Dopisy z vězení

27.12.2016

Dlouho odkládaná knížka. Je útlá, ale přece jen, s náročnějším obsahem. Považuji ji za velmi zajímavou sondu do úvah charismatického vůdce Fidela Castra, které si troufám přirovnat k projevům velmi inteligentního, vzdělaného a nebezpečného tygra zavřeného v kleci. To, že je právníkem je na dopisech poznatelné na první pohled. Způsob, jak se vyjadřuje různým adresátům je přímo brilantní. Neposuzuji, a nikdy bych tak neučinila, ideu, kterou si vzal za své, ale jelikož jsem Kubu opakovaně navštívila a neorganizovaně jsem se mezi lidmi toulala, tak chápu proč heslo "žádný tanec, samá práce" Kubánce na náměstí revoluce roztančilo:-). Překvapilo mne však, jak vzpomínky či dopisy z vězení nebo exilu jsou u silných vůdců v podobném duchu (pár jsem jich už přečetla). Ta velká touha, energie v kontextu s bezmocností, to musí být těžkou zkouškou. Castro příliš nelpěl na věcech, ale na čem skutečně ano, tak to byly knihy. To, jak v dopisech popisuje jejich stěhování z vězení a uspořádání, mne zaujalo. První dopisy jsou ryze revoluční a Castro se ani netajil tím, že jsou určeny k dalšímu rozšíření. Některé jsou však osobní, třeba poslední, kde organizuje budoucí bydlení sourozenců Castrových a popisuje nutnost oddělení kanceláře od bytu a zachování soukromí především pro ženy. Ráda bych si přečetla něco z nepublikované vášnivé korespondence mezi Castrem a jeho přítelkyněmi, které prý obsahují i hluboké diskuse nad společně přečtenou světovou literaturou. Obávám se však, že toho se asi nedočkám.