Dopisy lásky
Božena Němcová
Po třiatřiceti letech se čtenáři opět mají možnost seznámit s legendárním svazkem dopisů, v nichž je celá autorčina duše. Ta z nich vychází jako bytost nadmíru citlivá a statečná. Dopisy byly vybrány tak, aby ze všech listů zaznívala horoucí nota lidské lásky. Nejen milostné. Jdeme s Boženou Němcovou téměř celým jejím krátkým životem. Zaslechnete, jak mluví v nich do života již zasvěcená žena, matka, milenka, přítelkyně, napsal tehdy v předmluvě Jaroslav Seifert. Čas silnému obsahu a krásnému jazyku neubral na kráse vůbec nic. Dopisy zůstaly čtenářským zážitkem první kategorie dodnes. ... celý text
Přidat komentář
Jen z úcty k Seifertovi jsem knihu po několika dopisech neodložila. Strašně mě iritovalo to hysterické vlastenčení, překroucená jména do slovanské papodoby...no, tak nějak to bylo a celou školní docházku mi navíc prezentováno jako hrdinství, dnes myslím, asi jak co. Že to život těžký byl, o tom nepochybuji, tím spíše pro ženu, která měla ambice. Proto mě taky nejvíce zajímaly dopisy rodinné. Škoda, že vlastenecká cenzura a budovaný kult osobnosti Němcové mnohé zatajily. PS : Němcovou čtu jinak ráda...a vážím si ji
Dopisy lásky - nejen romantické, ale i o lásce vlastenecké, rodinné, přátelské, milenecké... Každý dopis je něčím originální, vypráví o různých životních etapách Boženy Němcové. Hodně dopisů je velmi depresivních a poukazuje na těžký život Boženy - nemoci jejich dětí i jí samotné, nouze, nedostatek peněz a manželské problémy.
"Ani nebe a země, ani měsíc a hvězdy, ani Bůh nám nemůže pomoci, když nám lidé nepomohou. My ubozí lidé jsme bez lidské pomoci ztraceni. Kde je pomoc lidí, je i pomoc boží."
"Ach já zapomenu na všecko, když slyším jediné laskavé slovo, kdyby jen On šťasten byl, pak bych ráda trpěla třebas víc."
"Zajímavé by to bylo, kdyby dvě milující se osoby vedly deník, kde by každou myšlénku vnesly, aby pak viděly, kdy se duše jejich v jednom okamžení setkaly."
"Kdyby se mohl vrátit čas,
májová noci, vrať se zas
a z minula a ze své tmy
mé mrtvé štěstí navrať mi."
"Když sejdu někdy do Valhaly mého srdce, tu se ráda stavím u obrazů mého dívčího věku - to byla ta nejkrásnější doba - já neztratila svůj ideál, nikoho jsem nemilovala, když jsem se vdávala, já oplakávala jen svoji svobodu - naříkala jsem, že zmařené jsou na věky krásné sny a ideály mého života. - Já hledala ideál svůj, myslela jsem, že v lásce k muži najdu ukojení všech svých tužeb, doplnění sebe... Mnohé světlo mi zablesklo na cestě života, já myslila, že je to svit hvězdy, ale byla to jen bludička, která by mne do kalu byla uvedla. "
"Já musím psát, když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená, jak sednu k psaní, zapomenu vše a žiju v jiném světě, ba někdy zapomněla bych na jídlo i na spaní, kdyby mi dali. "
"Měj vážnost a úctu k sobě samému a cti obraz boží v sobě sám, chceš-li, aby jiní si Tebe vážili. Ne dobrým se zdáti, nýbrž jím býti hleď! Čiň dobře, miluj pravdu a drž své slovo! Tak se staneš hodným synem své vlasti. Tvá Tě milující matka Božena Němcová"
"Manželství je buď vším nebo ničím. Dělba náklonnosti a vroucnosti není možna. Je-li učiněn průlom do nich, třeba sebemenší, je to jako s nadouvacím polštářem, který někdo jehlou propíchl. Všechen vzduch unikne tímto nepatrným otvorem, jenom líné těžké tělo zůstává, a co je činilo lehkým a měkkým, je provždy totam!"
"Často pokládáme za lásku to, co ve skutečnosti jsou docela jiné city, nejčastěji je to ješitnost, bláhovost můžů a žen."
"láska že rodí lásku! - a kde není lásky, není štěstí v manželství, je to jen zvyk a prostota."
"Já chtěla muže mít, před nímž bych se kořit mohla, jenž by vysoko nade mnou stál, já bych život proň obětovala, ale viděla jsem v mužích jen hrubé despoty, jen pána. "
"Moje srdce bažilo být velmi milováno, mně bylo lásky zapotřebí jako květině rosy - ale darmo jsem hledala takovou, jakou já cítila."
"Touha ta spojena s láskou, láskou opravdivou, ne k jedné osobnosti, ale ke každému člověku, k veškerému lidstvu, láska, která nežádá odplaty, nalézaje sama v sobě vše, snaha státi se vždy lepší a Pravdě se sblížiti, to je můj ráj, moje štěstí, můj cíl. To mi dodává síly, to mne blaží a bez lásky co bych byla?"
Kniha, kterou si často ráda listuji. Jde o dopisy z různých období Boženy života, psané různým lidem.
Ke knize jsem se dostala náhodou - někdo ji daroval do knihovny, ve které pracuji. Nechala jsem ji pěkně uležet v poličce a, když přišel ten správný čas, pustila jsem se do jejího čtení. Ten správný čas přišel letos na jaře po shlédnutí čtyřdílné série o Boženě Němcové natočené Českou televizí. Po Báchorkách, povídce V zámku a podzámčí a Babičce je to letos už čtvrtá kniha od Boženy Němcové. Tentokrát je výbor z její skutečné korespondence, která byla velmi bohatá a obsáhlá. Kniha mě velmi obohatila - o pohled do doby, ve které BN žila a tvořila, o poznatky, se kterými lidmi se stýkala, jak bojovala za český národ, jak těžký život v těžké době prožívala, neustálé stěhování se, starost o děti, fatální nedostatek financí... Moc to změnilo můj pohled na tvorbu BN. Více si vážím jí, jejího díla i toho, co udělala pro český národ. Neuvěřitelná osobnost. Co by asi říkala tomu, že 200 od jejího narození se stále vydávají její knihy, točí se o ní filmy, dokumenty a nahrávají audioknihy. Byla by šťastná?
Je to krásné rozšíření tvorby Boženy Němcové a člověk si udělá přehled o době, kdy žila, co řešila apod. Překvapilo mě, jak často si ztěžovala na nemoci, to je velký rozdíl oproti dnešní době. Ani nevíme, jak se máme dobře. Upřednostnila bych ale, kdyby v knize popis kdo je kdo byl na začátku knihy a ne na konci, kde na to člověk narazí až třeba v půlce knize.
„Kdyby té lásky, té poezie ve mně nebylo, jakže bychom my spolu žili? To by to bylo se mnou špatně dopadlo, neboť jsem všecku důvěru k tvému srdci a úctu před tebou ztratila; kdybych nebyla přišla k lepšímu rozumu, bylo by to tak zůstalo. To však je pravda, že když jsi vzdálen, se mi zdáš pěknější a že po tobě častěji si zatoužím. Je to přirozené a tobě snad také tak je. Když jsou dva ustavičně pospolu, všecky svoje potřeby jeden před druhým vykonává, pěkné, nepěkné, tu se zevšední jeden druhému. Není pak touhy ani poezie, je to jen zvyk a potřeba, co je k sobě vábí, - a to je, co se mi protiví.“
Paní Němcová má i po 160 letech stále co říct. Po přečtení téhle knížečky zjistíme, že B. Němcová nebyla jen spisovatelkou, ale i obyčejnou ženou a hlavně matkou čtyř dětí! Měla potíže s financemi, zdravím, láskou a dalšími běžnými věcmi.Mám pocit, že se ani po 160-ti letech vlastně nic nezměnilo.
Vrcholné dílo Boženy Němcové. Proto se jí tolik mužů bálo, neb její intelekt je děsil.
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 |  Povídky |
| 1988 | Velká kniha pohádek |
Skvělé, moc se mi to líbilo. Na konci to bylo, jako ztratit kamarádku.