Zatracená smůla
Donald E. Westlake
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15671/bmid_zatracena-smula-YBT-15671.jpg
4
65
65
Dortmunder série
< 5. díl >
Série příběhů o Dortmunderovi je tím zdaleka nejlepším z rozsáhlé románové i povídkové tvorby amerického spisovatele Donalda E. Westlakea a zároveň i špičkovou ukázkou žánru literární krimikomedie. Hrdinou celé série je drobný a nepříliš úspěšný podvodníček, zloděj a lupič John Dortmunder, věčný smolař, který se i s partou svých pomocníků pravidelně buď vlastní vinnou nebo v důsledku náhod a nepředvídatelných okolností ocitá v prekérních situacích a malérech. Tentokrát Dortmunder při obyčejné loupeži v klenotnictví nedopatřením vezme i pohádkově cenný drahokam, o který mají zájem všichni od americké vlády, policie, FBI až po sebranku těch nejhorších newyorských zločinců. A ti všichni teď jsou do Dortmunderovi...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Humor
Vydáno: 2003 , Albatros (ČR)Originální název:
Why Me?, 1983
více info...
Přidat komentář
„Všichni přece známe někoho,
kdo si sem tam přivydělává hubou, že?
Citát z knihy
No, takových je mnohem víc, než těch, co si přivydělávají rukama, že?
Docela mňamózní kniha, takže si nachystejte kapku ušlechtilé kapaliny (třeba zelený čaj JAPAN SHINCHA MAKIZONO BIO) a čtěte...
Poslouchal jsme jako audio.
Nedopatřením jsem si dal tento díl před třetím, ale tady to vůbec nevadí. Jako obvykle u Westlakea je zápletka plná nedorozumění a omylů vyhnaná do absurdna. Tentokrát jen v režii Dortmundera a Kelba a častým sekundováním od Maya nejmodernějších telekomunikačních vychytávek.
Chyběli mi tu mí oblíbení Marshovi. A zajímalo by mně kdy si May začala odpalovat cigarety jednu od druhé. A Zachary se od prvního okamžiku chová jako debil, ale ne jako obyčejný debil, ale debil od FBI.
Právě jsem neposlala do odpadu asi devět knih, jsou i horší. Tím spíš jsem ráda, že mám koho pochválit. Donald Westlake, ročník 1933 mě potěšil, jeho kolegové a kolegyně nechť se odeberou na lekce tvůrčího psaní.
Ať si každý říká, co chce, Donald Westlake byl génius humoristické gangsterky. V jeho případě bohatě stačilo, že postavy vešly na scénu, začaly komunikovat a zrodila se komedie.
Jenže to by nebyl Westlake, aby svým hrdinům neokořenil život pořádnou dávkou lapálií. A tentokrát jim naložil vrchovatý talíř trablů, přičemž situaci kupodivu nehrotí do extrému, ale spíš si vychutnává, jak se zlodějíčkové v motanici pomaloučku smaží, dokud to přirozený vývoj událostí umožňuje. Při zpětném pohledu se tak mohou některé etudy zdát možná zbytečné, přesto jsou pro svou grotesknost naprosto neodolatelné. Sama zápletka pak exceluje už v první třetině, kdy ještě Dortmunder netuší, do jakého problému kamarády uvrtal, ale všem přislibuje, že až viníka najde, udělá s ním krátký proces. Což následně vrcholí v okamžiku jeho prozření na policejní stanici. To jsou přesně ty momenty, pro které autora miluji, a které nedokáže nikdo napodobit. Alespoň ne s takovou grácií, suchým humorem a ironickými odmlkami.
Klasický Dortmunder a jeho, jak jinak než zatracená smůla. Člověk ho nemůže nemít rád, když se to proti němu vždycky všechno spikne a nezbývá mu než improvizovat.
Jsem rad, ze se autor po Uloupene bance opet dostal do formy. Zatracena smula je prima lehke oddychove cteni :-)
Tak nevím, pan Westlake mě tentokrát po předešlých brilantních dílech, plných vtipu a nápaditých zápletek, trochu zklamal. Sem tam se sice objeví humorná poznámka nebo dialog, oproti předchozím příběhům o Dortmunderovi se bohužel jedná o slabý odvar.
V této knize Donald Westlake trochu sklouzl ze své šablony a asi mi to z tohoto důvodu ne úplně sedlo. Tentokrát se nejede podle modelu "Kelp přijde s nápadem a Dortmunder vymyslí plán realizace", ale samotný Dortmunder spadne do problému, o kterém ze začátku dlouho ani netuší, že vůbec nastal. Musím přiznat, že mi najednou chyběly i staré známé postavy - Murch, Murchova máma... ale na čtivosti to neubralo. Každopádně příběh byl vymyšlen opět výborně a všichni zúčastnění v něm měli své místo.
Grejdus: Dortmunder má mnoho dielov, len väčšina nebola preložená. Ak nemáš problém s čítaním v angličtine, môžem vrelo odporúčiť prečítať si celú sériu.
[003/10] Donald E. Westlake byl a je můj spisovatelský hrdina v oblasti amerického psaného humoru. Nejenom to netypické prostředí, ale i zábavné charaktery, dělají jeho knihy tak... povznášející, blahodárné, uklidňující a depresivní svět demolující. A i když se filmaři snažili převést děje některých jeho děl na filmová plátna, nepovedlo se jim to ani v nejmenším, protože absurdnost situací se ukáže teprve díky čtenářově fantazii. Je to ten druh autora, který nemůže být převeden do vizuální podoby, protože by to zabilo celkový vtip.
Nejlepší jeho knihou s Dortmunderem v hlavní roli se pro mě stala bezesporu 'Ukradená banka'. (Alespoň, co jsem četla a co bylo vydáno u nás.) 'Zatracená smůla' se ale myslím nedrží nijak extrémně daleko. Možná je tam komických situací méně, ale kouzlo rozhodně nepostrádá. Neříkám sice, že se člověk bude smát nahlas úplně vždy, ale pro mě to má jakýsi energetický náboj, který mě dokáže nabudit pozitivní aurou.
Co víc, velmi často mě dokáže nadchnout naše společná averze vůči nástupu nových (zbytečných) technologií. Tenkrát to byly záznamníky, upírající uživateli se vymluvit: ,,Já to prostě nevěděl," a jindy zase pochybné televizní reklamy upozorňující na cokoliv, co mi stejně v paměti neutkví. Možná je to jen tím osobním vztahem mezi mnou a jeho knihami, ale pro mě jsou jeho práce většinou velikým uvolněním ve stresových situacích.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jak nevyloupit banku |
| 1984 | Jak neuloupit smaragd |
| 2003 | Zatracená smůla |
| 1992 | Jak nevodit policii za nos |
| 2004 | Ukradená banka |
Tady už autor občas zbytečně rozepisuje věci spíše nudné. Poté připraví čtenáře o situaci, kde a jak je objeveno že má tu věc zrovna John. Takže musím na hodnocení drobátko ubrat. Nechávám to sice v nadprůměrném hodnocení, ale už bych se k tomu asi nevracel.