Dopisy k narozeninám
Ted Hughes
Dopisy k narozeninám Teda Hughese jsou adresovány (až na dvě výjimky) Sylvii Plathové, americké básnířce, s níž ho pojilo nejen sedmileté manželství, ale také dcera Frieda a syn Nicholas. Básně vznikaly během dlouhých pětatřiceti let: ty nejstarší Hughes napsal pouhých pár měsíců po sebevraždě Sylvie Plathové v roce 1963, ty poslední těsně před svým úmrtím v říjnu 1998. Dopisy k narozeninám jsou jeho jedinou „výpovědí“ o partnerském vztahu se Sylvií i o bolestném, emocionálně vypjatém období, během něhož Plathová vytvořila své nejsilnější básně – a zároveň se rozhodla pro dobrovolný odchod ze života. Sbírka se okamžitě po vydání stala bestsellerem, byla ověnčena všemožnými respektovanými cenami, jako např. T. S. Eliot Prize, Forward Prize for Poetry či Whitbread Poetry Prize, a mnozí kritici ji považují za vrchol autorova díla. Četbu lze přirovnat k jakési „psychické“ dekompresní nemoci neboli nemoci potápěčů. Hughesovy básně jsou totiž natolik plné hlubokého niterného smutku a zároveň i vnitřní síly, že jen stěží popadáte dech. Seamus Heaney... celý text
Přidat komentář
Tohle je těžké hodnotit. Originál neznám, takže jaká je kvalita překladu, nevím, ale asi dobrá, překladatel Milan Ohnisko je jinak výborný básník. Ale jinak mi to moc nesedlo. Zarazí už ta délka skorem 300 stran. To je na básnickou sbírku netradiční, takovouto délku jeden čeká spíš u výboru, ale ne u "řadové" sbírky v překladu. Ale proč ne, líbí se mi, jak Argo tuhle řadu drží v intencích překladu celých sbírek. Za to dávám jednoznačně palec nahoru a zároveň držím palce (na jednoho trochu moc palců) aby tahle edice vydávala víc překladů. Zpět k Hughesovi. Je toho prostě moc a zároveň chápu tu skorem až intinmní rovinu těch básní, ale myslím si, že se úplně nepodařilo předat ten pocit nebo respektive přijde mi to místy takové až příliš akademické nuceně poetické. Moc z toho čpí básnická manýra a po pár kouscích jsem už jen namátkou vybíral tu a tam báseň nebo sloku. Je to kšaft jednoho básníka za svou manželku básnířku, takže celkově nic, co by mě nějak zvlášť vytrhlo z nočního přemítání u lahváče plzeňskýho. Navíc mi přijde, že tady Hughes tak nějak básnicky přehrává. Větší míru autenticity vidím v jeho skladbě Crow nebo Gog. To je autentický, často notně chlapácký a svým způsobem až animální Hughes. Moc mě ty Tedovy "dopisy" neoslovily a ani mě to nevtáhlo, většinu z toho o čem píše, mi přijde tak nějak mdlý a moc jsem mu to nevěřil. Jako svým způsobem elegii za jeden vztah to zpracování chápu, ale není to ani zdaleka autorova nejlepší sbírka.
Se jménem Sylvie Plathové jsou neodmyslitelně spjaty okolnosti její dobrovolné smrti. V básních-dopisech manžela Teda Hughese ožívají intenzivní turbulence několikaletého společného soužití a jeho pohled na Sylvii zvenčí, a přesto až na dřeň zblízka, je pro všechny, jimž dílo originální Plathové učarovalo, zajímavým doplňkem kontextu... Ač vztah, jak známo, skončil tragicky, je cítit, jak hluboký a silný byl, a jak na tom ani její velmi předčasný odchod nic nezměnil.
Čtyřicet devět bylo tvé magické číslo.
Čtyřicet devět toho.
Čtyřicet devět onoho. Čtyřicet osm
dveří tvého paláce šlo otevřít.
Jakmile jsi odešla, mohl jsem si každou noc
vybírat z čtyřiceti osmi komnat.
K devětačtyřicáté sis ale klíč nechala.
Jednoho dne ji otevřeme spolu.
Autorovy další knížky
2014 | Železný muž |
1986 | Jeskynní ptáci |
1964 | Moderní anglická poezie |
2021 | Dopisy k narozeninám |
2006 | Krá |
Možná je to život v nás,
co děsí zemi a děsí nás.