presunúť späť na frontovú líniu Donbasu. Namiesto zradne nádherného spevu tunajších tropických vtákov chcem radšej počúvať hrozivé, no predvídateľné a pravidelné dunenie delostrelectva oboch strán. A stejně jako u Donbasu, ve slovenském původním vydání velice oceňuji grafiku knihy, práci s typografií i grafické vtípky... Nezlobil bych se za více fotografií, ale je jasné, že o ty tady úplně nejde. * Kdy se přímo nabízí srovnání s knihou "Venezuela: Rozklad ráje" (Eduard Freisler), která se právě těch základních obrysů drží. ** Nemluvě o covidu na závěr knihy. Po třech letech to je jako z jiného světa.“... celý text
— puczmeloun