Ukradená banka
Donald E. Westlake
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15670/bmid_ukradena-banka-I0E-15670.jpg
4
60
60
Dortmunder série
< 2. díl >
Kniha nabízí detektivní zápletku i spoustu zábavy. Série příběhů o Dortmunderovi je tím nejlepším z rozsáhlé tvorby amerického spisovatele Donalda E. Westlakea a zároveň i špičkovou ukázkou literární krimikomedie. Hrdinou celé série je drobný a neúspěšný podvodníček John Dortmunder, věčný smolař, který se i s partou svých pomocníků pravidelně ocitá v pořádných malérech. Tentokrát má políčeno na loupežné přepadení banky.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Humor
Vydáno: 2004 , Albatros (ČR)Originální název:
Bank Shot, 1972
více info...
Přidat komentář
Poslouchal jsme jako audio.
Je to o trochu slabší než předchozí díl. Ty náhody a nehody už mi nepřišli tak přirozené. Postavy se od minulého dílu taky změnili Stan už nebyl tak natvrdlý, zato Kelb mi přišel o dost hloupější. A ani sám Dortmunder už nezářil tak výrazným intelektem. A nováček Viktor.... u toho jsem celou dobu čekal podraz.
Nebylo to špatné, ale první díl byl lepší a hlavně mnohem vtipnější.
Ale plán to byl fakt dobrej, jen s tou barvou udělali chybu, jako skoro ve všech komediích. A divím se že nikdo neskočil do vody.
Čím viac kníh som od Donalda Westlakea prečítal, tým viac sa mi vzďaľuje. Nie je to zlé čítanie, to vôbec nie, je to jednoduché, oddychové a mierne zábavné rozprávania o chlapíkovi a jeho patáliách na ceste za zbohatnutím. A to je všetko - jednoduché, oddychové, ale len mierne zábavné čítanie. Škoda, potenciál to má, nápad výborný, len spracovanie ma neoslovilo. Z knihy sa mi najviac páčil záver, ten celkový dojem z knihy vylepšil. Na vyplnenie pár hodín pri cestách do práce a z práce, alebo pred zaspávaním je to fajn.
Přiznávám, že jsem od knihy očekával daleko více. Slibovaná zábava se jednoduše nekonala, pouze sem tam jsem se lehce pousmál. Námět samotný nepostrádal originalitu, dal se však zpracovat lépe. Charaktery aktérů tohoto absurdního příběhu,drobných lapků z newyorské galerky, nebyly vůbec rozpracovány (což je škoda).
Snad další knihy ze série s Dortmunderem budou zábavnější.
První díl je prostě nejlepší. Úplně mi v těch dalších dílech nesedí ženské postavy, tohle měl autor nechat jako ryze chlapskou záležitost. Tady mě navíc mírně mátla postava Victora(?). Nějak jsem čekala, že s ním něco bude, a nic nebylo. Ale pobavila jsem se, to zase jo, dobrá oddechovka.
Nebylo to špatné, místy jsem se i pobavila, nicméně oproti Smaragdu o poznání slabší a zdaleka ne tak humorné. Příběh, jakkoliv přitažený za vlasy, mě zaujal teprve ve své druhé polovině, některé pasáže (např. hra karet, dialogy hlavních protagonistů) byly zbytečně rozvleklé.
Dortmundera jsem si představovala trochu jako roztomilého ňoumu, jeho charakterní popis v této knížce mě však zklamal.
U téhle knížky jsem se určitě nesmál nahlas. Humor mi přišel až moc „americký“. Některé pasáže (například několikastránkový popis karetní partie) jsem nakonec přeskočil. Nicméně od poloviny knihy se děj více rozjel a příběh jsem dočetl s lehkým úsměvem. Půjčím si ještě nějakou knihu od pana Westlaka a uvidím.
Ctu celou Dortmunderovskou serii, neboli mam za sebou prvni dil a chystam se na dalsi. Ukradena banka nebyla spatna, ale ve srovnani se smaragdem mi prisla vyrazne nudnejsi. Hlavne ty dlouhe popisy podruznosti (partii karet hlidacu, premysleni, co muzou mit protihraci a kolik centu vyhraju/prohraju... to bylo dost nezazivne pro nekoho, koho nebavi karty ani nazivo). Stejne tak kradeni podvozku ze srotaku, ci jejich montaz... Urcite budu v serii pokracovat, ale jine autorovy knihy hodnotim vyse :)
Když nemůžete ukrást peníze z banky, ukradněte rovnou banku celou…
Já toho chlapa prostě miluju. Nejen že má Ukradená banka kouzelně jednoduchou zápletku, ale situační komika zde čtenáři doslova v kanadách skáče po bránici. Bezděčné emoce a nepředvídatelné situace postupně gradují do šíleného absurdna, při kterém i Murphyho zákony musí s hrdiny soucítit. Žádné prdící fórky, slovní přesmyčky, nebo trefné vulgarismy, ale poctivé lidské reakce, jež oscilují mezi šílenstvím a nervovým zhroucením. Něco vyjde nad veškerá očekávání, další krok selže nejméně pravděpodobným způsobem. Hodně přitom oceňuji přímočarost příběhu, při kterém se nikam zbytečně neodbočuje, takže zápletka si jde čistě za svým. Navíc román patří mezi ranější kousky smolaře Dortmundera, kde ještě má charakter drsného chlapíka a ne paranoidního ztroskotance. Díky tomu lépe vyniknou kontrasty mezi moderní dobou a starým přístupem ke zlodějině, což je jedna z nejlepších stránek knihy. A čím jsem starší, tím je mi to bližší.
Jsem ráda, že jsem na Donalda Westlaka narazila, protože píše tak obrazně jako málokdo. Při čtení jeho knih se cítím jako bych sama byla přímo v ději. Navíc na knihách není vůbec znát, že by byly psány před téměř 50 lety. Dortmunder a jeho parta jsou zlodějíčci k pohledání, ale opravu sympatičtí zlodějíčci, takže jim po celou dobu fandíte, usmíváte se nesnázím, které je potkávají a přemýšlíte, co si zase vymyslí příště. Ukradená banka je další mírně humorný příběh, u něhož mě zaujal a překvapil zároveň především konec. Byl sice místy až neuvěřitelný, ale vlastně proč ne.
Moje první setkání s Donaldem a určitě ne poslední. Knížka je vtipná a zápletky jsou tak bizarní, že jsou fakt uvěřitelné. Pátrala jsem a našla jsem i film natočen na námět knihy v sedmdesátých letech. Knížka by si určitě zasloužila filmový remake ve stylu Pulp Fiction.
[046/11] On to prostě musel být neuvěřitelně veselý člověk. Jeho kritický pohled na americkou společnost krásně dokresluje svým typickým a vybroušeným humorem. Jen je neuvěřitelná škoda, jak málo je u nás vydáván.
‘Ukradená banka‘ je mou oblíbenou knihou od Donalda E. Westelakea a mám ji přečtenou snad čtyřikrát. Je to takový můj humoristický miláček, což zní dětinsky, ale nic upřímnějšího a pravdivějšího mě aktuálně nenapadá. Humor se prostě musí umět.
Ne každý ovšem tyto knihy patřičně ocení, protože vtípky nejsou nahuštěné do jednotného toku, ale nachází se jen místy, ale o to pádněji na čtenáře zapůsobí. Poprvé v životě jsem si uvědomila, že knihy o Dortmunderovi si udržují jisté dějové schéma a tak se stavbou a zvraty moc neliší. Kelp vyhledá Dortmundera. Sentimentálně poplkají. Kelp vybalí absurdní pokus o kasu a začne se shromažďovat skupinka těch nejlepších(?) šoférů, kasařů a vůbec zločinců všeho druhu, kteří po důkladné přípravě podstoupí delikt se spoustou obtíží a jen málokdy z toho něco vytěží. A to je právě ono. Ta absurdita celého příběhu. (To, že u toho policisté a agenti vypadají jako volové… to už je jen příjemný bonus.)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jak nevyloupit banku |
| 1984 | Jak neuloupit smaragd |
| 2003 | Zatracená smůla |
| 1992 | Jak nevodit policii za nos |
| 2004 | Ukradená banka |
Dá se to číst i když jedna kapitola se mi jeví na nic. Autor i v této knize občas rozepisuje zbytečnosti. Celý příběh se mi jeví silné nepravděpodobný, například sedm hlídačů v obývacím přívěsu je dost mimo. Přesto bych dal těch šedesát.